ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.6.2019:16
sp. zn. 7 As 6/2019 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: A. S.,
zastoupená Mgr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 20. 11. 2018, č. j. 30 A 292/2018 - 22,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2018, č. j. 30 A 292/2018 - 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni domáhala zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 24. 10. 2018, č. j. MV-83151-5/SO-2018, ve věci zamítnutí její žádosti o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným
usnesením postoupil žalobu k vyřízení Městskému soudu v Praze. Uvedl, že dle §172 odst. 7
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), který má přednost
před obecnou úpravou v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“), je místní příslušnost soudu určena místem, kde byla žalobkyně v den
podání žaloby hlášena k pobytu. Přestože žalobkyně měla dle podkladů přiložených k žalobě
bezprostředně před jejím podáním změnit místo hlášeného pobytu na plzeňskou adresu, byla dle
údajů v registru obyvatel ke dni 19. 11. 2018 stále pobytem hlášena na adrese v Praze,
tj. v obvodu Městského soudu v Praze.
II.
[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Namítá, že je hlášena k pobytu v Plzni, což dokládá potvrzením o zajištění ubytování na adrese
A. U. 18, P., a kopií svého cestovního dokladu, která obsahuje razítko Policie ČR ze dne 8. 11.
2018 potvrzující ohlášení k pobytu tamtéž. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze
dne 21. 8. 2018, č. j. 2 As 241/2018 - 12, splnila ohlašovací povinnost; i v případě, že by tak
neučinila, bylo povinností soudu se jí v případě jakýchkoli pochybností ohledně jejího pobytu na
tyto dotázat. Legitimně změnila adresu svého pobytu; tu následně nahlásila policejnímu orgánu a
teprve poté podala správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Navrhuje, aby Krajský soud
v Plzni zrušil své rozhodnutí v rámci autoremedury; alternativně věc postoupil Nejvyššímu
správnímu soudu ke zrušení usnesení a vrácení věci k novému projednání.
III.
[3] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Předložený spor spočívá v určení, zda je místně příslušným k věcnému rozhodování
případu stěžovatelky Krajský soud v Plzni či Městský soud v Praze.
[6] Určení místní příslušnosti správního soudu je obecně upraveno v §7 odst. 2 s. ř. s. věta
první, podle kterého [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Tímto zvláštním zákonem, který má před obecným
pravidlem přednost, je v projednávané věci zákon o pobytu cizinců. Dle §172 odst. 7 uvedeného
zákona je k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí a o žalobě na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu (vyjma rozhodnutí o správním vyhoštění, o povinnosti uhradit náklady spojené
se správním vyhoštěním, o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění, o umístění cizince
do části s přísným režimem zajištění a o přestupku) místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je
cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož
obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince
na území.
[7] Z §93 odst. 1 a §95 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že povinnost hlásit místo pobytu
na území České republiky policii má každý cizinec, který není občanem členského státu Evropské
unie, do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území, není-li osobou mladší 15 let, členem
personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované
v České republice, jeho rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí
nebo cizincem, kterému ministerstvo zajišťuje ubytování, cizincem, který tuto povinnost splnil
u ubytovatele dle §103 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nebo cizincem, který je ve výkonu
zabezpečovací detence, vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo který je umístěn v policejní
cele nebo v zařízení ve smyslu §130 zákona o pobytu cizinců. Podle §97 zákona o pobytu
cizinců je cizinec při hlášení pobytu na území povinen sdělit policii vyplněním přihlašovacího tiskopisu jméno,
příjmení přihlašovaného cizince, datum jeho narození, jeho státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo
cestovního dokladu a víza, je-li v cestovním dokladu vyznačeno, počátek a místo pobytu, předpokládanou dobu
a účel pobytu na území. Změny místa pobytu cizinec hlásí opět vyplněním přihlašovacího tiskopisu;
na požádání je pak povinen předložit doklady prokazující pravdivost údajů uvedených v tiskopise
(§98 odst. 6 zákona o pobytu cizinců). Dle typu pobytového oprávnění jsou změny hlášeny
Ministerstvu vnitra ČR či přímo Policii ČR.
[8] Při určování místní příslušnosti správního soudu podle §172 odst. 7 zákona o pobytu
cizinců se uplatní tři kritéria. K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud: 1) v jehož
obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; 2) jde-li o cizince, který nemusí hlásit
pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje; 3) v ostatních případech krajský soud,
v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 1. 2015, č. j. Nad 18/2015 - 80, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 8. 2018, č. j. 2 As 241/2018 - 12). Hlášeným pobytem žalobce ve smyslu §172 odst. 7 věty
prvé, části před středníkem, zákona o pobytu cizinců se pak rozumí místo pobytu, jehož
ohlášením k tomu příslušnému správnímu orgánu cizinec splnil ohlašovací povinnost stanovenou
v §93 a násl. zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 2. 2012, č. j. 5 As 100/2011 - 27).
[9] Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že povolení k dlouhodobému pobytu
udělené stěžovatelce bylo platné do 31. 8. 2017; její žádost o změnu účelu pobytu byla zamítnuta
rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 20. 3. 2018, č. j. OAM-11470-12/DP-2017,
které bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 24. 10. 2018, č. j. MV-83151-5/SO-2018.
Dne 15. 11. 2018 podala stěžovatelka proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu
v Plzni, v níž jako adresu pobytu uvedla: A. U. 18, P. Přílohu žaloby tvořil Doklad (potvrzení)
o zajištění ubytování ze dne 5. 11. 2018 a opatřený úředně ověřeným podpisem ubytovatele.
Ubytování bylo dle dokladu sjednáno od 5. 11. 2018 do 15. 1. 2019. Dále byla k žalobě přiložena
kopie cestovního dokladu, kde bylo vyznačeno potvrzení místa hlášeného pobytu na území ČR
(na adrese A. U. 18, P.) s datem ohlášení 8. 11. 2018 a razítkem Policie ČR. Dne 19. 11. 2018 si
nechal Krajský soud v Plzni vyhotovit výpis údajů z registru obyvatel, dle něhož je adresa místa
pobytu stěžovatelky: P. 2603/43, P. Tuto adresu stěžovatelka užívala rovněž pro komunikaci se
správními orgány ve správním řízení. Krajský soud v Plzni na základě údaje z výpisu z registru
obyvatel dovodil místní příslušnost Městského soudu v Praze.
[10] Z napadeného rozhodnutí plyne, že stěžovatelka je státní příslušnicí Republiky
Kazachstán. Jako taková má povinnost hlásit místo pobytu na území České republiky i jeho
změnu (žádný z předpokladů dle §93 a §95 zákona o pobytu cizinců, který by ohlašovací
povinnost vylučoval či modifikoval - např. členství v personálu zastupitelského úřadu cizího státu
nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice či pobyt v zabezpečovací
detenci nebo ve vazbě, u ní zjevně není naplněn). Krajský soud v Plzni se tedy v rámci zkoumání
podmínek řízení (místní příslušnosti) správně zabýval tím, kde byla stěžovatelka ke dni podání
žaloby hlášena k pobytu.
[11] Stěžovatelka v žalobě uvedla jako adresu svého bydliště: A. U. 18, P. Dále doložila kopii
svého cestovního dokladu, z níž plyne, že ode dne 8. 11. 2018 je hlášena k pobytu na adrese
uvedené v žalobě, což dále podpořila předložením dokladu o zajištění ubytování. Krajský soud
v Plzni nicméně údaj o hlášeném místě pobytu vyplývající z těchto dokumentů bez bližšího
zdůvodnění neakceptoval a provedl vlastní šetření místa pobytu stěžovatelky, když si vyžádal
výpis z registru obyvatel. V důsledku tohoto postupu pak vyvstal v otázce místa pobytu rozpor
mezi údaji předloženými stěžovatelkou a údaji, jež získal Krajský soud v Plzni z registru obyvatel.
Krajský soud v Plzni vzal za rozhodný údaj adresu uvedenou v registru obyvatel, aniž by
současně vysvětlil, proč má mít právě tento údaj přednost před údajem zapsaným v cestovním
dokladu stěžovatelky, a to přesto, že zákon o pobytu cizinců v souvislosti s hlášením pobytu
na registr obyvatel nijak neodkazuje. Krajský soud v Plzni tedy nepostupoval správně, pokud
za popsané situace považoval za rozhodný údaj z registru obyvatel. Měl-li pochybnosti
o správnosti údaje o místě hlášeného pobytu předloženého a doloženého stěžovatelkou, mohl
místo hlášeného pobytu stěžovatelky ke dni podání žaloby ověřit např. zasláním žádosti
Ministerstvu vnitra o provedení lustrace a sdělení, kde byla stěžovatelka hlášena k pobytu ke dni
15. 11. 2018, respektive o přehled údajů o hlášeném místě pobytu stěžovatelky, včetně změn.
[12] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v posuzované věci jsou patrné některé okolnosti,
které by mohly nasvědčovat účelovému jednání označovanému jako tzv. forum shopping,
tj. výběr místa, kde bude spor řešen (změna místa pobytu bezprostředně před podáním žaloby,
ubytovací smlouva na dobu sotva přesahující dva měsíce). Shromážděné podklady nicméně
nejsou natolik průkazné, aby samy o sobě forum shopping jednoznačně potvrdily. K tomu by
bylo potřeba dalších zjištění, např. že se stěžovatelka na plzeňské adrese fakticky nikdy
nezdržovala a nadále pobývala v Praze, nebo že se na jí uvedené plzeňské adrese vůbec nenachází
nemovitost způsobilá k bydlení. Jejich provedení by nicméně vyžadovalo další pátrání, jež by
prodlužovalo řízení a oddalovalo řešení, které účastník řízení po správním soudu žádá. Není
účelné, aby krajské soudy vynakládaly nadstandardní úsilí při určení místně příslušného soudu. Jak
již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 359/2017 - 31, „[z]jednodušeně řečeno jde toliko
o technické pravidlo mající za cíl zejména rovnoměrné rozložení případů mezi všechny správní soudy, případně
(v jiných věcech) umožnění řešení sporu v místě geograficky blízkém žalobci.“
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost je
důvodná, a proto dle §110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. V něm bude tento vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.); na posuzovanou věc tak
bude aplikovat kritérium určení místní příslušnosti dle §172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců
na základě řádně ověřených zjištění ohledně hlášeného místa pobytu stěžovatelky na území České
republiky v době podání žaloby. Dle §110 odst. 3 s. ř. s. krajský soud rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu