ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.4.2020:27
sp. zn. 5 As 4/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) J. V., b) M. V., c) A.
V., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 17. 12. 2019, č. j. 16 A 46/2019 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 9. 1. 2020 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem se žalobci
domáhali zrušení rozhodnutí ministra dopravy ze dne 26. 11. 2018, č. j. 49/2018-510-RK/5,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) a bylo potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva dopravy ze dne 12. 6. 2018, č. j. 127/2018-910-IPK/15, jímž byla povolena stavba
„Silnice I/68 Třanovice – Nebory“ v rozsahu čtyř stavebních objektů, v řízení vedeném podle
zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury
a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2019,
č. j. 16 A 46/2019 - 12, bylo rozhodnuto o postoupení předmětné věci Krajskému
soudu v Ostravě, jakožto soudu místně příslušnému dle §7 odst. 4 s. ř. s.
[3] Uvedené usnesení krajského soudu napadl stěžovatel blanketní kasační stížností spojenou
s žádostí o osvobození od soudních poplatků a s návrhem na ustanovení zástupce.
[4] Ve dnech 11. 2. 2020 a 12. 2. 2020 stěžovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu
dvě podání, která vzhledem k jejich obsahu nelze považovat za doplnění kasační stížnosti, neboť
neobsahují žádnou argumentaci vztahující se k předmětu řízení. Stěžovatel v uvedených
podáních, která doručil do celé řady spisů vedených u zdejšího soudu, pouze uvádí, že s odkazem
na své zdravotní komplikace žádá přerušení řízení až do doby jeho zotavení, prodloužení všech
lhůt a uplatňuje veškeré opravné prostředky. Současně stěžovatel žádá, aby mu až do 15. 3. 2020
nebyly zasílány další písemnosti a aby mu byly opětovně doručeny písemnosti, které mu byly
doručeny v období od dne 15. 6. 2019 do dne 22. 1. 2020.
[5] V mezidobí Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 39 A 1/2020 – 28,
odmítl předmětnou žalobu, neboť mu v jejím projednání brání překážka věci zahájené
(litispendence), jelikož dne 23. 12. 2018 podal stěžovatel u Krajského soudu v Ostravě žalobu
v téže věci, která je nyní projednávána pod sp. zn. 39 A 3/2019. Žaloba podaná ke Krajskému
soudu v Ústí nad Labem (žaloba projednávaná v nyní posuzované věci) tedy byla podána později
než žaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě (projednávána pod sp. zn. 39 A 3/2019).
Usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2020. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední
činnosti známo, že proti uvedenému usnesení podal stěžovatel dne 24. 2. 2020 kasační stížnost,
která je Nejvyšším správním soudem vedena pod sp. zn. 5 As 66/2020 a o níž dosud nebylo
rozhodnuto.
[6] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jednou z podmínek, za nichž může krajský soud
rozhodnout o postoupení věci jinému místně příslušnému krajskému soudu podle §7 odst. 6
s. ř. s., je existence příslušného řízení o žalobě či jiném návrhu ve správním soudnictví, tedy
skutečnost, že řízení o dané věci je stále vedeno. Stejně tak Nejvyšší správní soud může o kasační
stížnosti směřující proti usnesení krajského soudu o postoupení věci jinému krajskému soudu
rozhodovat jedině tehdy, pokud řízení v postoupené věci stále probíhá a nebylo skončeno.
Nemůže totiž v řízení o kasační stížnosti proti takovému usnesení o postoupení věci posuzovat
místní příslušnost krajského soudu k řízení o žalobě, bylo-li takové řízení o žalobě již
pravomocně skončeno. Pravomocným skončením řízení před krajským soudem, jemuž byla věc
jiným krajským soudem postoupena, tak odpadá předmět řízení o kasační stížnosti proti usnesení
o postoupení věci, neboť Nejvyšší správní soud již nemá o čem rozhodovat. Tento nedostatek
podmínky řízení je neodstranitelný (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2018, č. j. 5 As 343/2017 – 28, a ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 As 195/2017 – 14,
všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Smyslem rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti stěžovatele proti
usnesení krajského soudu o postoupení věci jinému místně příslušnému krajskému soudu
je ochrana jeho procesních práv v rámci probíhajícího soudního řízení. V nyní projednávané věci
ovšem bylo řízení o žalobě stěžovatele pravomocně skončeno již dne 10. 2. 2020. To pro
rozhodování o této kasační stížnosti znamená neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť
již není vedeno řízení o věci, která byla Krajským soudem v Ústí nad Labem postoupena
Krajskému soudu v Ostravě.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
[10] Má-li stěžovatel za to, že Krajský soud v Ostravě nebyl k projednání žaloby místně
příslušný, může tuto námitku samozřejmě uplatnit v rámci řízení o kasační stížnosti proti již
zmíněnému konečnému rozhodnutí v dané věci, tedy proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 1. 2020, č. j. 39 A 1/2020 – 28.
[11] Pokud jde o návrhy, které stěžovatel vznesl svým podáním ze dne 11. 2. 2020, lze uzavřít,
že přerušení řízení ani prodloužení lhůt s ohledem na zdravotní stav stěžovatele není v dané věci
na místě, neboť jeho další procesní aktivita by nemohla nic změnit na skutečnosti, že předmět
tohoto řízení odpadl.
[12] Obdobně Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků ani o návrhu na ustanovení zástupce pro řízení před kasačním soudem,
neboť s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti by takové rozhodnutí bylo v rozporu
se zásadou procesní ekonomie. Navíc v řízení o dané kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu o postoupení věci, jímž řízení před krajským soudem skončeno nebylo, by stěžovateli
nevznikla povinnost platit soudní poplatek ani v případě, že by jeho kasační stížnost byla
projednatelná (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
[13] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu