ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.21.2019:40
sp. zn. 8 As 21/2019-40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci
žalobce: Mgr. P. B., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská
424/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2017, čj. MSP-39/2017-
ORA-ROZ/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 15. 1. 2019, čj. 1 A 125/2017-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 6. 2017,
čj. MSP-6/2017-OINS-SRIS/8, uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle §36b odst. 1
písm. c) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „zákon o insolvenčních
správcích“), neboť porušil povinnost uvedenou v §14 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích,
tj. nepředložil ministerstvu v období od 1. 8. 2015 do 1. 8. 2016 doklad prokazující splnění
podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, a byla mu uložena pokuta
ve výši 5 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení. Ministr spravedlnosti shora
specifikovaným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce a rozhodnutí ministerstva potvrdil. Městský
soud žalobu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti zamítl.
[2] Městský soud konstatoval, že fotografie obálky neprokazuje její odeslání. Žalobce
disponuje datovou schránkou, a proto se odeslání dokladu o pojištění žalovanému touto cestou
jeví více než příhodné; ostatně takto postupoval při odeslání dokladů o pojištění insolvenčnímu
soudu. Vyhotovení fotografie obálky v okamžiku odeslání obecně odpovídá snaze odesílatele
předejít jakýmkoliv pochybnostem o odeslání a tedy i dodání obálky. Pokud měl žalobce takovou
obavu, a proto vyhotovil fotografii obálky, potom nepochopitelně a zejména v rozporu s touto
obavou zvolil odeslání běžnou obálkou. Zjevný rozpor mezi implicitně tvrzeným důvodem
vyhotovení fotografie obálky a zvoleným tvrzeným způsobem odeslání zakládá závěr soudu
o nevěrohodnosti data pořízení fotografie i dalších důkazů, které měly prokázat tvrzení o odeslání
dokladu o pojištění žalovanému.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ministra spravedlnosti
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Stěžovatel namítl, že se správní orgán i soud bez řádného provedení důkazů a za porušení
zásady vyšetřovací přiklonili k verzi, podle které stěžovatel doklad prokazující splnění podmínky
uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu žalovanému neodeslal. Úvahy žalovaného
i městského soudu jsou založeny pouze na domněnkách a jejich představě skutečného stavu.
[5] Městský soud se podle stěžovatele nevyhnul spekulativnímu uvažování. Stěžovatel citoval
odst. 18. napadeného rozsudku (citovaný v odst. [2] tohoto rozsudku) a uvedl, že samotná obálka
nemusí prokazovat odeslání, a proto navrhoval provést svědecké výpovědi zaměstnanců;
doručení originálu potvrzení o pojistce prostřednictvím datové schránky je zcela nepříhodné
a technicky neproveditelné; vnitřní pokyn stěžovatele stanovuje, aby veškeré listovní zásilky, které
jsou odesílány a obsahují originály listin, byly vyfoceny, na tom není nic neobvyklého; soud vůbec
nespekuloval o tom, že by snad správní orgán mohl sám sankcionovat nedoručení, byť
ve skutečnosti doručeno bylo. Přístup soudu je takový, že správní orgán vždy bez dalšího hovoří
pravdu, stěžovatel již z principu lže a pravdu nehovoří.
[6] Stěžovatel uvedl, že mu ani tak nejde o samotnou sankci, ale o přístup správního orgánu
i soudu, který se stěžovateli zdá v rozporu se základními zásadami správního řízení s přesahem
do ústavněprávních principů. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud naříkaný rozsudek
i žalobou napadené rozhodnutí zrušil.
[7] Ministr spravedlnosti se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s napadeným
rozsudkem a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] V projednávaném případě je sporné, zda stěžovatel prokázal, že žalovanému předložil
doklad prokazující splnění podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu. Mezi
účastníky přitom není sporu o tom, kdo nesl důkazní břemeno stran odeslání a doručení zásilky,
neboť stěžovatel nepopírá, že toto důkazní břemeno nesl on a žalovaný nebyl schopen prokázat
negativní skutečnost, tj. že mu určitá písemnost nebyla doručena (srov. rozsudky NSS ze dne
26. 9. 2012, čj. 2 Afs 42/2012-30, ze dne 16. 7. 2009, čj. 9 As 31/2009-231, ze dne 26. 7. 2006,
čj. 3 Azs 35/2006-104, publ. pod č. 951/2006 Sb. NSS).
[10] Součástí správního spisu je fotografie obálky bez otisku poštovního razítka, na které jsou
nalepeny dvě desetikorunové poštovní známky, zásilka je adresovaná žalovanému. Fotografie byla
podle zobrazených informací o souboru pořízena 20. 7. 2016. Podle stěžovatele, na rozdíl
od městského soudu, tato fotografie prokazuje, že doklad o pojištění žalovanému řádně a včas
odeslal.
[11] Nejvyšší správní soud, shodně jako soud městský, vzhledem k okolnostem případu
nepovažuje stěžovatelem předloženou fotografii obálky za důkaz prokazující odeslání dokladu
o pojištění. Fotografie obálky neprokazuje, že ji stěžovatel skutečně v den pořízení fotografie
žalovanému odeslal, ani co bylo jejím obsahem. S městským soudem se lze též ztotožnit v úvaze,
podle které způsob tvrzeného odeslání, tj. běžnou obálkou, neodpovídá jeho snaze předejít
pochybnostem o odeslání podání, která se projevila pořízením fotografie obálky. Měl-li stěžovatel
zřízenou datovou schránku, bylo by mnohem „bezpečnější“ odeslat doklad o pojištění právě
prostřednictvím jeho datové schránky do datové schránky žalovaného. Rozpor mezi důvodem
pořízení fotografie obálky a mezi zvoleným způsobem odeslání dokladu oprávněně vedl městský
soud k závěru o nevěrohodnoti data pořízení fotografie obálky.
[12] Proti závěru o tomto rozporu stěžovatel pouze velice stručně namítl, že k doručení
originálu potvrzení o pojistce se použití datové schránky jeví nepříhodné a technicky
neproveditelné. Nejvyšší správní soud k tomu odkazuje na §22 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle kterého lze dokument
v listinné podobě převézt do dokumentu obsaženého v datové zprávě, tj. provézt konverzi
dokumentu; dokument, který provedení konverze vznikl, má stejné právní účinky jako dokument,
jehož převedením výstup vznikl. Výčet dokumentů, které konvertovat nelze, obsahuje §24
posledně zmiňovaného zákona. Stěžovatel netvrdil, z jakého důvodu by potvrzení o pojištění
mělo patřit mezi tyto dokumenty. Nehledě k tomu, podle městského soudu, stěžovatel
insolvenčnímu soudu doklad o pojištění poslal prostřednictvím datové schránky; toto tvrzení
stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňoval.
[13] K obdobným závěrům již dříve dospěl Nejvyšší správní soud při posuzování situace,
kdy stěžovatelka tvrdila, že obsahem zásilky byla dvě podání, byť správní orgán obdržel pouze
jedno; stěžovatelka odeslání sporného podání v tehdy souzeném případě prokazovala
předložením podacího lístku a odkazem na jí vedenou evidenci odeslané pošty; Nejvyšší správní
soud uvedl: „Pokud stěžovatelka tvrdila, že oproti takto prokázanému skutkovému ději byly obsahem
žalovanému doručené zásilky písemnosti dvě a nikoliv pouze jedna, pak by toto své tvrzení musela prokázat
(například separátním odesláním předmětného podání a předložením podacího lístku, který by prokazoval
odeslání přímo této písemnosti, příp. svědeckou výpovědí, atd), což se jí nepodařilo.“ (rozsudek NSS ze dne
16. 7. 2009, čj. 9 As 31/2009-231). V nyní souzeném případě stěžovatel ani věrohodným
důkazem nedoložil, že zásilku odeslal, natož co bylo jejím obsahem.
[14] Považovaly-li správní orgány fotografii obálky za nevěrohodný důkazní prostředek,
skutečně nemělo smysl prostřednictvím svědeckým výpovědí zaměstnanců stěžovatele,
které stěžovatel ani neoznačil jmény, zjišťovat okolnosti údajného odeslání obálky. Závěr
městského soudu, že žalovaný v souladu s §3 a §52 správního řádu neprovedl navržený výslech
svědků – zaměstnanců žalobce, je proto správný. Spekulativními úvahami o tom, že správní
orgán může sankcionovat nedoručení, byť ve skutečnosti doručeno bylo, se Nejvyšší správní
soud nezabýval, neboť je stěžovatel nikterak nepodložil a závěry městského soudu
o rozporuplném postupu při tvrzeném odesílání zásilky žalovanému nevyvrátil.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. prosince 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu