ECLI:CZ:NSS:2020:7.AFS.402.2017:48
sp. zn. 7 Afs 402/2017 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Den Braven
Czech and Slovak a.s., se sídlem Úvalno 353, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským,
advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Celní úřad
pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, proti exekučním příkazům
ze dne 11. 6. 2014, č. j. 85510-2/2014-510000-42.1, č. j. 85590-2/2014-510000-42.1
a č. j. 85537-2/2014-510000-42.1, a rozhodnutím žalovaného o námitkách proti exekučním
příkazům ze dne 8. 8. 2014, č. j. 109675-43/2014-510000-11, č. j. 109675-62/2014-510000-11
a č. j. 109675-36/2014-510000-11, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 9 Af 61/2014 - 121,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 9 Af 61/2014 - 121, s e
ve výroku II. a III. zru š u je a věc se v tomto rozsahu v rací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný nařídil vůči žalobkyni exekuci přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele
platebních služeb ve výši cla vyměřeného dodatečnými platebními výměry a úroku z prodlení,
a to v záhlaví uvedenými exekučními příkazy ze dne 11. 6. 2014. Dne 8. 8. 2014 vydal žalovaný
v záhlaví uvedená rozhodnutí o námitkách žalobkyně proti exekučním příkazům.
[2] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žaloby jak proti
exekučním příkazům, tak proti rozhodnutím o námitkách proti exekučním příkazům; městský
soud tyto žaloby spojil ke společnému projednání a v záhlaví uvedeným rozsudkem žaloby proti
exekučním příkazům odmítl pro opožděnost (výrok I.) a žaloby proti rozhodnutím o námitkách
proti exekučním příkazům zamítl (výrok II.).
[3] Vůči rozhodnutím o námitkách neakceptoval žalobní námitku chybějícího odkazu
na konkrétní exekuční titul. Žalovaný totiž v rozhodnutích o námitkách žalobkyni částečně
vyhověl a změnil exekuční příkazy tak, že v nich původně nesprávně umístěné údaje o daňové
pohledávce nahradil správným umístěním údajů a v odůvodnění upřesnil, že peněžité plnění bylo
žalobkyni uloženo Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj. Žalovaný proto zjevné nesprávnosti
v rozhodnutí o námitkách odstranil a žalobkyni mohlo být z napadených rozhodnutí zřejmé,
že existují dodatečné platební výměry vydané Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj,
které jsou exekučními tituly. K námitce chybějícího pravomocného rozhodnutí, jež by mohlo být
vykonáno, městský soud uvedl, že daňovou exekuci lze vést také na základě nepravomocného
rozhodnutí. Podstatné totiž je, zda je rozhodnutí vykonatelné, a to bez ohledu na právní moc.
Vykonatelnost dodatečných platebních výměrů žalobkyně nezpochybnila a žalovaný neměl
povinnost se touto otázkou v řízení o námitkách zabývat z úřední povinnosti.
[4] Námitka neúčinnosti doručení dodatečných platebních výměrů byla opožděná,
neboť nebyla uvedena v žalobě, ale teprve v doplňujícím vyjádření, které bylo učiněno
až po uplynutí lhůty k rozšíření žalobních bodů. Tuto námitku zároveň nelze podřadit pod včasně
uplatněný žalobní bod, že žalobkyni nebylo nic známo o tom, že by existovalo rozhodnutí,
na jehož základě by proti ní měla být vedena exekuce. Vztahovala se ke konkrétním existujícím
rozhodnutím správního orgánu, jejím obsahem proto nemůže být zároveň zpochybňování
existence doručovaného rozhodnutí. Námitka nesprávného doručení je proto nový,
avšak opožděný, žalobní bod. V projednávané věci rozhodující devátý senát městského soudu
uvedl, že si je vědom odlišného posouzení této námitky desátým senátem městského soudu
ve skutkově totožné věci. S názorem desátého senátu se však senát devátý neztotožnil a poukázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 20. 4. 2017,
č. j. 2 Afs 263/2016 - 80, v němž soud totožnou námitku posoudil jako spíše účelovou a uzavřel,
že z ní nelze dovozovat, že zpochybňuje relevanci doručení dodatečných platebních výměrů
substitučnímu zástupci advokáta.
[5] K námitce místní nepříslušnosti žalovaného městský soud uvedl, že skutečně došlo k vadě
řízení, neboť místně příslušným k vedení exekučního řízení byl Celní úřad pro Moravskoslezský
kraj. Tato vada však nezpůsobila nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť rozhodnutí
o námitkách byla vydána věcně příslušným celním úřadem a řízení bylo vedeno výhradně
písemně. Nedošlo proto k reálnému zkrácení práv žalobkyně, která ostatně takové zkrácení
ani netvrdila.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Z exekučních příkazů nebylo seznatelné, která rozhodnutí měla být předmětem exekuce,
neboť nebylo zřejmé, kdo rozhodnutí vydal. K upřesnění těchto rozhodnutí došlo teprve
v odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Teprve v žalobě proto bylo možné namítat, že žalovaný
neuvedl konkrétní pravomocné podkladové rozhodnutí, tato žalobní námitka tudíž zcela adresně
mířila na neexistenci pravomocného, a tedy i vykonatelného podkladového rozhodnutí. Městský
soud však tento žalobní bod dezinterpretoval a uzavřel, že vykonatelné může být také
nepravomocné rozhodnutí, přestože daňový řád výslovně vylučuje, aby byl nepravomocný
platební výměr předmětem výkonu rozhodnutí. Dodatečné platební výměry, které byly
podkladovými rozhodnutími pro vydání exekučních příkazů, však nenabyly právní moci
v důsledku nesprávného doručení substitučnímu zástupci advokáta, které nevyvolává právní
účinky.
[8] Žalovaný byl místně nepříslušným správcem daně. Důsledky exekučního řízení jsou
pro účastníky velmi citelné, a proto je nutné zohlednit, že čím větší jsou dopady, tím více je nutné
dbát zákonnosti řízení. Absence místní příslušnosti tak může být tolerována spíše v řízení
nalézacím než v řízení exekučním. Neobstojí proto závěr městského soudu, že absence místní
příslušnosti v projednávaném případě neměla vliv na celkovou zákonnost exekučního řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že absence výslovného označení Celního
úřadu pro Moravskoslezský kraj v exekučních příkazech nezakládala jejich vadu, neboť tento
úřad bylo možné identifikovat z jiných údajů. K otázce doručení podkladových rozhodnutí
žalovaný konstatoval, že stěžovatelka mohla tuto námitku uplatnit již v řízení o námitkách
a nejpozději po vydání rozhodnutí o námitkách bylo zřejmé, že ví, jaká rozhodnutí jsou
předmětem exekuce; ze stejného důvodu mohla také dostatečně konkrétně a včas
formulovat příslušný žalobní bod, což však neučinila. Exekuční příkaz by podle §159 zákona
č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), mohl
zrušit pouze tehdy, vyhověl-li by námitkám v celém rozsahu, avšak v projednávaném případě jim
mohl vyhovět pouze zčásti. Právní moc rozhodnutí není v případě exekučního řízení vedeného
v rámci správy cla podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť splatnost cla je upravena
unijními předpisy, které nedávají prostor pro provedení výkonu rozhodnutí až na základě
pravomocného rozhodnutí.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zároveň zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost je
zčásti důvodná.
[11] NSS v prvé řadě uvádí, že městský soud žaloby proti exekučním příkazům odmítl
pro opožděnost s odůvodněním, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též
„NSS“) ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Afs 131/2015 - 32, č. 3381/2016 Sb. NSS, nejsou námitky
podle §159 daňového řádu řádným opravným prostředkem proti exekučnímu příkazu. Žalobou
lze tudíž brojit jak proti exekučnímu příkazu, tak proti rozhodnutí o námitkách a podání námitek
nemá na lhůtu pro podání žaloby proti exekučním příkazům vliv. Protože NSS usnesením ze dne
21. 12. 2017, č. j. 1 Afs 271/2016 - 44, postupem podle §17 odst. 1 s. ř. s. zpochybnil závěry
uvedeného rozsudku a postoupil věc rozšířenému senátu, soud v nyní projednávané věci řízení
o kasační stížnosti podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přerušil usnesením
ze dne 1. 3. 2018, č. j. 7 Afs 402/2017 - 27.
[12] Rozšířený senát NSS o výše uvedené otázce rozhodl usnesením ze dne 19. 2. 2019,
č. j. 1 Afs 271/2016 - 53, č. 3873/2019 Sb. NSS, tak, že námitka podle §159 daňového řádu není
řádným opravným prostředkem, který by bylo nutné vyčerpat před podáním žaloby podle §65
odst. 1 s. ř. s., a žalobou ve správním soudnictví lze brojit jak proti exekučnímu příkazu
podle §178 daňového řádu, tak proti rozhodnutí o námitce. NSS v nyní projednávané věci
rozhodl usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. 7 Afs 402/2017 - 37, o pokračování v řízení a poskytl
účastníkům prostor k vyjádření se k závěrům rozšířeného senátu. Žalovaný uvedl, že této
možnosti nevyužije, stěžovatelka se v poskytnuté lhůtě nevyjádřila. Protože závěry rozšířeného
senátu se shodují se závěry rozsudku č. j. 7 Afs 131/2015 - 32, ze kterého městský soud v nyní
projednávané věci vycházel při posouzení včasnosti a přípustnosti žalob, výsledek řízení
před rozšířeným senátem nezakládá důvod nezákonnosti rozsudku městského soudu.
[13] K námitce neúčinnosti doručení exekučních titulů NSS uvádí, že devátý senát městského
soudu, jenž posuzoval nyní projednávanou věc, se v posouzení přípustnosti námitky rozchází
s desátým senátem městského soudu, jenž rozhodoval ve skutkově totožné věci týkající
se stěžovatelky. NSS se na podkladu kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku desátého senátu
městského soudu touto otázkou zabýval v rozsudku ze dne 24. 1. 2018, č. j. 4 Afs 224/2017 - 60,
v němž dal zapravdu senátu desátému. Dospěl totiž k závěru, že námitku neúčinnosti doručení,
uplatněnou v podání ze dne 19. 12. 2014, je možné považovat za rozvinutí žalobního bodu, podle
něhož stěžovatelka o žádném exekučním titulu nevěděla: „Podle judikatury zdejšího soudu nelze obsah
žalobních bodů posuzovat přepjatě formalisticky, jelikož takový přístup by byl v rozporu s hlavním úkolem soudů
ve správním soudnictví, kterým je ochrana veřejných subjektivních práv (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2016,
č. j. 4 Azs 285/2015 - 24). Námitku neúčinnosti doručení exekučních titulů uvedenou ve vyjádření ze dne
19. 12. 2014 je s ohledem na to třeba považovat za rozvinutí námitky uvedené v žalobě, podle které nebylo
žalobci známo žádné podkladové rozhodnutí, na základě kterého by měla být vedena exekuce. Je logické,
že žalobce o existenci exekučního titulu nevěděl, pokud mu nebyl doručen. Námitku neúčinnosti doručení
exekučního titulu pak mohl vznést až poté, co se dozvěděl o jeho existenci. Uvedená tvrzení spolu tedy souvisí
a námitka neúčinného doručení exekučních titulů proto nepředstavuje nový žalobní bod, nýbrž rozvinutí včas
uplatněného žalobního bodu.“ Zároveň odmítl vztáhnout na posouzení této otázky úvahy NSS
o konkrétnosti žalobního bodu z rozsudku č. j. 2 Afs 263/2016 - 80, resp. rozsudku ze dne
24. 3. 2017, č. j. 4 Afs 1/2017 - 193 (v obou případech jednalo se o totožnou věc týkající
se stěžovatelky).
[14] Protože se v nyní projednávaném případě jedná o skutkově a právně totožnou otázku
a NSS neshledal důvody, proč by se měl od závěrů rozsudku č. j. 4 Afs 224/2017 - 60 odchýlit,
musí v projednávaném případě s ohledem na požadavek předvídatelnosti rozhodování
a na zásadu legitimního očekávání z uvedených závěrů vycházet (shodně jako v rozsudcích NSS
ze dne 24. 6. 2019, č. j. 8 Afs 273/2017 - 69, a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 8 Afs 272/2017 - 74).
Z toho vyplývá, že také v nyní projednávané věci je nutné konstatovat, že městský soud měl
žalobní námitku neúčinnosti doručení exekučních titulů, konkretizovanou v podání
ze dne 19. 12. 2014, posoudit jako přípustnou a věcně ji vypořádat i v nyní projednávané věci;
neučinil-li tak, zatížil své rozhodnutí nezákonností.
[15] Důvodná naopak není námitka, že místní nepříslušnost správce daně v projednávaném
případě způsobila nezákonnost rozhodnutí. Městský soud vycházel z judikatury NSS, podle
které na zákonnost rozhodnutí mnohdy nemá vliv, pokud rozhodnutí vydá správní orgán místně
nepříslušný, „neboť je rozhodováno orgánem věcně příslušným a tedy odborně i jinak vybaveným k posouzení
určité otázky. […] takové pochybení nijak nezasáhne do veřejných subjektivních práv adresáta tohoto aktu,
neboť pro jeho právní sféru není vůbec podstatné, zda bylo rozhodnutí vydáno místně příslušným orgánem či nikoli.
Rozdělení věcně příslušných správních orgánů k rozhodování podle místní příslušnosti má totiž za cíl jediné,
a to přiměřeně rozložit určitou agendu mezi více správních orgánů podle určitého územního klíče a zejména
‚zpřístupnit‘ správní orgán účastníkům správních řízení, tedy zajistit rychlost a hospodárnost řízení.“
(viz rozsudek ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 Afs 159/2006 - 138, a také městským soudem citovaný
rozsudek ze dne 26. 4. 2017, č. j. 6 Afs 36/2017 - 25). Stěžovatelka zároveň netvrdila, jakým
konkrétním způsobem měla místní nepříslušnost správce daně v projednávaném případě
zasáhnout do jejích práv, ale pouze teoreticky odlišila nalézací řízení, v němž si daňový subjekt
se správcem daně „pouze píše“, a řízení exekuční, v němž správce daně může nakládat
s majetkem adresáta. Jak nicméně uvedl městský soud, i v projednávaném případě exekuční řízení
doposud probíhalo pouze písemnou formou, a proto nemohla místní nepříslušnost správce daně
způsobit újmu na právech stěžovatelky.
[16] Stěžovatelka sice v petitu kasační stížnosti navrhla zrušení celého rozsudku městského
soudu, avšak nijak nebrojila proti důvodům odmítnutí části žaloby, které provedl městský soud
výrokem I., ani formálně neuvedla jako důvod podání kasační stížnosti §103 odst. 1 písm.
e) s. ř. s., což je jediný možný důvod napadnutí odmítnutí žaloby. Dle soudu tak stěžovatelka
věcně omezila kasační stížnost pouze na výrok II. rozsudku městského soudu. Nejvyšší správní
soud, vázán rozsahem kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), proto zrušil pouze
výrok II. rozsudku městského soudu a navazující výrok III. o nákladech řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost zčásti důvodnou
a s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil rozsudek městského
soudu ve výroku II., jakož i ve výroku III. o nákladech řízení, který na výroku II. přímo závisí,
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu