ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.231.2020:38
sp. zn. 9 Azs 231/2020 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: B. P., zast. Mgr. Beatou
Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 12. 2. 2020, č. j. OAM-1113/ZA-ZA11-ZA20-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2020, č. j. 19 Az 16/2020 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce se sídlem Masarykovy
sady 76/18, Český Těšín, se př i z ná v á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 6 353 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 12. 2. 2020, č. j. OAM-
1113/ZA-ZA11-ZA20-2019, zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), neboť shledalo, že žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní
ochranu, která však byla nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Během řízení
výslovně odkázal na důvody, pro něž podal již svoji první žádost o mezinárodní ochranu,
která však byla zamítnuta, což potvrdil i přezkum před správními soudy. Pouze obecně zmínil,
že se situace v Gruzii stále zhoršuje. Neuvedl tedy žádnou novou skutečnost ve smyslu §11a
odst. 1 písm. b) zákona o azylu ani důvody svědčící o pronásledování nebo hrozbě vážné újmy
ve smyslu tohoto zákona.
[2] Toto rozhodnutí napadl žalobce u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
který žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Žalovaný postupoval ve shodě s předchozí
judikaturou správních soudů, když v rozhodnutí popsal, že žalobce neuvedl nové skutečnosti
a že v zemi původu, tzn. Gruzii, nedošlo k takovým změnám, které by zakládaly důvodnost
udělení mezinárodní ochrany. Žalobce už v řízení před žalovaným výslovně připustil, že nové
skutečnosti neuvádí. Situaci v Gruzii postačilo vypořádat odkazem na podklady pro rozhodnutí
obsažené ve spisu, jež se jí věnují. Gruzie je navíc bezpečnou zemí původu podle vyhlášky
Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně
cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“). Postup žalovaného
proto shledal zákonným.
II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů, jež podřadil pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasil se způsobem, jakým
krajský soud vypořádal otázku přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Z tohoto
pochybení krajského soudu pak dovozoval i přijatelnost kasační stížnosti. Současně požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Podle stěžovatele bylo povinností žalovaného opatřit dostatek podkladů pro posouzení,
zda v Gruzii nedošlo k tak zásadní změně situace, která mohla zakládat důvodnost jeho žádosti,
a to i tehdy, když on sám neuvedl žádné nové skutečnosti. Tuto povinnost však splnil pouze
formálně a není zřejmé, o co své závěry opírá. Nebyl proto dostatečně objasněn skutkový stav
věci, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným.
[5] Krajský soud pochybil tím, že tento postup schválil, přestože je v rozporu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Rozhodnutí žalovaného totiž žádné
přezkoumatelné zhodnocení situace v zemi původu neobsahuje. Rozsudek krajského soudu
je proto navíc nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Stěžovatel jej navrhl zrušit a vrátit věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že jeho rozhodnutí
i rozsudek krajského soudu jsou správné, zákonné, souladné s ustálenou judikaturou NSS
a že během řízení nedošlo k žádným vadám. Připomněl, že šlo o opakovanou žádost
o mezinárodní ochranu, a stručně shrnul důvody svého rozhodnutí. Navrhl, aby NSS odkladný
účinek kasační stížnosti nepřiznal a aby samotnou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost
nebo zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, NSS
se zabýval v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3)
kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě
může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva.
[9] Stěžovatel dovozoval přijatelnost kasační stížnost z předposlední možnosti, tedy z toho,
že krajský soud nerespektoval ustálenou judikaturu. NSS takové pochybení neshledal, a proto
dospěl k závěru, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je tedy nepřijatelná.
[10] Z §10a odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a odst. 1 zákona o azylu plyne, že opakovaná
žádost o mezinárodní ochranu je nepřípustná, pokud žadatel neuvedl nebo se neobjevily nové
skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání
důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení
a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a téhož zákona.
[11] Krajský soud v bodě 12. napadeného rozsudku vymezil podmínky přípustnosti
opakované žádosti o mezinárodní ochranu zcela v souladu s judikaturou NSS (např. rozsudek
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, citovaný též krajským soudem, nebo rozsudek
ze dne 27. 6. 2019, č. j. 6 Azs 15/2019 - 26). Podstatné pro rozhodovanou věc je, že rozhodnutí
žalovaného musí obsahovat „úvahu o tom, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu,
která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany“ (usnesení ze dne
18. 12. 2013, č. j. 3 Azs 21/2013 - 118).
[12] Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek
skutkových závěrů týkajících se aktuální situace v Gruzii, zemi jeho původu. Protože krajský soud
označil nedostatečné závěry žalovaného za dostatečné, zatížil tím také své rozhodnutí vadou
nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost.
[13] Nejvyšší správní soud se k nepřezkoumatelnosti opakovaně vyjadřoval, na což nyní
odkazuje (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb.
NSS; či ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS). V řízení o udělení
mezinárodní ochrany je povinností správního orgánu shromáždit dostatečné, aktuální
a věrohodné informace o zemi původu žadatele tak, aby na jejich základě mohla být posouzena
otázka naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudek NSS ze dne
31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71). Obdobně musí být tyto poklady shromážděny a pečlivě
vyhodnoceny při posuzování přípustnosti opakované žádosti. Jak totiž uvedl NSS v bodu [14]
rozsudku č. j. 6 Azs 15/2019 - 26, účelem tohoto řízení je mj. ověřit, zda v zemi původu nedošlo
k takovému vývoji situace, že by se dříve zamítnutá žádost o mezinárodní ochranu stala
důvodnou. Změnou situace se musí správní orgán zabývat, i když žadatel žádná tvrzení sám
neučiní (tamtéž, bod [17]). Relevantní jsou tedy jen taková nová zjištění
a skutečnosti, „které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele“ (rozsudek
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65).
[14] Žalovaný ve svém rozhodnutí sice neshrnul konkrétní skutková zjištění, která z informací
o zemi původu plynou, ale uvedl přímo závěr, že na základě shromážděných podkladů
v posuzovaném období nedošlo v Gruzii k takovým změnám, které by mohly představovat
novou skutečnost relevantní pro posouzení jeho žádosti. Stěžovateli proto lze přisvědčit v tom,
že se žalovaný s vyhodnocením situace v zemi původu vypořádal poměrně lakonicky,
avšak podle názoru NSS v souladu s požadavky na podrobnost odůvodnění dané věci.
[15] Žalovaný v souladu se zákonem shromáždil podklady s informacemi o zemi původu,
aktuální v době rozhodování o žádosti, a vyhodnotil je tak, že relevantní nové skutečnosti
nepřinášejí. Podklady jsou součástí správního spisu a stěžovatel měl možnost se s nimi seznámit
dne 19. 12. 2019 při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a vznést proti nim konkrétní
námitky. Neučinil tak. Sám v řízení před správním orgánem neučinil žádná konkrétní tvrzení,
která podle něj dokládají tak významnou změnu situace v Gruzii, že by měla vliv na jeho
hmotněprávní postavení. Nepřednesl je ani před krajským soudem. Na jeho zcela obecné tvrzení
o stále se zhoršující situaci nebylo možné nijak konkrétně reagovat. Je tedy zřejmé, že žalovaný
povinnost posoudit možné změny situace v zemi splnil a promítl ji i do odůvodnění rozhodnutí,
byť ve stručné podobě, kterou však NSS již v minulosti označil jako dostačující (usnesení ze dne
16. 1. 2019, č. j. 4 Azs 319/2018 - 38).
[16] Při posuzování přípustnosti opakované žádosti není cílem, aby správní orgán znovu
komplexně vyhodnotil situaci v zemi původu. Zaměřuje se na to, zda se objevily nové skutečnosti,
jež by měl vzít v potaz. Tomu plně odpovídá závěr žalovaného, že z jím shromážděných
informací takové skutečnosti neplynou. Navíc NSS kasační stížnost stěžovatele týkající
se jeho první žádosti o mezinárodní ochranu odmítl pro nepřijatelnost usnesením
č. j. 4 Azs 235/2019 - 27 dne 7. 8. 2019, tedy pouhé čtyři měsíce předtím, než stěžovatel požádal
dne 8. 12. 2019 znovu o mezinárodní ochranu. Nelze tedy vyčítat žalovanému, že vzal
své předchozí závěry, akceptované NSS nedlouho před podáním žádosti, za základ nyní
přezkoumávaného rozhodnutí, neboť tak učinil až poté, co prověřil možnou změnu poměrů
v aktuálnějších podkladech.
[17] Dále pak nemůže NSS pominout, že stěžovatel pochází ze země, kterou Česká republika
řadí mezi tzv. bezpečné země původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, viz §2 bod
7. vyhlášky č. 328/2015 Sb. NSS proto může akceptovat stručnější vypořádání situace v zemi
původu, protože v takovém případě se břemeno tvrzení a důkazní břemeno výrazněji přesouvá
na žadatele o mezinárodní ochranu, jenž musí doložit, proč v jeho konkrétním případě není
bezpečnou (srov. usnesení NSS ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020 - 30).
[18] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti NSS nerozhodoval,
jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných
procesních úkonů.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[21] Nejvyšší správní soud dále rozhodoval o odměně advokátky Mgr. Beaty Kaczynské,
která byla stěžovateli ustanovena jako zástupkyně pro řízení o žalobě usnesením krajského soudu
ze dne 9. 6. 2020, č. j. 19 Az 16/2020 - 25, a na základě §35 odst. 10, věty poslední, s. ř. s.
jej zastupovala i v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 10, věty první, s. ř. s. hradí odměnu
za zastupování a hotové výdaje ustanoveného advokáta stát. Ustanovená zástupkyně učinila
v řízení před Nejvyšším správním soudem dva úkony právní služby. Prvním je písemné podání
ve věci samé - podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon právní služby
zástupkyni náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5. advokátního tarifu], a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Za druhý úkon právní služby (návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti) náleží zástupkyni stěžovatele mimosmluvní odměna ve výši
1 550 Kč [jedná se o odměnu podle §9 odst. 4 písm. d), ve spojení s §7 bodem 5., advokátního
tarifu ve výši jedné poloviny v souladu s návětím §11 odst. 2 advokátního tarifu, jelikož návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou povahou a účelem nejbližší návrhu
na předběžné opatření, k němuž došlo po zahájení řízení], která se zvyšuje o 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Za oba úkony jí proto náleží
5 250 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele je plátkyní daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se odměna o částku odpovídající této dani, tj. o 1 102,50 Kč. Celková výše odměny
ustanovené zástupkyně tak po zaokrouhlení činí 6 353 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu