Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10.06.2020, sp. zn. 8 Afs 25/2020 - 18 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2020:8.AFS.25.2020:18

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2020:8.AFS.25.2020:18
sp. zn. 8 Afs 25/2020-18 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Michala Mazance a Petra Mikeše v právní věci žalobců: a) K. Š., b) F. Š., oba zastoupeni Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, čj. 30911-3/2019-900000-317, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020, čj. 6 Af 51/2019-29, takto: I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je . II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobci (dále „stěžovatelé“) napadli u Nejvyššího správního soudu kasační stížností v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Praha ze dne 11. 4. 2019, čj. 246165/2019-510000-12, kterým bylo rozhodnuto o zabrání vybraných výrobků zajištěných rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017 (lihoviny, pivo, víno a meziprodukty) podle §42d odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. [2] Jelikož společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelé nesplnili poplatkovou povinnost [podle §4 odst. 1 písm. d) ve spojení s §2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále „zákon o soudních poplatcích“)], vyzval je Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 4. 2020, čj. 8 Afs 25/2020-8, k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za každého ze žalobců, a to do 15 dnů ode dne doručení usnesení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v kasační stížnosti neuvedli důvody, pro něž rozsudek městského soudu napadli, vyzval je Nejvyšší správní soud zároveň k doplnění těchto důvodů ve lhůtě 1 měsíce. [3] Toto usnesení bylo stěžovatelům prostřednictvím zástupkyně doručeno 4. 5. 2020. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tak skončila dnem 19. 5. 2020. Stěžovatelé však v této lhůtě (ani později ke dni vydání tohoto rozhodnutí) výzvě soudu na zaplacení soudního poplatku v souvislosti s podáním kasační stížnosti nevyhověli, ani nepožádali o osvobození od soudního poplatku anebo prodloužení lhůty k jeho úhradě. Byli přitom řádně poučeni o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. [4] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. [5] Jelikož stěžovatelé neuhradili soudní poplatek, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil s ohledem na §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. [6] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelé ve stanovené lhůtě 1 měsíce nedoplnili důvody kasační stížnosti (a ani jinak na tuto výzvu nereagovali), tudíž neodstranili ani další vadu kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, čj. 2 Afs 111/2016-29, ze dne 19. 10. 2016, čj. 3 As 207/2016-35, ze dne 22. 3. 2017, čj. 3 As 240/2016-70 či ze dne 22. 3. 2018, čj. 8 As 227/2017-35). [7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. června 2020 Milan Podhrázký předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:10.06.2020
Číslo jednací:8 Afs 25/2020 - 18
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
zastaveno
Účastníci řízení:Generální ředitelství cel
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2020:8.AFS.25.2020:18
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024