ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.345.2020:17
sp. zn. 5 Azs 345/2020 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: I. B., zast.
Mgr. Evou Reimarovou, advokátkou, se sídlem Jindřišská 5, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020,
č. j. 42 A 4/2020 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne
10. 8. 2020, č. j. CPR-39593-2/ČJ-2019-930310-V234, ve věci správního vyhoštění.
[2] Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů,
neboť při pobytové kontrole bylo zjištěno, že na území České republiky vykonává práci na stavbě
bez povolení k zaměstnání; doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských zemí
Evropské unie byla stanovena na 6 měsíců; důvody znemožňující vycestování dle §179 zákona
o pobytu cizinců nebyly shledány.
[3] V průběhu správního řízení stěžovatel namítal, že nebyly naplněny znaky soustavné práce,
nejednalo se o nelegální práci, ale pouze o krátkodobou brigádu; k povinnosti vycestovat namítal,
že v jeho domovské vlasti panuje katastrofální ekonomická situace, není tam bezpečno pro civilní
obyvatelstvo, neboť se jedná se o nedemokratickou zemi; dále obecně namítal, že nebyl zjištěn
dostatečně skutkový stav, správní orgán porušil §2 správního řádu. Rovněž v odvolání
opakovaně namítal, že nebyly splněny podmínky pro vyhoštění, neboť nebyly naplněny zákonné
znaky výkonu práce.
[4] Na shodné argumentaci poté stěžovatel setrval i v žalobě; namítal obecně
nezákonnost rozhodnutí žalovaného z důvodu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav
(porušení §3 správního řádu), a že si správní orgány neopatřily dostatek důkazů (§50 správního
řádu); tvrdil, že nebyly u něj naplněny zákonné znaky soustavné práce, a nemohlo se proto jednat
o nelegální práci; dále nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že lze vycestovat do
Moldavska, zopakoval, že zde je katastrofická ekonomická situace, není bezpečno pro obyvatele,
jedná se o nedemokratickou zemi; dále vytkl žalovanému, že nepostupoval v souladu s §2 odst. 1,
3 a 4 správního řádu; nesouhlasil s napadeným rozhodnutím o vyhoštění a se stanovenou dobou
k vycestování do 10 dnů.
[5] Krajský soud přezkoumal napadené správní rozhodnutí, přičemž se vypořádal se všemi
vznesenými žalobními námitkami; rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem a žalobu
zamítl.
[6] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu dne 30. 10. 2010 blanketní kasační
stížnost; k výzvě soudu byla kasační stížnost doplněna dne 30. 11. 2020; současně s doplněním
kasační stížnosti stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku, který odůvodnil tím, že
s ohledem na pandemii je složité najít letecká spojení; přímý let nenašel a jediná letecká cesta
zahrnuje čtyři přestupy v různých evropských zemích, což si finančně nemůže dovolit. Ve velmi
stručném doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadá oba výroky rozsudku krajského
soudu; konkrétně namítá, že se krajský soud nesprávně vypořádal s jeho žalobní námitkou
porušení §2 odst. 4 správního řádu; dále uvádí, že správní vyhoštění v délce 6 měsíců, jež mu
bylo uloženo, je v jeho případě nepřiměřené, neboť svých pochybení si nebyl vědom, a proto
přiléhavější by bylo rozhodnutí o povinnosti opustit zemi dle §50a odst. 4 zákona o pobytu
cizinců, které by stěžovateli umožnilo poté, co v zemi původu vyřídí pobytové oprávnění, se do
Schengenského prostoru vrátit.
[7] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a spisový materiál.
[8] Nejvyšší správní soud především musí konstatovat, že kasační stížnost je mimořádný
opravný prostředek proti pravomocnému rozsudku krajského soudu (§102 s. ř. s.) Z toho plyne,
že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem
zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Stěžovatel v kasační
stížnosti je povinen vymezit rozsah přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti
předestřít a konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu.
Povinností stěžovatele tudíž je sdělit, z jakých důvodů závěry krajského soudu považuje za
nezákonné, nikoliv pouze vyjádřit obecný nesouhlas s jeho rozhodnutím. Obsah a kvalita kasační
stížnosti předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
[9] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Uvedené ustanovení
nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž
zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících
předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili
veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance.
Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni
ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006-155).
[10] V kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem řízení už u
krajského soudu (srov. §104 odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.). Z textu kasační stížnosti musí
vyplývat alespoň nějaká snaha reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, a přiléhavou právní
argumentací zpochybnit rozhodovací důvody krajského soudu. Pokud tomu tak není, je taková
kasační stížnost je nepřípustná (srov. např. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009-
77, ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 Azs 101/2020 -17, nebo ze dne 30. 6. 2020, č.j. 10 As 181/2019-63).
[11] S ohledem na to, že kasační řízení se vede na nejvyšším stupni soudní soustavy, přičemž
je vyžadováno povinné zastoupení advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), je tak zcela na místě od
kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat odpovídající úroveň právní argumentace.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v kasační stížnosti, kterou stěžovatel předložil, nebyly
uplatněny žádné skutečné, resp. přípustné kasační důvody.
[12] Kasační stížnost, a to ani po doplnění, k čemuž byla právní zástupkyně vyzvána, ani
částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, stěžovatel pouze ve zcela obecné
rovině s nimi vyslovuje nesouhlas a prakticky za jedinou věcnou námitku lze považovat námitku,
že žalovaný měl za pochybení, kterého si stěžovatel nebyl vědom, rozhodnout o povinnosti
opustit zemi dle §50a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, nikoli uložit správní vyhoštění; tuto
námitku však neuplatnil stěžovatel ani ve správním řízení, ale především ani v žalobě; jedná se tak
o námitku nepřípustnou (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[13] Nejvyšší správní soud proto musí konstatovat, že kasační stížnost je nepřípustná (§104
odst. 4 s. ř. s.), proto ji dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. musel odmítnout.
[14] Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti bezprostředně po provedení
nezbytných procesních úkonů, proto již nerozhodoval samostatně o návrhu na přiznání
odkladného účinku, neboť by to bylo zjevně nadbytečné.
[15] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.;
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu