ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.259.2020:25
sp. zn. 3 Azs 259/2020 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. A., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2020, č. j. 4 Az 15/2018 –
40,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „ mě s ts ký so ud“) domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2018, č. j. OAM-624/ZA-ZA05-P10-PD1-2014.
Tímto rozhodnutím žalovaný podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, žalobci
neprodloužil doplňkovou ochranu, jež mu byla udělena dřívějším rozhodnutím žalovaného.
V průběhu řízení před městským soudem žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
a o odročení jednání.
[2] Městský soud usnesením ze dne 17. 7. 2020, č. j. 4 Az 15/2018 – 40, jednak zamítl návrh
žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, jednak nevyhověl jeho návrhu na odročení
jednání. Městský soud konstatoval, že žalobce nijak neprokázal své příjmy a výdaje, takže soud
nemohl řádně posoudit jeho majetkové poměry, a zároveň usoudil, že ustanovení zástupce není
nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv. Žalobcem podaná a doplněná žaloba má všechny
zákonné náležitosti a je projednatelná. Městský soud spatřoval v postupu žalobce,
který o ustanovení zástupce požádal až po nařízení jednání, snahu bezdůvodně protahovat řízení.
[3] Proti usnesení městského soudu č. j. 4 Az 15/2018 – 40, nyní žalobce (dále
jen „ s tě ž o v ate l“) brojí kasační stížností ze dne 24. 7. 2020, v níž také požádal o ustanovení zástupce
pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[5] Ze spisu městského soudu totiž zdejší soud zjistil, že m ě s t s ký soud rozsudkem ze dne
22. 7. 2020, č. j. 4 Az 15/2018 – 44, žalo b u žalobce zamí t l a současně rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud dosud rozsudek neopatřil
doložkou právní moci, avšak dle doručenek obsažených ve spise (viz č. l. 49 soudního
spisu městského soudu) došlo k nabytí právní moci rozsudku dne 14. 8. 2020 [viz §54 odst. 5
soudního řádu správního (dále jen „ s . ř. s .“)]. Skončení řízení před městským soudem představuje
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení
městského soudu vydanému v rámci tohoto řízení. Kasační soud nemůže rozhodovat
o procesních návrzích učiněných stěžovatelem v řízení před městským soudem, které již bylo
pravomocně skončeno. I pokud by totiž shledal nynější kasační stížnost přípustnou a posléze
důvodnou a zrušil napadené usnesení, nemohlo by se tím „otevřít“ pravomocně ukončené řízení
před městským soudem. Věcné projednání kasační stížnosti tak nemůže vést k účinné ochraně
práv stěžovatele.
[6] Meritorní rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti by nemohlo být ani podkladem
pro případnou obnovu řízení ve smyslu §114 odst. 1 s. ř. s., a nemohlo by být z povahy věci
ani podkladem pro případnou náhradu škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím (pokud by byla shledána nezákonnost napadeného usnesení
městského soudu). Případná škoda by totiž mohla být eventuelně způsobena pouze rozhodnutím
ve věci samé. Za těchto okolností nezbývá než uzavřít, že stěžovatel objektivně nemůže
mít z rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti jakýkoli užitek.
[7] Uvedený závěr neznamená, že by stěžovatel namítající nezákonnost napadeného usnesení
zůstal po skončení řízení před městským soudem bez možnosti dosáhnout nápravy případného
pochybení městského soudu. V takovém případě byl oprávněn podat kasační stížnost proti
rozhodnutí městského soudu ve věci samé; bylo přitom jen na úvaze stěžovatele, zda kasační
stížnost podá, či nikoli. V kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí městského soudu lze
namítat i jiné vady řízení před městským soudem, jestliže mohly mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé [viz §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že stěžovatel podal kasační stížnost proti
usnesení městského soudu č. j. 4 Az 15/2018 – 40, dne 5. 8. 2020, respektive dne 3. 8. 2020,
kdy ji předal k doručení držiteli poštovní licence, tedy ještě před skončením řízení před městským
soudem. V době podání návrhu byly podmínky řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení
však v jeho průběhu odpadl, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný.
[9] Obdobnou procesní situací se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne
18. 1. 2018, č. j. 4 As 195/2017 – 23, nebo ze dne 31. 1. 2018, č. j. 1 As 314/2017 – 22 (všechna
zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V těchto případech
bylo kasační stížností napadeno usnesení o ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem
a kasační stížnost byla následně odmítnuta, neboť než o ní kasační soud rozhodl, bylo řízení před
krajským soudem pravomocně ukončeno (aniž by rozhodnutí, kterým se končí řízení, bylo
napadeno kasační stížností). V těchto rozhodnutích přitom Nejvyšší správní soud vyšel ze své
předchozí judikatury vztahující se k obdobné procesní otázce – v situaci podání kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o nepřiznání postavení osoby zúčastněné na řízení, zatímco
v průběhu řízení o kasační stížnosti bylo řízení před krajským soudem ukončeno (srovnej např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 As 23/2005 – 146, nebo ze dne
24. 8. 2016, č. j. 8 As 124/2016 – 25). Na podporu závěrů uvedených v tomto usnesení lze
rovněž odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2019,
č. j. 4 As 365/2019 – 37.
[10] Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, Nejvyšší
správní soud proto odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití
§120 téhož zákona.
[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení před kasačním soudem, neboť s ohledem na nevyhnutelné
odmítnutí kasační stížnosti by takové rozhodnutí bylo nadbytečné a neúčelné.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
dle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žalobce nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu