ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.222.2019:32
sp. zn. 9 Azs 222/2019 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: X. CH., zast.
Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 2. 2018, č. j. OAM-98/ZA-ZA11-ZA16-2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2019, č. j. 62 Az 6/2018 - 123,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně je státním příslušníkem Čínské lidové republiky. Do Prahy přicestovala letecky
na turistické vízum a v České republice podala žádost o mezinárodní ochranu. Vypověděla,
že je pronásledována z důvodu náboženského vyznání, v této souvislosti jí v případě návratu
do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalobkyně je křesťanka a hlásí se k církvi
Yin Xin Cheng Yi. Pokřtěna byla v červenci roku 2010. Ačkoli splnila všechny podmínky, pro
svou příslušnost ke křesťanské církvi nebyla přijata na vysokou školu. Ve svém okolí si již dříve
všímala rozsáhlých represí vůči souvěrcům a znala také případ kazatelky mučené policií. V rámci
pohovoru uvedla, že sama byla nucena se skrývat před policií poté, co byla několikrát přistižena,
jak káže evangelium. Žalobkyně popsala incident, na základě kterého se nemohla vrátit do svého
domova, neboť v bytě proběhla domovní prohlídka, na základě které policie zabavila materiály,
a následně byt nadále sledovala. Další incident se odehrál o Štědrém dnu roku 2014 na setkání
věřících u jedné souvěrkyně na venkově, kam též vtrhla policie, avšak žalobkyni se podařilo utéci
oknem. K odjezdu z Číny žalobkyni přesvědčil dramatický zážitek ze dne 15. 1. 2016, kdy bylo její
církevní shromáždění narušeno policií, která během razie zabavila notebook s informacemi
o církvi, včetně údajů o identitě žalobkyně. Po této události měla žalobkyně takové obavy
ze zadržení, že se již po celou dobu skrývala a čekala na odlet do České republiky. O pomoc
požádala jinou sestru ve víře, v žádosti o vízum byla nucena podat nepravdivé informace.
Žalobkyně poukázala na obavu z pronásledování ze strany čínské komunistické vlády, včetně
možného psychického a fyzického týrání, kterému by byla vystavena v případě návratu do vlasti.
Zároveň uvedla, že neměla možnost využít vnitřního přesídlení, resp. takové přesídlení by bylo
naprosto neúčelné, neboť z dostupných informací o zemi původu vyplývá, že k pronásledování
křesťanů dochází na celém území Číny.
[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou
věc (dále jen „zákon o azylu“), neudělil.
[3] Na základě podané žaloby Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neztotožnil se s hodnocením žalovaného,
že žalobkyně pouze využila znalosti problematiky pronásledování příslušníků náboženských
menšin v Číně, aby vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti,
kde jí objektivně nikdo nebránil ve víře, resp. v jejím vyznání, a tedy nedošlo k ohrožení
či porušení svobody vyznání, ani k ohrožení života, zdraví, osobní svobody či jiných základních
lidských práv žalobkyně. Dle krajského soudu žalovaný nedostatečně posoudil konkrétní
postavení a osobní situaci žalobkyně, tj. zda v jejím případě neexistuje zvýšená pravděpodobnost
pronásledování z důvodu příslušnosti k náboženské menšině. Žalobkyně v minulosti několikrát
unikla policii, musela opustit domov a skrývat se, neboť do bytu vtrhla policie, provedla v něm
domovní prohlídku a zabavila osobní věci žalobkyně, k zatýkání spoluvěřících došlo také v jejím
bezprostředním okolí. Za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů krajský soud pokládal
tu část odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný odkazoval na možnost vnitřní
ochrany, tedy možnost využití vnitřního přesídlení žalobkyně v rámci Číny, stejně jako závěry
žalovaného vztahující se k posouzení doplňkové ochrany dle §14a odst. 1 a 2 zákona o azylu.
V této souvislosti krajský soud uvedl, že žalovaný se vůbec nezabýval jednotlivými kritérii, která
jako vodítko pro posuzování otázky možnosti vnitřní ochrany poskytl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č. 1551/2008 Sb. NSS, a úplně
a individuálně nehodnotil ani celý azylový příběh žalobkyně, ačkoli zprávy o zemi původu
zmiňují, že k pronásledování z náboženských důvodů dochází na celém území Číny.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve znění jejího doplnění, kterou formálně opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), tedy o nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem a nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti setrval na svém závěru, že žalobkyně nebyla v Číně
pronásledována ve smyslu zákona o azylu a takové nebezpečí jí nehrozí ani v budoucnu
po návratu do Číny. Dle stěžovatele žalobkyně vystavěla svůj azylový příběh na tom, co se událo
jejím spoluvěřícím. V hierarchii církve žalobkyně nezastávala žádné významné postavení, nebylo
tedy nutno vůbec posuzovat zvýšenou pravděpodobnost pronásledování. Dle stěžovatele proto
není podložen závěr krajského soudu, že by se stěžovatel dopustil nedostatečného posouzení
individuální situace žalobkyně. Stěžovatel zopakoval, že pokud se žalobkyně cítila ohrožena,
mohla využít možnosti vnitřního přesídlení. Problémy neměla ani při vyřizování víza a odletu
ze země původu. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Evropského soudu
pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 19. 10. 2017 ve věci Y. L. proti Švýcarsku,
stížnost č. 53110/16. Z konkrétních skutkových okolností věci tak dle stěžovatele vyplývá,
že důvody žalobkyně k opuštění vlasti byly jiné, než se pokouší prezentovat (ekonomická
migrace). Individuální okolnosti týkající se doby a způsobu, jakým žalobkyně zemi původu
opustila, vypovídají dle stěžovatele o celkové nevěrohodnosti tvrzených potíží v zemi původu.
Krajský soud tak v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému právnímu posouzení a vzhledem
k tomu, že své závěry nepodložil dostatečnými důvody, napadený rozsudek je také
nepřezkoumatelný.
[6] Žalobkyně se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožnila se závěry
krajského soudu vyslovenými v napadeném rozsudku, který nepokládala za nezákonný
ani za nepřezkoumatelný. Naopak se domnívala, že řadou meritorních i procesních
vad je zatíženo vydané rozhodnutí stěžovatele, jehož závěry nejsou podloženy obsahem
správního spisu. Rozhodnutí ESLP ve věci Y. L. proti Švýcarsku žalobkyně nepokládala na daný
případ za přiléhavé a se stěžovatelem nesouhlasila ani v otázce možnosti vnitřního přesídlení.
K poukazům stěžovatele na odlišná rozhodnutí krajských správních soudů žalobkyně připomněla,
že sám stěžovatel v obdobných případech vydal okolo 10 % rozhodnutí, jimiž (při shodné
argumentaci jako v této věci ukončené nepřiznanou mezinárodní ochranou) mezinárodní ochranu
udělil. Má-li stěžovatel za to, že je možné neúspěšné žadatele o mezinárodní ochranu vracet
do Číny bez obavy z mučení, nelidského a ponižujícího zacházení či trestání, pak dle žalobkyně
zároveň vyvstává otázka, proč tento závěr stěžovatel nepodložil řádnými důkazy, včetně vyjádření
zastupitelského orgánu České republiky v dané zemi. K „organizovanosti“ skupiny čínských
křesťanů, která má dle stěžovatele jediné vysvětlení, a to ekonomickou migraci těchto osob,
žalobkyně uvedla, že dalším možným vysvětlením je také zvýšená možnost docílit odjezdu
do České republiky v důsledku snah o česko-čínské vztahy. Ačkoli je tato teorie pouhou
domněnkou, lze ji označit za stejně pravděpodobnou jako teorii stěžovatele. Žalobkyně rovněž
doplnila, že stěžovatel ji v předchozím řízení neinformoval o tom, že by si měla zajistit odborné
lékařské posouzení svého psychického zdraví, které mohlo utrpět vlivem dřívějších stresových
situací. Stěžovatel tak nemůže posoudit a činit jakékoli závěry ohledně toho, zda žalobkyně trpěla
či trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti
de facto nepřináší žádné nové skutečnosti, žalobkyně v dalším odkázala na obsah podané žaloby.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Vzhledem k tomu, že se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se zabýval v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu
uvedeného ustanovení přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení
správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí
může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které doposud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, kterou jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná z důvodu potřeby učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě
může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a navíc nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva.
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Nejvyšší správní soud v posuzované věci podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení, neshledal. Stejně tak nedospěl k závěru, že by rozsudek krajského soudu byl zatížen
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Krajský soud se podrobně zabýval jednotlivými
žalobními námitkami a srozumitelně v napadeném rozsudku vysvětlil a odůvodnil, proč rozhodl,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Při odůvodňování rozsudku tak krajský soud postupoval
v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS).
[11] Ve vztahu k namítanému nesprávnému právnímu hodnocení skutkového stavu věci
Nejvyšší správní soud podotýká, že se ve svém nedávném rozsudku ze dne 29. 8. 2019,
č. j. 9 Azs 39/2019 - 77, zabýval obdobnou skutkovou a právní situací čínského státního
příslušníka křesťanského vyznání, který v Číně sice neutrpěl žádný konkrétní akt pronásledování,
avšak přesto tvrdil, že je u něj přítomen odůvodněný strach z pronásledování z důvodu
náboženství. Tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích a jemu předcházející rozhodnutí žalovaného (stěžovatele)
o neudělení mezinárodní ochrany, přičemž v bodu [23] odůvodnění zdůraznil, že „posuzování
odůvodněných obav z pronásledování má prospektivní povahu, takže není zcela nezbytné, aby žadatel
o mezinárodní ochranu v minulosti již konkrétní akt pronásledování utrpěl“. Odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu proto může být
shledán i v případě příslušníka určitého náboženského společenství, který v minulosti nebyl
vystaven žádnému konkrétnímu aktu pronásledování. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru,
že stěžovatel se měl v řízení podrobně zabývat otázkou, zda již z důvodu samotného členství
ke skupině čínských křesťanů je či není přiměřeně pravděpodobné, že žalobkyně bude
v budoucnu v zemi původu vystavena pronásledování. Pro posouzení neexistence hrozby
pronásledování nebyla v posuzované věci dostačující ani nekonkrétní úvaha stěžovatele
o možnosti vnitřního přesídlení (viz str. 23 a 34 rozhodnutí stěžovatele).
[12] Pokud stěžovatel v kasační stížnosti poukazoval na skutečnost, že žalobkyně nezastávala
v církvi žádnou funkci, byla obyčejnou věřící, kdy ze žádného dostupného zdroje neplyne,
že by všichni členové církve v Číně byli nuceni čelit pronásledování, Nejvyšší správní soud
k tomu konstatuje, že byl-li stěžovatel přesvědčen, že nebezpečí pronásledování v Číně hrozí
pouze určitým exponovaným křesťanům, měl tento závěr vtělit do odůvodnění rozhodnutí
o neudělení mezinárodní ochrany a podložit ho patřičnými zdroji. Nedostatky odůvodnění
správních rozhodnutí nelze dodatečně zhojit až v soudním řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002 - 25, č. 73/2004 Sb. NSS).
[13] K argumentům stěžovatele založeným na bezproblémovém a údajně organizovaném
odchodu žalobkyně ze země původu Nejvyšší správní soud uvádí, že nebezpečí pronásledování
nelze vyloučit pouze proto, že žadatel o mezinárodní ochranu bez problémů vycestoval ze země
původu. Státní orgán, který je příslušný k vydávání cestovních dokladů, nemusí vždy za všech
okolností disponovat informacemi o akcích všech státních složek plánovaných proti určitým
subjektům či seznamem tzv. „nepohodlných“ osob - srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40, bod [28]. Měl-li stěžovatel informace,
že odchod žalobkyně byl organizován třetími osobami z důvodu, který by udělení mezinárodní
ochrany vylučoval, Nejvyšší správní soud se k tomu vyjádřil pod body [47] až [50] rozsudku
č. j. 9 Azs 39/2019 - 77; na rozhodnutí ESLP ve věci Y. L. proti Švýcarsku zareagoval
pod bodem [34] odůvodnění téhož rozhodnutí a k tomu, jaké dopady na věrohodnost
stěžovatelky mělo uvádění nepravdivých informací v žádosti o vízum, se vyjádřil pod body [42]
až [46]. Otázku nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu Nejvyšší správní soud řešil
v bodech [51] až [56] citovaného rozsudku.
[14] V rozsudku ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019 - 77, se tak Nejvyšší správní soud
vypořádal se všemi námitkami, které žalovaný i v nyní podané kasační stížnosti uplatnil
v postavení stěžovatele, a proto na tento rozsudek Nejvyšší správní soud v dalších
podrobnostech odkazuje. Shodně ostatně postupoval také v usnesení ze dne 3. 10. 2019,
č. j. 10 Azs 227/2019 - 39, v usnesení ze dne 3. 10. 2019, č. j. 10 Azs 258/2019 - 35, či v usnesení
ze dne 17. 10. 2019, č. j. 9 Azs 221/2019 - 42, jimiž (s odkazem na tento sjednocující rozsudek)
kasační stížnosti stěžovatele ve věcech jiných čínských příslušníků menšinových křesťanských
církví odmítl jako nepřijatelné.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky obsažené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal jiné důvody,
které by jej měly vést k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Rozdílnou judikaturu
krajských soudů Nejvyšší správní soud sjednotil rozsudkem ze dne 29. 8. 2019,
č. j. 9 Azs 39/2019 - 77, v němž provedl komplexní zhodnocení situace čínských křesťanů
žádajících v České republice o mezinárodní ochranu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
jako nepřijatelnou dle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením §60
odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu