ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.240.2018:30
sp. zn. 10 As 240/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. O., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 7. 2017, čj. MSK 18962/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2018, čj. 20 A 27/2017-35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Ostravy shledal žalobce v rozhodnutí ze dne 22. 12. 2016 vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), a uložil mu pokutu ve výši 2 500 Kč.
Žalobce se přestupku dopustil tím, že jako řidič motorového vozidla překročil dne 26. 7. 2016
nejvyšší povolenou rychlost v místě nejméně o 21 km/h. Hlídka Městské policie Ostrava
naměřila žalobci silničním rychloměrem v Ostravě na ulici Krásnopolské u domu č. 147/72
ve směru na Ostravu-Porubu rychlost jízdy 61 km/h po odečtení odchylky. Nejvyšší dovolená
rychlost však byla v tomto místě stanovena na 40 km/h. Žalobce podal proti rozhodnutí
magistrátu blanketní odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 7. 2017.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud zamítl.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Podle stěžovatele nebylo postaveno najisto, že strážníci městské policie měřili rychlost v oblasti,
která je označena dopravními značkami s nejvyšší dovolenou rychlostí 40 km/h. Stěžovatel
nesouhlasí s krajským soudem, že fotografie dopravní značky pořízená jedním strážníkem
a tvrzení druhého strážníka dostatečně prokázaly platnost dopravního značení v měřeném místě.
Krajský soud nevypořádal rozpor ve svědeckých výpovědích strážníků spočívající v tom, že jeden
ze strážníků netvrdil nic o omezení nejvyšší dovolené rychlosti. Naopak tvrzení druhého
ze strážníků, že v daném místě platila dopravní značka IZ 8a, je právním závěrem, nikoli tvrzením
o tom, co svědek vnímal svými smysly. Magistrát převzal nesprávný právní názor strážníka,
aniž jej sám přezkoumal. Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že umístění dopravní značky
bylo nutné doložit opatřením obecné povahy, kterým byla značka umístěna. Rozsudek krajského
soudu je proto podle stěžovatele v této části nepřezkoumatelný.
[4] Stěžovatel zpochybňuje správnost provedeného měření. Strážník měřil rychlost
v nenulovém úhlu v rozporu s návodem k obsluze rychloměru a certifikátem Českého
metrologického institutu (dále jen „ČMI“) o schválení daného typu rychloměru. Krajský soud
ani správní orgány se se stěžovatelovou argumentací přesvědčivě nevypořádaly. Rozsudek NSS,
čj. 3 As 82/2012-27, na který krajský soud odkazuje, se týká jiného typu rychloměru, navíc byl
již částečně překonán dalším rozsudkem NSS ze dne 19. 6. 2015, č. j. 2 As 202/2014-50.
[5] Nebylo vyvráceno stěžovatelovo tvrzení, že na rychloměru nebyla žádná úřední značka.
Tvrzení strážníka, že rychloměr nepochybně měl všechny úřední značky, je lživé, neboť strážník
ani nevěděl, kolik jich na rychloměru má být.
[6] Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s žalobní námitkou,
podle které správní orgán ve výroku rozhodnutí vymezil možnosti platby pokuty úžeji,
než stanoví §163 odst. 3 daňového řádu. Podle stěžovatele neexistuje „informativní část výroku“,
jak tvrdí krajský soud. Ačkoli údaj o formě platby není povinnou náležitostí výroku, zavazuje
adresáta, je-li uveden ve výroku. Stěžovatel odmítá tvrzení krajského soudu, že proti případnému
nesprávnému postupu správce daně je třeba brojit jinak.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost není důvodná.
K nejvyšší dovolené rychlosti v místě přestupku:
[8] NSS se nejprve zabýval námitkou, podle níž nebylo postaveno najisto, že v místě
přestupku byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost 40 km/h. NSS se shoduje s krajským
soudem v tom, že o úpravě nejvyšší dovolené rychlosti není důvod pochybovat.
[9] Ve správním spisu jsou založeny tři fotografie dopravních značek IZ 8a („značka
s dopravním omezením“) s vyobrazením značky B 20a („nejvyšší dovolená rychlost“) s číslicí
„40“, které byly pořízeny v den spáchání přestupku na cestách, kterými se stěžovatel mohl dostat
k měřenému místu ve svém směru. Ing. R. K., strážník městské policie, který prováděl měření
stěžovatelova vozidla, vypověděl, že v úseku platí zóna s dopravním omezením na 40 km/h. Před
každým měřením zadá strážník do rychloměru mimo jiné název ulice, ze které vyplývá nejvyšší
dovolená rychlost v místě (automaticky se načte). Značky jsou na začátku obce a na každém
vjezdu, což je zdokumentováno a také vždy kontrolováno. Na dotaz správního orgánu, jak by
postupoval, pokud by na místě byla pozměněna nejvyšší dovolená rychlost přechodnou úpravou,
Ing. K. vypověděl, že za takové situace by na úseku vůbec neměřil. Druhý svědek, strážník
městské policie R. M., který po spáchání přestupku jednal s řidičem, popsal obvyklý průběh
měření tak, že než se postaví na místo, strážníci zkontrolují všechna dopravní značení, jestli jsou
viditelná a platná. Obou výslechů se účastnil stěžovatelův zmocněnec, avšak k nejvyšší stanovené
rychlosti v místě přestupku nepoložil žádné dotazy.
[10] NSS neshledává rozpor ve svědeckých výpovědích strážníků. Oba nejprve popsali
okolnosti spáchání přestupku ze svého pohledu. Správní orgán ani stěžovatelův zmocněnec
druhému strážníkovi nepoložili žádné dotazy, nelze proto svědkovi vyčítat, že výslovně nezmínil
konkrétní výši omezení rychlosti v měřeném místě. Strážníci si ve svých výpovědích nijak
neprotiřečí, pouze oba přirozeně nesdělili naprosto totožné skutečnosti. To by ani nebylo možné,
nebyli totiž na tytéž věci tázáni. Výpovědi jsou konzistentní a NSS nemá důvod pochybovat
o jejich důvěryhodnosti, navíc odpovídají dalšímu obsahu spisu.
[11] Podle stěžovatele je tvrzení svědka, že v daném místě platila dopravní značka IZ 8a,
právním závěrem, proto není výpověď strážníka v této části použitelná. NSS považuje
tuto stěžovatelovu argumentaci za formalistickou, neboť za „právním“ závěrem svědka
se neskrývá žádná složitá úvaha. Zejména však svědek uvedl, na základě jakých skutečností
k tomuto závěru dospěl: „značky jsou na začátku obce a na každém vjezdu, což je jak zdokumentováno,
tak vždy předem kontrolováno“. Této výpovědi odpovídají i fotografie založené ve správním spisu.
[12] Proti těmto zjištěním stěžovatel ještě ve správním řízení staví svůj právní závěr, že v místě
měření byla nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, který však ničím dokládá. NSS uzavírá,
že správní orgány i krajský soud přesvědčivě doložily, že v místě přestupku byla stanovena
nejvyšší dovolená rychlost 40 km/h, a stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti,
které by tento závěr jakkoli důvodně zpochybnily. NSS proto stěžovatelově námitce nepřisvědčil.
[13] NSS též neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným. Ačkoli krajský soud
výslovně nereaguje na stěžovatelův názor vyslovený v žalobě, podle nějž „k prokázání údajně
porušeného dopravního značení mělo být doloženo příslušné opatření obecné povahy“, z rozsudku
lze jednoznačně seznat, že mu krajský soud nepřisvědčil, neboť považoval nejvyšší dovolenou
rychlost v místě za řádně zjištěnou. Rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, čj. 2 As 48/2008-58,
na který stěžovatel v této souvislosti odkazuje v žalobě, se týkal zcela jiné situace: šlo o spor,
zda je pozemek chodníkem. Na rozdíl od nyní řešené věci však o povaze pozemku existovaly
důvodné pochybnosti. Závěry ve věci 2 As 48/2008 na tuto věc nijak nedopadají. Požadavek
na přezkoumatelnost rozsudku nelze chápat jako povinnost krajského soudu výslovně
se vypořádat se všemi odkazy i na nesouvisející judikaturu, které žalobce učiní.
Ke správnosti provedeného měření:
[14] Stěžovatel namítá, že ve správním řízení zpochybnil správnost provedeného měření
odkazem na návod k obsluze rychloměru a certifikát ČMI o schválení použitého typu
rychloměru, správní orgány ani krajský soud se však s jeho argumenty dostatečně nevypořádaly.
Stěžovatel tvrdí, že podle uvedených dokumentů musí být měřeno v úhlu 0°, což v případě
jeho vozidla zjevně nebylo, jak je patrné z fotografie ve správním spisu.
[15] Správní spis obsahuje potvrzení o tom, že strážník Ing. K. absolvoval školení operátora
laserového měřiče rychlosti ProLASER III včetně dokumentačního zařízení PL-DOK II. Náplní
školení bylo i „měření rychlosti laserovým měřičem, volba stanoviště a metodika měření“. Podle
potvrzení „strážník laserový měřič v potřebném rozsahu ovládá“. Podle ověřovacího listu ČMI
rychloměru použitého k měření rychlosti stěžovatelova vozidla ze dne 18. 9. 2015 byl rychloměr
jako stanovené měřidlo ověřen a „lze jej používat v souladu s právní úpravu metrologie pro
měření rychlosti silničních vozidel při kontrole dodržování maximální povolené rychlosti“.
Stěžovatel netvrdí užití rychloměru v rozporu se zmíněnou právní úpravou.
[16] Dále strážník Ing. K. k dotazu stěžovatelova zmocněnce při výslechu vypověděl,
že technik firmy Lavet (výrobce použitého laserového rychloměru ProLASER III/PL-DOK II)
sdělil školeným strážníkům, že úhel svíraný mezi osou jízdy měřeného vozidla a osou rychloměru
nemá při měření žádný vliv, lze měřit do kopce a z kopce. Pokud je záměrný kříž na vozidle,
je vozidlo změřeno správně. Magistrát na tuto námitku vznesenou již ve správním řízení
v rozhodnutí o přestupku nijak výslovně nereagoval, pouze s odkazem na rozsudek NSS
ze dne 27. 9. 2016, čj. 1 As 101/2016-77, uvedl, že správní spis obsahuje všechny dokumenty
nutné k prokázání viny z přestupku. Žalovaný k námitce nedodržení nenulového úhlu
ve vyjádření k žalobě uvedl, že z logiky věci je zřejmé, že laserový paprsek rychloměru vždy svírá
určitý úhel s osou jízdy měřeného vozidla, jinak by osoba provádějící měření musela stát
s rychloměrem přímo ve vozovce uprostřed jízdního pruhu. Platí však, že s rostoucí kolmou
vzdáleností rychloměru od osy jízdy měřeného vozidla se naměřená rychlost snižuje oproti
rychlosti skutečné (tzv. kosinový efekt), vyšší úhel měření tedy vede k výsledku příznivějšímu
pro řidiče.
[17] Krajský soud k této stěžovatelově námitce poukázal na judikaturu NSS: pokud podle
ní byla rychlost vozidla rychloměrem zaznamenána, musela být metoda měření v souladu
s manuálem k obsluze (přiměřeně rozsudky NSS ze dne 16. 1. 2013, čj. 3 As 82/2012-27, a ze dne
4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013-60). Konstatoval, že závěry rozsudku NSS ve věci 3 As 82/2012
lze užít i na nyní posuzovanou věc, neboť rychlost stěžovatelova vozidla byla měřena
technologicky obdobným systémem. Stěžovatelovy námitky vyhodnotil jako účelové a zdůraznil,
že měření prováděl strážník městské policie, který absolvoval potřebné školení, ověřeným
měřicím přístrojem. Krajský soud rovněž upozornil na skutečnost, že nulového úhlu by prakticky
nebylo možné dosáhnout.
[18] NSS stěžovatelově námitce nepřisvědčil. NSS připouští, že závěr krajského soudu,
podle nějž je technologický systém rychloměru v nyní posuzované věci obdobný jako ve věci
3 As 82/2012 (v tom smyslu, že rychlost měření by nebyla zaznamenána, nebylo-li by měření
provedeno v souladu s manuálem), nemá oporu ve spisech. Není jasné, jak k němu krajský soud
dospěl. NSS však považuje za podstatné následující skutečnosti. Požadavek na nulový úhel
měření v horizontálním i vertikálním smyslu je v reálných podmínkách neuskutečnitelný. Strážník
provádějící měření by musel stát uprostřed vozovky, a ještě k tomu manipulovat s rychloměrem
vertikálně podle výšky měřeného vozidla. Z fotky stěžovatelova vozidla ve správním spisu se jeví,
že úhel mezi dráhou vozidla a dráhou měření není nijak velký, vzdálenost vozidla od rychloměru
byla asi 100 m, případná odchylka naměřené rychlosti od skutečné rychlosti by proto byla
minimální. S ohledem na kosinový efekt, který jistě dopadá i na rychloměr použitý v nyní řešené
věci, navíc platí, že při měření ve větším odklonu od dráhy vozidla by se rychlost jevila
jako pomalejší, tedy pro stěžovatele výhodněji (při devadesátistupňovém úhlu by byla naměřena
nulová rychlost; srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018,
čj. 33 A 102/2016-66).
[19] Stěžovatel nepřípadně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2015,
čj. 2 As 202/2014-50. Ten se týkal možné chyby v měření laserovým rychloměrem způsobené
zasažením překážky mezi stanovištěm rychloměru a měřeným vozidlem. Není pravda,
že by v nyní posuzované věci existovaly konkrétní důvody vyvolávající rozumnou pochybnost
o bezvadnosti měření, jak tvrdí stěžovatel. V nyní posuzované věci žádná překážka
mezi rychloměrem a vozidlem nebyla, NSS nespatřuje ani jiné důvody schopné vyvolat
pochybnost o správnosti měření. Stěžovatel pouze tvrdil, že z návodu k obsluze rychloměru
a certifikátu ČMI o schválení použitého typu rychloměru plyne požadavek měřit rychlost
v nulovém úhlu, a navrhoval tyto dokumenty jako důkazy. V řízení před správními orgány
ani před krajským soudem tyto dokumenty nepředložil; zejména však okolnosti nyní
posuzovaného případu nesvědčí o tom, že by měření bylo provedeno jakkoli nesprávně,
respektive že by případná minimální odchylka měření vzniklá v důsledku nenulového úhlu byla
ke stěžovatelově újmě.
[20] NSS ve shodě s krajským soudem hodnotí jako spekulativní námitku vzniku tzv. slip
efektu, tedy možného posunu měřicího bodu způsobujícího změření vyšší než skutečné rychlosti.
Stěžovatel staví svou žalobní námitku na nesprávné skutečnosti, tedy na tom, že měření nebylo
provedeno na stativu (ačkoli podle výpovědi strážníků byl rychloměr postaven na trojnožce).
Nic nenasvědčuje tomu, že by záměrný kříž sklouzl z vozidla, a zejména že by to mělo vliv
na výsledek měření (snížený o stanovenou odchylku 3 km/h).
[21] NSS shrnuje, že správní orgány nezatížily své řízení vadou, která by měla za následek
zásah do stěžovatelových práv, když neprovedly navrhovaný důkaz návodem k obsluze
rychloměru a certifikátem ČMI o schválení rychloměru.
K úředním značkám na rychloměru:
[22] NSS nepřisvědčil ani stěžovatelově námitce, podle které správní orgány ani krajský soud
nevyvrátily pochybnosti o tom, že se na rychloměru nenacházely úřední značky, v důsledku
čehož zaniklo ověření rychloměru.
[23] Podle ověřovacího listu ČMI rychloměru použitého k měření rychlosti stěžovatelova
vozidla ze dne 18. 9. 2015 skočila platnost ověření dne 17. 9. 2016. Nic nenasvědčuje tomu,
že by se úřední značky v době spáchání přestupku (dne 26. 7. 2016) na rychloměru nevyskytovaly.
Strážník Ing. K. při výslechu dne 14. 11. 2016 k dotazu stěžovatelova zmocněnce vypověděl, že
před měřením kontroloval úřední značky. Dále sdělil, že zpaměti neví, kolik těchto značek na
rychloměru je, nacházejí se všude na členitém přístroji, i přes šrouby. Sdělil, že pokud si chtěl
stěžovatel značky zkontrolovat, mohl (řidiči to tak ostatně běžně činí). Stěžovatelův zmocněnec
naproti tomu ve vyjádřeních ze dne 27. 9. 2016 a ze dne 30. 11. 2016 tvrdil, že stěžovatel na místě
požádal strážníky, aby mu ukázali ověřovací značky rychloměru, oni mu však odmítli ověřovací
značky ukázat, protože prý takovou povinnost nemají. Za účelem prokázání svých tvrzení
stěžovatel požadoval provést ohledání rychloměru, jehož ověření však již v té době zaniklo.
Přítomnost značek tedy nejspíš nebylo možné ověřit jinak než výpověďmi dvou strážníků, podle
nichž stěžovatel o prohlídku rychloměru nežádal. První ze strážníků výslovně uvedl, že stěžovatel
své možnosti nevyužil a strážníky nepožádal, druhý ze strážníků to ve svém popisu události
nezmínil a při výslechu nebyl dále dotazován. Ani v úředních záznamech není uvedeno, že by si
stěžovatel chtěl prohlédnout rychloměr či se strážníků dotazoval na přítomnost úředních značek
na něm.
[24] NSS v kontextu věci shledává výpovědi obou strážníků věrohodnými a má za to,
že v kombinaci s ověřovacím listem rychloměru svědčí tyto výpovědi pro závěr, že neexistují
důvodné pochybnosti o platnosti ověření rychloměru. Stěžovatelem citovaný rozsudek NSS
ze dne 1. 2. 2017, čj. 2 As 102/2016-50, na tuto věc nepřiléhá, nyní naopak strážníci souladně
popsali průběh měření a svou interakci s řidičem. Ze skutečnosti, že Ing. K. přesně nesdělil počet
a umístění značek, nelze usuzovat na to, že lže. Naopak stěžovatelovo tvrzení se jeví být
nevěrohodné. Nutno podotknout, že účelovost tohoto typu námitky již NSS opakovaně
v minulosti konstatoval (rozsudky ze dne 26. 7. 2017, čj. 2 As 323/2016-45, body 20 až 22,
ze dne 20. 12. 2017, čj. 6 As 297/2017-34, bod 15, či ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019-33,
bod 32).
Ke způsobům platby pokuty:
[25] Poslední stěžovatelovou námitkou je, že mu magistrát vymezil způsoby platby pokuty
úžeji, než stanoví §163 odst. 3 daňového řádu.
[26] Ani této stěžovatelově námitce NSS nepřisvědčil. Výrok rozhodnutí obsahuje následující
formulaci: „Splatnost sankce pokuty a nákladů řízení v celkové částce 3 500 Kč je stanovena do 30 dnů ode
dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, číslo účtu 20036-1649297309/0800, variabilní symbol
6060165767“. Krajský soud správně uvedl, že výrok pouze informuje o čísle účtu a variabilním
symbolu případné platby na účet, nestanovuje však závazně jediný způsob platby a nevylučuje
tím jiné způsoby platby. Tomu ostatně odpovídá i odůvodnění rozhodnutí magistrátu, ve kterém
je uvedeno, že „sankci pokuty a náklady řízení lze uhradit přiloženou poštovní poukázkou, převodem z účtu
nebo na pokladně Magistrátu města Ostravy“. Jakékoli další úvahy o „informativní části výroku“
a nemožnosti obrany v daňovém řízení považuje NSS za nadbytečné a míjející se s podstatou
věci, tedy s tím, že stěžovatel nebyl nijak omezen na způsobech platby.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[28] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly
v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu