ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.305.2019:25
sp. zn. 10 Azs 305/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: N. K., zast. Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2019, čj. KRPA-185229-46/ČJ-2019-000022-MIG,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019,
čj. 1 A 41/2019-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je afghánským občanem, který se vydával za mladistvého, avšak ve správním
řízení z lékařského vyšetření kostního věku vyplynulo, že je žalobci 19 či více let. Rozhodnutím
uvedeným v záhlaví žalovaná podruhé prodloužila ve smyslu §129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žalobci dobu trvání zajištění za účelem předání
podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, tzv. nařízení Dublin III
1
. Žalobce
měl být předán do Bulharska, neboť tam v minulosti požádal o mezinárodní ochranu. Žalobce
1
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria
a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
proti rozhodnutí podal žalobu, kterou však městský soud zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví
(jinými rozsudky městský soud také zamítl žalobcovy žaloby proti rozhodnutím o zajištění
a proti prvnímu prodloužení zajištění). Podle městského soudu žalovaná odůvodnila prodloužení
zajištění stručně, ale dostatečně vzhledem k tomu, že žalobce v řízení před žalovanou systémové
nedostatky azylového řízení v Bulharsku nenamítal, i k tomu, že se žalovaná k této otázce
vyjádřila již v předchozích rozhodnutích o zajištění a prodloužení zajištění.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž – stejně jako v žalobě – namítá, že bulharské azylové řízení trpí zásadními systémovými
nedostatky. Stěžovatel namítá, že bulharská právní úprava nereagovala na požadavky směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/32 ze dne 26. 6. 2013. V Bulharsku je například kratší
(šestiměsíční) lhůta pro možné pokračování v zastavených azylových řízeních v případech osob
navrácených dle nařízení Dublin III. Dále není zabezpečen meritorní přezkum opakovaných
žádostí o mezinárodní ochranu ve výjimečných případech. Zásadním problémem je nedostatek
tlumočníků pro řadu klíčových jazyků, což se dotýká i stěžovatele. Nedostatečně je zabezpečena
i právní pomoc. Zvlášť těžké situaci čelí žadatelé o azyl pocházející z Afghánistánu. Ke konci
roku 2016 začalo být totiž na jejich žádosti plošně nahlíženo jako na „zjevně nedůvodné“.
Procento úspěšných žadatelů pokleslo z 2,5 % na 1,5 %. Výrazně se také zhoršily podmínky
hmotného zabezpečení žadatelů o azyl v přijímacích centrech. Kromě ubytování, stravy (dvou
jídel denně) a základní lékařské péče se žadatelům nedostává žádné finanční podpory. Zásadní
problém představuje zaopatření léků či prostředků péče o děti. Na konci srpna 2016 vypukly
v přijímacím středisku Harmanli hromadné násilné potyčky mezi afghánskými a iráckými žadateli
o mezinárodní ochranu. Bulharské bezpečnostní složky situaci řešily za pomoci násilí a přibližně
400 žadatelů afghánské národnosti bylo umístěno do střediska detenčního typu. Po těchto
událostech začali být mladší afghánští žadatelé o azyl, mezi něž stěžovatel patří, soustavně
diskriminováni. Bulharský systém podpory azylantů při jejich integraci je navíc nastaven tak,
aby ve skutečnosti žádnou podporu neposkytoval.
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] NSS konstatuje, že se nedávno zcela totožnými námitkami ve věci afghánského žadatele
o azyl zabýval v rozsudku ze dne 29. 11. 2019, čj. 7 Azs 150/2019-19. NSS neshledal důvod
odklonit se od závěrů tohoto rozsudku, a proto je níže jen stručně shrne a v podrobnostech
na ně odkazuje.
[5] Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud existují závažné důvody se domnívat,
že dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném
členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny
základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje
v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský
stát.
[6] Ze správního spisu je zřejmé, že se žalovaná zabývala otázkou systémových nedostatků
v Bulharsku ve svém rozhodnutí o zajištění cizince ze dne 11. 17. 2019 (konkrétně na straně 9
tohoto rozhodnutí). Tuto otázku, která by potenciálně mohla ohrozit předání cizince do jiného
státu, zodpověděla velmi stručně a obecně. Nenechala ji však bez povšimnutí, přestože stěžovatel
takovou námitku v řízení o zajištění ani nevznesl (nezmínil žádnou ze skutečností, jež následně
tvrdil v žalobě a kasační stížnosti). Podle rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018,
čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS, žalovaná není povinna se k otázce systémových
nedostatků vůbec vyjadřovat, pokud 1) to žadatel ve správním řízení nenamítne, 2) žalovaná dospěla
k závěru, že azylové řízení ve státě předání netrpí systémovými nedostatky, a 3) nejsou důvodné pochybnosti o tom,
že azylové řízení státu předání má systémové nedostatky. Z dřívějších soudních rozhodnutí plyne,
že odpověď na otázku existence systémových nedostatků azylového řízení v Bulharsku
nebyla vždy očividná a nepochybná (například z usnesení NSS ze dne 21. 8. 2018,
čj. 2 Azs 132/2017-45, je patrné, že mezinárodní nevládní organizace upozorňovaly v roce 2015
na problematickou situaci žadatelů o azyl v Bulharsku). Je tedy správné, že se k této otázce
žalovaná výslovně vyjádřila (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2017, čj. 2 Azs 6/2017-19).
[7] Žalovaná v rozhodnutí konstatovala, že z úřední činnosti a z dostupných informací
(stanoviska UNHCR, rozhodnutí evropských či vnitrostátních soudů apod.) jí není známo,
že by azylové řízení v Bulharsku vykazovalo systémové nedostatky, které by s sebou nesly riziko
nelidského či ponižujícího zacházení podle č. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Takové
odůvodnění je vzhledem k okolnostem případu zcela dostatečné. Odpovídá totiž požadavkům
judikatury, podle které nemusí být v tomto typu rozhodnutí otázka systémových nedostatků
vyřešena detailně a zevrubně, pokud rozhodnutí obsahuje úvahu, proč předání žadatele
do členského státu není a priori vyloučeno kvůli stavu tamního azylového řízení (viz rozsudek
NSS ze dne 30. 3. 2017, čj. 4 Azs 31/2017-55).
[8] Při posuzování systémových nedostatků podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III je třeba
vzít v potaz, že nedostatky musejí dosahovat takové intenzity, aby hrozilo riziko porušení čl. 4
Listiny základních práv Evropské unie. Podle tohoto článku nikdo nesmí být mučen nebo podroben
nelidskému či ponižujícímu trestu anebo zacházení. Jak upozorňuje Soudní dvůr EU ve své judikatuře
(srov. rozsudek ze dne 21. 12. 2011 ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10), společný
evropský azylový systém je koncipován na předpokladu, že všechny státy, které se na něm
podílejí, dodržují základní práva, a že si členské státy mohou v tomto ohledu vzájemně důvěřovat.
Pouze závažná porušení ze strany příslušného státu mohou vést k tomu, že členskému státu,
ve kterém byla podána žádost o azyl, by bylo zabráněno v přemístění žadatele do prvně
uvedeného státu (srov. také rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2018, čj. 2 Azs 33/2018-20, ze dne
11. 9. 2018, čj. 4 Azs 141/2018-21, a další). Argumentace systémovými nedostatky v jiném
členském státě tak může připadat v úvahu pouze tehdy, musí-li být zajišťujícímu orgánu zřejmé,
že předání cizince do tohoto členského státu by bylo v rozporu s lidskoprávními standardy
sdílenými všemi členskými státy Evropské unie (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017,
čj. 1 Azs 96/2017-87, rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29,
rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2018, čj. 4 Azs 141/2018-21).
[9] Systémovými nedostatky v Bulharsku se navíc NSS zabýval již v usnesení ze dne
21. 8. 2018, čj. 2 Azs 132/2017-45, v němž konstatoval, že „samotný obecně nižší standard humanitární
ochrany a životních podmínek, v nichž se žadatelé v Bulharsku nacházejí (ve srovnání s nejvyspělejšími
nejbohatšími zeměmi EU), v žádném případě nezakládá systémové nedostatky“. Ke stejnému závěru dospěl
NSS v usnesení ze dne 31. 8. 2017, čj. 3 Azs 122/2017-70, a v již citovaném rozsudku ve věci
7 Azs 150/2019. NSS ani v tomto případě neshledal důvody se od této judikatury odchýlit.
[10] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované
nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[11] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl
ve věci jeden úkon právní služby, kterým je doplnění kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu
ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby
advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Za podání blanketní kasační stížnosti soud žádnou
odměnu nepřiznal. Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží 3 400 Kč a dále částka
odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů
ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu