ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.225.2020:20
sp. zn. 5 As 225/2020 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: V. P.,
proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 3, Praha, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2020, č. j. 5 A 141/2014 - 118,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl zamítnut jeho návrh
na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku městského soudu ze dne 6. 2. 2019,
č. j. 5 A 141/2014 - 64. Současně s podanou kasační stížností podal stěžovatel návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Dne 10. 8. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud doplnění kasační stížnosti, ve kterém
stěžovatel rozporoval věcné závěry městského soudu. Ve vztahu k přípustnosti kasační stížnosti
uvedl, že „rozhodnutí o otázce neúčinnosti doručení není pouhé vedení řízení“ a odkázal na zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle
kterého je odvolání proti tomuto typu rozhodnutí podle jeho názoru přípustné.
[3] Nejvyšší správní soud se a priori zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje
vedení řízení.“
[4] V usnesení ze dne 25. 8. 2010, č. j. 3 Ans 13/2010 - 109, Nejvyšší správní soud uvedl:
„usnesení o návrhu žalobce na prohlášení doručení rozhodnutí za neúčinné je nutno považovat pouze
za rozhodnutí upravující vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu
řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud má totiž za to, že při posouzení včasnosti
kasační stížnosti podané proti rozhodnutí krajského soudu, jehož účinné doručení bylo návrhem účastníka
zpochybněno, není vázán usnesením krajského soudu o tomto návrhu, a sám si posuzuje, kdy, případně zda vůbec
bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno. Usnesení krajského soudu o návrhu na prohlášení neúčinnosti doručení
tudíž nemá vliv na rozhodnutí o kasační stížnosti, resp. na to, zda bude jako včasná projednána. Odnětí možnosti
brojit proti tomuto usnesení kasační stížností tak účastníka řízení v jeho právech nikterak nezkracuje.“
[5] O skutečnosti, že proti usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení doručení rozhodnutí
za neúčinné není kasační stížnost přípustná, byl stěžovatel městským soudem v napadeném
usnesení řádně poučen. Pokud jde o stěžovatelův odkaz na o. s. ř., stěžovatel se mýlí, domnívá-li
se, že odvolání je proti tomuto typu rozhodnutí podle o. s. ř. přípustné. Ustanovení §202 odst. 1
písm. j) o. s. ř. výslovně stanoví, že „odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že
doručení je neúčinné (§50d).“ Stěžovatel nadto nepředložil argumentaci, proč by se měl Nejvyšší
správní soud od dříve vysloveného názoru ohledně nepřípustnosti kasační stížnosti odchýlit.
[6] Nejvyšší správní soud proto ze shora uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele
odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 3 písm. b)
a §120 s. ř. s. S ohledem na tuto skutečnost již nerozhodoval o návrhu stěžovatele na ustanovení
zástupce.
[7] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že zcela v intencích shora citované
judikatury již dříve posoudil včasnost kasační stížnosti podané proti rozsudku městského soudu
ze dne 6. 2. 2019, č. j. 5 A 141/2014 – 64, jehož účinné doručení se nyní stěžovatel snažil
zpochybnit, přičemž kasační stížnost odmítl jako opožděnou – viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. 7 As 106/2019 – 17.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. srpna 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu