ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.275.2017:45
sp. zn. 8 As 275/2017-45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
Mgr. L. R., zast. JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou se sídlem Bratranců Veverkových
2675, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského
nám. 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2016, čj. KrÚ
77255/2016/OŽPZ/Br, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 10. 2017, čj. 52 A 6/2017-72,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
25. 10. 2017, čj. 52 A 6/2017-72, se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 21. 11. 2016,
čj. KrÚ 77255/2016/OŽPZ/Br, se zru š u je a věc se v rac í žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je po v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační
stížnosti v celkové výši 25 053 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Dobromile Markové,
advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Chrudim rozhodnutím ze dne 6. 9. 2016, čj. CR 058472/2016 OŽP/Št,
žalobkyni (dále „stěžovatelka“) uložil povinnost dle §51 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích
a změně a doplnění některých zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2017 (dále jen „lesní zákon“),
v součinnosti s lesním hospodářem zalesnit vhodnými dřevinami dvě holiny vyskytující
se na jejích pozemcích. Dále jí uložil povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši
1 000 Kč. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto její odvolání
a potvrzeno rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu. Následně podanou žalobu proti
rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen
„krajský soud“) zamítl jako nedůvodnou dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního
soudu uvedl, že nemusí reagovat na každou jednotlivou žalobní námitku a postačí odkázat
na napadené rozhodnutí žalovaného, pokud s ním souhlasí.
[3] Dle krajského soudu je nutné při zjišťování existence holin vycházet ze skutečně
zjištěného stavu lesních pozemků, nikoliv z textu lesní hospodářské osnovy zpracované ke dni
1. 1. 2010. Zákonná úprava nedefinuje pojem „holina“, proto za ni krajský soud považoval
vytěženou plochu původního lesa, která nebyla dosud zákonem stanoveným způsobem
obnovena. Za zalesnění je dle §2 písm. i) lesního zákona považováno vědomé, cílené zalesnění,
nikoliv uchycení náletových dřevin. Je rovněž nutné dodržet druhovou skladbu dřevin. Pomocné
dřeviny nesmí překročit limit 15 % výskytu. Stěžovatelka netvrdila, že by došlo ke kvalifikované
obnově lesa. Krajský soud uvedl, že nelze k termínu „holina“ přistupovat restriktivně, neboť
takový přístup by vyvolával řadu pochybností o tom, zda holina je vytěženou plochou bez
jakýchkoliv náletových dřevin, či zda jde o plochu s náletovými dřevinami určitého počtu, vzrůstu
a skladby.
[4] Lhůta k zalesnění byla stanovena na základě místního šetření, proto odpovídá
individuálním okolnostem případu.
[5] Stěžovatelka převzala práva a povinnosti, které byly uloženy jejímu právnímu předchůdci,
nelze se proto nyní dovolávat toho, že jsou jí ukládány povinnosti, které měly být uloženy jejímu
právnímu předchůdci. Pokud se stěžovatelka rozhodla stát se vlastnicí lesního pozemku, je na ní,
aby zajistila řádné plnění povinností s tím souvisejících.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že lesní hospodářská osnova musí být zpracována
v souladu se skutečným stavem pozemků, proto již v době jejího zpracování (2010) nebyly dané
pozemky označeny jako holiny. Před dražbou, ve které dané lesní pozemky získala, se podrobně
seznámila s jejich stavem a zjistila, že odpovídají stavu uvedenému v lesní hospodářské osnově.
Na pozemku se nacházely převážně listnaté stromy a nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná
o holinu. Lesní hospodářská osnova je závazná pro vlastníka lesa a měla by být závazná i pro
orgány státní správy lesů. Lesní hospodářská osnova se zpracovává ze zákona a terminologie,
kterou užívá, musí být v souladu s platnou legislativou a odpovídat zjištěnému stavu. Správní
orgán, který zadává zpracování lesní hospodářské osnovy, má následně i kontrolní funkci. Výklad
pojmu holina musí být stejný ve všech podkladech a dokumentech, ve kterých tento pojem
správní orgán užívá. Opačný postup znamená rozpor s principem právní jistoty a požadavkem
předvídatelnosti správních rozhodnutí. V dané věci nemělo jít o zalesnění holiny,
ale o rekonstrukci lesa vykácením nevhodných dřevin a následnou výsadbou hospodářsky
významných dřevin.
[7] Stěžovatelka žádala prvoinstanční správní orgán o stanovení delší lhůty ke splnění
uložených povinností, jelikož termín do 30. 6. 2017 byl prakticky nerealizovatelný. Žádný
ze správních orgánů se nevypořádal s námitkami stěžovatelky a neuvedl, z jakého důvodu nebylo
možné prodloužit lhůtu. Prvoinstanční orgán odůvodnil neprodloužení lhůty pomalým postupem
pěstebních prací vlastníka lesa. Sám správní orgán však 12 let od vytěžení lesa neudělal vůbec nic,
i když jeho náplní je i dozor nad dodržováním lesního zákona. Na předmětných pozemcích
nehrozil vznik žádné škody. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že prvoinstanční správní
orgán dostatečně neuvedl důvody výroku, podklady pro vydání svého rozhodnutí a své úvahy,
avšak taková vada neměla vliv na zákonnost, protože ji může žalovaný odstranit v rámci
odvolacího řízení. To však neučinil. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 8. 20012, čj. 2 As 95/2011-74, musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno, proč byl
zvolen konkrétní termín, do kterého má být uložené nápravné opatření splněno.
[8] Stěžovatelka nemohla z dostupných podkladů zjistit, že se na lesních pozemcích holiny
nacházejí, neměla tedy možnost zjistit porušení svých povinností. Neměla by jí proto být dána
povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[9] Žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou, dle které je nepravdivý závěr
prvostupňového správního orgánu, že úzce nespolupracovala s odborným lesním hospodářem.
K tomuto tvrzení uvedla jasné důkazy. Touto námitkou se nezabýval ani krajský soud.
[10] V závěru stěžovatelka poukázala na porušení základních zásad správního procesu, které
se projevily výše uvedeným nezákonným postupem správních orgánů.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že lesní hospodářská osnova je závazná
pouze v ukazatelích celková výše těžeb a podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově
porostu.
[12] Lesní hospodářské osnovy se zpracovávají na dobu deseti let vždy k 1. 1. kalendářního
roku (v posuzovaném případě k 1. 1. 2010). Údaje o stavu lesa se vlivem hospodaření mohou
v průběhu doby platnosti odchýlit od skutečného stavu.
[13] Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2004, čj. 2 As 16/2003-48,
č. 828/2006 Sb. NSS, není rozhodující stav zapsaný v lesní hospodářské osnově. Nad stavem
právním (stavem uvedeným v osnově) převažuje stav zjištěný.
[14] Žalovaný uvedl, že holina sice není definována v lesním zákoně. V §2 odst. 4 vyhlášky
č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin,
o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů
a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa (dále jen
„vyhláška č. 139/2004 Sb.“), je nicméně uvedeno, co je možné považovat za obnovený nebo
zalesněný pozemek. Pokud dřevinná skladba na pozemku neodpovídá kritériím daného
ustanovení, nelze pozemek považovat za obnovený nebo zalesněný.
[15] Prvoinstanční správní orgán se dle žalovaného vypořádal s námitkou neprodloužení lhůty
k zalesnění na druhé straně svého rozhodnutí.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[17] Ze správních spisů a ze spisu krajského soudu zjistil Nejvyšší správní soud následující
informace podstatné pro posouzení kasační stížnosti. Lesní hospodářské osnovy byly vydány
s platností od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2019. Ve vztahu k pozemku na p.č. X v k.ú. N. je v části „popis
porostní skupiny“ uvedeno „bývalá holina, zarostlá plevelnými listnáči a kr“. Ve vztahu k pozemku na p.č.
X v k.ú. N. je ve stejné části uvedeno „difer. mlazina, zanedbané, výstavky“. Mezi účastníky není
sporu o tom, že na části pozemků proběhla v roce 2000 těžba stromů a stěžovatelka k nim nabyla
vlastnictví v roce 2012. Dne 11. 8. 2016 bylo prvoinstančnímu správnímu orgánu doručeno
vyjádření stěžovatelky k zahájení správního řízení, ve kterém uvedla, že možnost hospodaření na
pozemcích řeší již od roku 2012 s T. F., odborným lesním hospodářem, a dále, že není možné
realizovat zalesnění pozemků v termínu do 30. 6. 2017. Dne 18. 8. 2016 proběhlo místní šetření
za přítomnosti zmocněnce stěžovatelky a T. F., na kterém bylo zjištěno, že pozemky jsou zarostlé
buření (lesním plevelem) a náletovými dřevinami nevhodné dřevinné skladby. Bylo dohodnuto,
že budou zalesněny v termínu do 30. 6. 2017, resp. 31. 12. 2017. Zmocněnec stěžovatelky
protokol z místního šetření podepsal. Dne 6. 9. 2016 bylo prvoinstančnímu správnímu orgánu
doručeno doplnění vyjádření, ve kterém stěžovatelka uvedla, že souhlasí se zalesněním pozemku
na p.č. X do 30. 6. 2017. U pozemku na p.č. X uvedla, že se doposud nepodařilo sehnat
společnost, která by vyřezala náletové dřeviny, i když kontaktovala dvě společnosti, které
se zabývají lesnickou prací, a jednu fyzickou osobu, kterou doporučil lesní hospodář na místním
šetření.
[18] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Vlastní
přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tj. že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů. Zároveň platí, že pokud by krajský soud přezkoumal rozhodnutí správního
orgánu, které bylo samo nepřezkoumatelné, zatížil by tím vadou nepřezkoumatelnosti i své
rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91).
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky,
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[19] Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatelka ve vyjádření ze dne 11. 8. 2016 uvedla,
že hospodaření na pozemku řešila od roku 2012 s odborným lesním hospodářem.
V prvoinstančním rozhodnutí správní orgán délku lhůty, ve které měla být zjednána náprava,
odůvodnil tím, že stěžovatelka vykonávala pěstební práce vlastními silami bez úzké spolupráce
s odborným lesním hospodářem a orgánem státní správy lesů. V podaném odvolání stěžovatelka
s tímto tvrzením nesouhlasila a doložila kopie emailových zpráv, které psala jak odbornému
lesnímu hospodáři, tak i orgánu státní správy lesů. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí
nejprve konstatoval, že prvoinstanční rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, ale toto
pochybení je možné napravit v rozhodnutí o odvolání. Dále uvedl následující: „V prvoinstančním
rozhodnutí odvolatel nesouhlasí s údajnou nesoučinností při provádění prací v lese s odborným lesním hospodářem,
která je v odvolání dokladována komunikací jak s odborným lesním hospodářem, tak i s orgánem státní správy
lesů. Podle §37 odst. 1 lesního zákona je vlastník lesa povinen hospodařením v lesích zajišťovat v součinnosti
s odborným lesním hospodářem, který jemu zabezpečuje odbornou úroveň podle lesního zákona a právních
předpisů vydaných na jeho základě. Vlastník lesa pro hospodaření v lese nemusí mít lesnickou kvalifikaci, proto
lesní zákon zavedl institut odborného lesního hospodáře s udělenou licencí podle §41 až 45 lesního zákona.“
Tato reakce žalovaného na námitku stěžovatelky je zcela nedostatečná. Stěžovatelka namítala,
že s odborným lesním hospodářem spolupracovala. Žalovaný k tomu uvedl, že je povinností
vlastníka lesa s odborným lesním hospodářem spolupracovat. Takové vyjádření se naprosto míjí
s námitkou, kterou stěžovatelka vznesla. Nenapravil tak chybu prvoinstančního správního
orgánu, ačkoliv si jí byl vědom.
[20] Tato námitka stěžovatelky zároveň nebyla bezpředmětná. Jak již Nejvyšší správní soudu
uvedl v rozsudku sp. zn. 2 As 95/2011 „[u]rčení termínu, do kterého má být uložené nápravné opatření
splněno, je přitom esenciální součástí ukládaných povinností a musí tak být přezkoumatelným způsobem
odůvodněno.“ Prvoinstanční správní orgán odůvodnil určení délky lhůty k nápravě nespoluprací
stěžovatelky a lesního odborného hospodáře. Je zjevné, že tato skutečnost byla podstatná pro
správní orgán při rozhodování o určení délky lhůty k nápravě závadného stavu na předmětných
pozemcích. Pokud tato úvaha byla zpochybněna v odvolání, měl na ni odvolací správní orgán
relevantně reagovat.
[21] Také není pravda, to co uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí (třetí odstavec na str. 8),
že prvoinstanční správní orgán odůvodnil délku stanovené lhůty dlouhou dobou od těžby lesních
porostů, snahou o zlepšení stavu lesů a pomalým postupem pěstebních prací stěžovatelky.
Prvoinstanční správní orgán konkrétně uvedl: „K výše uvedeným skutečnostem správní orán uvádí,
že vzhledem k dlouhé době, která uplynula od těžby lesních porostů (rok 2000), a snaze o zlepšení stavu lesa
(rozhodnutí státní správy lesů o opatření k zalesnění holin vydaná proti nečinnosti předchozího vlastníka lesa)
se jeví postup dosud prováděných pěstebních prací vedoucích k zalesnění holin stávajícího vlastníka lesa jako
nedostatečný. Tato úvaha zjevně směřovala k odůvodnění samotného uložení nápravy, nikoliv však
k odůvodnění lhůty k nápravě. I kdyby však prvoinstanční správní orgán touto úvahou zamýšlel
odůvodnit i uloženou lhůtu k nápravě, neměnilo by to nic na tom, že žalovaný se dopustil
nezákonnosti, spočívající v nevypořádání výše uvedené námitky spolupráce s odborným lesním
hospodářem.
[22] Stěžovatelka v žalobě namítala, že se s danou námitkou žalovaný nevypořádal. Krajský
soud na tuto námitku však nijak nereagoval. Zatížil tím tak i své rozhodnutí vadou
nepřezkoumatelnosti.
[23] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkami, které jsou od důvodné námitky
nepřezkoumatelnosti oddělitelné, a proto je může (a musí) vypořádat.
[24] Nejvyšší správní soud zastává názor, že v posuzované věci je podstatný pouze faktický
stav, nikoliv právní stav uvedený v lesní hospodářské osnově. Dle §25 odst. 3 lesního zákona
je z lesní hospodářské osnovy závazná pouze celková výše těžeb, která je nepřekročitelná,
a u vlastníků lesa o výměře větší než 3 ha také podíl melioračních a zpevňujících dřevin při
obnově porostu (více viz citovaný rozsudek kasačního soudu sp. zn. 2 As 16/2003, obdobně
i rozsudek ze dne 22. 6. 2017, čj. 9 As 246/2016-46). I v nyní projednávané věci je proto
podstatný faktický stav pozemků, nikoliv stav uvedený v lesní hospodářské osnově. Opačný závěr
by ostatně mohl vést i ke složitým sporům o to, zda určitý stav byl chybně zanesen již v lesní
hospodářské osnově, nebo k jeho vzniku došlo až po jejím zpracování, a orgán státní správy lesů
tak může vycházet ze skutečného stavu, nebo musí akceptovat stav zapsaný v lesní hospodářské
osnově, který by byl ale zjevně v rozporu se skutečností.
[25] Dle Nejvyššího správního soudu není pro posuzovanou věc podstatná definice pojmu
„holina“. Mezi stranami totiž není sporu o tom, že minimálně v roce 2000 se na předmětných
pozemcích holina nacházela. Podstatné jsou právní povinnosti, které s existencí holiny souvisejí.
Dle §31 odst. 6 lesního zákona [h]olina na lesních pozemcích musí být zalesněna do dvou let […].
Význam pojmu „zalesněný“ vyplývá z §2 odst. 4 vyhlášky č. 139/2004 Sb., ve kterém je uvedeno,
že [z]a obnovený nebo zalesněný je pozemek považován tehdy, roste-li na něm nejméně 90 % minimálního počtu
životaschopných jedinců rovnoměrně rozmístěných po ploše. V tomto množství může být maximálně 15 %
pomocných dřevin, kterými se rozumí ty druhy lesních dřevin, které nejsou pro daný cílový hospodářský soubor
uvedeny mezi dřevinami základními nebo melioračními a zpevňujícími. Tehdejší vlastník měl povinnost
do dvou let pozemek, na kterém se nacházela holina, zalesnit. Pokud se na pozemku nacházela
holina, pak do doby, než bude pozemek zalesněn způsobem stanoveným v §2 odst. 4 vyhlášky
č. 139/2004 Sb., vlastník pozemku porušuje povinnost zalesnit pozemek. Soud souhlasí
s názorem žalovaného (třetí odstavec na str. 10 napadeného rozhodnutí), že z §2 odst. 3 vyhlášky
č. 139/2004 Sb. plyne, že není podstatné, zda se pozemek dostane do vyžadovaného stavu také
zčásti samovolně, či pouze aktivitou vlastníka pozemku. I kdyby se v projednávaném případě
nejednalo fakticky o holinu, stěžovatelka by stále měla povinnost zalesnit pozemek požadovaným
způsobem. Stěžovatelka nerozporuje, že předmětné pozemky neodpovídají právě požadovanému
stavu. Podstatné v posuzované věci je, že se na předmětných pozemcích minimálně v nedávné
minulosti (z pohledu hospodaření v lesích) nacházela holina a vyžadovaný stav pozemků nebyl
nastolen. Zákonné oprávnění stanovené v §51 odst. 1 lesního zákona umožňuje orgánu státní
správy lesů ukládat opatření k odstranění nedostatků. Státní správa lesů není omezena ve využití
tohoto oprávnění pouze při zjištění existence holiny. Zjištění stavu lesa neodpovídajícího
stromové skladbě dané v závazné části lesní hospodářské osnovy (podíl melioračních
a zpevňujících dřevin) rovněž umožňuje užití daného ustanovení. Dle Nejvyššího správního
soudu tak byla státní správa lesů oprávněna uložit stěžovatelce opatření k nápravě, ať by v době
rozhodování bylo možné stav lesního porostu označit ještě za holinu nebo již nikoliv.
[26] Stěžovatelka namítala, že jí neměla být uložena povinnost uhradit náklady řízení, jelikož
ona protiprávní stav nevyvolala. Obdobnou námitkou se již kasační soud zabýval v rozsudku
sp. zn. 2 As 95/2011, kde uvedl následující: „Pokud stěžovatel namítá, že předmětné správní řízení
nevyvolal porušením své právní povinnosti, jak to má na mysli ustanovení §79 odst. 5 správního řádu, nic
to nemění na faktu, že se v posuzované věci jedná o řízení ve věci uložení opatření k nápravě, které je zásadně
zahajováno ex officio. Není proto z hlediska aplikace citovaného ustanovení správního řádu rozhodné, zda
stěžovatel svými úkony aktivně přispěl k zahájení tohoto řízení (což by ovšem zcela postrádalo logiku), nýbrž to,
zda se dopustil protiprávního jednání, třeba i jen tím, že protiprávní stav, který sám nevyvolal, neodstranil, ač byl
za dodržení požadavků (zde lesního) zákona v době, kdy bylo řízení zahajováno, již odpovědný; již tím tak byla
aktivována povinnost provstupňového orgánu vést (na principu oficiality) řízení, sledující zjednání nápravy
závadného stavu.“ S těmito závěry se nyní rozhodující senát zcela ztotožňuje. Tato námitka
stěžovatelky proto není důvodná. Uvedené však není významné pro rozhodnutí o náhradě
nákladů řízení o žalobě a následné kasační stížnosti (k uvedenému viz dále).
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený
rozsudek krajského soudu tak musel dle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušit. Současně rozhodl
dle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský
soud by totiž vázán názorem kasačního soudu mohl pouze žalobě vyhovět a vrátit věc
žalovanému. Věc tak byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení na základě §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.,
za přiměřeného použití 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším řízení je vázán závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.,
za přiměřeného použití §78 odst. 5 s. ř. s.]. Je nutné upozornit na to, že v novém řízení musí
žalovaný vycházet ze skutkového a právního stavu platného v době vydání jeho nového
rozhodnutí (viz část IV.B rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011,
čj. 1 As 24/2011-79). Bude tedy muset pravděpodobně uskutečnit nové místní šetření, aby zjistil
aktuální stav předmětných pozemků.
[28] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského
soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem
vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 1 As 61/2008-98).
[29] Úspěch ve věci se posuzuje dle osudu žalobou napadeného správního rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že výsledkem soudního přezkumu před správními soudy bylo zrušení
správního rozhodnutí, je nutno konstatovat, že stěžovatelka měla ve věci plný úspěch. V takovém
případě jí je žalovaný povinen dle §60 odst. 1 s. ř. s. nahradit náhradu nákladů řízení
před soudem.
[30] Náklady řízení za žalobu jsou tvořeny odměnou a náhradou výdajů právního zastoupení.
Zástupkyně stěžovatelky před krajským soudem učinila v řízení o žalobě celkem čtyři úkony
právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“)], písemné podání ve věci samé
(žaloba) ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) AT, replika k vyjádření žalovaného k žalobě dle stejného
ustanovení a účast na jednání [§11 odst. 1 písm. g) AT]. Za každý úkon právní služby náleží
zástupkyni stěžovatelky mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5. AT], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13
odst. 3 AT. Za jeden úkon právní služby proto náleží 3 400 Kč, celkem tedy 13 600 Kč. Náklady
jsou tvořeny i zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a částkou 53 Kč za poštovní
služby při zaslání žaloby krajskému soudu.
[31] Náklady řízení před Nejvyšším správním soudem tvoří odměna ve výši 3 100 Kč za jeden
úkon právní služby zvýšená o 300 Kč jako náhrada hotových výdajů. Kasační soud přiznal
odměnu a náhradu za podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) AT]. Součástí náhrady
nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem je i uhrazený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.
[32] Ve svém souhrnu tak náklady řízení představují částku 25 053 Kč (13 600 + 3 000 + 53
+ 3 400 + 5 000), kterou je žalovaný povinen uhradit stěžovatelce k rukám její zástupkyně
JUDr. Dobromily Markové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. července 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu