ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.193.2019:18
sp. zn. Nao 193/2019-18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: Mgr. B. D., zastoupená JUDr. Christianem Choděrou, advokátem se sídlem Malá
Štěpánská, Praha 2, proti žalovanému: Rektor Univerzity Palackého v Olomouci, se sídlem
Křížkovského 511/8, Olomouc, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, o námitce
podjatosti soudců ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod
sp. zn. 65 A 74/2019,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D.,
Mgr. Jana Volková a JUDr. Petr Hluštík, Ph.D., n ej s o u v yl o u čen i z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 65 A 74/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se v řízení označeném v záhlaví obrátila na Krajský soud v Ostravě – pobočku
v Olomouci (dále jen „krajský soud“) s žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného.
Ta má spočívat v nevydání nového rozhodnutí v řízení vedeném podle §47c zákona č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“).
Jak ze žaloby plyne, předchozí rozhodnutí žalovaného, kterým rozhodl o neplatnosti vykonání
státní závěrečné zkoušky žalobkyní, zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2019,
čj. 64 A 18/2018-47. Žalovaný sice podal proti rozsudku kasační stížnost, která však nemá
odkladný účinek, a v mezidobí uběhla stopadesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí podle §47d
odst. 1 zákona o vysokých školách.
[2] Poté, co byl informován o tom, že byla věc přidělena k rozhodování senátu 65 A krajského
soudu, vznesl žalovaný námitku podjatosti vůči všem členům tohoto senátu. Podle jeho názoru
jsou všichni členové tohoto senátu vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, neboť
rozhodovali v dřívějších řízeních, v nichž byl žalovaný rovněž v pozici žalovaného, přičemž
rozhodli v jeho neprospěch. V této souvislosti odkázal na řízení vedená pod sp. zn. 65 A 72/2018
a sp. zn. 65 A 91/2016.
[3] K této námitce soudci senátu 65 A JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., Mgr. Jana Volková
a JUDr. Petr Hluštík, Ph.D., shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci,
k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům a nepodíleli se na projednávání nebo rozhodování
správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení
[4] Nejvyšší správní soud k uplatněné námitce podjatosti předně uvádí, že integrální součástí
práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného,
nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování
soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
[5] Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), které uvádí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Důvodem vyloučení je tedy
taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům,
která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. je nicméně nutno postupovat
velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny).
Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce, je tato
příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň
potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, čj. Nao 19/2003-16).
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může „ účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[7] Jak plyne z citovaného ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s., námitka podjatosti, kterou účastník
řízení může uplatnit, musí být odůvodněna a účastník řízení v ní musí uvést konkrétní
skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. V nyní projednávané věci žalovanému
konkrétně vadí, že senát, jemuž byla věc nyní přidělena, v minulosti rozhodoval v jiných jeho
věcech a rozhodl v jeho neprospěch. Na základě spisových značek, na které žalovaný odkázal,
Nejvyšší správní soud zjistil, že ve věci sp. zn. 65 A 72/2018 rozhodoval krajský soud o žalobě
směřující proti rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí děkanky
právnické fakulty o ukončení studia z důvodu nesplnění jednoho z předmětů. Ve druhé věci,
na kterou žalovaný odkázal (sp. zn. 65 A 91/2016) jako žalovaný figuroval jiný orgán veřejné
moci, a to Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství vězeňské služby ČR. Tato věc
se tudíž žalovaného nijak nedotýkala.
[8] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že samotná skutečnost, že se soudci senátu 65 A
podíleli na rozhodování v jiné věci stejného účastníka, ještě jejich podjatost založit nemůže,
neboť ze samotného §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně plyne, že soudce nemůže být vyloučen
z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci téhož žalobce (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, čj. Nao 143/2017-56, ze dne 13. 4. 2016,
čj. Nao 80/2016-38, a ze dne 13. 11. 2014, čj. Nao 389/2014-40). Ve svém usnesení ze dne
6. 1. 2005, čj. Nao 56/2004-54, č. 545/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že smysl
právní úpravy vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení „spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní
nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního
soudnictví je nutno pojem ‚předchozí soudní řízení‘ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu
a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.“ Obdobně v usnesení ze dne
19. 3. 2003, čj. Nao 2/2003-18, č. 53/2004 Sb. NSS, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podíl soudce na rozhodování v předchozím soudním řízení ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který
zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká toliko rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího
stupně; předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž
účastníků.
[9] Výjimkou by bylo, kdyby v dříve projednávaných věcech nastaly jisté specifické
skutečnosti – např. forma jednání a způsob vystupování soudce či celkový průběh ústního
jednání, které mohlo být pro posouzení námitky podjatosti důležité. Na jejich základě si totiž
soud může učinit náhled na vnější stránku nestrannosti, tj. posoudit, zda v projednávané věci
existují objektivní okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má
určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, čj. Nao 164/2018-83).
[10] Z výše uvedeného proto jednoznačně plyne, že pouhá skutečnost, že totožný senát
v minulosti ve zcela jiné věci rozhodl v neprospěch žalovaného, není překážkou
pro to, aby se nyní totožný senát krajského soudu (navíc v částečně odlišném složení) zabýval
jinou věcí, v níž je žalovaný opět účastníkem řízení. Pokud by pohled žalovaného dovedl Nejvyšší
správní soud ad absurdum, vedl by v případě některých jiných orgánů veřejné moci, které jsou
ve správním soudnictví žalovány ve stovkách či tisících věcí, pravděpodobně k vyloučení všech
soudních senátů Nejvyššího správního soudu, jelikož lze prakticky s jistotou tvrdit, že jednotlivé
senáty nerozhodly vždy pouze v jejich prospěch. Jelikož námitky žalovaného neobsahují žádné jiné
skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., a ani
z vyjádření shora jmenovaných soudců neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jejich
nepodjatosti, dospěl Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného k závěru, že námitka
podjatosti není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., Mgr. Jana Volková a JUDr. Petr Hluštík, Ph.D.,
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod
sp. zn. 65 A 74/2019.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že žalovanému by měla být výše
uvedená východiska rozhodná pro posouzení námitky podjatosti velmi dobře známa, jelikož
Univerzita Palackého v Olomouci, v jejímž čele stojí, již dříve v jiné věci vznášela vůči soudnímu
senátu 65 A krajského soudu obdobnou námitku podjatosti, o které zdejší soud již rozhodl
usnesením ze dne 31. 10. 2018, čj. Nao 234/2018-32, stejně jako nyní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu