ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.399.2019:25
sp. zn. 1 Azs 399/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. G., zastoupena Mgr. et Bc.
Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 9. 2017, č. j. OAM-216/LE-BE02-ZA08-R3-2009, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, č. j. 1 Az 88/2017 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a poslední rozsudek městského soudu
[1] Žalobkyně požádala v roce 2009 v České republice o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2010, č. j. OAM-216/LE-BE02-ZA04-2009, neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobu proti uvedenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) nejprve rozsudkem ze dne 29. 9. 2011, č. j. 61 Az 3/2010 – 70. Nejvyšší správní soud však
rozsudkem ze dne 2. 2. 2012, č. j. 1 Azs 1/2012 – 20, uvedené rozhodnutí krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalobu opětovně zamítl rozsudkem ze dne
19. 9. 2013, č. j. 61 Az 3/2010 – 138, proti kterému žalobkyně opětovně brojila kasační stížností,
na jejímž základě soud rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, č. j. 1 Azs 16/2013 – 20, zrušil
jak posledně popsaný rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 14. 5. 2014, č. j.
OAM-216/LE-BE02-ZA14-R2-2009, žalobkyni mezinárodní ochranu opětovně neudělil. Žalobu
proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl rozsudkem
ze dne 27. 4. 2016, č. j. 2 Az 19/2014 - 41, který byl společně s rozhodnutím žalovaného zrušen
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 1 Azs 113/2016 – 29.
[4] Žalovaný poté v záhlaví označeným rozhodnutím žalobkyni mezinárodní ochranu
neudělil. Městský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí v záhlaví popsaným rozsudkem zamítl.
Upozornil, že žalobu jejího manžela a syna zamítl rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j.
1 Az 89/2017 – 97, přičemž kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem
ze dne 30. 5. 2019, č. j. 1 Azs 33/2019 – 45. Žalobkyně opírá důvody pro udělení mezinárodní
ochrany o stejné důvody jako její manžel, městský soud proto vycházel ze závěrů posledně
uvedených rozsudků. Ze shromážděných podkladů vyplynulo, že bývalým spolubojovníkům I. G.
nehrozí v případě návratu do Gruzie (ani do Abcházie) pronásledování či vážná újma. Za
nedůvodné měl městský soud též obavy z pronásledování soukromou osobou (V. K.) –
žalobkyně na rozdíl od svého manžela obavy ve vztahu k této osobě netvrdila. Žalobkyni a její
rodinu nic nenutí k návratu přímo do Abcházie. Mají gruzínské občanství, mohou tedy přesídlit
do části Gruzie ovládané gruzínskými orgány. Soud neshledal ani nepřiměřený zásah do
rodinného a soukromého života žalobkyně. Případným vycestováním nedojde k rozdělení její
rodiny. Žalobkyni nic nebrání využít pobytových titulů podle zákona o pobytu cizinců.
II. Kasační stížnost
[5] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností,
z důvodů, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (s. ř. s.). Domáhá se jak zrušení napadeného rozsudku, tak rozhodnutí žalovaného
a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení
[6] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného i městského soudu.
Postrádá zhodnocení možnosti návratu do země původu, tedy do Abcházie. Žalovaný
se nesprávně věnoval pouze situaci v Gruzii, nedostatečně hodnotil aktuální situaci v Abcházii.
Stěžovatelka za svou vlast považuje Abcházii, nikoli Gruzii, což tvrdila během správního řízení.
Nikdy nedisponovala a nedisponuje žádným dokladem, který by její státní příslušnost prokazoval.
Správní orgán se situací navrátilců bez cestovního pasu nezabýval, ač mu to Nejvyšší správní
soud uložil. Byť stěžovatelka tuto výtku konkretizovala až během ústního jednání, bylo dle jejího
názoru povinností městského soudu zabývat se jí i bez návrhu. Správní orgán i městský soud
zásadně pochybily při hodnocení možnosti udělení doplňkové ochrany. Jejich povinností bylo
zvážit, zda nedojde k porušení čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, tedy
k nepřiměřenému zásahu do stěžovatelčina rodinného a soukromého života.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje své rozhodnutí za řádně odůvodněné
a vydané na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Navrhl, aby soud kasační zamítl
pro nedůvodnost, či odmítl pro nepřijatelnost.
III. Posouzení věci
[8] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a
s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem
institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[9] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Soud neshledal tvrzenou
nepřezkoumatelnost rozsudku a rozhodnutí žalovaného. K námitkám zpochybňujícím
dostatečnost skutkových zjištění soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku ve věci
stěžovatelčina manžela a syna (č. j. 1 Azs 33/2019 - 45), který obsahuje podrobné odpovědi
na stěžovatelčiny polemiky s rozhodnutím správního orgánu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka
odvozuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany od azylového příběhu svého manžela,
lze z tohoto rozsudku zcela vycházet. Skutkový základ obou věcí je totiž téměř totožný.
[10] Stran námitky nedostatečnosti posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany podle
§14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, soud odkazuje na ustálenou judikaturu, podle které
je v rámci doplňkové ochrany posuzován a chráněn soukromý život cizince na území České
republiky pouze ve výjimečných případech (srov. např. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j.
9 Azs 5/2009 - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 Azs 29/2016 – 19). Za takový případ
však situaci stěžovatelky, která rodinnou vazbu tvrdí pouze ve vztahu k manželovi a synovi,
se kterými může vést rodinný život též v Gruzii, považovat nelze. Důvodem pro udělení
doplňkové ochrany není ani doba jejího pobytu na území České republiky.
[11] Námitka nedostatečnosti posouzení situace navrátilců bez cestovního pasu je nepřípustná,
neboť nebyla uplatněna v žalobě, resp. byla uplatněna opožděně (§104 odst. 4 s. ř. s.). Nebylo
přitom povinností městského soudu zabývat se touto otázkou ex officio, neboť ani případná
nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v této části by nebránila soudnímu přezkumu
na základě řádně uplatněných žalobních námitek (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 – 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, proto ji odmítl
pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu