ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.296.2020:27
sp. zn. 3 As 296/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. D. D., proti
žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, č. j. 14 A
32/2020-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti
žalovaného v řízeních o třech stížnostech na postup Okresního soudu v Prostějově
(stížnosti sp. zn. 91-95/2019, sp. zn. SI 177/2018 a sp. zn. SI 118/2019); se žalobou byla spojena
žádost o osvobození od soudních poplatků. Ve vztahu k prvním dvěma výše uvedeným
stížnostem vzal následně žalobce žalobu zpět. Městský soud nato řízení o žalobě usnesením
ze dne 6. 4. 2020, č. j. 14 A 32 /2020-17, zastavil. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 1 As 158/2020-67, toto usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně jej zavázal pokračovat v řízení o žalobě v rozsahu,
v němž žalobcem nebyla vzata zpět, tj. ve vztahu ke stížnosti sp. zn. SI 118/2019.
[2] Usnesením ze dne 26. 8. 2020, č. j. 14 A 32/2020-33, městský soud zamítl žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalobce soudu sdělil, že soudní
poplatek za něj uhradí blíže specifikovaná právnická osoba; na výzvu k doložení osobních,
majetkových a výdělkových poměrů nereagoval. S ohledem na to, že žalobce hodnověrným
způsobem neprokázal své majetkové poměry, které by odůvodňovaly vyhovění jeho žádosti,
a naopak uvedl, že poplatek za něj může být uhrazen třetí osobou, nezbylo soudu než jeho žádost
zamítnout.
[3] Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž výslovně nenamítá žádný z důvodů podle §103 odst. 1 soudního řádu správního (dále též
„s. ř. s.“). Stěžovatel současně požádal o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.
[4] Stěžovatel předně namítá, že městský soud nezohlednil skutečnost, že v řízení před
Nejvyšším správním soudem vedeném pod sp. zn. 1 As 158/2020 byl z 50 % osvobozen
od soudního poplatku a byl mu ustanoven zástupce. Toto osvobození se podle jeho názoru
vztahuje i na další řízení před městským soudem po zrušení usnesení č. j. 14 A 32/2020-17,
o zastavení řízení.
[5] Stěžovatel městskému soudu dále vytýká, že do odůvodnění napadeného usnesení pojal
původní předmět řízení, tj. žalobu na nečinnost žalovaného ve třech řízeních, ačkoli ve vztahu
ke dvěma z nich vzal žalobu zpět. Pokud by žalobce vedl řízení o žalobě v původním rozsahu,
měl by jej městský soud vyzvat k zaplacení soudního poplatku za podání tří žalob, což však
neučinil. Namísto toho byl stěžovatel vyzván k zaplacení poplatku ve výši 2 000 Kč za jednu
žalobu blíže nespecifikovaným usnesením sp. zn. 14 A 32/2020. Městský soud v také návětí
napadeného usnesení nesprávně uvedl údaj o trvalém bydlišti stěžovatele, ačkoli stěžovatel již
trvalé bydliště nemá.
[6] Ve vztahu k věci samé, tj. nečinnosti žalovaného, stěžovatel uvedl, že Okresní soud
v Prostějově dosud jeho stížnost sp. zn. SI 118/2019 žalovanému nepředložil.
[7] Stěžovatel také žádá, aby mu byl zaslán rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 7. 2020, č. j. 1 As 158/2020-67, do datové schránky jeho zmocněnce (spolek Cannabis is The
Cure, pozn. NSS), neboť mu jej ustanovený zástupce nepředal. Žádá také o zaslání duplicitně
uhrazeného soudního poplatku za kasační stížnost ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 1 As 158/2020, který za něj uhradil též jeho zmocněnec.
[8] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení, které se dotýká
výlučně stěžovatele, nevyzýval Nejvyšší správní soud žalovaného k vyjádření.
[9] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že nerozhodoval o žádosti stěžovatele
o osvobození od soudního poplatku za předmětnou kasační stížnost. Za situace,
kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by totiž trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku znamenalo
jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudky tohoto soudu ze dne 18. 6. 2013,
č. j. 8 As 7/2013-14, ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007-77, a zejména usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19; všechna rozhodnutí
tohoto soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
[10] Zároveň Nejvyšší správní soud v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá ani
na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., neboť to je podle
ustálené judikatury obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti
rozhodnutí ve věci samé (v podrobnostech viz již citované usnesení rozšířeného senátu tohoto
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19). V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl
povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (o jeho ustanovení ostatně
ani nepožádal).
[11] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti nepodřadil své námitky pod konkrétní ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že namítá kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to pro nesprávné posouzení splnění podmínek pro (ne)osvobození
od soudních poplatků v řízení o shora uvedené žalobě. Právní subsumpce kasačních důvodů
pod konkrétní písmena ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně záležitostí právního hodnocení
věci kasačním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 50, publikovaný
pod č. 161/2004 Sb. NSS).
[14] Jádrem kasační stížnosti je námitka, že osvobození od soudního poplatku přiznané
v řízení před Nejvyšším správním soudem se bez dalšího vztahuje i na další řízení před krajským
(zde městským) soudem, po zrušení jeho rozhodnutí v kasačním řízení. Této námitce nelze
přisvědčit.
[15] Řízení o žalobě ve správním soudnictví a řízení o kasační stížnosti jsou dvě samostatná
řízení; žalobní řízení je rozhodnutím krajského soudu pravomocně skončeno, kasační stížnost
proti tomuto rozhodnutí je mimořádným opravným prostředkem. Jakkoli řízení o žalobě
i případné navazující řízení o mimořádném opravném prostředku nelze oddělit od věcného
základu sporu (otázka zákonnosti správního rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci,
respektive nečinnosti správního orgánu, atd.), je evidentní, že tato soudní řízení se navzájem liší
svým předmětem. V řízení o žalobě krajský soud přezkoumává zákonnost postupu správního
orgánu [ať už se jedná o jeho rozhodnutí (§65 a násl. s. ř. s.), nečinnost (§79 a násl. s. ř. s.),
zásah (§82 a násl. s. ř. s.) či opatření obecné povahy (§101a a násl. s. ř. s.)], předmětem kasačního
řízení je naproti tomu přezkum pravomocného rozhodnutí krajského soudu o této žalobě.
Tomu odpovídá i relativně samostatná právní úprava těchto řízení v s. ř. s. Nelze tedy bez dalšího
dovodit, že osvobození od soudních poplatků, kterého se dostalo účastníku řízení v řízení
před jedním stupněm soudu, automaticky znamená i stejné osvobození před stupněm druhým.
[16] Výše uvedená premisa by musela být vyloučena pouze výslovnou zákonnou úpravou.
Takovou výjimku lze v pozitivní úpravě nalézt toliko v ustanovení §36 odst. 3 in fine s. ř. s.,
podle kterého se osvobození od soudního poplatku přiznané předsedou senátu v řízení o žalobě
vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Z žádného ustanovení soudního řádu správního ovšem
nevyplývá, že by se obdobné pravidlo uplatnilo i v opačném směru, tedy že by se osvobození
od soudního poplatku za kasační stížnost přiznané Nejvyšším správním soudem mělo vztahovat
i na pokračování řízení před krajským soudem v situaci, kdy bylo jeho pravomocné rozhodnutí
kasačním soudem zrušeno. Pokud by bylo záměrem zákonodárce vztáhnout osvobození
od soudního poplatku za kasační stížnost i na případné navazující (znovuotevřené) řízení
o žalobě, nepochybně by tak výslovně v zákoně stanovil.
[17] Pouze „jednosměrné“ automatické zakotvení „přenosu“ přiznaného osvobození do řízení
o kasační stížnosti má ostatně logické opodstatnění. Pokud totiž krajský soud na základě
posouzení příjmových, majetkových a osobních poměrů žalobce dospěje k závěru, že žalobce
není schopen uhradit soudní poplatek, a z tohoto důvodu ho od placení poplatku (částečně)
osvobodí, je logické, že toto osvobození se (při nezměněných skutkových okolnostech) vztahuje
i na řízení o kasační stížnosti, které je zpoplatněno (až na výjimky) vyšším poplatkem.
Opačným směrem však tato úvaha často neplatí, což dokládá i nyní posuzovaný případ, kdy byl
stěžovatel Nejvyšším správním soudem osvobozen od placení soudních poplatků pouze z 50%.
Dospěl tedy k závěru, že stěžovatel je schopen uhradit soudní poplatek ve výši 2 500 Kč;
soudní poplatek za řízení o žalobě v dané věci je přitom nižší [pouze 2 000 Kč- viz položka 18
bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích v platném znění] a nelze tedy bez dalšího dovozovat, že jej stěžovatel nebude schopen
uhradit.
[18] Co se týče dalších výtek uplatněných v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud považuje
za vhodné připomenout, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.) a důvody které v ní lze s úspěchem uplatnit,
se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 3. 6. 2003,
č. j. 6 Ads 3/2003-73). Vzhledem k tomu, že kasační stížnost v nyní projednávané věci směřuje
proti usnesení městského soudu o zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudního
poplatku, může se Nejvyšší správní soud vyjádřit toliko k důvodnosti námitek stěžovatele,
napadajících existenci podmínek pro zamítnutí této žádosti (viz §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), což výše
učinil.
[19] K námitce nesprávného vymezení předmětu řízení v odůvodnění napadeného usnesení,
postačí uvést, že městský soud skutečně opomenul zohlednit, že stěžovatel vede řízení již jen
v jedné věci, tj. nečinnosti žalovaného v řízení pod sp. zn. SI 118/2019. Tato vada ovšem nemá
vliv na zákonnost napadeného usnesení, neboť je z hlediska důvodů zamítnutí žádosti
osvobození od soudních poplatků zcela irelevantní. Tvrdí-li dále stěžovatel, že jej městský soud
blíže nekonkretizovaným usnesením sp. zn. 14 A 32/2020 vyzval k zaplacení soudního poplatku
za žalobu, nelze mu přisvědčit; takové usnesení se ve spise městského soudu nenachází.
[20] Namítá-li stěžovatel, že městský soud v návětí napadeného usnesení uvedl neaktuální údaj
o jeho trvalém bydlišti, nejedná se, ve světle toho, co bylo uvedeno pod bodem [18], o kasační
námitku ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Adresa bydliště účastníka řízení je pouze jedním z jeho
identifikačních údajů; k rozhodovacím důvodům městského soudu žádným způsobem
nevztahuje. Touto částí kasační stížnosti se proto Nejvyšší správní soud nezabýval.
[21] Ze stejných důvodů se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat ani tvrzením, že stěžovateli
ustanovený zástupce dosud nezaslal rozsudek tohoto soudu ze dne 21. 7. 2020,
č. j. 1 As 158/2020-67. Pouze pro informaci lze stěžovatele upozornit, že zmiňovaný rozsudek
byl tomuto zástupci řádně doručen; seznámit stěžovatele s jeho obsahem bylo povinností tohoto
zástupce. Pokud tak neučinil, je věcí stěžovatele, aby jej sám se svojí žádostí kontaktoval.
[22] Námitka, že žalovaný, v důsledku nečinnosti Okresního soudu v Prostějově, nebyl dosud
ve věci činný, se vztahuje k věci samé, o níž městský soud napadeným usnesením nerozhodoval.
Stěžovatel touto námitkou tedy nesměřuje proti důvodům, na nichž stojí napadené pravomocné
soudní rozhodnutí, a uvádí tak jiné důvody, než které připouští §103 odst. 1 s. ř. s.
Taková námitka je proto nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[23] Konečně pokud jde o požadavek stěžovatele na vrácení duplicitně uhrazeného soudního
poplatku za kasační stížnost ve věci sp. zn. 1 As 158/2020, i zde se nejedná o kasační námitku.
Nejvyšší správní soud nicméně konstatuje, že v souladu s výše citovaným rozsudkem prvního
senátu byl stěžovateli soudní poplatek ve výši 2 500 Kč vrácen dne 19. 8. 2020 na účet
č. 8243027001/5500 (viz záznam o vydání na čl. 70 spisu zdejšího soudu sp. zn. 1 As 158/2020).
[24] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není
(v rozsahu, ve kterém ji bylo možné věcně projednat) důvodná. Za podmínek vyplývajících
z §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji proto rozsudkem zamítl.
[25] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde
o žalovaného, tomu v daném řízení žádné náklady nemohly vzniknout, neboť řízení o kasační
stížnosti se týkalo výlučně procesních práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto o jeho
nákladech řízení nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu