ECLI:CZ:NSS:2020:7.AFS.135.2020:14
sp. zn. 7 Afs 135/2020 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Jaroslav Zelinka,
místem podnikání Šolcova 799/56, Brno, zastoupen JUDr. Janem Slunečkem, advokátem
se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 1387/7, Praha, v řízení o kasační stížnosti subjektu: Celní jednatelství
Zelinka s. r. o., se sídlem K letišti 1088/59, Praha 6 – Ruzyně, zastoupen JUDr. Janem
Slunečkem, advokátem se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 16. 4. 2020, č. j. 62 Af 102/2018 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“)
domáhal zrušení tří rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2018, č. j. 53416/2018-900000-311,
č. j. 53418/2018-900000-311 a č. j. 53420/2018-900000-311, kterými žalovaný zamítl jeho
odvolání a potvrdil, resp. změnil, rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též
„celní úřad“) uvedená v napadených rozhodnutích (celkem 429 rozhodnutí). Celní úřad v celkem
318 rozhodnutích vydaných ve dnech 27. 9. 2016 až 10. 10. 2016 na žádost žalobce dodatečně
vyměřil dovozní clo za zboží popsané jako části a součásti telekomunikačních zařízení
a ve zbývajících 111 rozhodnutích vydaných ve dnech 5. 5. 2017 až 17. 5. 2017 rozhodl
o nevrácení dovozního cla žalobci.
[2] Krajský soud rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. 62 Af 102/2018 - 99, žalobu zamítl.
II.
[3] Celní jednatelství Zelinka s. r. o., se sídlem K letišti 1088/59, Praha 6 – Ruzyně (dále též
„stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku dne 4. 5. 2020 blanketní kasační stížnost.
Současně s kasační stížností stěžovatel zdejšímu soudu zaslal generální plnou moc ze dne
19. 5. 2016, kterou udělil advokátovi JUDr. Janu Slunečkovi.
III.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána osobou
k tomu zjevně neoprávněnou.
[5] Podle §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“) je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak (důraz přidán).
[6] Žalobcem před krajským soudem byla podnikající fyzická osoba Jaroslav Zelinka, místem
podnikání Šolcova 799/56, Brno, IČO: 643 01 249. Tatáž osoba byla ostatně příjemcem žalobou
napadených rozhodnutí žalovaného a bylo o ní jakožto o daňovém subjektu, resp. o jejích
daňových povinnostech, rozhodováno. Uvedenou osobu zastupoval v řízení před krajským
soudem na základě plné moci udělené dne 19. 5. 2016, která je součástí spisu krajského soudu,
JUDr. Jan Slunečko. Jediným dalším účastníkem řízení před krajským soudem byl žalovaný.
Žádná osoba zúčastněná na řízení v řízení před krajským soudem nevystupovala.
[7] Kasační stížnost tedy podala osoba (stěžovatel), která se řízení před krajským soudem
neúčastnila. Jedná se přitom o právnickou osobu odlišnou od žalobce jakožto podnikající fyzické
osoby. Této skutečnosti odpovídá jak označení stěžovatele v kasační stížnosti ze dne 4. 5. 2020,
tak ke kasační stížnosti přiložená plná moc. Samotná kasační stížnost k otázce aktivní procesní
legitimace stěžovatele mlčí, je ostatně velmi stručná. Tuto však nebylo možno a priori vyloučit
vzhledem k potenciální existenci právních vztahů mezi stěžovatelem a žalobcem (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 255, ze dne 24. 1. 2013,
č. j. 4 As 72/2012 - 52, či usnesení ze dne 4. 9. 2019, č. j. 8 As 63/2018 - 108). Ostatně, žalobce
i stěžovatele dle předložených plných mocí zastupuje stejný zástupce. Proto soud vyzval
stěžovatele přípisem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 7 Afs 135/2020 - 11, ke sdělení a doložení
skutečností, ze kterých vyplývá jeho oprávnění k podání kasační stížnosti proti napadenému
rozsudku, a to ve lhůtě deseti dní. Současně stěžovatele upozornil na skutečnost, že účastníky
řízení před krajským soudem byli pouze Jaroslav Zelinka, jakožto podnikající fyzická osoba,
a žalovaný, přičemž v tomto řízení nevystupovala žádná osoba zúčastněná na řízení a ani jedním
z účastníků řízení nebyl stěžovatel. Přípis byl zástupci stěžovatele doručen přihlášením do datové
schránky dne 21. 5. 2020, avšak do dnešního dne stěžovatel na výzvu nijak nereagoval.
[8] Kasační soud nepřehlédl, že Jaroslav Zelinka (žalobce) je jedním z jednatelů stěžovatele.
Jak ovšem vyplývá z rozsudků tohoto soudu ze dne 9. 3. 2006, č. j. 2 Afs 45/2005 - 50, či ze dne
31. 7. 2009, č. j. 8 Afs 46/2008 - 48, je nezbytné s ohledem na relevantní skutečnosti rozlišovat
právnickou osobu a jejího jednatele jakožto samostatnou fyzickou osobu, když obě tyto osoby
disponují vlastní právní subjektivitou. V nyní posuzovaném případě je pak rozdíl o to
významnější, že žalobce v řízení před krajským soudem sám vystupoval jako podnikající subjekt
(fyzická osoba) s rozdílným IČ, tedy osoba jednoznačně odlišná od stěžovatele. Sám stěžovatel
pak zůstal v řízení před Nejvyšším správním soudem nečinný, přestože byl řádně vyzván k tomu,
aby výše popsaný rozpor vysvětlil. Za situace, kdy kasační stížnost podala osoba odlišná
od žalobce, která nevystupovala v řízení o žalobě před krajským soudem, a která soudu
neposkytla žádné vysvětlení ohledně své aktivní procesní legitimace, nemůže Nejvyšší správní
soud sám dovozovat oprávnění této osoby k podání návrhu. Aktivní legitimace k podání návrhu
je přitom jednou ze stěžejních podmínek řízení. Její nedostatek pak zásadně vede k odmítnutí
návrhu (přiměřeně srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 11. 4. 2018, č. j. 6 Azs 374/2017 - 22).
[9] Nejvyššímu správnímu soudu s ohledem na uvedené nezbylo než konstatovat, že kasační
stížnost byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s. odmítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. července 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu