ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.193.2020:42
sp. zn. 9 Azs 193/2020 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) A. T., b) nezl.
A. M., c) nezl. S. M., žalobci b) a c) zast. zákonnou zástupkyní žalobkyní a), všichni zast. Mgr.
Lenkou Grulichovou, advokátkou se sídlem Palackého 108, Rychnov nad Kněžnou, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 7. 2019, č. j. OAM-25/LE-LE05-ZA13-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2020, č. j. 43
Az 16/2019 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobců se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
ve výši 7 740 Kč. Tato částka bude vyplacena Mgr. Lence Grulichové, advokátce
se sídlem Palackého 108, Rychnov nad Kněžnou, z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 31. 7. 2019, č. j. OAM-25/LE-LE05-ZA13-2019, zamítlo žádost žalobců o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu”).
[2] Žalobkyně a) jménem svým a svých nezletilých dětí žalobců b) a c) napadla rozhodnutí
žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl
rozsudkem ze dne 20. 7. 2020. Nebyly dle něj dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany
ve formě doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Doplňkové ochrany se domáhali kvůli
nátlaku věřitelů, kterému čelili v zemi původu, tj. v Arménii. Tento nátlak nicméně, jak sami
připustili, nikdy nepřekročil hranice slovního vyhrožování. Žalobkyně a) ani její manžel se nijak
nepokusili obrátit na místní úřady či bezpečnostní složky a dovolat se jejich pomoci. Reálnou
možností takové pomoci se zabýval ve svém rozhodnutí i žalovaný, který opatřil podklady
k situaci v Arménii cíleně zaměřené na fungování policejního sboru v zemi. Z těchto podkladů
vyplývá, že arménská policie spory mezi soukromými osobami i přes problémy s korupcí
normálně řeší. K námitce, že z podkladů se dají vyvodit pouhé obecné závěry, podotkl,
že žalobkyně a) ani její manžel neuvedli v řízení o udělení mezinárodní ochrany žádné konkrétní
skutečnosti, které by měly prokazovat rozpor s těmito obecnými závěry. Naopak měl za to,
že žalobkyně a) a její manžel bez zjevného důvodu uvěřili výhrůžce věřitele, který měl manžela
žalobkyně a) varovat, aby se neobracel na policejní orgány, což bylo ale očekávatelné vzhledem
k situaci, ve které se nacházeli. Též se vypořádal s argumentací rozsudkem Nejvyššího správního
soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 4. 2015, č. j. 5 Azs 50/2014 - 34, který se skutkově lišil
od projednávané věci, jelikož v něm posuzované rozhodnutí žalovaného nemělo oporu
ve správním spisu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Jsou přesvědčeni, že krajský soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jelikož
se nezabýval faktickou možností využití prostředků ochrany proti možnému násilí ze strany
věřitelů v jejich zemi původu a vycházel z podkladů žalovaného, které ale nebyly dostatečně
aktuální a relevantní. Názor, že jim nic nebránilo v tom, aby se obrátili na místní orgány, nemá
oporu ve správním spisu, jelikož jim bránily především výhrůžky věřitelů, aby se na policejní
orgán neobraceli, a také neschopnost země původu poskytnout jim účinnou ochranu, což vyplývá
ze správního spisu. Stejně jako v žalobě připomněli rozsudek NSS č. j. 5 Azs 50/2014 - 34, podle
kterého obavy z věřitelů mohou mít při splnění dalších podmínek význam z hlediska možného
udělení doplňkové ochrany.
[5] Krajský soud také nesprávně posoudil fakt, že žalovaný vydal nepřezkoumatelné
rozhodnutí, ze kterého nevyplývá, s jakými podklady, v jaké míře a jakým způsobem pracoval.
Z podkladů naopak vyplývá, že policie v Arménii má problémy s korupcí a občané jsou
v některých případech méně ochotni se na ni při řešení konfliktů obracet. Odkázali na závěry
rozsudku NSS ze dne 28. 2. 2007, č. j. 4 Azs 146/2006 - 100, že samotné nevyčerpání veškerých
právních prostředků v dané zemi nemůže být důvodem pro neudělení azylu. Neztotožňují
se s tvrzením, že jim v dovolání se ochrany v zemi původu nic nebránilo a že výhrůžky věřitelů
směřující proti nim byly v jejich situaci celkem očekávatelné. Těmito výhrůžkami se žalovaný
ani krajský soud nezabývali a nemohli vědět, jak vypadaly, jaké intenzity dosahovaly, přesto
je zhodnotili jako výhrůžky, které nebyly myšleny vážně. Nevypořádali se ani s otázkou,
zda se v případě návratu do vlasti jednání věřitelů nebude stupňovat a zda stěžovatelům nehrozí
skutečné nebezpečí vážné újmy. Při svém rozhodnutí měli provést tzv. test „reálného nebezpečí“,
který je důkazním standardem, v projednávaném případě však nebyl proveden.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ji navrhl odmítnout pro nepřijatelnost,
popřípadě ji zamítnout pro nedůvodnost. Všechny námitky považuje za nedůvodné,
což jednoznačně vyplývá z obsahu správního spisu. Bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelé
neuvedli žádné skutečnosti, které by žalovaného měly vést k závěru o naplnění důvodů
pro udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem. Ve svém rozhodnutí vycházel
ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval
se všemi skutečnostmi, které stěžovatelé uvedli v průběhu správního řízení, a opatřil si potřebné
doklady a objektivní informace pro rozhodnutí.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal
přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, NSS se zabýval v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb.
NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly
plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Obavou žadatele o mezinárodní ochranu z pronásledování a výhrůžek ze strany
soukromých osob ohledně vymáhání dluhů a nemožností domoci se ochrany státu se NSS
zabýval již v celé řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 5/2003 - 51). Stěžovatelé se prokazatelně nepokusili kontaktovat příslušné orgány
se žádostí o pomoc (viz rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009
Sb. NSS, ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, nebo ze dne 18. 12. 2008,
č. j. 1 Azs 86/2008 - 101, č. 1806/2009 Sb. NSS). NSS také konstantně judikuje, že pouhá
nedůvěra stěžovatelů ve státní instituce v zemi původu není důvodem pro udělení azylu
(např. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37). Stěžovatelé neuvádí žádné
skutečnosti, kterými by se NSS ve své judikatuře týkající se obav z pronásledování soukromými
osobami z důvodu finančních závazků dříve nezabýval.
[11] Rozsudek NSS č. j. 5 Azs 50/2014 - 34, jak správně uvedl krajský soud,
se od projednávaného případu liší, jelikož v tehdy projednávané věci správní orgán pochybil, když
své rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany založil na závěrech, které nevyplývaly
ze správního spisu. Podle správního orgánu bylo možné se při výhrůžkách soukromé osoby
v zemi původu stěžovatele (v Indii) obrátit na místní policejní orgány, došel tudíž k závěru, že mu
nehrozí nebezpečí žádné újmy. Ze správního spisu ale vyplývalo, že policejní orgán v oblasti,
odkud stěžovatel pocházel, často odmítal zabývat se trestními oznámeními, snažil se chránit
známé zločince a často býval zneužíván těmi, kteří byli u moci. Z toho vyplývalo,
že by se stěžovatel jejich ochrany nedomohl. Ten také tvrdil, že jeho věřitel byl v oblasti známý
lichvář, který měl již několik svých dřívějších dlužníků zavraždit. S tímto jeho tvrzením
se ale v tehdejším případě žalovaný řádně nevypořádal. Situace v nyní projednávaném případě
je však odlišná. V dokumentu „Arménie - Informace OAMP 8. července 2019“ zaměřeném
na arménskou policii, jenž je součástí správního spisu (č. l. 45), je citována zpráva Dánské
imigrační služby z roku 2016, která uvádí, že ve vztahu k justici a policii proběhly v posledních
letech některé pozitivní změny, došlo k reformám, které pozitivně ovlivnily chování policie,
a dochází častěji k řízením proti policistům, kteří se měli dopustit porušení zákona. Tato zpráva
též uvádí, že arménská policie běžně řeší konflikty mezi soukromými osobami, nicméně arménští
občané jsou méně ochotni se na policii a úřady obracet při sporech, ve kterých jsou zapojeni
„dobře situovaní“ lidé. Výroční zpráva ministerstva zahraničních věcí USA za rok 2018 sice
uvádí, že policie často nezákonně zadržuje jedince pod záminkou, že je předvolá jako klíčové
svědky, díky čemuž jim nemusí přiznávat právo na obhájce, nicméně stěžovatelé nejsou v situaci,
kdy by jim prokazatelně mělo hrozit po návratu do vlasti podobné zacházení. Nic takového
ani ve své kasační stížnosti netvrdí. Závěry žalovaného jsou tak v projednávaném případě
odůvodněné a vycházejí ze správního spisu.
[12] Obdobně nepřiléhavý je i odkaz na rozsudek NSS č. j. 4 Azs 146/2006 - 100,
který se zabýval situací, kdy stěžovatelka patřila k menšině, která byla v zemi původu terčem
diskriminace a pronásledování ze strany úřadů a policie, a proto nebylo v jejím případě možné
dovolávat se jejich účinné ochrany. Stěžovatelé však k žádné pronásledované menšině nepatří
a ani to netvrdí.
[13] Na závěr je třeba se vyjádřit k námitce opominutí testu „reálného nebezpečí“, tedy
k posuzování, zdali žadateli o mezinárodní ochranu nehrozí reálné nebezpečí nelidského
a ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. „Reálným
nebezpečím“ (§14a odst. 1 zákona o azylu užívá ve stejném významu slovní spojení „skutečné
nebezpečí“) je nutno rozumět to, že ve významném procentu případů obdobných situaci žadatele
o mezinárodní ochranu dojde k nežádoucímu následku, takže má dobré důvody se domnívat,
že takovýto následek může s významnou pravděpodobností postihnout i jeho (viz např. rozsudek
NSS ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1 Azs 137/2018 - 50, č. 3801/2018 Sb. NSS). Žalovaný se tímto
testem zabýval na str. 6 - 7 svého rozhodnutí a dostatečně objasnil, jak došel k závěru, že žádné
takové reálné nebezpečí při návratu do země původu nehrozí. Podle Informace MZV ČR ze dne
14. 2. 2019, č. j. 102114/2019-LPTP (č. l. 42 správního spisu) jim po návratu do Arménie
nehrozí, že by byli vyslýcháni či jinak pronásledováni, a stěžovatelka a) má možnost požádat
tamější instituce o pomoc se zařazením do běžného života. Stěžovatelé ani netvrdili, že by jim
při návratu do vlasti nějaké nebezpečí ze strany místních orgánů hrozilo.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Situace stěžovatelů a jimi vznesené
námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil, či potřebu se od dříve
přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil v rámci jednotlivých senátů odlišně.
Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do právního
postavení stěžovatelů. NSS proto odmítl kasační stížnost podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[16] Usnesením NSS ze dne 31. 8. 2020, č. j. 9 Azs 193/2020 - 25, byla stěžovatelům
ustanovena zástupkyně z řad advokátů. Ustanovená zástupkyně v řízení učinila jeden úkon právní
služby, a sice podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na skutečnost, že ustanovená zástupkyně společně
zastupovala všechny tři stěžovatele, náleží za každou z těchto osob za každý úkon odměna
ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky] snížená o 20 % podle §12
odst. 4 advokátního tarifu, tj. 2 480 Kč, celkem tedy za jeden úkon pro tři stěžovatele 7 440 Kč.
Dále uvedené zástupkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), a celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí 7 740 Kč.
Zástupkyně stěžovatelů není plátkyní daně z přidané hodnoty. Částka ve výši 7 740 Kč bude
vyplacena z účtu NSS ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu