ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.213.2018:55
sp. zn. 8 As 213/2018-55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. Š., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 7. 2016, čj. KUZL-50005/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, čj. 33 A 102/2016-66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Kroměříž ze dne 11. 5. 2016, čj. MeUKM/032132/2016,
byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona
č. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním
provozu“), kterého se dopustil tím, že „dne 13.8.2015kolem 15.06 hodin na silnici I. třídy č. 50 mezi
obcemi Buchlovice a Kožušice, v katastru obce Střílky, v prostoru před čerpací stanicí Motrans, ve směru jízdy
na obec Brno, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena dopravní značkou B 20a na 80 km/hod., řídil osobní
motorové vozidlo značky BMW, RZ X, nedovolenou rychlostí, kdy mu byla Policií České republiky, dopravním
inspektorátem Kroměříž naměřena rychlost jízdy 152 km/hod., při zvážení odchylky měřícího zařízení ve výši +-
3%, byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 147 km/hod., nejvyšší dovolenou rychlost tak
překročil nejméně o 67 km/hod.“ Žalobci byla za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 8 000 Kč
a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný podané odvolání zamítl a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Brně zamítl.
[4] Opakovat důvody, pro něž krajský soud shledal žalobní argumentaci za lichou, netřeba,
neboť odůvodnění naříkaného rozsudku je Nejvyššímu správnímu soudu a nepochybně
i stěžovateli známo; postačí proto na stěžovaný rozsudek odkázat.
II.
Argumenty kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 8. 2018
blanketní kasační stížnost; Nejvyšší správní soud jej proto usnesením ze dne 12. 9. 2018 vyzval,
aby kasační stížnost doplnil. Stěžovatel doručil v poslední den lhůty pro odstranění vad
(tj. 17. 10. 2018) doplnění kasační stížnosti bez elektronického podpisu a totožné podání doručil
s elektronickým podpisem o dva dny později.
[6] V tomto doplnění stěžovatel argumentoval tím, že správní orgán upřesnil místo
protiprávního jednání, aniž by o této změně stěžovatele vyrozuměl a dal mu možnost
na ni reagovat. Stěžovatel nesouhlasil s posouzením této námitky krajským soudem. Řádné
sdělení obvinění podle něj není možné nahradit tím, že „si to mohl žalobce ze spisu zjistit“. Podle
stěžovatele nebylo možné přijmout ani argumentaci, podle které mu tato informace musela být
známa, neboť bylo ze správního spisu zjevné, že stěžovatel do spisu nahlížel. Skutečnost,
že v jednom podkladu obsaženém ve spise je uveden určitý údaj, neznamená, že správní orgán
má za to, že k přestupku došlo právě v takovém místě. Stěžovatel nadto požádal o sdělení
přesnější specifikace místa spáchání protiprávního jednání, informace mu tedy zjevně známa
nebyla. Stěžovatel k povinnosti správního orgánu vyrozumět účastníka řízení o upřesnění
předmětu řízení a možnosti vyjádření citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 3. 2010, čj. 1 Afs 58/2009-541.
[7] Dne 23. 10. 2018 zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu další doplnění kasační
stížnosti bez elektronického podpisu. Toto doplnění obsahovalo mimo již výše uvedenou
námitku i další námitky uplatněné již v žalobě. Totožné podání opatřené elektronickým podpisem
zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 10. 2018. Nejvyšší správní soud
nepovažuje za přínosné opakovat znovu tyto kasační námitky, a pro stručnost je shrnuje takto.
Stěžovatel nesouhlasil s výší uložení pokuty. Namítal, že nebylo prokázáno, že v úseku měření
platila dopravní značka č. B 20a, omezující rychlost na 80 km/h. Namítal také, že měření
rychlosti nebylo provedeno řádně.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud před samotným zohledněním stěžovatelem uplatněných námitek
uvádí, že k námitkám uplatněným ve druhém doplnění kasační stížnosti ze dne 23. 10. 2018 (resp.
29. 10. 2018) nepřihlížel. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. platí, že jestliže nemá kasační stížnost všechny
náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Soud může
tuto lhůtu na včasnou žádost stěžovatele prodloužit. Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván
k doplnění kasační stížnosti postupem podle §106 odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení
o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci řízení; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním
námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. Jak je již shora uvedeno, bylo
usnesení k odstranění vad kasační stížnosti doručeno zástupci stěžovatele dne 17. 9. 2018, lhůta
pro doplnění důvodů kasační stížnosti proto uplynula dnem 17. 10. 2018, kdy bylo Nejvyššímu
správnímu soudu doručeno první doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto mohl
přihlížet pouze k námitkám uplatněným v tomto prvním doplnění; námitky, které byly zcela
mimoběžné s těmito již dříve uplatněnými námitkami, proto Nejvyšší správní soud neposuzoval.
[11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, podle které upřesnil správní
orgán místo spáchání přestupku, aniž by stěžovatele o této skutečnosti vyrozuměl a dal
mu možnost se k ní vyjádřit. Ze správního spisu je zjevné, že stěžovatel byl po spáchání
přestupku zastaven hlídkou provádějící měření rychlosti, byl na místě ztotožněn a odmítl
oznámení o přestupku podepsat. Z úředního záznamu ze dne 10. 12. 2015 je dále zřejmé,
že se ke správnímu orgánu prvního stupně dostavil zástupce stěžovatele a pořídil si kopii celého
obsahu spisu. Ačkoliv se údaj o konkretizaci místa spáchání přestupku nenachází v oznámení
o zahájení správního řízení a předvolání k ústnímu jednání a seznámení se s podklady rozhodnutí
ze dne 18. 9. 2015 adresovaném stěžovateli, je tento údaj uveden v oznámení přestupku ze dne
7. 9. 2015 a je patrný také ze záznamu o přestupku; je tedy součástí správního spisu. Na základě
výše uvedených skutečností tedy nemůže být pochyb o tom, že stěžovatel měl možnost
se s konkrétními okolnostmi spáchání přestupku seznámit a taky se s nimi seznámil. Nejvyšší
správní soud proto ve shodě s krajským soudem námitku stěžovatele nepovažoval za důvodnou.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud dospěl proto k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a podle
§110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu