ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.469.2018:31
sp. zn. 7 As 469/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. O., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2018,
č. j. 17 A 34/2017 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy (dále jen „magistrát“)
ze dne 8. 9. 2016, č. j. 13479/OD-P/16, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním
provozu“), porušením §18 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 800 Kč
a náhrada nákladů správního řízení v paušálně stanovené výši 1 000 Kč.
[2] Rozhodnutím ze dne ze dne 16. 1. 2017 č. j. 3089/DS/16-4, žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí magistrátu.
II.
[3] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Plzni,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 9. 2018, č. j. 17 A 34/2017 – 48.
[4] V odůvodnění rozsudku krajský soud poukázal na to, že ve správním řízení žalobce zůstal
zcela pasivní a nevznášel žádné námitky. Žalobce tak svou pasivitou ve správním řízení zapříčinil,
že některé nově v žalobě vznášené skutkové otázky, které měly být předmětem dokazování před
správními orgány, nemohou v řízení před soudem již být podrobně ověřovány, neboť by tím byl
zcela popřen koncept správního soudnictví, jež by takovým rozsáhlým dokazováním činnost
správních orgánů nahrazovalo. Za této situace krajský soud dospěl k závěru, že v daném
případě byl skutkový stav zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), porušen
nebyl.
[5] To se týká zejména tvrzení žalobce o tom, že v rozhodnutí magistrátu je místo přestupku
specifikováno nedostatečně. V daném případě je podle názoru krajského soudu místo přestupku
upřesněno dostatečně a nezaměnitelným způsobem – označením silnice, nejbližšího města,
směrem a nejbližší stavbou. Tvrzení žalobce o neomezeném počtu obchodních domů TESCO
poblíž silnice č. I/6 je nijak nepodloženou spekulací.
[6] Krajský soud neakceptoval ani námitku žalobce, podle níž není dodržen požadavek
návodu k obsluze na rovnoběžnost osy měřeného a měřícího vozidla. Z fotografie pořízené
radarovým rychloměrem nevyplývá, že by v daném případě bylo měřeno zjevně v zatáčce,
tj. v takové, kde je rádius zakřivení vozovky nad 1600 m (ve smyslu návodu k obsluze
rychloměru). Také pozice kol na fotografii měřeného vozidla naznačuje pohyb tohoto vozidla
vodorovně se středovou čárou a v levém pruhu. To odpovídá zjištění, že bylo měřeno vozidlo
v levém pruhu, když předjíždělo policejní služební vůz.
III.
[7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[8] Stěžovatel předně namítal, že specifikace místa spáchání přestupku „na pozemní komunikaci
pro motorová vozidla č. I/6 na úrovni supermarketu Tesco, ve směru jízdy na obec Karlovy Vary“ je
nedostatečná. Silnice I/6 je dlouhá, vine se od Prahy až po hranice s Německem, přičemž jediné,
co alespoň částečně upřesňuje pozici na této silnici, je odkaz na přilehlé Tesco, kterých je však
u této silnice mnoho. Stěžovateli je kladeno za vinu porušení rychlostního limitu 110 km/h, který
však neplatí v celé délce předmětné silnice. Místo protiprávního jednání je tak určeno příliš vágně.
[9] Stěžovatel dále namítal, že bylo měřeno v zatáčce. Návod k obsluze přitom zakazuje
měření v zatáčce, je-li její radius vyšší než 1600 m. Správní orgány se přitom vůbec nezabývaly
tím, zda právě o takovou zatáčku nešlo. Z fotografie měřeného vozidla je vizuálně zřejmé, že šlo
o zatáčku, když okraj vozovky není souběžný s naznačenou přímkou. Je-li hranice možného
zakřivení zatáčky, ve které se nesmí podle návodu měřit, velmi mírná, pak je zřejmé, že správní
orgány disponovaly indiciemi svědčícími o tom, že bylo měřeno nesprávně, tedy v rozporu
s návodem k obsluze. Přestože skutkový stav ve správním řízení nebyl dostatečně zjištěn, krajský
soud žalobou napadené rozhodnutí aproboval.
[10] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze uvedl, že krajský soud se s žalobními
námitkami vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Dále uvedl, že s ohledem na to, že z kasační
stížnosti nevyplývají žádné nové skutečnosti, nebude se k jejímu obsahu vyjadřovat.
V.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Ze správního spisu vyplývá, že magistrát na základě oznámení přestupku a spisového
materiálu o přestupku, který mu postoupila Policie České republiky, oznámením ze dne
26. 7. 2016 zahájil řízení o přestupku a předvolal stěžovatele k ústnímu jednání na den 1. 9. 2016.
Toto oznámení bylo stěžovateli doručeno dne 3. 8. 2016. Ústní jednání proběhlo za přítomnosti
obecného zmocněnce stěžovatele. V průběhu ústního jednání bylo provedeno dokazování
listinami založenými ve spisu, o čemž byl vyhotoven protokol. Po provedeném dokazování
zmocněnec stěžovatele uvedl, že byl seznámen se spisovým materiálem, že k podkladům
rozhodnutí a provedenému dokazování se vyjádří písemně a že nenavrhuje provedení žádného
dalšího důkazu. Dále uvedl, že stěžovatel si není vědom toho, že by se v uvedený den dopustil
přestupkového jednání. K písemnému vyjádření byla stěžovateli následně stanovena lhůta tří
pracovních dnů od provedeného ústního jednání. Ve stanovené lhůtě (ani později) se stěžovatel
nevyjádřil. Rozhodnutím magistrátu ze dne 8. 9. 2016 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu v souvislosti
s porušením §18 odst. 3 téhož zákona. Proti rozhodnutí magistrátu podal zmocněnec stěžovatele
blanketní odvolání. Magistrát jej proto usnesením ze dne 3. 10. 2016, které mu bylo doručeno dne
7. 10. 2016, vyzval k doplnění náležitostí odvolání, a to tří pracovních dnů od doručení výzvy.
Zmocněnec stěžovatele na tuto výzvu nereagoval a odvolání nedoplnil. Následně magistrát
postoupil správní spis se stanoviskem žalovanému, který rozhodnutím ze dne 16. 1. 2017
odvolání stěžovatele zamítl a napadené rozhodnutí magistrátu potvrdil.
[15] Podle názoru Nejvyššího správního soudu je skutkový stav projednávané věci zcela
jednoduchý a správní spis poskytuje jednoznačnou oporu pro závěry správních orgánů stran
naplnění podmínek pro postih stěžovatele ve smyslu §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona
o silničním provozu. Podkladem pro vydání předmětného rozhodnutí bylo oznámení přestupku
Policie České republiky ze dne 21. 6. 2016, oznámení přestupku sepsaného na místě ze dne
7. 6. 2016, úřední záznam ze dne 7. 6. 2016, ověřovací list č. 28/16 použitého silničního
radarového rychloměru RAMER 10 C s platností od 24. 2. 2016 do 23. 2. 2017 a záznam
přestupku ze silničního radarového rychloměru se snímkem vozidla stěžovatele zn. Mercedes,
zvláštní registrační značky X. Z tohoto záznamu vyplývá, že zachycenému vozidlu byla dne 7. 6.
2016 v 10:32 hod. naměřena rychlost jízdy 137 km/h (po odečtení příslušné tolerance 132 km/h)
v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 110 km/h. Uvedené důkazy magistrát řádně vyhodnotil
jednotlivě i v jejich souhrnu a uvedl, jaká zjištění z nich učinil. Konkrétní zjištění pak uvedl jak
v protokolu o ústním jednání, tak i v odůvodnění rozhodnutí o přestupku. V této souvislosti je
třeba poukázat i na skutečnost, že stěžovatel v průběhu ústního jednání neuplatnil žádné výhrady
vůči správním orgánem shromážděným podkladům a skutkovým zjištěním. Nenavrhl ani
provedení jiných důkazů. Za této situace krajský soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že
skutkový stav byl správními orgány prokázán dostatečně.
[16] K námitkám stěžovatele týkajícím se údajných důvodných pochybností o správnosti
provedeného měření rychlosti jeho vozidla lze odkázat na odůvodnění rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 As 210/2016 - 41, v němž Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že „podle konstantní soudní judikatury je pro věc klíčové, že důkaz o rychlosti byl pořízen
radarem, který splňoval všechny zákonné požadavky a současně byl v souladu se zákonem o metrologii ověřen
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. srpna 2011, č. j. 1 As 42/2011 - 115). V rozsudku ze dne
14. května 2015, č. j. 7 As 83/2015 - 56 Nejvyšší správní soud uvedl, že „oznámení o přestupku, záznam
o přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovací list silničního
radarového rychloměru je nutno považovat za plně postačující důkazy o spáchání přestupku, není-li v rámci
přestupkového řízení žádný z těchto podkladů jakkoliv zpochybňován.“ Taktéž v rozsudku ze dne
3. března 2011, č. j. 7 As 18/2011 - 54, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že takové důkazní prostředky
(tj. důkazy dodané policií) jsou v zásadě dostatečné k objasnění skutkového stavu věci, a to zvláště za situace,
kdy stěžovatel nepopírá, že to byl on, kdo byl změřen při jízdě, a toliko tvrdí, že nesouhlasí s naměřenou
rychlostí.“ Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel v projednávaném případě v průběhu
správního řízení žádný z podkladů relevantně nezpochybnil.
[17] Povinnost správních orgánů projednávajících přestupek zjistit stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti (§3 správního řádu), je v žádném případě nezavazuje ke zkoumání všech
myslitelných alternativ skutkového děje, tím spíše, zůstávají-li účastníci správního řízení pasivní
a řadu svých námitek uplatní až v řízení před soudem, jako tomu bylo v projednávaném
případě (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014,
č. j. 5 As 126/2011 - 68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS). V řadě svých předcházejících
rozhodnutí dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „je obecně vhodné, aby stěžovatel neuchovával
paletu svých námitek proti přestupkovému rozhodnutí na pozdější dobu, ale uplatnil je již v prvním stupni
přestupkového řízení. Jinak se stěžovatel zbytečně připraví o posouzení námitek v obou instancích správního
řízení. Navíc se může teprve ex post podaná obrana o chybách měření jevit dle kontextu věci i jako účelová“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115,
publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS).
[18] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že otázkou vlivu nedodržení návodu k obsluze
na fungování radarového měřícího zařízení RAMER 10 C se již ve své judikatuře zabýval a dospěl
k závěru, že „Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace
měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho
uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný“
(viz rozsudek ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51). Správní spis v nyní posuzované věci
obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti; je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace
měření proběhla úspěšně a snímek je hodnověrný.
[19] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku ohledně nedostatečného označení
místa spáchání přestupku.
[20] Podle §77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, výrok
rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku
s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě
rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§14 odst. 2),
o uložení ochranného opatření (§16), o nároku na náhradu škody (§70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení
(§79 odst. 1).
[21] V dané věci se jedná o správní trestání, a tudíž je třeba, aby skutek, pro který
je se stěžovatelem vedeno správní řízení o přestupku, byl řádné označen, a to nejen časem,
ale i přesným místem jeho spáchání. Důvod takového požadavku je zřejmý – z popisu skutku
musí být patrné všechny skutkové okolnosti jednání potenciálního přestupce, které jsou rozhodné
pro úsudek, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, kvůli němuž je řízení
vedeno. V rozhodnutí magistrátu o přestupku je místo jeho spáchání označeno jako „na pozemní
komunikaci pro motorová vozidla č. I/6, na úrovni supermarketu Tesco, ve směru jízdy na obec Karlovy Vary“.
Zdejší soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že identifikace místa spáchání přestupku je
dostatečně určitá. Ze záznamu přestupku ze silničního radarového rychloměru se snímkem
vozidla stěžovatele je patrné, že měření vozidla proběhlo na silnici č. I/6 (D6) v úseku mezi
městy Cheb a Karlovy Vary. Jak vyplývá z veřejně přístupných informací (www.itesco.cz,
www.mapy.cz), je v tomto úseku pouze jeden obchodní dům firmy Tesco, který se nachází
bezprostředně u předmětné silnice, a to v městské části Dvory, která se nachází cca 3 km
jihozápadním směrem od centra Karlových Varů. Z výroku rozhodnutí o přestupku tak lze
dovodit, kde přesně v rámci dané silnice se skutek stal, tudíž lze posoudit, zda právě v tom místě,
kde měl být skutek spáchán, byla vskutku nejvyšší povolená rychlost stanovena na 110 km/h.
[22] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[23] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu