ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.224.2020:47
sp. zn. 9 As 224/2020 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M. L., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2020, č. j. KUJCK 131169/2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2020, č. j.
55 A 3/2020 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací opakovaně zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem
Pod Kaštany 245/10, Praha 6.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 1. 2020, č. j. KUJCK 131169/2019, zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dačice, Odbor dopravy (dále jen „správní orgán
I. stupně“), který rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019, č. j. ODO/16944 - 19/URBP, uznal žalobce
vinným z přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním
provozu a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o silničním provozu“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 9. 7. 2018 v 13:35 hod
v zastavěné části obce Dačice na silnici II. třídy v ulici Kapetova, ve směru jízdy od centra,
jel nedovolenou rychlostí, neboť mu byla v tomto úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí
50 km/hod. naměřena rychlost 60 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ± 3 %
mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 57 km/hod. Za spáchání
přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1 000 Kč.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti tomuto
rozhodnutí zamítl.
[3] Nesouhlasil s žalobcem, že při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, kvůli němuž měl
být negativně ovlivněn výsledek měření rychlosti. Měření rychlosti bylo provedeno rychlometrem
ověřeným Českým metrologickým institutem (dále jen „ČMI“), schváleným k používání na území
České republiky. Jednalo se tedy o měřidlo ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“). Rychloměr ovládal proškolený
policista, záznam o přestupku prokazuje naměřenou rychlost a obsahuje veškeré podstatné údaje
o průběhu měření. Ze snímku z měření bylo patrné, že záměrný kříž se nacházel v přední části
vozidla (nachází se celý na vozidle). Argument, že přesnost měření byla ovlivněna tzv. slip effectem,
žalobce nijak neprokázal. Správní orgány nepřikročily k navrhovanému dokazování videi
ze serveru youtube.com kvůli stavu důkazního řízení. Navrhovanými důkazy vyšetřovacím
pokusem a znaleckým posudkem se žalovaný zabýval v rozhodnutí na str. 4 a odmítl je
pro nadbytečnost a účelovost. V případě žalobce byl užit certifikovaný rychloměr a nebylo
prokázáno, že při jeho užití došlo k rozporu s Návodem k obsluze (dále jen „Návod“) s přímým
dopadem na správnost měření. Vyjádření ČMI nepředložil žalobce ani správním orgánům
ani krajskému soudu, i když jeho předložení deklaroval v žalobě. Správní orgány ani krajský soud
neměly povinnost za dané důkazní situace obstarat tuto listinu z vlastní iniciativy. Krajskému
soudu je známo, že žalobce požádal ČMI o různá vyjádření, z nichž však plyne pouze to, co je
zřejmé i ze samotné certifikace rychloměrů, a to povinnost dodržovat Návod při jejich využití.
Správní orgány měly dostatečné důkazy k prokázání spáchání přestupku. Provedení Návodu jako
důkazu by v takové situaci bylo nadbytečné a v rozporu s procesní ekonomií, jelikož správní spis
obsahuje veškeré podklady pro zachycení správnosti provedeného měření u zjištěného přestupku.
[4] K námitce o výši pokuty uvedl, že nemá pochybnosti o její zákonnosti
a přezkoumatelnosti. Ukládání sankce za správní delikty a rozhodování o její výši se děje ve sféře
volného správního uvážení. Správní orgán I. stupně se při svém rozhodování o uložení sankce
zabýval materiální stránkou přestupku, zákonem chráněným zájmem i okolnostmi spáchání
projednávaného přestupku. Vyslovil se též ke skutečnosti, že žalobce byl pachatelem řady
dopravních přestupků. K tomu přihlédl pouze v rovině hodnocení jeho osobnosti. Krajský soud
se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 3. 5. 2013,
č. j. 60 A 1/2013 - 49, č. 2912/2013 Sb. NSS, že správní orgány mohou ze skutečnosti,
že žalobce v minulosti spáchal obdobné či další přestupky, vyvodit závěry o jeho sklonech
k porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán I. stupně dále
přihlédl k záznamům v evidenční kartě řidiče a zhodnotil žalobce jako řidiče, na kterého nelze
pohlížet jako na bezúhonného, ostatně ani po dosud uložených trestech svého jednání
nezanechal. Na úseku komunikace, kde k přestupku došlo, lze v čase jeho spáchání očekávat
zvýšení pohybu chodců a vozidel, což bylo dostatečně zdůvodněno v rámci úvah o výši trestu.
Na nutnosti dodržovat dopravní předpisy nemění nic ani skutečnost, že v projednávaném případě
došlo k mírnému překročení o 7 km/hod.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností,
jejíž důvody spadají pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Nesouhlasí se závěrem, že provedení Návodu bylo nadbytečné. Není možné dokázat,
že měření proběhlo v souladu s Návodem, když jeho obsah nebyl prokázán v řízení. Ani samotná
skutečnost, že rychloměr zobrazil fotografii, neprokazuje, že by bylo měřeno v souladu
s Návodem, neboť ji popírá sám ČMI, který tyto rychloměry schvaluje. ČMI se k projednávané
věci vyjádřil tak, že žádný rychloměr nemá funkci, která by hlídala dodržení všech bodů Návodu.
Předmětem jeho žalobní výtky nebylo, že správní orgán odmítl provést navržený důkaz, nýbrž to,
že učinil závěr o souladu měření s Návodem, ačkoliv o něm nebylo provedeno dokazování.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 4. 2016,
č. j. 7 As 27/2016 - 31, pokud nebyl Návod měřícího zařízení proveden jako důkaz, nemohly
správní orgány konstatovat jeho dodržení. Krajský soud tak měl posoudit, zda byl konstatován
soulad měření s Návodem a zda byl k tomu proveden důkaz. Jelikož Návod k důkazu proveden
nebyl, měl aplikovat právní názor z výše uvedeného rozsudku. K tvrzení o nepřiložení vyjádření
ČMI uvádí, že jej přiložil jako přílohu své žaloby.
[7] Ohledně výše pokuty namítl, že právní předpis neumožňuje, aby o její výši bylo
rozhodováno na základě selektivního výběru jedné nebo dvou přitěžujících okolností a pominutí
okolností zbylých. Je absurdní, aby správní orgán vybral pouze jednu okolnost, která je v jeho
neprospěch, a podle ní rozhodl o výši sankce. Správnímu orgánu vyplývala povinnost přihlédnout
k míře zavinění z §38 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení
o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Přestupek zavinil ve formě
nevědomé nedbalosti, tedy okolnosti jdoucí v jeho prospěch. Tuto otázku pominuly jak správní
orgány, tak krajský soud. Také nijak nepřihlédly k tomu, že se přestupek obešel bez následků.
Závěr, že v rozhodnutí o uložení sankce musí být zohledněna všechna kritéria, která jsou spojena
s výší sankce, vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2019, č. j. 9 As 56/2019 - 28.
[8] Správní orgán I. stupně rozhodl na základě neprokázané okolnosti, a to tvrzení, že v době
spáchání přestupku byl na silnici zvýšený provoz. V čase, kdy k přestupku došlo (mezi jednou
a druhou hodinou odpoledne), je však provoz na silnici velmi mírný, co je obecně známou
skutečností. Z pořízené fotografie vyplývá, že na ulici v čase měření nebyl jediný chodec, cyklista
či vozidlo. Stěžovateli tak byla k tíži kladena okolnost, která nebyla pravdivá ani prokázaná a která
byla v rozporu se spisem. Správní úvaha tak v tomto případě vybočila z mezí logiky, příp. byla
zneužita. K námitce nepřihlédnutí k mírnému překročení nejvyšší dovolené rychlosti se krajský
soud vyjádřil tak, že i mírné překročení je společensky nebezpečné a naplňuje skutkovou podstatu
přestupku. Nic takového však nerozporoval, pouze namítal, že míra překročení nejvyšší dovolené
rychlosti měla být hodnocena jako okolnost polehčující.
[9] Následně stěžovatel na dvanácti stranách uvádí svůj nesouhlas s vyvěšením jména svého
zástupce na webových stránkách NSS a polemizuje s rozhodnutími NSS i jiných soudů,
které se již touto otázkou zabývaly. Požaduje předání stížnosti státní správě NSS.
[10] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. K námitce neprovedení důkazu Návodem
uvedl, že není účelem řízení o projednávaném přestupku, aby správní orgány vždy prokazovaly
soulad měření s Návodem. To, že byl měřič rychlosti řádně ověřen v souladu s Metodickým
postupem při ověřování laserových rychloměrů, bylo zřejmé z přiloženého ověřovacího listu
silničního rychloměru. Návod je pouze jakýmsi manuálem, který slouží k obsluze zařízení, navíc
je po celou dobu součástí spisového materiálu a zástupce stěžovatele se s ním seznámil při ústním
jednání dne 28. 1. 2019. Základním nástrojem pro zjištění správnosti měření je záznam
o přestupku, ve kterém je zdokumentováno měřené vozidlo prostřednictvím fotografie
z provedeného měření se všemi údaji, které jsou potřebné k měření. Zařízení je plně automatické
a k zaznamenání měření dojde pouze v případě řádného měření. Ze správního spisu, je zřejmé,
že obsluha byla řádně proškolena, a není tedy pochyb o řádném způsobu obsluhy použitého
laserového měřiče. Správní orgány neměly povinnost provést důkaz Návodem,
jelikož z předložených podkladů nevznikly žádné pochybnosti o správnosti provedení měření
(viz rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 As 118/2013 - 61). Takovou kontrolu je třeba
provádět pouze, pokud by vyvstaly pochybnosti o správnosti postupu z předložených podkladů.
Námitkou ohledně tzv. slip effectu, tedy efektu skluzu, nelze zpochybnit měření daným
rychloměrem, jelikož ten prošel ověřovacím procesem dle zákona o metrologii. Laserový měřič
ProLaser III pracuje na principu laserového paprsku, který měření řádně zaznamenal tak,
že se měřící kříž nacházel na přední části vozidla s jasně čitelnou registrační značkou vozidla.
Úhel laserového paprsku s okrajem vozovky či povrchem nemá pro výsledek měření žádný
význam. Rozhodné je pouze to, aby mezi rychloměrem a cílem nebyla optická překážka,
která v daném případě nebyla. Fotografie jsou navíc generovány programem,
se kterým nelze manipulovat. Pokuta byla uložena na samé horní hranici zákonného rozpětí
z důvodu zájmu společnosti na tom, aby nedocházelo k porušování pravidel provozu
na pozemních komunikacích. Překročení rychlosti bylo zjištěno kolem 13.35 hod.,
kdy je na komunikaci vysoký pohyb vozidel a osob. Přihlédl též k evidenční kartě řidiče obsažené
ve správním spise, podle které stěžovatel porušil silniční předpisy opakovaně. Sankce 2 500 Kč
je v takovém případě zákonná a řádně odůvodněná. K formě zavinění připomíná, že dle zákona
o přestupcích postačí k odpovědnosti za porušení právní povinnosti zavinění z nedbalosti.
V rozhodnutí je tak dostatečně stanovena forma zavinění.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] K první námitce směřující proti neprovedení důkazu Návodem NSS uvádí, že jeho
provedení v řízení nebylo k prokázání skutkového stavu nutné. K naměření překročení dovolené
rychlosti byl použit ruční laserový měřič rychlosti ProLaser III, jehož Návod je uveden na č. l. 8 - 9
správního spisu. Jak vyplývá z Ověřovacího listu na č. l. 10 správního spisu, zkouška funkčnosti
tohoto měřiče proběhla dne 20. 12. 2017 a platnost jeho ověření platila do 19. 12. 2018, tedy více
jak pět měsíců ode dne spáchání přestupku. K užívání tohoto zařízení byl dle Protokolu
o proškolení obsluhy (č. l. 5 správního spisu) proškolen strážník Stanislav Zelenka,
který jej následně obsluhoval dne 9. 7. 2018. Záznam o spáchání přestupku (č. l. 3 správního
spisu) obsahuje údaje o osobě pachatele a jeho vozidla a dále dobu a místo spáchání přestupku
a naměřenou rychlost. Součástí správního spisu je i protokol o výslechu svědka strážníka
Stanislava Zelenky (č. l. 33 správního spisu), který k používání rychloměru uvedl, že pokud
projíždějící vozidlo překročí stanovenou rychlost, tak rychloměr vytvoří fotografii a štítek,
který se spáruje s fotografií, jen pokud ta je čitelná. Z fotografie, která je součástí správního spisu
(č. l. 2) je zřejmé, že vozidlo, které překročilo dovolenou rychlost, bylo vozidlo stěžovatele,
což ani on sám nepopírá. Též je z fotografie zřejmé, že mezi rychloměrem a vozidlem nebyla
žádná optická překážka, která by měření ovlivnila. NSS se ztotožňuje se závěry rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, č. j. 33 A 102/2016 - 66, že není možné, aby došlo
k tzv. slip effectu, tedy ke sklouznutí měřícího paprsku, když z fotografie z provedeného měření
je zcela zřejmé, že záměrný kříž je umístěný na přední části vozidla (kde správně má být)
a nikoliv například v blízkosti světel nebo částečně mimo vozidlo.
[14] S námitkou neprovedení důkazu Návodem se krajský soud řádně vypořádal v bodech
23 a násl. rozsudku, ve kterém správně připomněl rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2017,
č. j. 2 As 191/2017 - 56. Podle jeho závěrů nejsou pochybnosti o bezvadném měření rychlosti
vozidla, pokud certifikovaný a ověřený rychloměr poskytl jednoznačný výsledek měření rychlosti
namísto chybového hlášení, tak jak se tomu stalo v projednávaném případě. Návod navíc není
nutné provést, pokud je možné z ostatních důkazů učinit závěry o zákonnosti průběhu měření
(viz rozsudek NSS č. j. 4 As 118/2013 - 61). Soulad měření s Návodem tak bylo
v projednávaném případě možné předpokládat a není zřejmé, jak by při řádně provedeném
měření mohlo dojít k nesouladu s Návodem. Stěžovatel sám žádný konkrétní nesoulad,
kvůli kterému by bylo možné pochybovat o správnosti rychloměru, kromě tzv. slip effectu, neuvádí.
S touto námitkou se žalovaný i krajský soud řádně vypořádali. NSS se tak ztotožňuje s jejich
závěry ohledně nadbytečnosti provedení důkazu Návodem.
[15] V kasační stížnosti namítaný rozsudek NSS č. j. 7 As 27/2016 - 31 se od projednávané
věci liší tím, že v tehdejším případě krajský soud pouze obecně konstatoval, že se správní orgány
otázkou neprovedení Návodu jako důkazu již zabývaly a že on se s jejich závěry ztotožňuje.
Takový závěr je ale nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. V tehdejším případě měl navíc
stěžovatel odborný posudek, který správní orgány odmítly provést a nijak se s ním nevypořádaly.
V nyní projednávaném případě však krajský soud řádně uvedl v bodech 23 - 27 důvody,
proč je soulad měření s Návodem zřejmý i bez provedení navrhnutého důkazu Návodem,
a stěžovatel žádný další důkaz k této skutečnosti nenavrhoval. Vyjádření ČMI je obecnou formou
odpovědi na žádost o informace, ve které se pouze uvádí, že nelze vyloučit chyby v měření,
i když měření proběhne (tj. nezobrazí se chybové hlášení), ale nevztahuje se ke konkrétnímu
případu ani ke konkrétnímu měřicímu zařízení a umístění záměrného kříže. Ačkoliv není pravdivé
tvrzení krajského soudu, že stěžovatel nedoložil žádné „vyjádření“ ČMI, jelikož fakticky doložil
k žalobě výše uvedenou odpověď ČMI, krajský soud správně v bodě 26 rozsudku uvedl, že tyto
odpovědi podávají pouze již zcela zřejmé a obecné informace o nutnosti dodržování Návodu,
což však v projednávaném případě není nijak sporné.
[16] Druhá námitka směřovala vůči nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti úvahy o výměře
pokuty.
[17] Dle §125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu se za přestupek uloží pokuta
od 1 500 do 2 500 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 až 4 a písm. k).
[18] Dle §37 zákona o přestupcích má správní orgán při určení druhu sankce a její výměry
přihlédnout zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem,
k osobním poměrům pachatele a k tomu, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen
v disciplinárním řízení.
[19] Dle §38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem
zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem
a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku, okolnostmi spáchání přestupku,
u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění, popřípadě pohnutkou, je-li tato znakem
skutkové podstaty přestupku, délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele
nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele a počtem
jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.
[20] Z judikatury NSS vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost
správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (srov. rozsudek NSS
ze dne 29. 6. 2005, č. j. 8 As 5/2005 - 53, č. 1062/2007 Sb. NSS). V projednávaném případě
zvolil správní orgán I. stupně uložení pokuty na horní hranici zákonného rozpětí, tedy ve výši
2 500 Kč. Své rozhodnutí o výši uložené pokuty odůvodnil tím, že na stěžovatele nelze pohlížet
jako na bezúhonného. Tento závěr dovodil z výpisu z karty řidiče, podle které se stěžovatel
dopustil celkem osmi přestupků, z nichž sedm bylo právě překročení dovolené rychlosti. Z toho
dovodil, že uložené správní tresty neměly vliv na to, aby takového jednání zanechal. Dále přihlédl
k času spáchání přestupku, jelikož k přestupku došlo v období, kdy je na silnicích zvýšený provoz
a s tím související zvýšený pohyb chodců. Naopak se nezabýval osobními ani majetkovými
poměry, jelikož zákonná sazba pokuty nedosahuje výše, která by mohla být považována
za likvidační.
[21] Namítaný rozsudek NSS č. j. 9 As 56/2019 - 28 není přiléhavý, jelikož se týkal případu,
kdy správní orgány rozhodly o výši pokuty pouze na základě citace obecných zákonných kritérií
bez jakékoliv aplikace na případ tehdejší stěžovatelky. V nyní projednávané věci však uvedly
konkrétní skutečnosti, kterými se při rozhodování o výši sankce zabývaly a z čeho usoudily,
že je nutné přikročit k uložení pokuty v horní hranici zákonné sazby. Uvedly, že k překročení
zákona došlo u stěžovatele vícekrát a že ani dřívější postih ho nevedl k respektování pravidel
silničního provozu. V posuzovaném případě správní orgány přiléhavě reflektovaly potřebu
zvýšené represe ukládané sankce s ohledem na osobu pachatele. Šlo sice o pouze mírné
překročení dovolené rychlosti o 7 km/hod., nicméně osoba pachatele i s přihlédnutím k tomuto
malému překročení nezavdává pochybnosti o přiměřenosti výši pokuty. Rozhodnutí správních
orgánů i rozsudek krajského soudu tedy obstojí.
[22] Je třeba zdůraznit, že kritéria vyjmenovaná v §37 a 38 zákona o přestupcích jsou
demonstrativní. Není tedy třeba, aby správní orgány vyčerpávajícím způsobem přezkoumaly
naplnění každého z nich. Správní orgán I. stupně v posuzované věci nepřekročil zákonné meze
správního uvážení a stanovil sankci v přiměřené výši (srov. rozsudek ze dne 16. 8. 2016,
č. j. 6 As 119/2016 - 36, nebo rozsudek ze dne 17. 6. 2020, č. j. 1 As 80/2020 - 36).
[23] Skutečnost, že v době spáchání přestupku nebylo na ulici žádné jiné auto či chodec,
a proto není možné tvrdit, že v daném čase je na tomto místě zvýšený provoz, není relevantní.
Krátký okamžik, během něhož došlo ke spáchání přestupku, nemá žádnou vypovídací hodnotu.
NSS tak souhlasí se závěry krajského soudu ohledně této námitky, kterou se zabýval v bodech
29 - 33 svého rozsudku.
[24] K námitce, že krajský soud nepřihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel spáchal přestupek
ve formě nedbalosti nevědomé, je třeba uvést, že samotný zákon o přestupcích v §15 odst. 1 věta
druhá uvádí, že k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přestupku postačí zavinění
z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. U přestupku
uvedeného v §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákon o silničním provozu neuvádí, že by vyžadoval
k naplnění subjektivní stránky úmyslné zavinění nebo nedbalost vědomou, což znamená,
že i v tomto případě postačí zavinění z nedbalosti nevědomé. Spáchání přestupku v jeho
zákonem očekávané formě není polehčující okolností (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2020,
č. j. 10 As 149/2019 - 43). Správní orgán I. stupně se formou zavinění zabýval na str. 8 svého
rozhodnutí, není proto pravda, že by ji opomenul.
[25] Ani námitka, že správní orgány měly přihlédnout k tomu, že se přestupek obešel
bez následku, není důvodná. NSS se otázkou posuzování následku u přestupků v oblasti
silničního provozu zabýval v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 284/2018 - 32, v jehož
bodech 24 a 25 uvedl: „Skutkové podstaty přestupků v oblasti silničního provozu jsou konstruovány ve značné
míře právě jako ohrožovací. Je tomu proto, že chráněným zájmem je zde bezpečnost a plynulost silničního provozu.
Charakteristikou tohoto provozu je hustota, intenzita, pohyb značného množství osob a věcí. Povaha provozu
předpokládá vysokou míru sebekázně každého účastníka, dobrovolné a uvědomělé dodržování jeho pravidel,
protože možnosti regulace, včetně zásahů proti porušování, jsou omezené. Riziko vzniku škod na životech, zdraví
a majetku je přitom trvale přítomné. Důležitou funkcí sankčních oblastí práva je preventivní působení na adresáty
uložených povinností, ať již v rovině příkazů nebo zákazů. Jestliže k naplnění skutkové podstaty ohrožovacího
přestupku postačí právě hrozba následků, je přestupek dokonán jednáním, které ohrožuje bezpečnost silničního
provozu, aniž by bylo požadováno, aby došlo k poruchovému následku, tedy typicky k dopravní nehodě se škodami
na zdraví či majetku. To, že k takovému následku nedošlo, nelze proto v rámci ukládání správní sankce
u ohrožovacích deliktů zohlednit ve prospěch pachatele.“ Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgány
ani krajský soud nepochybily, když nepřihlédly ke skutečnosti, že se přestupek v projednávaném
případě obešel bez následků, jako ke skutečnosti polehčující.
[26] K nesouhlasu stěžovatele a jeho advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na internet
vyjádřenému v kasační stížnosti soud připomíná, že se jedná o porozsudkovou agendu a že není
namístě předkládat tento požadavek znovu státní správě NSS, jak v kasační stížnosti požaduje.
Předseda NSS už totiž na obdobnou žádost opakovaně zareagoval. Učinil tak vůči témuž
advokátovi přípisem ze dne 25. 11. 2019, č. j. S 139/2019 - 7, v němž jasně uvedl, že dalším
žádostem téhož advokáta a stejného obsahu již odmítne bez dalšího vyhovět. Za této situace
je nynější opakovanou žádost, jíž se stěžovatelův zástupce znovu domáhá odpovědi,
kterou již od věcně příslušného orgánu opakovaně dostal, nutno pokládat za účelovou. Nyní
rozhodující senát také v souladu s jasným vyjádřením předsedy NSS mu tuto žádost znovu
nepředkládal, neboť odpověď na svou žádost již stěžovatelův zástupce obdržel dříve.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Neúspěšný stěžovatel proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
[29] Stěžovatel ve věci opakovaně zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč. Nejprve dne 16. 9. 2020 (č. l. 18 soudního spisu), poté znovu dne 6. 10. 2020
(č. l. 26 soudního spisu). Byly proto naplněny podmínky pro vrácení zaplaceného soudního
poplatku (§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů) ve výši 5 000 Kč. Soudní poplatek bude stěžovateli vyplacen z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu