Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.08.2020, sp. zn. 8 Azs 112/2020 - 41 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.112.2020:41

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.112.2020:41
sp. zn. 8 Azs 112/2020 - 41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. B. P., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 2020, čj. 51 A 18/2020-37, takto: I. Kasační stížnost se o dm í t á . II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se domáhal toho, aby žalovaný rozhodl o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty. [2] Jelikož žalovaný v průběhu řízení o žalobě rozhodnutí vydal a tím přestal být nečinný, vzal žalobce žalobu zpět. Krajský soud proto řízení o žalobě v záhlaví uvedeným usnesením zastavil a současně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení, protože žaloba nebyla podána zjevně nedůvodně a žalobce ji vzal zpět pro pozdější chování žalovaného. [3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud pochybil, když mu neumožnil se ke zpětvzetí žaloby vyjádřit a řízení bez dalšího zastavil. Dále nesouhlasí se závěrem o své nečinnosti. Ve vydání rozhodnutí mu bránila objektivní překážka, o které žalobce musel vědět (usnesením vlády ČR č. 198 o přijetí krizového opatření bylo stěžovateli nařízeno, aby přerušil řízení). Podání žaloby bylo za takových okolností zneužitím práva. [4] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl. Kasační stížnost směřuje proti výroku o zastavení řízení pouze formálně. Fakticky veškera argumentace směřuje proti výroku o nákladech řízení, a kasační stížnost je proto nepřípustná podle §104 odst. 2 s. ř. s. O přerušení řízení žalobce nevěděl, neboť jeho zástupce s odesíláním nečinnostních žalob v souvisejících věcech započal ještě před tím, než mu bylo přerušení řízení oznámeno. O nákladech řízení krajský soud rozhoduje i bez návrhu. V situaci, kdy stěžovatel rozhodl o žádosti žalobce v průběhu soudního řízení o nečinnostní žalobě, mu muselo být jasné, že žalobce vezme žalobu zpět. Stěžovateli proto nic nebránilo, aby argumentaci, kterou uplatnil v kasační stížnosti, krajskému soudu před zastavením řízení zaslal. [5] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení, neboť pouze při jejich splnění může být kasační stížnost soudem meritorně projednána. [6] V nyní posuzované věci kasační stížnost směřuje proti usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby podle §47 písm. a) s. ř. s. Jestliže žalovaný správní orgán (zde stěžovatel) podá proti takovému usnesení kasační stížnost, jedná se o kasační stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou. Taková kasační stížnost musí být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2020, čj. 9 Afs 271/2018-52). [7] Citované závěry rozšířeného senátu plně dopadají také na nyní projednávaný případ, a proto Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele jako podanou osobou zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s.]. [8] Ostatně Nejvyšší správní soud v současné době již rozhodl stejně v několika dalších skutkově a právně shodných věcech (srovnej usnesení, všechna ze dne 29. 7. 2020, čj. 6 Azs 190/2020-31, čj. 6 Azs 191/2020-26, čj. 6 Azs 193/2020-19 a čj. 6 Azs 202/2020-20, či ze dne 14. 8. 2020, čj. 8 Azs 76/2020-49). V nyní projednávané věci přitom Nejvyšší správní soud neshledal důvody, aby se od tam učiněných závěrů odchýlil. [9] Ačkoli Nejvyšší správní soud se z důvodu odmítnutí kasační stížnosti nemohl věcí meritorně zabývat, a tedy ani řešit stěžovatelem vznesené námitky týkající se případného procesního pochybení krajského soudu spočívajícího v tom, že nedal žalovanému možnost vyjádřit se ke zpětvzetí žaloby, je shodně jako ve výše označených věcech i zde nad rámec shora uvedeného nutno upozornit, že právě s ohledem na nepřípustnost kasačních stížností žalovaného správního orgánu v případech obdobných tomu v nyní souzené věci leží těžiště odpovědnosti za rozhodovací (přezkumnou) činnost primárně na krajských soudech. Pokud přitom krajské soudy umožní stranám vyjádřit se před rozhodnutím věci k požadované náhradě nákladů řízení, může to v konkrétní věci přispět k zamezení možného zneužití práva a ke zjištění okolností vedoucích soud k aplikaci §60 odst. 7 s. ř. s., tedy k rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů soudního řízení pro existenci důvodů zvláštního zřetele hodných. V této souvislosti lze připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, čj. 1 Ans 4/2008-62, ze kterého mj. vyplývá, že soud může „aplikací §60 odst. 7 s. ř. s. ve výjimečných případech rozhodnout, že žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení dle §60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., ačkoliv byla žaloba důvodná z hlediska procesního, jestliže však byla zjevně nedůvodná z hlediska hmotněprávního. Soud v tomto aspektu musí též eventuálně posoudit, zda podání žaloby v daném případě plnilo účel předvídaný zákonem a zda nemělo spíše povahu zneužití práva“. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že „[p]rocesní odpovědnost za vznesení argumentace směřující k použití §60 odst. 7 s. ř. s. nese ta strana, která se jeho použití domáhá. Nevyplývá-li důvod pro použití daného ustanovení přímo ze soudního spisu, má soud povinnost toliko umožnit stranám, aby v přiměřené době vznesly důvody pro použití uvedeného ustanovení, a teprve poté řízení zastavit podle §47 písm. a) s. ř. s. (v případě zpětvzetí návrhu).“ [10] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné. V Brně 26. srpna 2020 Milan Podhrázký předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:26.08.2020
Číslo jednací:8 Azs 112/2020 - 41
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.112.2020:41
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024