ECLI:CZ:NSS:2020:5.ADS.90.2019:38
sp. zn. 5 Ads 90/2019 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: D. J., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/2018 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. MPSV – 2018/161245-421/1, zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky
v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. OLA – 4445/2018 – CO, kterým byla
žalobkyni podle §56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen ,,zákon o zaměstnanosti‘‘),
uložena povinnost vrátit na účet úřadu práce podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč
za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci (dále jen ,,krajský soud‘‘), který rozsudkem ze dne 4. 3. 2019,
č. j. 72 Ad 57/2018 – 50, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že absence posouzení v posudku o invaliditě, zda
je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, byla vadou řízení,
která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle konstantní judikatury musí být
posudek o invaliditě především úplný a přesvědčivý, v souzené věci však posudek o invaliditě
ze dne 3. 5. 2018 neobsahuje žádnou informaci o tom, zda je žalobkyně schopna výdělečné
činnosti za zcela mimořádných podmínek ; její pracovní schopnost přitom zůstala z 30 %
zachována. Interní pokyn České správy sociálního zabezpečení (o tom, že v případě schopnosti
výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek nebude tato informace v posudku
o invaliditě uváděna) není obecně znám, nevěděla o něm podle správního a soudního spisu
a podle informace zmocněnce při soudním jednání ani žalobkyně – podle něj se o pokynu
dozvěděla až z rozhodnutí žalovaného o odvolání. Věcně tedy žalobkyně nebyla řádně poučena.
[4] Krajský soud zdůraznil, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou
odbornou – medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem)
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soudy
ani úřad práce ani žalovaný si proto nemohou učinit úsudek o této otázce sami. Požadavek
úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudkoví lékaři
vypořádali se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá,
a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnili. V případě neúplného posudku je třeba vyžádat
jeho doplnění, k tomu krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 8. 2009, č. j. 4 Ads 84/2009 - 44 nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn.
III. ÚS 4160/16. Se zřetelem k uvedenému dospěl soud k závěru, že posouzení zdravotního
stavu žalobkyně a jeho dopadu na její pracovní schopnost, uvedeného v posudku o invaliditě
ze dne 3. 5. 2018, nelze dosud považovat za zcela úplné a přesvědčivé, protože zde chybí povinná
náležitost posudku podle §39 odst. 4 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění‘‘) a podle §7 písm. f)
bod 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity). Závěr úřadu práce o nezařazení žalobkyně do evidence
uchazečů o zaměstnání byl bez výslovného vyjádření posudkového lékaře předčasný a krajský
soud v dalším řízení žalovanému uložil, aby vyžádal od lékařské posudkové služby Okresní správy
sociálního zabezpečení v Olomouci doplnění posudku o chybějící náležitost.
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)].
[6] Stěžovatel se ztotožňuje s krajským soudem, že spornou otázkou v souzené věci bylo, zda
chybějící posouzení, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek v posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, bylo vadou řízení, která měla vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí však se závěrem, že absence tohoto posouzení
takovou vadou řízení byla, a to z následujících důvodů. Předně, stěžovatel je přesvědčen,
že posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 naplňuje požadavky stanovené jak §39 odst. 4 písm. f)
zákona o důchodovém pojištění, tak v §7 písm. f) bodu 6. vyhlášky o posuzování invalidity, když
neuvedením této informace o schopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek
je nepochybně zřejmé, že pojištěnec takovéto výdělečné činnosti schopen není. Taková osoba
pak ani nemůže být dle §25 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti zařazena do evidence
uchazečů o zaměstnání, a pokud jí bude zpětně přiznán invalidní důchod, je povinna vracet
podporu v nezaměstnanosti vyplacenou v souběhu s dobou, za kterou náležel invalidní důchod
[§56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti]. V tomto ohledu považuje
stěžovatel za ne zcela přiléhavý odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. Ads 13/2003 – 54.
[7] Stěžovatel dále poukazuje na sdělení Generálního ředitelství Úřadu práce ČR, podle
něhož Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) s účinností od 19. 10. 2015 změnila znění
výroku posudku o invaliditě pro osoby ve třetím stupni invalidity tak, že od tohoto data již
nebudou nově vydávané posudky obsahovat větu „nadále není schopen výdělečné činnosti za zcela
mimořádných podmínek‘‘. Změna praxe byla učiněna z důvodu nesrozumitelnosti a zavádějícího
znění pro pojištěnce a zaměstnavatele, když negativní výrok byl jimi vykládán tak, že daná osoba
nesmí pracovat vůbec. Z tohoto důvodu proto od uvedeného data posudky o invaliditě
pojištěnců, kteří jsou při uznání invalidity třetího stupně schopni pracovat za zcela mimořádných
podmínek, obsahují pouze výrok pozitivní; nadále je uváděna procentní míra ztráty pracovní
schopnosti.
[8] Bez ohledu na skutečnost, že praxe ČSSZ nebyla žalobkyni známa, byla tato dne
14. 5. 2018, při předložení posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, výslovně upozorněna, že bude-
li úřadem práce dodatečně zjištěno, že jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího
stupně a současně nebude-li schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek,
bude povinna podporu v nezaměstnanosti vrátit. Totožné upozornění bylo obsaženo i v části II.
bodě 14. Základního poučení uchazeče o zaměstnání ze dne 1. 1. 2016, které bylo žalobkyni předáno dne
14. 12. 2017, při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Stěžovatel k tomu uvádí, že lze
jen stěží po úřadu práce požadovat, aby při podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti
předjímal všechny skutečnosti, které v budoucnu mohou nastat a které mohou mít vliv
na podporu v nezaměstnanosti a o všech takových možných následcích podrobně a rozsáhle
uchazeče o zaměstnání poučoval.
[9] Nadto stěžovatel apeluje na na účel a smysl §56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c)
zákona o zaměstnanosti, stanovícího nemožnost souběhu pobírání invalidního důchodu
pro invaliditu III. stupně a podpory v nezaměstnanosti. Dle spisové materie není sporu o tom,
že žalobkyni byla v době od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018 vyplácena podpora v nezaměstnanosti
ve výši 32 116 Kč. Posudkem o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, č. j. LPS/2018/41-NROLM-CSSZ
byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že je nadále invalidní ve třetím stupni dle §39 odst. 2 písm. c)
zákona o důchodovém pojištění, což má oporu i v rozhodnutí ČSSZ Praha ze dne 30. 5. 2018,
č. j. R-30.5.2018-427/616 127 6539, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017,
č. j.: R-8.12.2017-427/616 127 6539, o snížení výše invalidního důchodu. Stěžovatel
je přesvědčen, že dne 3. 5. 2018 a 30. 5. 2018 bylo konstatováno, že žalobkyně je invalidní
ve třetím stupni, a to nepřetržitě ode dne 22. 11. 2016. Stěžovatel má za to, že invalidní
důchod pro invaliditu třetího stupně tak žalobkyni příslušel i za dobu, kdy pobírala podporu
v nezaměstnanosti, tedy v době od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018.
[10] K poznámce soudu, že pracovní schopnost žalobkyně zůstala z 30 % zachována a ani
přesto nebylo vysloveno, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek, stěžovatel uvádí, že schopnost využití zachované pracovní schopnosti je dle §7
písm. f) bodu 5. vyhlášky o posuzování invalidity nutno posuzovat u pojištěnce, jehož míra
poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, tedy u pojištěnců s invaliditou
prvního a druhého stupně. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na obsah posudku o invaliditě
ze dne 3. 5. 2018, v němž je vysloveno, že „při somatizační poruše s opakovanými dekompenzacemi
a hospitalizacemi není schopna se uplatnit na trhu práce‘‘. Stěžovatel tudíž uzavírá, že posudek je úplný
a odůvodněný a posouzení zdravotního stavu žalobkyně bylo učiněno přesvědčivě a úplně.
Navrhuje proto, aby kasační soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[11] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že s odůvodněním krajského soudu
zcela souhlasí a námitky stěžovatele ohledně aktuálního zdravotního stavu žalobkyně považuje
za zcela nepatřičné až spekulativní. Kasační stížnost proto žalobkyně považuje za nedůvodnou
a z toho důvodu ji navrhuje zamítnout. Pouze nad rámec, z procesní opatrnosti, žalobkyně
připomíná, že neúplný posudek o invaliditě není jen záležitostí žalobkyně a dotčených orgánů
veřejné správy, ale s ohledem na svůj charakter se zcela nepochybně dotýká i blíže neurčeného
okruhu pojištěnců, o jejichž důchodových nárocích v kritickém období orgány sociálního
zabezpečení obdobně rozhodovaly. K tomu žalobkyně připomíná principy právního státu
a dobré správy, jak mj. vyplývají z judikatury Ústavního soudu. To v praxi znamená, že pojištěnec
v případě nesouhlasu s obsahem posudku o invaliditě jej může namítat v řízení o důchodové
dávce nebo ve správní žalobě. Tato možnost byla žalobkyni a nejen jí upřena.
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatel především vytýká krajskému soudu nesprávné posouzení právní otázky týkající
se náležitostí posudku o invaliditě žalobkyně. Zdůrazňuje zákaz souběhu pobírání podpory
v nezaměstnanosti a invalidního důchodu ve třetím stupni podle zákona o zaměstnanosti
a chybějící posouzení toho, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek, a zda tak představuje výjimku ze zákazu souběhu pobírání obou finančních částek,
stěžovatel nepovažuje za vadu řízení.
[14] Ze spisu vyplynulo, že posudkem o invaliditě ze dne 24. 11. 2016, č. j. LPS/2016/6563-
OC-CSSZ, byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem
pracovní schopnosti o 70 % uznána invalidní ve třetím stupni.
[15] Posudkem o invaliditě ze dne 14. 11. 2017, č. j. LPS/2017/5944-OC-CSSZ byla
žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní
schopnosti o 45 % uznána invalidní v prvním stupni ; následovalo rozhodnutí ČSSZ ze dne
8. 12. 2017, č. j. R-8.12.2017 – 427/616 127 6539, kterým se výše invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně snížila na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
[16] Dne 14. 12. 2017 podala žalobkyně žádost o zprostředkování zaměstnání a žádost
o podporu v nezaměstnanosti u úřadu práce ; dne 6. 1. 2018 podala námitky proti rozhodnutí
ČSSZ ze dne 8. 12. 2017. Úřad práce rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018 pod č. j. OLA-783/2018-
CO, žalobkyni podporu v nezaměstnanosti přiznal.
[17] Revizním posudkem o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, č. j. LPS/2018/41-NR-OLM-CSSZ
byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní
schopnosti o 70% uznána invalidní ve třetím stupni. Následovalo rozhodnutí ČSSZ ze dne
30. 5. 2018, které zrušilo napadené rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017.
[18] Žalobkyně se dne 14. 5. 2018 dostavila na úřad práce po ukončení dočasné neschopnosti
uchazeče o zaměstnání po hospitalizaci, současně předložila revizní posudek. Dne 6. 6. 2018
žalobkyně úřadu práce doložila rozhodnutí ČSSZ ze dne 30. 5. 2018.
[19] Rozhodnutím úřadu práce ze dne 22. 6. 2018, č. j. OLA – 4445/2018 – CO, byla
žalobkyni podle §56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, uložena
povinnost vrátit na účet úřadu práce podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období
od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018. K odvolání žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne
25. 9. 2018, č. j. MPSV – 2018/161245-421/1, potvrdil rozhodnutí úřadu práce.
[20] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 téhož zákona ,,[j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a)
nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce
o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.‘‘ Podle
§39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti
se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom
se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda
se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud
vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní
schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek
(pozn. zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).
[21] Obligatorní náležitosti posudku upravuje vyhláška o posuzování invalidity ; p odle §7
písm. f) bodu 6. má posudek obsahovat, zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[22] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn.
námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí
bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný
důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam
v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své
celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti
nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
[23] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové
komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku - srov.
konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, nebo ze dne 3. dubna 2013 č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 a mnohé jiné),
případně - namítal-li to žalobce - zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test
řádného složení posudkové komise).
[24] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že v nyní projednávaném
případě posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 neobsahuje povinné náležitosti ve smyslu §39
odst. 4 písm. f) zákona o důchodovém pojištění a §7 písm. f) bodu 6. vyhlášky o posuzování
invalidity. Předmětný posudek obsahuje v závěrečné části toliko konstatování: ,,Míru poklesu
pracovní schopnosti hodnotím dle kap. V, pol. 5d) 70 %‘‘, absentuje však jakékoli vyjádření
posudkového lékaře ke schopnosti výdělečné činnosti žalobkyně. V tomto ohledu neobstojí
ani argumentace stěžovatele zavedenou správní praxí ve formě interního pokynu ČSSZ.
Nelze se dovolávat zavedené správní praxe za situace, kdy tato není souladná se zákonem
(§2 odst. 4 správního řádu); k tomu lze odkázat např. na rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016,
č. j. 5 As 155/2015 – 35. V takových případech je možná, ba dokonce nutná, změna správní
praxe. Správní orgán totiž změnou takové správní praxe pouze znovu podřizuje výkon své
pravomoci zásadě legality zakotvené v §2 odst. 1 správního řádu. Není totiž přípustné, aby
si orgán sociálního zabezpečení vybíral, které ze zákonem stanovených povinných náležitostí
budou obsahem lékařského posudku, a které nikoliv. Argumentace stěžovatele, podle níž
se neuvedením informace o schopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek
implikuje skutečnost, že pojištěnec takovéto výdělečné činnosti schopen není, jde proti
samotnému smyslu posuzování invalidity odbornou posudkovou komisí.
[25] Uvedené platí tím spíše, pokud stanovisko posudkového lékaře o schopnosti výdělečné
činnosti žadatele za zcela mimořádných podmínek má přímý vliv na čerpání podpory
v nezaměstnanosti, jako tomu bylo v případě žalobkyně. Zákon o zaměstnanosti v §56 odst. 1
stanoví: „Uchazeč o zaměstnání je povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti a podporu při
rekvalifikaci nebo jejich části, bylo-li krajskou pobočkou Úřadu práce dodatečně zjištěno, že mu byl přiznán
starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, s výjimkou invalidního důchodu přiznaného
fyzické osobě, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.‘‘
Citované ustanovení řeší vracení podpory v nezaměstnanosti (podpory při rekvalifikaci) úřadu
práce v taxativně vyjmenovaných případech, kdy sice fyzická osoba přiznání a neoprávněné
poskytování svým jednáním nezavinila, ale vzhledem k uvedeným okolnostem dochází
k duplicitnímu poskytování prostředků z různých zdrojů. Výjimku představuje invalidní důchodce
ve třetím stupni, současně schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
V takovém případě je možné, aby se pojištěnec přihlásil do evidence úřadu práce, případně
pobíral podporu v nezaměstnanosti.
[26] Krajský soud tedy existenci důvodu dle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro zrušení rozhodnutí
žalovaného (stěžovatele), konstatoval věcně správně. Krajský soud v závazném právním názoru
popsal vady správního řízení, přičemž uložil stěžovateli, aby vyžádal od lékařské posudkové
služby OSSZ v Olomouci doplnění posudku o náležitost podle §39 odst. 4. písm. f) zákona
o důchodovém pojištění a §7 písm. f) bod 6. vyhlášky o posuzování invalidity ; teprve pot é lze
ve věci rozhodnout.
[27] Nejvyšší správní soud neshledal naplnění stěžovatelem uplatněného kasačního důvodu
podle §103 odst. 1 písm. s) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ze shora
uvedených důvodů podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[28] Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo
na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Žalobkyni Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ze spisové dokumentace nevyplývá, že by jí v průběhu
řízení o kasační stížnosti nějaké náklady vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu