ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.120.2019:14
sp. zn. 9 As 120/2019 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Iva Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti
nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 A 20/2019 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 4. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) směřující proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), kterým byly výroky I. a II. zamítnuty jeho návrhy na osvobození od soudních
poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů a výrokem III. byl odmítnut jeho návrh
na vydání předběžného opatření, kterým by soud nařídil žalované, aby se zdržela všech
dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu své funkce, které snižují jeho důstojnost.
V řízení před městským soudem se stěžovatel žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalované
při vyřizování žádosti o informace v oblasti stravování.
[2] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I. a II. napadeného usnesení
městského soudu. Jelikož neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu usnesení městského soudu napadá, a pro tento
nedostatek nebylo možné v řízení o ní pokračovat, soud ji v této části v souladu s §37
odst. 5 větou druhou s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[3] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace
po žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako
v projednávaném případě. Rovněž NSS rozhodoval o projednatelných kasačních stížnostech
proti těmto rozhodnutím v nedávné době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni rozhodnutí soudu
obrátil na NSS celkem ve 188 věcech), přičemž v žádném z těchto případů nebyl stěžovatel
úspěšný (viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 As 325/2018 - 12, ze dne 16. 1. 2019,
č. j. 6 As 368/2018 - 10, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 9 As 445/2018 - 15, ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 1 As 89/2019 - 13, nebo ze dne 4. 4. 2019, č. j. 10 As 86/2019 - 13).
[4] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nikterak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti
a umožnil mu tím věcný přezkum jím napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu.
Pokud stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí
soudů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný
názor NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle soudu správné, aby jej tížila
povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, aniž by na tuto okolnost byl soudem
upozorňován. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. V projednávané věci se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli
adresovat výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5, věty první, s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by jej soud nadbytečně informoval
o skutečnostech, o nichž objektivně musí vědět. Pro úplnost soud dodává, že stěžovatel měl
možnost doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení, avšak této možnosti
nevyužil.
[5] Následně soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III. napadeného usnesení
městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy
dočasné, proto ji v této části podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl. Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní úpravě
poměrů účastníků řízení a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stane vykonatelným (§38 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
[6] S ohledem na shora uvedené soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly splněny
podmínky pro její věcné projednání.
[7] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož
kasační stížnost byla odmítnuta.
[8] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak jej bez dalšího ukončit (přiměřeně
srov. rozhodnutí NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 – 48, a ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 3 As 109/2014 - 10).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu