ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.4.2019:36
sp. zn. 8 Azs 4/2019-36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
L. C. N., Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 5. 4. 2018, čj. MV-25480-4/SO-2018, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2018, čj. 25 A 29/2018-42,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka
Sedláka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 18. 1. 2018, čj. OAM-726-4/PP-2018, kterým bylo zastaveno řízení
o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle
§169r odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
ve znění zákona č. 222/2017 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), protože žalobce podal
žádost v době platnosti výjezdního příkazu.
[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě (dále
„krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační
stížnost.
[4] V průběhu řízení o kasační stížnosti informovalo zdejší soud Ministerstvo vnitra o tom,
že žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 3. 2019, čj. MV-31339-3/SO-2019, ve zkráceném
přezkumném řízení zrušila jak své dřívější rozhodnutí, které bylo předmětem přezkumu krajského
soudu, tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra. Současně požádalo o vrácení správního spisu,
aby mohlo bez průtahů věc znovu projednat. Nejvyšší správní soud si toto rozhodnutí žalované
vyžádal a zjistil, že původní rozhodnutí žalovaná zrušila s ohledem na závěry obsažené v nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/2017.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[6] Jakkoliv Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vychází podle §75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §120 s. ř. s. ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění podmínek řízení
zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti, protože bez jejich naplnění nemůže ve věci
meritorně rozhodnout. Jednou z podmínek je také existence předmětu řízení.
[7] Z ustálené judikatury zdejšího soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí
pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení
o žalobě podle §65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem
podmínek řízení, který vede k odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Totožné
důsledky nastanou také v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v průběhu
řízení o kasační stížnosti. Ani v takovém případě totiž nejsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, čj. 7 Afs 143/2006-95, ze dne 30. 6. 2014,
čj. 4 As 16/2014-65 či usnesení ze dne 14. 1. 2016, čj. 9 Ads 147/2015-24). V usnesení ze dne
12. 9. 2018, čj. 9 As 218/2018-72, NSS konstatoval, že „případným věcným přezkumem kasační stížnosti
[by NSS] nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené rozhodnutí, které veřejná
subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační
stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu
řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit
ani svou pravomoc podle §110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a
tedy neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných
subjektivních práv stěžovatele.“
[8] Nejvyšší správní soud ověřil, že v nyní posuzované věci žalovaná zrušila své napadené
rozhodnutí, a to rozhodnutím ze dne 11. 3. 2019, čj. MV-31339-3/SO-2019, které nabylo právní
moci dne 28. 3. 2019. V souladu s výše citovanou judikaturou tedy odpadla jedna z podmínek
řízení o kasační stížnosti. Uvedený nedostatek přitom nelze odstranit
[9] S ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení Nejvyšší správní soud odmítl
kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
[11] Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl-li návrh na zahájení
řízení (zde kasační stížnost) před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený
poplatek. Proto Nejvyšší správní soud výrokem III. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. června 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu