ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.280.2018:30
sp. zn. Nao 280/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému:
Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 55 A
56/2018,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze Mgr. Jitka Zavřelová, Mgr. Tomáš Kocourek, PhD., a Mgr. Jan
Čížek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 55 A 56/2018.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále též „krajský soud“) dne 9. 5. 2018
napadl žalobce postup Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, obvodního oddělení
Čáslav, které žalobci neposkytlo informace požadované podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. V průběhu řízení
před krajským soudem žalobce namítl v podání ze dne 31. 10. 2018 podjatost všech soudců
krajského soudu. Z daného podání lze dovodit, že důvod podjatosti uvedených soudců žalobce
spatřuje v jejich koordinované trestné činnosti, a dále tvrdí, že je ze strany krajského soudu
arogantně napadán a krajský soud kryje jednání správního orgánu a další represe vůči jeho osobě,
což dokazuje porušení soudcovské nezávislosti.
[2] K námitce podjatosti se vyjádřili všichni soudci soudního oddělení 43 A krajského soudu,
jemuž byla daná věc rozvrhem práce přidělena. Prohlásili, že nemají žádný osobní vztah k žalobci
ani žalovanému. Žalobce je jim znám pouze z úřední činnosti. Na věci, která je předmětem řízení,
nemají žádný osobní zájem ani se nepodíleli na jejím projednávání v řízení před správními orgány.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Podle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku
podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Příslušnost soudu
je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému)
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Za poměr k věci
se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku.
Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním
při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům
– kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův
vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[6] Jakkoli žalobce svou námitkou míří proti soudcům krajského soudu obecně, je třeba ji
primárně vztáhnout k zákonným soudcům v dané věci, tj. vůči soudcům oddělení 43 A krajského
soudu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může namítat
podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. Nao 103/2008 - 79).
[7] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[8] Optikou výše uvedeného nahlížel soud na námitku podjatosti a neshledal ji důvodnou.
Žalobce de facto dovozuje podjatost z rozhodovací činnosti soudců krajského soudu v jiných
řízeních. Nicméně soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli
pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či
nezákonného postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich
zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 - 58).
[9] Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu krajského soudu nevyplývá, že by se výše jmenovaní
soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím
soudním řízení, přičemž předchozí soudní řízení (ve smyslu §8 odst. 1 věta druhá s. ř. s.) je třeba
chápat nikoli časově (tedy nikoli jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce
účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18). Vyloučen by tak byl
soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak
v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci
nejde. Ze spisu krajského soudu rovněž neplyne nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah, což
ve svých písemných prohlášeních v rozhodné době potvrdili i oni sami (srov. závěry usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2016, č. j. Nao 158/2016 - 10, a ze dne 31. 5. 2018,
č. j. Nao 116/2018 - 23, týkající se námitky podjatosti vznesené týmž žalobcem v obdobných
případech).
[10] Jelikož žalobce netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr
o podjatosti soudců senátu 43 A krajského soudu (ve složení podle aktuálního rozvrhu práce),
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci daného
senátu Mgr. Jitka Zavřelová, Mgr. Tomáš Kocourek, PhD., a Mgr. Jan Čížek byli vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 55 A 56/2018. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu