ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.85.2018:110
sp. zn. 5 As 85/2018 - 110
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mikroregion Litavka, dobrovolný
svazek obcí Zdice a Chodouň, se sídlem Husova 2, Zdice, zast. Mgr. Martinem Pujmanem,
advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 7. 10. 2015, čj. ÚOHS-R451/2014/VZ-32116/2015/322/LKo, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2018,
čj. 29 Af 118/2015-493,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce jako zadavatel zahájil dne 27. 4. 2011 řízení podle zákona č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách, odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k veřejné zakázce
„Kanalizace v aglomeraci Zdice - Chodouň“, zadávané jako zakázka v užším zadávacím řízení.
V oznámení zadavatel stanovil počet deseti zájemců, kteří budou vyzváni k podání nabídek,
a sdělil, že výběr proběhne náhodným výběrem (losem) za účasti notáře.
[2] Dne 21. 6. 2011 byl počet zájemců omezen formou losování, a to prostřednictvím
elektronického zařízení. Losování se účastnila notářka JUDr. Dana Skružná, která o průběhu
losování vyhotovila notářský zápis. Žalobci zaslalo žádost o účast v užším řízení o veřejnou
zakázku 28 zájemců, kteří byli zařazeni do výběru, jelikož splnili kvalifikační předpoklady.
Protokol o výsledku losování ze dne 18. 1. 2011 obsahoval 10 vylosovaných zájemců,
které následně žalobce vyzval k podání nabídky. Dne 12. 12. 2011 uzavřel žalobce (zadavatel)
s vybraným zájemcem smlouvu na veřejnou zakázku.
[3] Dne 11. 12. 2014 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým žalobce shledal vinným ze spáchání
správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť žalobce
při zadávání veřejné zakázky v užším řízení porušil §61 odst. 4 tohoto zákona a zásadu
transparentnosti v §6 téhož zákona. Důvodem bylo, že žalobce před zahájením losování
neumožnil na žádost zástupce jednoho ze zájemců (P. B. – APB Plzeň), aby zájemcům byla
přidělena nová pořadová čísla. Způsob omezení počtu zájemců za použití elektronického
losovacího zařízení přitom neumožňoval z povahy věci účinnou kontrolu samotného procesu
losování na místě samém, což zapříčinilo pochybnosti o řádném průběhu losování,
včetně pochybností o zachování transparentnosti losování (daný postup mohl podstatně ovlivnit
výběr nejvhodnější nabídky), a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným zájemcem. Za spáchání
správního deliktu žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 400 000 Kč.
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného rozklad k předsedovi žalovaného,
který ho rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl a potvrdil závěry žalovaného.
[5] Žalobce proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobu, kterou krajský soud zamítl.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou a značně
obsáhlou kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Stěžovatel se neshoduje s právním posouzením věci krajským soudem. Tvrdí, že v průběhu
zadávacího řízení postupoval transparentně; umožnil účastníkům kontrolu losovacího zařízení
před zahájením losování; nechal provést kontrolu zařízení u Elektrotechnického zkušebního
ústavu; odůvodnil nemožnost přečíslovat pořadová čísla. Stěžovatel se domnívá, že v posuzované
věci hraje roli jeho legitimní očekávání založené na údajné neporušené, ustálené a dlouhodobé
správní praxi žalovaného v obdobných případech. Krajský soud chybně posoudil i stěžovatelem
tvrzený nesprávný úřední postup žalovaného spočívající mimo jiné v neprovedení ústního jednání
a pochybení při zahájení řízení jako takového.
[7] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] NSS předně zdůrazňuje, že ačkoli je kasační stížnost značně podrobná, přesto
jen převážně opakuje žalobní body a nebere dostatečně v úvahu argumentaci krajského soudu,
proti jehož rozsudku směřuje. Vzhledem k tomu není zcela účelné obsáhle přesvědčovat
stěžovatele o mylnosti jeho závěrů. NSS se proto omezil na stručnější konstatování právních
závěrů, které se shodují s názory krajského soudu. Přitom se NSS zaměřil zejména na ty kasační
námitky, v nichž stěžovatel přehlíží či si nesprávně vykládá důvody vyložené krajským soudem.
Je rovněž vhodné zdůraznit, že spornými právními otázkami se NSS již opakovaně zabýval
a není důvod se ani v této věci odchýlit od dřívější judikatury (srov. např. rozsudek NSS
ze dne 16. 8. 2018, čj. 10 As 81/2018-97).
III. A. Porušení zásady transparentnosti zadávacího řízení
[11] Stěžovatel je přesvědčen, že neporušil zásadu transparentnosti, pokud za daných
podmínek neumožnil přečíslování jednotlivých zájemců. Velmi podobným případem se NSS
zabýval v rozsudku ze dne 6. 11. 2013, čj. 1 Afs 64/2013-49, v němž rovněž posuzoval otázku,
zda stěžovatel naplnil zákonem kladené požadavky s ohledem na §61 odst. 4 a §6 zákona
o veřejných zakázkách. Dle závěrů ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013 by změna čísel zájemců na jejich
žádost bezprostředně před zahájením losování umožnila zájemcům faktickou kontrolu losovacího
postupu. Vzhledem k technické povaze losovacího zařízení totiž jiná kontrola ze strany zájemců
bezprostředně před zahájením losování nebyla materiálně možná. Pokud zadavatel neumožní
v takovéto situaci změnu přidělených čísel, vytváří to nutně pochybnosti o transparentnosti
a férovosti losování (body 34 a 35 rozsudku ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013). Na těchto závěrech,
které byly vysloveny v rozsudku ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013, NSS setrval i ve svých
následujících rozhodnutích.
[12] Krajský soud tedy správně přihlédl k rozsudku ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013. S ohledem
na následnou konstantní judikaturu, jež z tohoto rozsudku vychází (např. rozsudky NSS
ze dne 18. 7. 2018, čj. 6 As 59/2018-75, ze dne 16. 8. 2018, čj. 10 As 81/2018-97,
ze dne 20. 6. 2019, čj. 5 As 191/2018-32, ze dne 21. 10. 2019, čj. 1 As 78/2019-66,
ze dne 14. 11. 2019, čj. 6 Afs 142/2019-53, ze dne 11. 6. 2020, čj. 7 Afs 22/2019-43,
a ze dne 25. 6. 2020, čj. 7 Afs 24/2019-44), nevidí ani NSS žádný důvod, pro který by se měl
od závěrů v něm vyslovených odchýlit.
[13] NSS proto i nadále setrvává na výkladu §61 odst. 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách,
ve znění do 31. 3. 2012, podle kterého uvedené ustanovení upravuje následující podmínky
pro omezení počtu zájemců losováním: 1) soulad se zásadami uvedenými v §6 zákona
o veřejných zakázkách; 2) losování prostřednictvím mechanických, elektronickomechanických,
elektronických nebo obdobných zařízení; 3) účast notáře, který osvědčuje průběh losování;
4) právo všech zájemců, jichž se losování týká, účastnit se losování; 5) písemné vyrozumění
o termínu losování nejméně 5 dnů před losováním; 6) umožnění zájemcům reálně zkontrolovat
před zahájením losování zařízení a prostředky sloužící k losování (rozsudek ve věci
sp. zn. 1 Afs 64/2013, bod 25).
[14] Podle §6 zákona o veřejných zakázkách byl zadavatel povinen při postupu podle tohoto
zákona dodržovat mimo jiné zásadu transparentnosti. Tuto zásadu vysvětlil NSS v rozsudku
ze dne 15. 9. 2010, čj. 1 Afs 45/2010-159, č. 2189/2011 Sb. NSS, Karlovarská losovačka,
který krajský soud rovněž cituje. Podle tohoto rozsudku je podmínkou dodržení zásady
transparentnosti „průběh zadávacího řízení takovým způsobem, který se navenek jeví jako férový a řádný. […]
Porušení zásady transparentnosti nastává nezávisle na tom, zda se podaří prokázat konkrétní porušení některé
konkrétní zákonné povinnosti. Tyto úvahy platí tím spíše v případě, kdy se přistoupí k losování, protože losování
je úkon ze své povahy nepřezkoumatelný“ (Karlovarská losovačka, bod 44). Shodně uvedl NSS v rozsudku
ze dne 20. 6. 2012, čj. 7 Afs 31/2012-55, č. 2714/2012 Sb. NSS, že „[p]osouzení transparentnosti
losování v žádném případě nespočívá v dokazování, zda došlo při losování k manipulaci či nikoliv. Pro porušení
zásady transparentnosti postačí, že okolnosti případu vzbuzují odůvodněnou pochybnost o férovosti průběhu
losování. K tomu může dojít i v případě, že k žádné manipulaci nedošlo. […] pochybnosti mohou vzejít i z pouhé
neschopnosti působit navenek při losování férově“.
[15] I NSS je tedy podobně jako správní orgány a krajský soud přesvědčen, že se stěžovatel
dopustil správního deliktu postupem, kterým odmítl provést před samotným losováním změnu
přidělených čísel jednotlivým zájemcům. Takové počínání dle NSS vzbuzuje pochybnosti
o transparentnosti výběrového řízení. Na tomto místě je vhodné zdůraznit rozdíl
mezi „transparentností“ a „faktickým porušením pravidel - manipulací výběrového řízení
(losování)“. V případě daného správního deliktu vůbec nemusí dojít k faktické manipulaci
výběrového řízení (losování), postačí vznik pochybností o jeho transparentnosti.
Rozsáhlá argumentace stěžovatele, kterou ve skutečnosti napadá žalovaného za to,
že mu neprokázal skutečnou manipulaci s losováním, se tedy míjí s podstatou nyní
projednávaného správního deliktu.
[16] Převážná část argumentace stěžovatele v kasační stížnosti představuje pouhou polemiku
se závěry rozsudku ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013 a související judikaturou, jakož i se samotnou
normativní povahou zásady transparentnosti. Těmto námitkám nemůže NSS přisvědčit.
Zásada transparentnosti je totiž nedílnou součástí nejenom vnitrostátního práva veřejných
zakázek, ale je též jedním ze základních principů práva EU v této oblasti (více viz rozsudek
ve věci Karlovarská losovačka, body 40 a násl., a analýza práva EU tam rozvedená).
[17] Stejně tak NSS nemohl přisvědčit ani stížnostní argumentaci, podle níž je zásada
transparentnosti vágní a stěžovateli nikdo předem neřekl, že má vyhovět obdobným návrhům
v průběhu zadávacího řízení. Jak NSS již vysvětlil v dřívější judikatuře, pokud snad má kdokoliv
za to, že „zákon má kazuisticky vyjmenovat všechny případy, na které dopadá porušení zásady transparentnosti,
je zřejmé, že požaduje něco nemožného. Pojem "zásada transparentnosti“ spadá do kategorie tzv. neurčitých
právních pojmů; jejich definování obecně v právních předpisech pro jejich povahu samu nemusí být vhodné, dokonce
ani možné. To platí tím spíše o právních zásadách, jejichž obecnost a abstraktnost je již samotným klasifikačním
znakem právních zásad jako specifického druhu právních pravidel“ (viz rozsudek NSS ve věci
sp. zn. 1 Afs 45/2010).
[18] Nepřiléhavá je též argumentace stěžovatele zprávou o zkoušce zařízení
u Elektrotechnického zkušebního ústavu (EZÚ) v Praze ze dne 10. 3. 2011. Takováto zpráva
sice svědčí o funkčnosti a technických vlastnostech losovacího zařízení k datu zkoušky,
ale nic nevypovídá o stavu losovacího zařízení ke dni losování a o samotném procesu losování.
Na tom nic nemůže změnit ani neporušená plomba na zařízení (srov. rozsudky NSS ve věci
sp. zn. 1 Afs 64/2013 a sp. zn. 10 As 81/2018). Blíže k tomu odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu, bod 86. Obdobně NSS konstatoval ve věci sp. zn. 6 As 59/2018, bod 34,
že přezkoušení „losovacího zařízení EZÚ s určitým časovým odstupem po losování (zapříčiněným nutností
dopravit zařízení k EZÚ), tedy následnou kontrolu losovacího zařízení třetí osobou, nelze stavět na roveň
kontrole, kterou mají právo vykonat samotní zájemci bezprostředně před losováním (§61 odst. 5 zákona
o veřejných zakázkách)“. NSS k tomu jen dodává, že stěžovatel tu opětovně směšuje argumentaci,
že zařízení fungovalo ve skutečnosti bezchybně, na straně jedné, a otázku, jak se mohla poctivost
losování jevit navenek třetím osobám (jak bylo losování transparentní), na straně druhé.
[19] Stejně tak na věci nic nemění ani to, že se losování účastnila notářka. Účast notáře
ani následné vyhotovení notářského zápisu neosvědčuje zákonnost a bezchybnost zadávacího
procesu. Notářský zápis jako veřejná listina zakládá jen vyvratitelnou domněnku pravdivosti toho,
co je touto listinou osvědčeno. Notářský zápis směřuje k osvědčení určité posloupnosti faktů,
nikoliv k zákonnosti a bezvadnosti těchto faktů (srov. např. rozsudky NSS ve věcech
sp. zn. 1 Afs 64/2013 a sp. zn. 10 As 81/2018).
[20] Stěžovatel dále předkládá rozsáhlou argumentaci, že i kdyby snad na místě připustil
přečíslování, založilo by to jen jiné porušení principu transparentnosti losování. Ani tento
jeho názor není správný, protože náhodné přečíslování zájemců přímo před losováním je naopak
tím nejlepším způsobem zajištění transparentnosti losování (srov. obdobně opět rozsudky NSS
ve věcech sp. zn. 1 Afs 64/2013 a sp. zn. 10 As 81/2018).
[21] Jistě ani sám stěžovatel nezpochybňuje, že je nutno trvat na tom, aby každé obdobné
losování bylo co nejčistší a nejtransparentnější. V projednávané věci přitom stěžovateli nikdo
žádnou obdobnou nezákonnost nepřičítá. Po stěžovateli ovšem bylo možno spravedlivě
požadovat, aby učinil všechny kroky snižující případné spekulace o machinacích při losování,
tj. zajistil jeho transparentnost. Pokud tak stěžovatel neučinil, nemůže být překvapen, že musí
čelit zákonným důsledkům svého jednání (viz rozsudek NSS ve věci sp. zn. 10 As 81/2018).
III. B. Legitimní očekávání a údajná ustálená praxe ve prospěch stěžovatele
[22] Podle názoru NSS se krajský soud dostatečně a přesvědčivě vypořádal také s námitkou
legitimního očekávání. Krajský soud podrobně vypořádal dosavadní rozhodovací praxi
žalovaného, zhodnotil ji a vysvětlil, proč jednotlivá rozhodnutí, z nichž stěžovatel dovozoval,
že jedná v souladu se zákonem, nemohla jeho legitimní očekávání založit (srov. bod 93
a násl. rozsudku krajského soudu). NSS se s jeho závěry ztotožňuje a v podrobnostech
na ně odkazuje (srov. shodně též rozsudek ve věci sp. zn. 6 As 59/2018).
[23] Nad rámec tam uvedeného NSS konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti dovozuje,
že by nemohl být za své jednání postižen, pokud v okamžiku jednání nebyl již za srovnatelné
jednání postižen někdo jiný. S takovým názorem ovšem souhlasit nelze. Vždy zde totiž bude
ve vztahu ke každému zákonnému ustanovení někdy první rozhodnutí, které má do jisté míry
právo dotvářející povahu, zejména ve vztahu k ustanovením obecným, jako jsou normy
aplikované v nynější věci. Takovéto „první“, či snad „precedentní“ rozhodnutí ovšem
není retroaktivním trestáním, nýbrž rozhodnutím interpretujícím normu, která je svou povahou
nezbytně obecná. Ani skutečnost, že žalovaný nějaké jiné subjekty za srovnatelné jednání
nepostihl, neznamená, že automaticky nemůže postihnout již nikoho. Neexistuje žádný právní
systém, kde by soudy, tím méně pak správní orgány, rozhodovaly naprosto jednotně
a bez jakýchkoliv proměn rozhodovací praxe (v podrobnostech viz rozsudek NSS
sp. zn. 10 As 81/2018).
III. C. K námitce vady řízení podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a k tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu
[24] Stěžovatel dále namítá celou řadu procesních vad postupu žalovaného,
která mu znemožnila účinnou obranu ve správním řízení.
[25] Ohledně provedení notářského zápisu jako rozhodujícího důkazu NSS a neprovedení
jiných důkazů NSS odkazuje na příslušné pasáže rozsudku krajského soudu. Nejprve NSS
zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že rozhodné skutečnosti o průběhu losování jsou osvědčeny
notářským zápisem, je nutné je považovat za prokázané. Notářský zápis jako veřejná listina
zakládá vyvratitelnou domněnku pravdivosti toho, co je touto listinou osvědčeno (§134 o. s. ř.).
Notářský zápis vypracovaný podle §79 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), pouze zaznamenává, jaké skutečnosti se v průběhu losování za přítomnosti notáře
udály, nemůže však poskytovat závazné právní hodnocení tohoto skutkového stavu,
ani osvědčovat, že se skutečnosti udály v souladu se zákonem. Skutečnost, že o průběhu losování
byl sepsán notářský zápis, proto bez dalšího neznamená, že losování proběhlo řádně a v souladu
se zásadou transparentnosti ve smyslu §6 zákona o veřejných zakázkách (viz např. rozsudek NSS
ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013). Provedení důkazů, kterých se nyní stěžovatel domáhá
(např. svědecký výslechů zástupců společnosti VE-ZAK CZ a CENTADOR, zprávy o zkoušce
atd.), by tedy na rozhodnutí v této věci nemohlo mít sebemenší vliv, neboť všechny stěžovatelem
označené důkazy směřují k objasnění toho, zda se během losování dopustil skutečně nezákonné
manipulace. Jak již ale NSS uvedl, tato otázka není předmětem tohoto řízení. Porušení zásady
transparentnosti znamená především to, že v zadavatelově postupu jsou shledány takové prvky,
jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným
a nepřehlédnutelným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých
kroků zadavatele. Skutečnost, že fakticky nebylo se zakázkou manipulováno, je již pro hodnocení
porušení zásady transparentnosti bez významu (k tomu blíže srov. rozsudky ve věci
sp. zn. 1 Afs 45/2010 a sp. zn. 10 As 81/2018).
[26] Nelze ani přehlédnout, že návrhy na provedení dalších důkazů formuloval stěžovatel
jen zcela obecně a vágně konstatováním, že je možné, že nějaká podstatná okolnost v notářském
zápisu chybí. Notářský zápis dle stěžovatele nemusel zachytit vše podstatné, co se během
losování stalo. NSS v tomto směru plně odkazuje na rozsudek krajského soudu, dle něhož sama
skutečnost, že notářský zápis doslovně nezaznamenává přímou řeč přítomných osob či učiněných
projevů zadavatele, zástupců a přítomných zájemců, neznamená, že by notářský zápis
neobsahoval všechny nezbytné informace, o které se žalovaný mohl ve svých závěrech opřít.
Pokud by obsah notářského zápisu byl vyvrácen či podstatně korigován, byl by postup
stěžovatele jako zadavatele v této části nepřezkoumatelný, jelikož by v souvislosti s losováním
nebyl k dispozici řádně pořízený notářský zápis, který by osvědčil všechny skutečnosti.
Už tato skutečnost by působila netransparentně z hlediska průběhu losování veřejné zakázky,
a to také proto, že by materiálně nebyla splněna jedna z podmínek §61 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách, který stanoví, že losování provede veřejný zadavatel za účasti notáře,
který osvědčuje průběh losování. NSS s těmito závěry plně souhlasí a dodává, že pokud by snad
stěžovatel vysvětloval nepřečíslování nějakými argumenty, které by se z nějakého důvodu
nedostaly do notářského zápisu, bylo by to samo o sobě porušením §61 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách, stejně jako porušením principu transparentnosti (srov. rozsudek NSS
ve věci sp. zn. 10 As 81/2018).
[27] Obdobně v rozsudku ve věci sp. zn. 1 Afs 64/2013, týkajícím se srovnatelné kauzy,
NSS zdůraznil, že pro porušení zásady transparentnosti losování postačí, že okolnosti případu
vzbuzují odůvodněnou pochybnost o férovosti průběhu losování. Tvrzení takových okolností
přitom může mít i formu proklamace podezření, neboť pochybnosti zpravidla není možné
doložit konkrétními důkazy. Není totiž nutné prokázat, že opravdu došlo ke konkrétnímu
porušení určité povinnosti zadavatele (např. k manipulaci při losování) (srov. též rozsudek NSS
ve věci sp. zn. 10 As 81/2018).
[28] Dle stěžovatele žalovaný pochybil, neboť dokazoval tiskovým prohlášením
Elektrotechnického zkušebního ústavu, jež však nebylo součástí správního spisu a k němuž
se stěžovatel neměl možnost vyjádřit. Již krajský soud se však pokoušel stěžovateli vysvětlit,
že odkaz na toto prohlášení se v odůvodnění rozhodnutí žalovaného objevuje formou citace
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, čj. 62 Af 61/2012-109. Správní orgán
přitom může čerpat určitá fakta ze soudních rozhodnutí nebo soudních spisů; může se dle jejich
povahy jednat o skutečnosti správnímu orgánu známé z jeho úřední činnosti ve smyslu
§50 odst. 1 správního řádu. Takovéto skutečnosti se nedokazují, důležité však je, aby jejich
uplatnění nebylo pro účastníky řízení objektivně překvapivé (srov. rozsudek NSS
ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129, č. 2038/2010 Sb. NSS). NSS se v tomto zcela
ztotožňuje se závěry krajského soudu, že odkaz na uvedený rozsudek krajského soudu
čj. 62 Af 61/2012-109 nemohl být pro stěžovatele objektivně nijak překvapivý, neboť tento
rozsudek byl uveden již v oznámení o zahájení správního řízení, včetně informací,
které se vztahují k prohlášení (viz opět rozsudek NSS ve věci sp. zn. 10 As 81/2018).
[29] V otázce sporného nenařízení ústního jednání NSS shodně s krajským soudem dospěl
k názoru, že žalovaný nepochybil, pokud ústní jednání nenařídil. Ustanovení §15 odst. 1
správního řádu stanoví, že řízení je zásadně vedeno písemně, pokud zákon nestanoví jinak
nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Ustanovení §49 odst. 1 správního řádu stanoví,
že správní orgán nařídí ústní jednání v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy,
jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Po zhodnocení okolností
má NSS za to, že s ohledem na povahu rozhodných důkazů, které byly vesměs listinné povahy,
nebyly pro nařízení ústního jednání žádné důvody. V detailech lze opět odkázat na napadený
rozsudek a rozsudky NSS ve věcech sp. zn. 6 As 59/2018 a sp. zn. 10 As 81/2018.
[30] K namítaným krátkým procesním lhůtám NSS opět ve shodě s krajským soudem
konstatuje, že lhůty stanovené žalovaným v usnesení ze dne 12. 11. 2014 (lhůta pro učinění
návrhů a vyjádření stanoviska stanovená na 5 dnů ode dne doručení usnesení a lhůta
pro vyjádření k podkladům rozhodnutí ve smyslu §36 odst. 3 správního řádu stanovená
na 10 dnů ode dne doručení usnesení) nebyly nepřiměřeně krátké a stěžovateli neznemožnily
procesní obranu. V podrobnostech NSS odkazuje na odůvodnění rozsudku krajského soudu,
protože bližší argumenty k jeho hodnocení stěžovatel ani v kasační stížnosti nevznáší. Za takový
argument totiž nelze považovat postesk, že mu byly stanoveny lhůty v řádu několika dnů,
ale žalovaný přitom vydává rozhodnutí i více než po roce po zahájení řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[32] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu
O PR AVNÉ U S NE SE NÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu Ondřejem Mrákotou v právní věci
žalobce: Mikroregion Litavka, dobrovolný svazek obcí Zdice a Chodouň, se sídlem
Husova 2, Zdice, zast. Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29,
Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem
třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7. 10. 2015,
čj. ÚOHS-R451/2014/VZ-32116/2015/322/LKo, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2018, čj. 29 Af 118/2015-493,
takto:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 10. 12. 2020, čj. 5 As 85/2018-110, se v poslední
větě bodu 3 o pr a v uj e tak, že poslední věta bodu 3 správně zní:
- Za spáchání správního deliktu žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 200 000 Kč.
Odůvodnění:
[1] NSS rozhodl v projednávané věci rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, čj. 5 As 85/2018-110,
o zamítnutí kasační stížnosti žalobce.
[2] Podle §54 odst. 4 věty první s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní
a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.
[3] Takové zjevné nesprávnosti se dopustil NSS při vyhotovení rozsudku ze dne 10. 12. 2020,
čj. 5 As 85/2018-110, neboť v poslední větě bodu 3 odůvodnění rozsudku nesprávně uvedl,
že: „Za spáchání správního deliktu žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 400 000 Kč.“, přestože žalovaný
uložil žalobci za spáchání správního deliktu pokutu ve výši 200 000 Kč.
[4] Předseda senátu proto za použití §54 odst. 4 s. ř. s. tímto usnesením opravil odůvodnění
rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2020, čj. 5 As 85/2018-110, tak, že výše uvedená část dotčená
zjevnou nesprávností se opravuje způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu