ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.193.2020:26
sp. zn. 4 As 193/2020 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Daliborem
Lípou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalované: Vězeňská služba
České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.
5. 2020, č. j. 11 A 197/2018 - 90,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Daliborovi Lípovi, advokátovi, se sídlem
Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových
výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3.400 Kč.
Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese
stát.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobce se žalobou domáhal určení, že jeho přemístění z věznice Rapotice do věznice
v Ostrově nad Ohří bylo nezákonným zásahem, a požadoval, aby soud zakázal žalované v tomto
zásahu pokračovat a aby obnovil stav před tímto zásahem, tedy navrátil žalobce do jeho kmenové
věznice v Rapoticích k výkonu trestu. Odmítl, že by porušil §28 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona
č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, či že by se k zaměstnancům věznice, jmenovitě
pak paní Z. R., choval natolik nepřiměřeně, aby to zapříčinilo jeho přemístění. Připustil, že
s uvedenou příslušnicí žalované hovořil a předal jí i dopis, nicméně má za to, že složení poklony
či lichotky nemůže být považováno za porušení uvedeného ustanovení zákona o výkonu trestu
odnětí svobody, natož závažným způsobem. Žalobce neporušoval pravidla výkonu trestu, ale
choval se vzorně, ve věznici Rapotice byl zcela bez problémů a obdržel i kázeňskou pochvalu.
Pokud se měl dopustit provinění, mělo to být řešeno kázeňským postihem. Podle žalobce nebyla
splněna ani jedna ze dvou podmínek (dohoda ředitelů věznic a potřeba prohloubení výchovného
vlivu trestu) stanovených v §10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád
výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „řád výkonu trestu“), k přemístění žalobce do jiné
věznice.
[2] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Námitce žalobce, že spis
neobsahuje žádný dokument, z něhož by byla patrná dohoda ředitelů Věznice v Rapoticích
a Věznice v Ostrově nad Ohří, městský soud nepřisvědčil s tím, že zákon ani prováděcí předpis
nestanoví pro formu vzájemné dohody ředitelů věznic žádné podmínky, a proto stačí dohoda
konkludentní, přičemž z toho, že žalobce byl a dosud je ve výkonu zbytku testu odnětí svobody
umístěn právě ve věznici v Ostrově nad Ohří, je zřejmé, že dohoda ředitelů obou věznic ohledně
přemístění žalobce musela existovat. Ohledně splnění druhé zákonné podmínky pro přemístění
žalobce do jiné věznice, kterou je prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu odnětí svobody,
shledal soud prokázaným, že v průběhu výkonu trestu odnětí svobody žalobce v Rapoticích
nastaly závažné okolnosti odůvodňující závěr žalované, že se žalobce dopustil nevhodného
chování vůči speciální pedagožce oddělení výkonu trestu odnětí svobody Mgr. Z. R., kterým
porušil §28 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Městský soud
uzavřel, že k nestandardním kontaktům mezi žalobcem a Mgr. R. objektivně došlo, proto bylo
přemístění realizováno v souladu s právními předpisy, neboť další pobyt žalobce ve věznici
v Rapoticích neskýtal záruku, že naplní předpoklad prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu
odnětí svobody na žalobce.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační
stížnost. Městskému soudu vytknul, že neprovedl dokazování k tvrzení stěžovatele, že nikdy
nedával žádost o přemístění z věznice Rapotice a že mu speciální pedagog M. L., který ho
navštívil ve věznici Brno, v rámci výslechu o kázeňském přestupku sdělil, že dokud bude
v Rapoticích, tak se stěžovatel do věznice Rapotice nikdy nevrátí. Během této doby se stěžovatel
dozvěděl, že se měl dopustit nevhodného chování vůči Mgr. Z. R., konkrétně porušení §28 odst.
1 a odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel odmítl, že by se dopustil
porušení těchto ustanovení, či že by se k zaměstnancům věznice, jmenovitě pak paní Z. R. choval
natolik nepřiměřeně, aby to vyústilo v jeho přemístění z jeho kmenové věznice. Připustil, že
s paní Z. R. hovořil a rovněž jí i předal dopis, nicméně má za to, že složení poklony či lichotky
nemohou být považovány za porušení zmiňovaného ustanovení, natož hrubým způsobem. Uvedl
v této souvislosti, že městský soud odmítl provést dokazování výslechem Mgr. R. Stěžovatel dále
poukázal na skutečnost, že neporušoval pravidla výkonu trestu a naopak obdržel kázeňskou
pochvalu, plnil bezezbytku program zacházení a důsledně dodržoval vnitřní řád věznice. Plnil
rovněž pracovní a vzdělávací aktivity. Stejně jako již v žalobě uvedl, že pokud se měl dopustit
provinění vůči předpisům upravujícím výkon trestu, mělo to být řešeno kázeňským postihem,
přičemž postačilo pouhé projednání tohoto kázeňského přestoupení prostřednictvím pohovoru.
První z podmínek stanovených v §10 odst. 1 písm. b) řádu výkonu trestu pro nikoli přechodné
přemístění do jiné věznice (potřeba prohloubení výchovného vlivu u výkonu trestu) tak
s ohledem na výše uvedené nebyla splněna.
[4] Nebyla splněna ani druhá podmínka spočívající v dohodě ředitelů věznic. Správní spis
totiž neobsahuje žádnou takovou dohodu ředitelů věznic, na základě které by měl být stěžovatel
přesunut. Proběhnuvší dohodu, na základě které byl stěžovatel přesunut, by přitom měla
žalovaná řádně tvrdit a prokázat, což neučinila. Stěžovatel tak má za to, že byl přesunut jakýmsi
pokoutným postupem, který zákon ani řád výkonu trestu nezná, tj. postupem nezákonným.
Městský soud pouze nikterak prokázanou dohodu ředitelů věznic anticipoval jako logicky
předcházející přemístění stěžovatele z věznice do věznice, čímž ale porušil rovnost stran
a dovodil něco, co nebylo ze strany žalované prokázáno.
[5] Stěžovatel navázal, že žalovaná realizovala jeho přemístění mezi věznicemi zcela
v rozporu se zákonem i zájmem na řádném výkonu trestu odsouzenými a městský soud věc
nesprávně posoudil, když nezákonný zásah žalované aproboval, místo aby konstatoval, že k němu
došlo. Závěrem stěžovatel namítl, že se městský nedostatečně zabýval jeho námitkami
uplatněnými v žalobě a kasační stížností napadený rozsudek je stižen nepřezkoumatelností.
Podle stěžovatele městský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
když neprovedl některé důkazní návrhy stěžovatele a zároveň přešel nedostatečné doložení
důkazů žalovanou, když zejména ignoroval absenci jakékoli hmatatelné dohody mezi řediteli
dotčených věznic, či alespoň záznam o této dohodě. Podle stěžovatele není možné, aby si soud
vypomáhal argumentací, že přesunutí stěžovatele do jiné věznice dokládá dohodu mezi řediteli
věznic.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení,
zda se žalovaná dopustila nezákonného zásahu tím, že stěžovatele přemístila do jiné věznice
na základě §10 odst. 1 písm. b) řádu výkonu trestu, dle kterého, odsouzený se přemístí do jiné věznice
na dobu nikoliv přechodnou po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu a stupně zabezpečení
věznice s ostrahou uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného
vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob.
[10] Podle §28 odst. 1 zákona o výkonu trestu, odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat
stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat,
pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán
zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet
se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází
do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodržovat opatření a pokyny
podle zvláštních právních předpisů
k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany.
[11] Podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení, odsouzeným je zakázáno navazovat styky s jinými
osobami v rozporu s tímto zákonem nebo s pokynem vydaným na základě tohoto zákona.
[12] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti,
v níž stěžovatel městskému soudu vytýkal, že se nedostatečně zabýval jeho námitkami
uplatněnými v žalobě. Pokud by tato námitka byla důvodná, již tato okolnost samotná by musela
vést ke zrušení kasační stížností napadeného rozsudku.
[13] Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková
rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení
skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. července 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Soudy však nemají
povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem
je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 7 As 126/2013 - 19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal
se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat
i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014,
č. j. 7 Afs 85/2013 - 33). Nepřezkoumatelnost přitom není projevem nenaplněné subjektivní
představy stěžovatelů o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní
překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí
(srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 - 24).
[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadený rozsudek takovými vadami netrpí,
neboť krajský soud se náležitě, srozumitelným a logickým způsobem vypořádal s veškerými
žalobními námitkami a své závěry přehledně a přesvědčivě odůvodnil.
[15] Námitce stěžovatele, že městský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu, když neprovedl některé důkazní návrhy stěžovatele a zároveň přešel
nedostatečné doložení důkazů žalovanou, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil, neboť má stejně
jako městský soud za to, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě obsahu správního spisu
obsahujícího dostatek podkladů pro rozhodnutí. Provedení stěžovatelem navržených důkazů
tudíž nebylo potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu. Stěžovatelem požadované
dokazování toho, že nikdy nedával žádost o přemístění z věznice Rapotice, a sdělení speciálního
pedagoga M. L. nemá pro posouzení věci význam, neboť nejsou pro věc nijak relevantní.
[16] Mgr. R. do záznamu o stížnosti ze dne 31. 5. 2018, č. j. VS-60778-11/ČJ-2018-800012-
STG, uvedla, že v rámci svých povinností jako speciální pedagog vede od 14. 2. 2018 vzdělávací
aktivitu Výuka anglického jazyka pro pokročilé. Přibližně v druhé polovině měsíce března ji
stěžovatel požádal, jestli by se mohl dobrovolně účastnit výuky angličtiny i s druhou skupinou
odsouzených. Dále ji požádal, zda by mohl dostávat navíc nějaké úkoly, aby se v anglickém jazyce
mohl zdokonalovat. V těchto požadavcích stěžovateli vyhověla, neshledávala v jeho jednání nic
špatného, myslela si, že pokud se chce stěžovatel vzdělávat, tak mu jako speciální pedagog
vyhoví. V měsíci dubnu stěžovatel napsal žádanku, že žádá o změnu aktivit v Programu
zacházení. V pátek dne 27. 4. 2018 v odpoledních hodinách se stěžovatelem provedla pohovor a
předala mu na jeho žádost úkol na multifunkční místnosti mezi odděleními F1 a F2. Stěžovateli jí
řekl, že změna aktivit je pouze zástupným důvodem pro pohovor a následně jí rovněž řekl, že se
mu zdá smutná a že je ochoten jí s jejími osobními problémy nezištně pomoci. Dále jí řekl, že ve
sportovním oblečení vypadá sexy a že po skončení výkonu trestu by s ní rád navštívil nějaké
divadelní představení nebo koncert. Mgr. R. stěžovatele upozornila, že se chová nevhodně,
odmítá se s ním bavit o svých osobních věcech a že budou řešit pouze problémy pracovního
charakteru a týkající se jeho výkonu trestu. Sdělila stěžovateli, že pokud by ve svém jednání
pokračoval, celou věc by musela postoupit ke kázeňskému řízení. Po této události si Mgr. R.
všimla, že stěžovatel věnuje její osobě zvýšenou pozornost. Velmi často pozoroval její pohyb
z chodby oddělení F1, většinu času stál u vstupního katru na oddělení F1. Sledoval, co má na
sobě oblečeno, kdy chodí na WC či do místnosti určené pro vychovatele. Mgr. R. z toho získala
nepříjemný pocit. Nebylo jí příjemné, že se stěžovatel o ni až příliš zajímá. Dne 9. 5. 2018 po
skončení hodiny anglického jazyka přibližně v 9:35 ji stěžovatel předal zalepenou obálku a dodal,
že se jedná o splněný úkol z pátečního pohovoru. Po rozlepení obálky zjistila, že obálka obsahuje
zmíněný úkol a dopis. Po přečtení dopisu a úkolu bylo Mgr. R. jasné, že stěžovatel
její upozornění ohledně nevhodného chování nevzal v potaz. Celou věc ještě týž den oznámila
zástupci vedoucího oddělení výkonu trestu npor. Mgr. Š.
[17] Byť obsah výše zmíněného dopisu stěžovatele byl vůči Mgr. R. vskutku lichotivý, jak na
to poukazuje stěžovatel, stěžovatel tento dopis Mgr. R. předal poté, co jej výslovně upozornila, že
se chová nevhodně a že se s ním odmítá bavit o svých osobních věcech a v situaci, kdy jí
stěžovatelova pozornost byla nepříjemná. Stěžovatel tudíž v postavení vězně nerespektoval
pokyn, který mu Mgr. R. v postavení zaměstnankyně žalované udělila. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti konstatuje, že je třeba zohlednit a zdůraznit skutečnost, že stěžovatel takto
jednal vůči zaměstnankyni vězeňské služby ve věznici, tedy v prostředí, které je velice striktně
svázáno celou řadou formálních pravidel přísně zavazujících jak vězně, tak i zaměstnance
vězeňské služby, to vše za účelem zákonného zajištění řádného provozu věznice a výkonu trestu
v ní umístěných vězňů. Jednání stěžovatele tedy nebylo v souladu s povinností plnit pokyny a
příkazy zaměstnanců vězeňské služby stanovenou v §28 odst. 1 zákona o výkonu trestu a lze jej
hodnotit jako snahu navazovat kontakt v rozporu s pokynem vydaným na základě tohoto zákona
ve smyslu odst. 3 písm. a) téhož ustanovení. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil námitce stěžovatele, že jeho chování vůči Mgr. Z. R. nemohlo být v rozporu se
smyslem a účelem výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na výše uvedené zdejší soud
konstatuje, že žalovaná nepochybila, pokud shledala, že výkon trestu odnětí svobody stěžovatele
za daných okolností neplní svůj účel a jsou dány podmínky pro přesunutí stěžovatele do jiné
věznice stanovené v §10 odst. 1 písm. b) řádu výkonu trestu.
[18] Tvrzení stěžovatele, že v minulosti obdržel kázeňskou pochvalu, plnil program zacházení,
dodržoval vnitřní řád věznice a plnil rovněž pracovní a vzdělávací aktivity nic nemění na tom,
že v jeho případě byly podmínky pro přesun do jiné věznice splněny. Předchozí řádný výkon
trestu stěžovatelem může představovat pouze polehčující okolnost při projednávání kázeňského
přestupku stěžovatele. Přesvědčení stěžovatele o tom, jakým způsobem měl být jeho kárný
přestupek projednán, pak není pro posouzení nyní projednávané věci relevantní.
[19] Ze stanoviska Vězeňské služby České republiky, věznice Rapotice ze dne 12. 6. 2018,
č. j. VS-60778-15/ČJ-2018-800012-STG, ke stížnosti stěžovatele ze dne 18. 5. 2018
proti přemístění z Věznice Rapotice do Věznice Ostrov a nevhodnému jednání vychovatele,
Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 10. 5. 2018 byla podána Věznicí Rapotice žádost o přemístění
stěžovatele do Věznice Ostrov nad Ohří. Dne 11. 5. 2018 byla výše uvedená žádost schválena
ředitelem Věznice Ostrov nad Ohří. Dne 15. 5. 2018 byl stěžovatel s přemístěním seznámen.
Z obsahu výše uvedeného stanoviska tedy vyplývá, že došlo k dohodě mezi řediteli věznic
ohledně přemístění žalobce.
[20] Existenci této dohody a rovněž způsob, jakým byla uzavřena, dále dokládá úřední záznam
plk. Mgr. Františka Melichara, vrchního rady, pověřeného zastupováním ředitele Věznice
Rapotice, ze dne 31. 5. 2018, č. j. VS-60778/ČJ-2018-800012-STG, v němž mimo jiné uvedl,
že telefonoval řediteli Věznice Ostrov nad Ohří plk. Ing. Z. a popsal mu výše uvedenou situaci.
Dále uvedl, že v tomto případě průběh výkonu trestu stěžovatele ve věznici Rapotice neplní účel
prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu odnětí svobody. Proto plk. Ing. Z. požádal, zda by
souhlasil s přemístěním stěžovatele do Věznice Ostrov nad Ohří na základě §10 odst. 1 písm. b)
řádu výkonu trestu. Plk. Ing. Z. s přemístěním stěžovatele na dobu nikoli přechodnou souhlasil.
Dne 10. 5. 2018 byla podána žádost o přemístění stěžovatele do věznice Ostrov nad Ohří, která
byla dne 11. 5. 2018 schválena jejím ředitelem.
[21] Správní spis tudíž obsahuje vícero záznamů o dohodě mezi řediteli věznic ohledně
přemístění stěžovatele, a nelze proto stěžovateli přisvědčit, že tyto záznamy ve správním spise
absentují. Námitka stěžovatele, že městský soud dovodil její existenci, aniž by byla ze strany
žalované prokázána, tudíž není opodstatněná. Důvodná proto není ani námitka stěžovatele,
že nebyla splněna ani druhá podmínka stanovená ve výše uvedeném ustanovení řádu výkonu
trestu spočívající v dohodě ředitelů věznic a že byl stěžovatel přesunut jakýmsi pokoutným,
tj. nezákonným způsobem. Závěr městského soudu, že dohoda mezi řediteli musela existovat
a že stačí dohoda konkludentní, je sice v posuzované věci nepřesný a příliš zobecňující, v situaci,
kdy dohoda mezi řediteli věznic prokazatelně existovala, však nemá tato dílčí nepřesnost
v odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku za následek jeho nezákonnost.
[22] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem uzavírá,
že předmětné přemístění stěžovatele žalovanou do jiné věznice nenaplňuje znaky nezákonného
zásahu ve smyslu §82 s. ř. s.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[23] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[24] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady přesahující
rámec nákladů její běžné úřední činnosti.
[25] Zástupci stěžovatele, který mu byl ustanoven městským soudem, se podle §35 odst. 10
s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §13
odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznává odměna za zastupování celkem ve výši 3.100 Kč
za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti ze dne 21. 7. 2020. Zástupci
se dále za tento úkon přiznává paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Zástupce uvedl,
že není plátcem DPH. Celkem tedy náleží zástupci stěžovatele odměna 3.400 Kč, která mu bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu