ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.225.2020:42
sp. zn. 2 Azs 225/2020 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové,
soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: E. R,
zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. OAM-131/ZA-ZA11-LE24-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020,
č. j. 13 Az 41/2018 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobci
neudělil mezinárodní ochranu podle §12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Konstatoval,
že na území Ukrajiny neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno
pokládat ve vztahu k žalobci za důvod pro udělení mezinárodní ochrany nebo za vážnou újmu
podle §14a zákona o azylu. Zdůraznil, že k ozbrojeným střetům dochází v Doněcké a Luhanské
oblasti, přičemž ve zbytku země je situace zcela stabilní. Poukázal též na to, že místo posledního
trvalého bydliště žalobce ve vlasti (město Dymytrov, resp. Myrnohrad) leží na území
kontrolovaném ukrajinskou vládou. Možné je také vnitřní přesídlení žalobce do bezpečnější části
země.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský
soud“) rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „napadený rozsudek“). Uvedl, že žalovaný řádně
zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ztotožnil také se závěry
žalovaného ohledně neudělení doplňkové ochrany, neboť žalobci v případě návratu do vlasti
nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Ve vztahu k bezpečnostnímu konfliktu, který
na Ukrajině probíhá, městský soud odkázal na závěry rozhodovací praxe Nejvyššího správního
soudu. Osvojil si závěry žalovaného k otázce vnitřního přesídlení, přičemž odkázal na relevantní
judikaturu. Zprávy, na které žalobce poukázal v žalobě, pocházejí především z let 2015 a 2016,
avšak zdroje shromážděné žalovaným jsou aktuálnější a reflektují změny, k nimž v této souvislosti
došlo. Městský soud ve shodě se žalovaným dospěl k závěru, že žalobce má v případě návratu
do vlasti možnost vnitřního přesídlení, a neshledal naplnění žádného z důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku. Jeho odůvodnění neobsahuje hodnocení důkazů a nezabývá
se nesouladem listinných zpráv o bezpečnostní a politické situaci na Ukrajině s výpovědí
stěžovatele. V řízení o udělení mezinárodní ochrany přitom nelze v souladu s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68, č. 1840/2009 Sb. NSS,
klást na žadatele zvýšené požadavky ohledně důkazního břemene. Při hodnocení bezpečnostní
a politické situace v domovském státě stěžovatele navíc žalovaný vycházel z podkladů, na jejichž
zpracování se sám podílel, čímž porušil §3 a §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Mezinárodní ochrana má být podle stěžovatele dostupná i jednotlivcům, kteří nespadají do řad
čelních politických odpůrců. Vzhledem k pobytu na území České republiky a neexistenci
bezpečného funkčního zázemí v domovském státě se stěžovatel domnívá, že mu měl být udělen
humanitární azyl.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jeho rozhodnutí i napadený rozsudek
se zakládají na řádně zjištěném stavu věci a jsou řádně odůvodněny. Upozornil, že námitku
týkající se humanitárního azylu stěžovatel nově uplatil až v kasační stížnosti. Podkladové
materiály žalovaný vypracoval v souladu s ustálenou metodikou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou
její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Podle citovaného ustanovení Nejvyšší správní soud
odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k pojmu nepřijatelnosti viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, přičemž k pojmu nepřezkoumatelnost odkazuje na svou ustálenou judikaturu k této
otázce (např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73). Nejvyšší správní
soud námitce nepřezkoumatelnosti nepřisvědčil; městský soud se vypořádal se všemi žalobními
námitkami. Není přitom pochybením, pokud se soud ztotožnil s posouzením žalovaného, je-li
rozhodnutí žalovaného důkladné a řádně odůvodněné (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[8] Otázkou zjišťování skutkového stavu věci se judikatura Nejvyššího správního soudu
opakovaně zabývala (např. rozhodnutí ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne
13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66). Žalovaný
i městský soud vycházeli z relevantních podkladů a dostatečně se zabývali situací v zemi původu
stěžovatele. Žalovaný při rozhodování vycházel podkladů splňujících požadavky stanovené
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81,
č. 1825/2009 Sb. NSS, podle něhož „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat
následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné
a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Žalovaný i městský
soud se řádně zabývali stěžovatelovými tvrzeními, která hodnotili v kontextu informací získaných
z dostatečného množství podkladů odpovídajících požadavkům výše uvedené judikatury.
[9] Rovněž tzv. možnost vnitřního přesídlení je dostatečně prejudikovanou otázkou.
Konkrétně je pak možné odkázat na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 5. 2017, č. j. 2 Azs 59/2017 – 27: „Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje též na svou ustálenou
judikaturu, z níž plyne, že tam, kde je to reálně možné, jsou lokální problémy řešitelné vnitřním přesídlením.
Koncept vnitřní ochrany je jen vyjádřením zásady subsidiarity mezinárodní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 Azs 29/2011 – 70, ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 Azs 3/2012 - 44,
a ze dne 29. 5. 2014, č. j. 6 Azs 22/2014 - 61).[…] na Ukrajině existuje reálná možnost vnitřního
přesídlení, když je svoboda pohybu omezena pouze ve vztahu k územím ovládaným ozbrojenými skupinami (resp.
územím mimo kontrolu ukrajinské vlády). Stěžovatelka by tedy mohla, pokud by toho bylo třeba, nalézt účinnou
ochranu v jiné části svého domovského státu.“
[10] V otázce hodnocení bezpečnostní situace na Ukrajině lze odkázat např. na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Azs 239/2015 – 26, podle kterého
„na Ukrajině nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající
ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny
byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní
části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“; obdobně viz usnesení ze dne
29. 8. 2019, č. j. 4 Azs 199/2019 - 30, či ze dne 5. 9. 2018, č. j. 4 Azs 170/2018 - 30.
[11] Žalovanému lze přisvědčit v tom, že námitku týkající se humanitárního azylu stěžovatel
uplatnil poprvé v kasační stížnosti. Jedná se tedy o nepřípustnou právní novotu ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s., tj. o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem,
ačkoliv tak učinit mohl. Žalovaný se přitom možností udělení této formy mezinárodní ochrany
v napadeném rozhodnutí zabýval, avšak pro udělení humanitárního azylu neshledal žádný důvod
hodný zvláštního zřetele.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky uplatněné v kasační stížnosti. Městský soud
při svém rozhodování nevybočil z této judikatury a nedopustil se ani žádného procesního
pochybení. Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle §104a s. ř. s.
ji usnesením odmítl.
[13] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu