ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.138.2018:40
sp. zn. 10 As 138/2018 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. V., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 12. 2015, sp. zn. DSH/25541/2015/Blá, čj. MSK 120248/2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2018, čj. 18 A 2/2016-59,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce
Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Rýmařov shledal žalobce v rozhodnutí ze dne 25. 8. 2015 vinným
ze spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu. Žalobcův zmocněnec zaslal
dne 14. 9. 2015, v poslední den lhůty, prostý e-mail bez zaručeného elektronického podpisu,
který obsahoval blanketní odvolání; toto odvolání však ve lhůtě 5 dnů nepotvrdil způsobem
uvedeným v §37 odst. 4 správního řádu. Žalovaný proto k odvolání nepřihlížel. Dne 24. 9. 2015
obdržel městský úřad blanketní odvolání zaslané poštou. Podle razítka České pošty na obálce
bylo odvolání podáno k přepravě až dne 23. 9. 2015, tedy po uplynutí lhůty k doplnění podání.
Žalovaný proto odvolání rozhodnutím ze dne 1. 12. 2015 zamítl jako opožděné.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2016,
čj. 18 A 2/2016-38, krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovodil, že žalobce odvolání podal včas, neboť bylo podáno objednávkou ve službě
DopisOnline dne 21. 9. 2015, tedy ve lhůtě dle §37 odst. 4 správního řádu.
[3] Ke kasační stížnosti žalovaného NSS rozsudkem ze dne 1. 2. 2018,
čj. 10 As 221/2016 - 31, rozsudek krajského soudu ze dne 22. 9. 2016 zrušil a vrátil mu věc
k dalšímu řízení.
[4] V tomto rozsudku NSS s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 19. 12. 2017,
čj. 10 As 20/2017-49, jednoznačně vyslovil, že v případě služby DopisOnline je okamžikem
podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4 správního řádu den, kdy zásilka skutečně vznikla,
byla tedy vytištěna, zkompletována a poslána. Tímto dnem je v projednávané věci
den 23. 9. 2015, který je vyznačen na obálce založené ve správním spisu. Žalobce nepodal včasné
odvolání a žalovaný ho správně zamítl jako opožděné.
[5] Tímto právním názorem NSS zavázal krajský soud rozhodující v dalším řízení
(§110 odst. 4 s. ř. s.) a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je tímto názorem vázán i sám ,
jak níže rozvedeno.
[6] Následně, rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, čj. 18 A 2/2016-59, krajský soud žalobu zamítl.
V souladu s výše uvedeným názorem NSS nelze přisvědčit žalobním námitkám, že žalobce
odvolání nepodal opožděně, protože podle podacího lístku je dnem podání den 21. 9. 2015.
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[8] Stěžovatel nesouhlasí s tím, jak krajský soud posoudil okamžik podání potvrzení odvolání
ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu. Správní řád v §40 odst. 1 písm. d) výslovně
nevyžaduje, aby byla poštovní zásilka podána držiteli poštovní licence ve fyzické podobě
nebo aby ji držitel licence začal přepravovat, jak extenzivně dovodil rozšířený senát.
Názor rozšířeného senátu, že procesní účinky podání nastávají až po uzavření veřejnoprávní
smlouvy podle zákona o poštovních službách, je pouze jedním z možných výkladů. Jiný výklad
učinil NSS např. v rozsudku ze dne 23. 2. 2017, čj. 2 As 330/2016-39.
[9] Stěžovatel dále uvádí, že i kdyby elektronická objednávka služby DopisOnline skutečně
nebyla podáním podle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu, nebylo nijak prokázáno, že by Česká
pošta v den uvedený na podacím lístku (21. 9. 2015) zásilku nezkompletovala a nezačala
přepravovat, jak vyžaduje rozšířený senát, a že tak naopak učinila až v den uvedený na obálce
(23. 9. 2015). Je proto nutné předpokládat, že zásilka byla vytvořena a přeprava započala
již dne 21. 9. 2015.
[10] Stěžovatel se na rozdíl od krajského soudu domnívá, že podací lístek je veřejnou listinou
a poštovní zásilkou ve smyslu §2 písm. a) zákona o poštovních službách je i zásilka
v elektronické podobě. Soudy neuvedly žádný racionální důvod, proč by se z hlediska účelu lhůty
k podání odvolání mělo rozlišovat mezi standardním písemným podáním a tímto hybridním
elektronickým podáním prostřednictvím služby DopisOnline. Dále stěžovatel namítá,
že jeho zmocněnec vytvářel zprávu pomocí webové aplikace „Listonoška“, která na svých
stránkách uváděla, že prostřednictvím České pošty (bez jakékoli zmínky o službě DopisOnline)
zajistí doručení zásilky, což ostatně bylo potvrzeno vydáním podacího lístku od České pošty.
Podmínky služby DopisOnline, podle kterých zásilky přijaté po 16. hodině budou zpracovány
až následující pracovní den, se nestaly součástí smlouvy. Stěžovateli nemůže jít k tíži neznalost
obchodních podmínek, které se nestaly součástí smlouvy.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[12] NSS se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti, protože v posuzované věci již dříve
rozhodl rozsudkem čj. 10 As 221/2016-31, jímž ke kasační stížnosti žalovaného zrušil původní
rozsudek krajského soudu.
[13] Kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno [§104 odst. 3 písm. a) věta před středníkem s. ř. s.].
Smyslem této úpravy je, aby se NSS nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil
svůj právní názor závazný pro nižší soud a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05).
[14] Samotný §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku.
Kasační stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS
vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku.
[15] Přípustnost kasační stížnosti je tedy omezena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci
závazně posouzeným Nejvyšším správním soudem (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165). Toto omezení odráží závaznost právního názoru
pro krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.) a tím, že vylučuje možnost brojit proti
němu kasačními námitkami, brání i Nejvyššímu správnímu soudu revidovat svůj původní závazný
právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci. Zruší-li totiž NSS rozhodnutí krajského soudu,
je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský soud, ale také NSS sám, rozhoduje-li
za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru
se senát, který o nové kasační stížnosti rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci
rozšířenému senátu postupem podle §17 s. ř. s. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007-56). Tím je zaručeno dodržení požadavku legitimního
očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování.
[16] Podá-li kasační stížnost v téže věci druhý účastník řízení, je §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
aplikovatelný zejména v případě, kdy tento účastník brojí proti závěrům krajského soudu,
které jsou výsledkem aplikace právního názoru NSS vyjádřeného v předchozím zrušujícím
rozsudku (blíže viz např. rozsudky NSS ze dne 25. 5. 2011, čj. 6 As 1/2011-139,
ze dne 8. 6. 2011, čj. 6 As 4/2011-136, ze dne 22. 9. 2011, čj. 6 Ads 14/2011-241,
ze dne 29. 8. 2012, čj. 8 As 2/2012-55, nebo usnesení NSS ze dne 28. 4. 2015,
č. j. 8 Afs 16/2015-64). Tento názor potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 8. 2015,
sp. zn. II. ÚS 2083/15. V usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 2240/13, pak Ústavní soud
uzavřel, že „není rozhodné, zda původní rozhodnutí správního soudu bylo zrušeno na základě kasační stížnosti
podané žalobcem, nebo žalovaným, poněvadž soudní řád správní ve svém ustanovení §104 odst. 3 vychází toliko
z procesní situace, kdy kasační soud v dané věci již rozhodl, rozhodnutí správního soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, přičemž správní soud ve věci opětovně meritorně rozhodl s přihlédnutím k závaznému právnímu
názoru, vyslovenému ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; lhostejno přitom, který účastník řízení
se kasace původního rozhodnutí správního soudu domohl“.
[17] Judikatura Ústavního soudu a NSS dovodila nad rámec doslovného znění §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu a účelu rozhodování NSS.
Uvedené ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy NSS vytýká nižšímu správnímu
soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně
nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu
by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva
(blíže viz usnesení rozšířeného senátu čj. 1 As 79/2009-165).
[18] Opakovaná kasační stížnost je přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil po zrušení
svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu
s názorem NSS, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím rozsudku (blíže viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 25/2009-66, srov. také usnesení
rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007-56). Obdobně může být podstatně změněn i právní stav,
a to změnou či zrušením rozhodného právního předpisu, za situace, která znemožní použít
původní právní předpis; podobně i deklarací protiústavnosti předpisu Ústavním soudem
(blíže viz usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007-56).
[19] Podle rozšířeného senátu nelze odmítnout jako nepřípustnou ani opakovanou kasační
stížnost, je-li jejím argumentačním základem podstatná změna judikatury, a to na úrovni,
kterou by byl krajský soud i každý senát NSS povinen akceptovat v novém rozhodnutí - například
pokud by o rozhodné právní otázce uvážil jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva
nebo Soudní dvůr Evropské unie (blíže viz usnesení rozšířeného senátu čj. 9 Afs 59/2007-56).
[20] Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti (včetně stížnosti podané druhým
účastníkem řízení) je omezena na důvody, které NSS v souladu se zákonným omezením svého
přezkumu dosud v téže věci neřešil.
[21] NSS zvážil kasační stížnost z hlediska výše uvedených kritérií přípustnosti a shledal,
že stěžovatel v rozsáhlé kasační stížnosti pouze polemizuje se závěry rozšířeného senátu ve věci
čj. 10 As 20/2017-49, jakož i předchozího rozsudku NSS v této věci čj. 10 As 221/2016-31,
který na něj navázal, ve vztahu k otázce okamžiku podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4
správního řádu prostřednictvím služby DopisOnline.
[22] Touto otázkou se ale NSS již zabýval v předchozím zrušujícím rozsudku a krajský soud
se jeho závazným právním názorem řídil. Námitky stěžovatele a jeho kasační stížnost jsou proto
nepřípustné podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[23] NSS neshledal kasační námitky přípustnými ani z důvodu změny skutkových zjištění,
právního stavu či judikatury. K ničemu takovému ve vztahu ke sporné otázce nedošlo.
Rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2017, čj. 2 As 330/2016-39, na který poukazuje stěžovatel,
byl překonán právě usnesením rozšířeného senátu ze dne 19. 12. 2017, čj. 10 As 20/2017-49.
[24] Posoudil-li kasační soud námitky stěžovatele proti výroku o věci samé jako nepřípustné,
jsou podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustné i námitky proti výroku o nákladech řízení
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007- 64, odst. 31 a 34).
[25] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[27] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 a 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
Podle §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, byl-li návrh na zahájení řízení (zde kasační
stížnost) před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Proto soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku. Podle §10a odst. 1 zákona
o soudních poplatcích se soudní poplatek vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí,
kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu