ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.378.2019:38
sp. zn. 10 As 378/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. T., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 5. 2018, čj. KUJCK 68969/2018, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9.
10. 2018, čj. KUJCK 122322/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, čj. 54 A 10/2018-55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 2. 2018 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 30. 8. 2018
Městský úřad Strakonice rozhodl, že se žalobce dopustil přestupku z nedbalosti podle §125c
odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon
o silničním provozu), ve spojení s §18 odst. 4 téhož zákona. Dne 26. 2. 2017 v 11:47 hod.
na pozemní komunikaci č. I/22 ul. Tyršova v obci Katovice před křižovatkou s ul. Šumavská
ve směru od centra obce Katovice směrem na obec Strakonice jako řidič silničního motorového
vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci o 16 km/h. V měřeném úseku
je povolen rychlostní limit 50 km/h. Policejní hlídka naměřila rychlost jízdy žalobcova vozidla
66 km/h (po odečtení možné odchylky). Za toto jednání městský úřad uložil žalobci pokutu
ve výši 2 000 Kč.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí městského úřadu odvolal. Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2018
ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9. 10. 2018 žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí
městského úřadu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský
soud zamítl jako nedůvodnou.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V ní předně namítá, že správní orgány při vyměření sankce
řádně nezohlednily všechna zákonná kritéria, např. zavinění či způsob spáchání přestupku.
Nesouhlasí ani s tím, že jako přitěžující okolnost správní orgány vzaly spáchání přestupku v obci
a v čase oběda, kdy je údajně rušný provoz. Stěžovatel dále napadá výroky rozhodnutí správních
orgánů obou stupňů pro nesrozumitelnost. Stěžovatel se měl podle výroků dopustit přestupku
v obci, současně však správní orgány ve výrocích odkazují na §18 odst. 3 silničního zákona,
ze kterého však plyne rychlostní limit platný mimo obec. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím,
že krajský soud výroky nazíral optikou opravných rozhodnutí. Vady výroků se správní orgány
snažily opravným rozhodnutím napravit až v reakci na podanou žalobu. Na zbylých devíti
stranách z celkem patnácti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se zveřejněním osobních údajů
stěžovatele a advokáta na webových stránkách NSS.
[4] Žalovaný ve vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout. Z rozhodnutí správních
orgánů je dle jeho názoru naprosto zřejmé, na základě jakých skutečností stanovily výši sankce.
Neztotožňuje se s námitkami, kterými se stěžovatel snaží popřít význam skutkových zjištění
hodnocených jako přitěžující okolnosti. Pokud jde o tvrzenou nesrozumitelnost výroků správních
orgánů, z kontextu výroků je dle žalovaného naprosto zřejmé, že se přestupek stal v obci, a tedy
že měl být ve výroku obsažen odkaz na §18 odst. 4 zákona o silničním provozu.
[5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má
požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel předně v kasační stížnosti napadá odůvodnění výše sankce. Namítá, že správní
orgány při ukládání sankce nezohlednily všechna zákonná kritéria, jako je například zavinění
a způsob spáchání přestupku, a neuvedly, jaké konkrétní skutečnosti hodnotily. Krajský soud
se prý k této žalobní námitce nevyjádřil, jeho rozsudek má být proto nepřezkoumatelný.
[8] NSS k tomu uvádí, že podle §12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (srov. též
§37 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), se [p]ři určení druhu
sankce a její výměry přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům,
k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem
byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení. Je třeba zdůraznit, že kritéria vyjmenovaná v §12
odst. 1 zákona o přestupcích jsou demonstrativní, není ani třeba, aby správní orgány
vyčerpávajícím způsobem přezkoumaly naplnění každého z nich. Účelem §12 odst. 1 zákona
o přestupcích je dát správním orgánům kritéria k potřebné individualizaci ukládané sankce tak,
aby nebyla svévolná a pouze obecně odůvodněná (srov. obdobně rozsudek ze dne 21. 10. 2019,
čj. 1 As 105/2019-36, bod 27).
[9] NSS je přesvědčen, že správní orgány při výměře sankce přihlédly ke všem relevantním
okolnostem, které vyšly v posuzované kauze najevo, a výši sankce přesvědčivě zdůvodnily.
Se stěžovatelem předně nelze souhlasit, že správní orgány nezohlednily formu zavinění. Městský
úřad na s. 6 rozhodnutí ze dne 12. 2. 2018 posoudil zavinění jako nedbalost nevědomou.
Zavinění hodnotil ku prospěchu stěžovatele v nejmírnější formě.
[10] Při hodnocení výše sankce však městský úřad zohlednil též přitěžující okolnosti. Městský
úřad na s. 6 rozhodnutí ze dne 12. 2. 2018 výslovně uvedl, že přihlédl „k místu, kde bylo vozidlo
naměřeno, protože se jedná o místo v obci, kde se může vyskytovat větší pohyb osob, a dále k tomu, že se jednalo
o rušnou denní dobu, kterou poledne bezpochyby je“.
[11] Podle stěžovatele správní orgány hodnotily nesprávně jako přitěžující skutečnost,
že se stal přestupek v obci. Stěžovatel podotýká, že tato skutečnost je již znakem příslušné
skutkové podstaty, a jedná se tedy o porušení tzv. zákazu dvojího přičítání. Až krajský soud prý
v tomto ohledu poprvé konkretizoval, že v místě spáchání přestupku je křižovatka, přechod pro
chodce a chodník. Krajský soud však podle stěžovatele nemůže za správní orgány domýšlet
důvody pro uložení přísnější sankce. Nebylo prý navíc prokázáno, že by v daném místě přestupku
byl vyšší výskyt chodců, než je pro obec standardní.
[12] S argumentací stěžovatele se NSS nemohl ztotožnit. Z výše citované pasáže v rozhodnutí
městského úřadu ze dne 12. 2. 2018 vyplývá, že jako přitěžující okolnost nehodnotil jen obecný
fakt, že stěžovatel spáchal přestupek v obci. Městský úřad poukázal na to, že k přestupku došlo
v konkrétní části obce, kde lze očekávat vyšší pohyb osob. Tato specifická skutečnost není
součástí skutkové podstaty stíhaného přestupku, a proto nemohlo jít o porušení tzv. zákazu
dvojího přičítání. Závěr městského úřadu má oporu v záznamu o přestupku založeném
na č. l. 4 správního spisu, na kterém je vyobrazeno vozidlo stěžovatele v době spáchání
přestupku. Vozidlo projíždí obydlenou zástavbou s chodníkem pro chodce, na snímku se nachází
též přechod pro chodce a křižovatka (dle příslušného dopravního značení). V takové části obce
je třeba předpokládat vyšší pohyb osob, než tomu bude například v nezastavěných částech obce,
průmyslových zónách atd. NSS se vzhledem k výše uvedenému neztotožnil s námitkou
stěžovatele, že by krajský soud za správní orgány nepřípustně domýšlel důvody pro vyměření
sankce.
[13] NSS nepovažuje za vadu ani to, že správní orgány zohlednily jako přitěžující okolnost též
dobu spáchání přestupku. Stěžovatel přestupek spáchal v neděli přesně v 11:47 hodin. Podle
stěžovatele je obecně známo, že přes poledne není hustý provoz, dopravní špička je obvykle ráno
před 8. hodinou a poté až kolem 15. až 16. hodiny. V neděli je prý obecně na pozemních
komunikacích méně vozidel a chodců, a nadto byl čas oběda. Stěžovatel namítá, že správní
orgány neuvedly, jaký provoz skutečně panoval v době spáchání přestupku.
[14] Tvrzení stěžovatele NSS považuje za účelová. Stěžovatel spáchal přestupek v obvyklé
denní době, kdy většina lidí žije aktivně. Lze tedy očekávat rušnější provoz či pohyb osob v okolí
vozovky, než je tomu například v nočních hodinách. Přestupek spáchaný v podobnou denní
dobu má tedy nepochybně vyšší ohrožovací potenciál než přestupek spáchaný v noci. Dobu
spáchání přestupku lze proto nepochybně vnímat jako přitěžující bez ohledu na to, že v neděli
v čase oběda zřejmě nebude tak silný provoz jako ve všední dny v době dopravní špičky.
[15] Tyto závěry vychází z podstaty věci (jde o tzv. notoriety) a NSS považuje za nadbytečné
dokazovat, jaký přesně byl v daném místě a čase provoz vozidel a výskyt chodců. K obdobným
závěrům ostatně dospěl již krajský soud v bodech 34 až 36 napadeného rozsudku. Jeho závěry
NSS neshledal nepřezkoumatelnými ani nesrozumitelnými, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti.
[16] NSS podotýká, že podle §125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu
se za přestupek posuzovaný v nynější kauze uloží pokuta v rozmezí od 1 500 Kč do 2 500 Kč.
Městský úřad rozhodnutím ze dne 12. 2. 2018 uložil stěžovateli pokutu ve výši 2 000 Kč.
S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti je NSS přesvědčen, že správní orgány postupovaly
správně.
[17] V další kasační námitce stěžovatel napadá výroky rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů pro nesrozumitelnost. Poukazuje na to, že na jedné straně se měl dle výroků dopustit
přestupku v obci, na druhé straně výroky obsahují odkaz na §18 odst. 3 silničního zákona, který
upravuje rychlostní limity platné mimo obec. Stěžovatel uvádí, že vady výroků správní orgány
napravily v opravných rozhodnutích teprve až po podání žaloby. Dle stěžovatele je postup
správních orgánů protiústavní, protože neproporcionálně zasahují do právní jistoty a narušují
dobrou víru stěžovatele - správní orgány ex post opravily vady rozhodnutí a z původně důvodné
žaloby učinily žalobu nedůvodnou. Je-li prý takový postup možný, měly by být přiznány
stěžovateli náklady soudního řízení, jelikož žaloba byla podána zjevně důvodně. Podle stěžovatele
se nadto nemohlo jednat o opravu vady výroku, neboť opravovaná vada nebyla „zřejmou
nesprávností“ ve smyslu §70 správního řádu. Toto ustanovení neslouží k nápravě právní vady,
o kterou se v daném případě jednalo.
[18] NSS předně nesouhlasí se stěžovatelem v tom, že oprava odkazu na zákonné ustanovení
ve výrocích správních rozhodnutí nespadala do kategorie „zřejmých nesprávností“ (§70
správního řádu). Z kontextu výroků je evidentní, že se stěžovatel dopustil správního deliktu
v obci. Správní orgány ve výrocích přesně popisují konkrétní místo obce Katovice, kde stěžovatel
překročil nejvyšší povolenou rychlost. Současně uvádí, že v měřeném úseku je obecnou úpravou
povolena maximální rychlost jízdy 50 km/h. Stěžovateli byla po odečtení odchylky naměřena
rychlost 66 km/h. S ohledem na skutkové okolnosti popsané detailně ve výrocích je zřejmé,
že odkaz na §18 odst. 3 zákona o silničním provozu je nesprávný. Toto ustanovení upravuje
maximální rychlost jízdy mimo obec. Je zjevné, že toto ustanovení na posuzovanou věc nedopadá
a že správně měl být ve výrocích obsažen odkaz na §18 odst. 4 zákona o silničním provozu, který
obecně povoluje rychlost jízdy v obci nejvýše 50 km/h. Správní orgány tedy byly oprávněny
v posuzované kauze postupovat dle §70 správního řádu a vydat o zřejmých nesprávnostech
ve výroku opravné rozhodnutí.
[19] Na posouzení věci rovněž nemohl nic změnit argument stěžovatele, že je nežádoucí,
pokud rozhodnutí napadené žalobou u správního soudu může být teprve následně opraveno
podle §70 správního řádu (srov. obdobně rozsudek ze dne 19. 12. 2013, čj. 4 As 95/2013-35,
bod 16). Opravením zjevné nesprávnosti nebylo žádným způsobem zasahováno do posouzení
věci samé a následná oprava meritorního rozhodnutí nezpůsobila stěžovateli újmu v řízení před
krajským soudem. Stěžovatel sice v žalobě napadá nesrozumitelnost výroku, v další části žaloby
však vychází z toho, že je stíhán podle skutkové podstaty upravující nejvyšší povolenou rychlost
jízdy v obci a snáší v této souvislosti konkrétní argumentaci (srov. bod 7 žaloby). NSS
se neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že správní orgány mohly do podoby rozhodnutí po podání
žaloby zasahovat již jen způsobem, který žalobce (stěžovatele) uspokojí (§62 s. ř. s.). Ustanovení
§62 s. ř. s. na posuzovanou věc nedopadá a skutečnost, že krajský soud podle tohoto ustanovení
nepostupoval, nebránilo nabytí právní moci opravných rozhodnutí.
[20] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[21] K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů advokáta na internetu NSS uvádí, že nejde
o kasační námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým NSS standardně zveřejňuje anonymizované
verze rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů
či soukromí stěžovatele ani advokáta Mgr. Václava Voříška. Jak již NSS mnohokráte uvedl,
pokud „se Mgr. Václav Voříšek cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze
příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy
zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“
(viz usnesení NSS ze dne 25. 5. 2017, čj. Nao 175/2017-161, obdobně srov. rozsudky ze dne
27. 3. 2019, čj. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019, čj. 10 As 321/2017-38, ze dne 5. 12. 2019,
čj. 10 As 283/2019-36, bod 23, a mnohé další).
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu