ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.425.2019:28
sp. zn. 1 As 425/2019 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, č. j. PK-DSH/6530/18, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2019, č. j. 17 A 119/2018 - 40,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2019, č. j. 17 A 119/2018 - 40, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 26. 4. 2018, č. j. MMP/103303/18,
uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále
jen „zákon o silničním provozu“), a uložil mu pokutu ve výši 4.000 Kč, zákaz činnosti spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 měsíců a povinnost uhradit paušální náklady řízení
ve výši 1.000 Kč. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 24. 7. 2016 kolem 12:21 hodin v Plzni
na ulici U Seřadiště jako řidič vozidla Mazda CX9, registrační značky X, překročil nejvyšší
povolenou rychlost (50 km/h) o 30 k m/h. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání
žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský
soud“) napadeným rozsudkem. Dle krajského soudu žalovaný při uložení sankce dostatečně
hodnotil okolnosti případu, žalobce ani neupřesnil, které zákonné kritérium nebylo zohledněno.
Jako k přitěžující okolnosti lze přihlédnout k vyšší míře překročení rychlosti, při níž se také
významně prodlužuje brzdná dráha, a k místu přestupku jakožto komunikaci s nezanedbatelnou
frekvencí účastníků silničního provozu. Nedošlo tedy k porušení zákazu dvojího přičítání.
Žalobce byl povinen řídit se rychlostními limity, není důvodu zkoumat adekvátnost těchto limitů.
Z výroku prvostupňového rozhodnutí je dle krajského soudu zřejmé, že se zákaz řízení týká
všech motorových vozidel a platí na pozemních komunikacích, na něž se vztahuje zákon
o pozemních komunikacích.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nevypořádal
s námitkou, že správní orgány měly nynější přestupek projednat ve společném řízení
s přestupkem ze dne 22. 3. 2016 a uložit společnou pokutu, při její výměře zohlednit absorpční
zásadu a povinnost nahradit náklady řízení uložit pouze jednou.
[4] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný i proto, že krajský soud nevypořádal námitku,
že správní orgány se nezabývaly zákonnými podmínkami uložení zákazu činnosti.
[5] Dle stěžovatele správní orgány nezohlednily všechna kritéria pro ukládání sankce
a neodůvodnily, proč uložily pokutu právě ve výši 4.000 Kč a dvouměsíční zákaz činnosti.
Krajský soud se měl zabývat kritérii pro uložení sankce a posoudit, zda jsou zohledněna úvahou
správního orgánu. Minimálně jedno kritérium – místo přestupku – stěžovatel v žalobě
specifikoval. Pokud měl krajský soud danou námitku za obecnou, měl stěžovatele vyzvat k jejímu
upřesnění.
[6] Správní orgány nepřípustně dovozovaly závažnost přestupku ze zákonné sankční sazby
a nesprávně kladly k tíži stěžovatele, že v důsledku překročení rychlosti došlo k prodloužení
brzdné dráhy (což je důsledkem každého překročení rychlosti). Skutečnost, že rychlostní limit
stěžovatel překročil o 30 km/h (tedy v polovině dané sazby) je kritériem neutrálním, stejně jako
střední hustota provozu. Krajský soud zcela nedostatečně uvedl, že zásada zákazu dvojího
přičítání nebyla porušena, že míru překročení rychlosti zohlednit lze, a že se jedná o výrazné
překročení rychlosti. Obdobně se vyjádřil krajský soud i ke střední hustotě provozu.
[7] Naopak polehčující okolností je dle stěžovatele charakter daného úseku, který je spíše
silnicí pro motorová vozidla než typickým městským úsekem. Krajský soud uvedl, že stěžovatel
je povinen se řídit rychlostními limity. Stěžovatel však v žalobě nenamítal, že by tuto povinnost
neměl, nýbrž to, že závažnost přestupku je nižší, neboť daný úsek fakticky vypadá jako silnice
pro motorová vozidla.
[8] Závěrem se stěžovatel zabývá vyvěšováním soudních rozhodnutí na webu Nejvyššího
správního soudu.
[9] Žalovaný sdělil, že trvá na správnosti svého rozhodnutí a podrobněji se vyjadřovat
nebude.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), přípustná.
[11] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[12] Stěžovatel úvodem namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť krajský
soud dle jeho přesvědčení nevypořádal dvě žalobní námitky.
[13] Obecně platí, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu,
pokud soud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publ.
pod č. 3/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74).
[14] Z ustálené judikatury ovšem taktéž plyne, že soudy nemají povinnost reagovat na každou
dílčí argumentaci a obsáhle ji vyvrátit. Podstatné je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval
všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat
i vypořádání dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 - 33, nebo ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19).
Není tedy povinností soudu se výslovně věnovat každé, byť i jen marginální či pro věc
nerelevantní námitce, kterou žalobce vznese ve své žalobě (srov. rovněž nález Ústavního soudu
ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 12. 2015, č. j. 2 As 44/2013 - 125). Soud zároveň nemusí reagovat na košatou a obsáhlou
žalobu stejně košatým a obsáhlým rozsudkem. V opačném případě by u mimořádně rozsáhlých
podání bylo velmi obtížné sepsat „přezkoumatelný“ rozsudek (srov. též rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 6. 2014 č. j. 10 Afs 18/2015 – 48).
[15] Uvedené soud předesílá s tím, že je mu z úřední činnosti známo, že zástupce stěžovatele
opakovaně a ve značném množství případů zastupuje pachatele (především dopravních)
přestupků a jeho procesní taktika nezřídka spočívá v uplatňování typizovaných a účelově
uplatněných námitek. Ty často vedou, spíše než k naplnění smyslu soudní ochrany, k záměrnému
vyhýbání se odpovědnosti za porušení pravidel silničního provozu, nebo dokonce k pohrdání
těmito pravidly (srov. např. rozsudky ze dne 26. 7. 2018, č. j. 4 As 159/2013 - 37, ze dne
18. 9. 2018, č. j. 7 As 293/2018 – 19, nebo ze dne 28. 8. 2019, č. j. 1 As 52/2019 - 43). I v případě
uplatňování zjevně bezdůvodných či tzv. typizovaných námitek je však správní soud povinen
ve shora vymezeném rozsahu na takové námitky věcně a srozumitelně reagovat, třebaže nikoliv
nutně stejně obsáhlým způsobem, jakým jsou uplatněny.
[16] Nejvyšší správní soud při respektování nastíněných zásad soudního přezkumu dospěl
k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu je částečně nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů. Jak totiž stěžovatel uvádí již v úvodu kasační stížnosti, v žalobě namítal, že správní orgán
měl nyní posuzovaný přestupek projednat ve společném řízení s jiným přestupkem ze dne
22. 3. 2016 a uložit společnou pokutu, při níž by zohlednil absorpční zásadu, a rovněž povinnost
nahradit náklady řízení uložit pouze jedenkrát (bod [13] žaloby). I v nadpisu oddílu II. žaloby
je mimo jiné uvedeno „společné řízení“. Stěžovateli je třeba dát za pravdu v tom, že krajský soud
se touto námitkou ani v obecné rovině nezabýval. Nedůvodnost dané námitky nelze dovodit
ani z ostatní argumentace obsažené v napadeném rozsudku.
[17] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je ve shora uvedené
části nepřezkoumatelný. Tato skutečnost sama o sobě nebrání přezkumu rozsudku z pohledu
dalších kasačních námitek napadajících závěry, které jsou oddělitelné od nepřezkoumatelné
části rozsudku (viz též usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74,
publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS).
[18] Stěžovatel však většinu kasační argumentace směřuje k nepřiměřenosti uložené pokuty
ve výši 4.000 Kč a nezohlednění všech kritérií pro uložení sankce. K těmto otázkám se Nejvyšší
správní soud nemůže vyjádřit bez předchozího posouzení, zda měly správní orgány vést ve věci
společné řízení s řízením o jiném přestupku stěžovatele, resp. zda jsou důvodné námitky
stěžovatele stran porušení zásady absorpce. Toto posouzení náleží nejprve krajskému soudu.
[19] Zbývá tudíž pouze dodat, že Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce, že napadený
rozsudek je nepřezkoumatelný také v části, v níž stěžovatel namítal vady při uložení trestu zákazu
činnosti. Krajský soud srozumitelně uvedl, že z výroku správních rozhodnutí je zřejmé,
že se zákaz řízení týká všech motorových vozidel, k nimž je nutné mít řidičské oprávnění a platí
na těch pozemních komunikacích, kde platí zákon o pozemních komunikacích. S takovým
posouzením se lze ztotožnit, přičemž obecnou žalobní námitku, že správní orgány by měly
plošný zákaz činnosti blíže odůvodnit, lze stejně obecně hodnotit jako nedůvodnou.
[20] Ke zveřejňování soudních rozhodnutí soud konstatuje, že tato otázka se nijak nedotýká
předmětu řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Bude se zabývat zejména námitkou
porušení povinnosti správních orgánů vést ve věci společné řízení s řízením o přestupku
stěžovatele ze dne 22. 3. 2016 a povinnosti zohlednit absorpční zásadu při ukládání sankce
(bod [13] žaloby).
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu