ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.269.2019:19
sp. zn. 7 As 269/2019 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: M. Z., zastoupena
JUDr. Pavlem Kormanem, advokátem se sídlem V Celnici 1034/6 Praha 1, proti žalovanému:
Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 8 A 167/2015 - 126,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 8 A 167/2015 - 126,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2015, č. j. MHMP 1076585/2015, bylo jako
opožděné zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 10 (dále též
„správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 11. 2014, č. j. P10-116796/2014, kterým byla žalobkyni
uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč podle §173 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též
„prvostupňové rozhodnutí“).
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále
též „městský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. S poukazem na rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014 - 41,
dospěl městský soud k závěru, že byly naplněny podmínky pro doručení prvostupňového
rozhodnutí fikcí. Zásilka byla odeslána na adresu trvalého pobytu žalobkyně, kde nebyla dne
24. 11. 2014 zastižena. Byla jí proto zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti a poučení
o právních následcích nevyzvednutí si písemnosti (na obálce je utržena příslušná chlopeň
s poučením). Zásilka byla uložena na příslušné poště a žalobkyně si ji v úložní lhůtě nevyzvedla.
Následně byla zásilka vrácena správnímu orgánu I. stupně. Na závěru ohledně řádného doručení
fikcí pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně byla poštou informována o tom,
že zásilka jí bude po uplynutí úložní lhůty vložena do domovní schránky. Městský soud
nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že její podání doručené správnímu orgánu I. stupně dne
2. 3. 2015 nazvané „Odvolání proti rozhodnutí Městské části Praha 10-odbor stavební Úřadu městské části
Praha 10 ze dne 5. 11. 2014 č. j. P10-116796/2014“ (dále též „podání ze dne 2. 3. 2015“) mělo
být posouzeno jako žádost o určení neplatnosti doručení dle §24 odst. 2 a §41 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „správní řád“).
Městský soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na snížení pokuty uložené prvostupňovým
rozhodnutím. Z uvedených důvodů městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek
městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu)
je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost
odkazuje.
III.
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti uvedenému rozsudku městského soudu
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatelky
se městský soud nevypořádal s jejím tvrzením, že předložená výzva k vyzvednutí zásilky
prokazuje, že do poštovní schránky stěžovatelky nebylo vloženo poučení podle §23 odst. 5
správního řádu. To je přitom zcela zásadní pro danou věc, neboť z důvodu absence poučení
ve smyslu §23 odst. 5 správního řádu nedošlo k naplnění všech zákonných podmínek
pro doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí, v důsledku čehož žalovaný nemohl odvolání
posoudit jako opožděné. Stěžovatelka dále vytkla městskému soudu a žalovanému, že její podání
ze dne 2. 3. 2015 nepovažovali za žádost ve smyslu §24 odst. 2, resp. §41 správního řádu.
V dalším stížním bodě stěžovatelka namítla, že městský soud pochybil, když nevyhověl jejímu
návrhu na moderaci. V posledním stížním bodě pak brojila proti důvodům, pro které bylo
vydáno prvostupňové rozhodnutí. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zrušil jak napadený rozsudek městského soudu, tak i předcházející
správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění žalobou napadeného
rozhodnutí, na vyjádření k žalobě a na rozsudek městského soudu. Žalovaný nesouhlasil
se stěžovatelkou, že nebyly splněny podmínky pro fikci doručení. Dne 24. 11. 2014 jí byla
do domovní schránky vložena výzva k vyzvednutí písemnosti včetně poučení o právních
následcích nevyzvednutí si písemnosti na poště. Za důvodnou nepovažoval ani námitku,
že podání ze dne 2. 3. 2015 mělo být posouzeno jako žádost o prominutí zmeškání úkonu.
Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku
městského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat
se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí městského soudu
skutečně nepřezkoumatelné.
[7] Stěžovatelka namítala, že městský soud se nevypořádal s jejím tvrzením, že výzva
k vyzvednutí zásilky prokazuje, že stěžovatelce nebylo do poštovní schránky vloženo poučení
podle §23 odst. 5 správního řádu, v důsledku čehož nelze dovozovat fikci doručení
prvostupňového rozhodnutí, což má pak vliv i na otázku včasnosti podaného odvolání.
[8] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí
z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních
a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných
skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů
považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu
ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne
11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz, nebo rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS,
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne
21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75).
[9] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že žalobkyně v žalobě (doručené soudu
dne 31. 8. 2015) uvedla, že při doručování prvostupňového rozhodnutí neobdržela poučení
o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky. Do schránky jí byla vložena pouze výzva
k vyzvednutí zásilky. Jako důkaz osvědčující toto tvrzení stěžovatelka v žalobě označila právě
výzvu k vyzvednutí zásilky (jejíž kopie je založena ve správním spise). Poté, co zastoupení
stěžovatelky převzal JUDr. Pavel Korman, advokát, stěžovatelka městskému soudu doručila
dne 23. 5. 2019 podání, ve kterém shrnula a rozvinula svoji argumentaci obsaženou v žalobě.
Zopakovala, že dne 24. 11. 2014 jí byla do schránky vložena pouze výzva k vyzvednutí zásilky,
nikoliv však již poučení o právních důsledcích. Poukázala přitom i na to, že na výzvě (kterou
již v žalobě navrhovala k osvědčení svého tvrzení o nevhození poučení do její schránky) není
zaškrtnuto políčko „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky.“
Dále v tomto podání stěžovatelka uvedla, že k nastoupení fikce doručení je nutné právě i to,
aby bylo adresátu do poštovní schránky vloženo poučení o právních důsledcích spojených
s doručením. K podání stěžovatelka připojila kopii předmětné výzvy k vyzvednutí zásilky
a uvedla, že její originál bude soudu předložen při ústním jednání.
[10] Městský soud v napadeném rozsudku bez dalšího konstatoval, že zákonné podmínky
pro nastoupení fikce doručení byly naplněny. Mimo jiné uvedl, že stěžovatelce bylo dne
24. 11. 2014 na její adrese zanecháno poučení o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky, o čemž
svědčí fakt, že chlopeň obsahující toto poučení je na zásilce založené ve správním spise odtržena.
Při těchto úvahách však městský soud zcela pominul stěžovatelkou akcentovanou
výzvu k vyzvednutí zásilky (jejíž kopie je jednak založena ve správním spise, a jednak byla
i přílohou podání doručeného městskému soudu dne 23. 5. 2019). Soud se jakkoli nevypořádal
s tím, že na kopii předmětné výzvy není zaškrtnuto políčko „K této výzvě je připojeno poučení o právních
důsledcích souvisejících s obsahem zásilky“. Uvedenou skutečností přitom stěžovatelka v soudním řízení
argumentovala, a to v podání doručeném soudu dne 23. 5. 2019, jehož obsahem je právě
rozvinutí žalobního bodu stran absence poučení o poukaz na nezaškrtnutí předmětného políčka
na výzvě k vyzvednutí zásilky vhozené do poštovní schránky stěžovatelky (judikatura
zdejšího soudu přitom připouští rozvinutí již uplatněných žalobních bodů; viz rozsudky
ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005 - 43, č. 685/2005 Sb. NSS, ze dne 26. 8. 2013,
č. j. 8 As 70/2011 - 239, či ze dne 22. 11. 2018, č. j. 1 As 207/2018 - 32).
[11] Je tudíž nutno přisvědčit stěžovatelce v tom, že městský soud se v napadeném rozsudku
nevypořádal s její argumentací, že kopie výzvy k vyzvednutí zásilky prokazuje, že stěžovatelce
nebylo do poštovní schránky vloženo poučení podle §23 odst. 5 správního řádu.
[12] Otázka, zda byla stěžovatelka při doručování písemnosti fikcí poučena o právních
důsledcích ve smyslu §23 odst. 5 správního řádu (podle kterého je adresáta nutno písemně poučit
o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle §24 odst. 1, 3 a 4 správního řádu
vyvolalo nebo o možnosti postupu podle §24 odst. 2 správního řádu) je přitom pro věc
zcela zásadní, jak správně uvádí stěžovatelka. Zdejší soud opakovaně konstatoval, že institut
doručení náhradním způsobem (tj. doručení fikcí) lze aplikovat pouze za současného splnění
všech zákonných podmínek. Jednou z těchto podmínek je poučení o následcích nevyzvednutí
písemnosti. Např. v rozsudku ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 As 106/2013 - 44, Nejvyšší správní soud
uvedl, že „[i]nstitut uložení písemnosti určené do vlastních rukou lze použít pouze v případě, kdy 1) je známá
adresa pro doručování (zde adresa trvalého pobytu žalobce); 2) občan má na této adrese domovní schránku nebo je
zde jiné obdobné vhodné místo; 3) v této schránce nebo na tomto vhodném místě je zanechána výzva k vyzvednutí
písemnosti s poučením, kde a kdy si jí může občan vyzvednout, včetně poučení o následcích jejího nevyzvednutí;
4) písemnost je uložena u doručujícího orgánu a připravena k vyzvednutí.“ (důraz přidán). Shodně
viz dále např. i rozsudky ze dne 12. 5. 2016, č. j. 4 Azs 43/2016 - 37, či ze dne 8. 10. 2015,
č. j. 5 As 26/2014 - 19.
[13] Jinými slovy, vypořádání uvedené námitky, resp. důkladné postavení na jisto, že byly
splněny podmínky pro aplikaci fikce doručení prvostupňového rozhodnutí, je zcela zásadní
i pro posouzení správnosti postupu odvolacího orgánu (žalovaného), který odvolání zamítl jako
opožděné. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud nezabýval dalšími kasačními námitkami,
neboť by to za tohoto stavu bylo předčasné.
[14] Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek z důvodu vady
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc vrátit městskému
soudu k dalšímu řízení, ve kterém je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu