ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.285.2020:45
sp. zn. 10 Azs 285/2020 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. A. K., zast. JUDr. Matějem
Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 11. 2018, čj. OAM-57/LE-LE21-K09-PD2-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, čj. 2 Az 76/2018-32,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2014 a 19. 7. 2016 byla žalobci udělena doplňková ochrana
podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobci v zemi jeho původu hrozilo
nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti.
Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2016 byla udělená doplňková ochrana prodloužena.
[2] Dne 10. 7. 2018 podal žalobce žádost o prodloužení doplňkové ochrany.
Žalobce k žádosti uvedl, že má především strach z bezpečnostní situace v Iráku. Jeho život
je ohrožen třemi skupinami rebelů, má potíže hlavně se svým sousedem, který je členem jedné
z rebelských skupin a uchází se o žalobcovu sestřenici. Rozhodnutím žalovaného
ze dne 6. 11. 2018 nebyla žalobci prodloužena podle §53a odst. 4 zákona o azylu doplňková
ochrana. Žalovaný na základě shromážděných informací o Iráku uvedl, že v zemi původu žalobce
se zásadně a trvale změnila situace ve vztahu k žalobcovým tvrzeným potížím a žalobce
doplňkovou ochranu v ČR již nepotřebuje. Současně žalovaný konstatoval, že v Iráku se sice
objevují určité nahodilé bezpečnostní incidenty, ale ve zcela omezené míře jako důsledek
existence terorismu, který však zasahuje i jiné státy ve světě.
[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k městskému soudu, který ji v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel
namítl, že městský soud pouze převzal závěry žalovaného ohledně zlepšení bezpečnostní situace
v Iráku. Městský soud zmiňuje ohledně bezpečnostní situace pouhé „incidenty“. Stěžovatel
k tomu konstatoval, že se jedná o vraždy, které jsou páchané v rámci teroristických útoků.
K závěru městského soudu, že počet obětí těchto útoků za poslední měsíce klesl o mnoho
procent, stěžovatel namítl, že pouhý pokles počtu útoků neznamená, že by pominuly důvody
doplňkové ochrany.
[5] Podle stěžovatele žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Pro posouzení
bezpečnostní situace v Iráku je nutné vycházet z dlouhodobějšího časového hlediska a nikoli
pouze z komparace výsledků v několika měsících. Nadto se stěžovatel domnívá, že podklady
o zemi původu stěžovatele jsou neaktuální. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno k polovině roku
2019, ale vychází ze zpráv o zemi původu z let 2017 a 2018. Stěžovatel se domnívá,
že i tyto zprávy vyznívají v jeho prospěch, neboť potvrzují soustavné násilí a nestabilní situaci
v zemi původu stěžovatele.
[6] Stěžovatel dále uvedl, že Islámský stát nikdy nenaplňoval znaky státu, a proto závěr
ve vztahu k bezpečnostní situaci v Iráku žalovaného i městského soudu, že Islámský stát
byl poražen, je značně nadnesený. Islámský stát je pouhá teroristická organizace, jejíž aktivity
byly oslabeny, avšak nebyly zastaveny. Je proto nemístný závěr městského soudu,
že tato teroristická organizace byla poražena, přičemž sám městský soud rovněž přiznává,
že denně dochází k teroristickým útokům.
[7] Podle stěžovatele by bylo možné neprodloužit doplňkovou ochranu až ve chvíli,
kdy bude situace v zemi jeho původu bezpečná a nikoli pouze zlepšená.
[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[9] Podle žalovaného je kasační stížnost nedůvodná. Jeho rozhodnutí i napadený rozsudek
byly vydány v souladu s právními předpisy. V podrobnostech odkázal na své rozhodnutí,
obsah správního spisu, rozsudek městského soudu a rovněž na své vyjádření k žalobě,
neboť kasační stížnost se v mnohém shoduje s žalobou. Žalovaný je toho názoru, že v zemi
původu stěžovatele byla bezpečnostní situace ve vztahu k tvrzeným potížím stěžovatele natolik
zásadně a trvale změněna, že doplňková ochrana již nebyla zapotřebí. Žalovaný také uvedl,
že městský soud se dostatečně a v souladu se zákonem vypořádal se všemi žalobními námitkami
a jeho rozsudek je v souladu s judikaturou NSS. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost
odmítl, případně zamítl.
[10] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[12] Stěžovatelovy námitky se v podstatě týkají nedostatečně zjištěného skutkového stavu
ve vztahu k bezpečnostní situaci v zemi jeho původu. Stěžovateli byla dříve udělena doplňková
ochrana, neboť v Iráku probíhala občanská válka a jednalo se o tzv. totální konflikt,
neboť teroristické organizace a milice páchaly zločiny i na civilním obyvatelstvu. Tento důvod
pro udělení doplňkové ochrany ovšem pominul. Podle zpráv o zemi původu (zprávy o zemi
původu jsou konkretizovány např. na stranách 5 a 6 napadeného rozsudku) se bezpečnostní
situace v Iráku zlepšila. Žalovaný zlepšení bezpečnostních poměrů v zemi původu stěžovatele
posoudil jako trvalé. Současnou situaci v Iráku již NSS posuzoval např. v rozsudku
ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Azs 389/2018-38. NSS v citovaném rozsudku dovodil, že po pádu
Islámského státu již v zemi neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu
§14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Tento závěr dále NSS potvrdil v usneseních
ze dne 6. 6. 2019, čj. 1 Azs 46/2019-59, ze dne 4. 10. 2019, čj. 4 Azs 299/2019-47,
ze dne 18. 12. 2019, čj. 2 Azs 271/2019-28, ze dne 17. 4. 2020, čj. 9 Azs 32/2020-36,
ze dne 30. 4. 2020, čj. 2 Azs 368/2018-82, či ze dne 10. 6. 2020, čj. 8 Azs 354/2019-34.
[13] NSS nezpochybňuje, že situace v Iráku je nadále složitá, nejistá a do určité míry nestabilní,
jak ostatně vyplývá i z podkladů obsažených ve správním spise. Zároveň ale nelze přehlédnout,
že se značně liší od situace, v jaké se země nacházela v uplynulých letech. Proto stěžovatel
již nadále nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a odst. 2 písm. c)
zákona o azylu. Pouze v situacích tzv. totálního konfliktu lze předpokládat, že vážná újma hrozí
v zásadě každému, kdo přichází z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá
přítomnost na daném území jej vystavuje skutečnému nebezpečí ohrožení života a tělesné
integrity. Pokud ale ozbrojený konflikt takový charakter nemá, cizinec musí prokázat dostatečnou
míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven
přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice;
(2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně
pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány
jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného
(nerozlišujícího) násilí bude právě on (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009,
čj. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS). Žádné individuální nebezpečí relevantní z hlediska
zákona o azylu v zemi původu pro stěžovatele v průběhu řízení před žalovaným však nevyšlo
najevo.
[14] K námitkám týkající se zpráv o zemi původu NSS konstatuje, že žalovaný správně
vycházel ze zpráv o zemi původu z let 2017 a 2018. Zprávy o zemi původu z předchozích let byly
žalovaným shromážděny při dřívějším rozhodování o udělení doplňkové ochrany.
Žalovaný proto věděl, jakým způsobem se situace v Iráku vyvíjela. Vzhledem k tomu,
že rozhodnutí žalovaného v projednávané věci je ze dne 6. 11. 2018, je nepřípadná námitka,
že žalovaný si měl opatřit podklady o zemi původu z roku 2019.
[15] Pokud žalovaný nebo městský soud v rozhodnutích uvádějí, že byl poražen Islámský stát,
nic to na správnosti jejich závěrů nemění, ačkoli se nejednalo o stát ve smyslu mezinárodního
práva. Jedná se pouze o obecně užívané označení, přestože je zřejmé, že se o stát v pravém slova
smyslu nejednalo.
[16] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[17] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[18] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu