ECLI:CZ:NSS:2020:APRK.3.2020:72
sp. zn. Aprk 3/2020 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. V. H.,
zast. Mgr. Michalem Svatoněm, advokátem se sídlem Dejvická 306/9, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení, se sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 240160/SD-15/OP, vedeného
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ad 31/2018, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamít á .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) se domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu
podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Požaduje, aby byla
městskému soudu uložena lhůta k nařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. 2 Ad 31/2018,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 240160/SD-15/OP, ve věci
navrhovatelova starobního důchodu.
[2] Návrh odůvodnil tím, že řízení o žalobě je vedeno již 19 měsíců (žaloba byla podána
18. 10. 2018), městský soud však v řízení od 30. 8. 2019 nečiní žádné úkony a doposud nenařídil
jednání, přestože navrhovatel v žalobě výslovně uvedl, že nesouhlasí s tím, aby bylo ve věci
rozhodnuto bez jednání, a přestože požadoval, aby byla žaloba projednána v co nejkratším čase.
Navrhovatel si je vědom, že soudy jsou přetížené, tím však nelze průtahy v řízení ospravedlnit.
Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011,
sp. zn. Cpjn 206/2010, publ. pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
lze za přiměřenou délku řízení obecně považovat 24 měsíců. Délka řízení před městským soudem
tedy již je hraniční a vzhledem k významu věci pro navrhovatele (věc se významně dotýká jeho
osobní sféry) ji nelze považovat za přiměřenou.
[3] Městský soud ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že ve věci činil potřebné procesní úkony,
jednání však doposud nenařídil. Ačkoli je věc procesně připravena k rozhodnutí, soud se řídí
zákonným pravidlem, podle kterého mají být věci vyřizovány zásadně v pořadí, v jakém k soudu
došly, s výjimkou těch, pro které je stanoven přednostní režim nebo lhůta k rozhodnutí;
o takovou věc však v tomto případě nejde. Dále uvedl, že senát, kterému byla věc přidělena,
v současné době rozhoduje o žalobách podaných v druhé polovině roku 2017 a o přednostních
věcech (žaloby ve věcech mezinárodní ochrany) napadlých v roce 2018. Dovoluje si požádat,
aby k této skutečnosti bylo přihlédnuto.
II. Podstatný obsah spisu městského soudu
[4] Navrhovatel podal dne 19. 10. 2018 (údaj 18. 10. 2018 v návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu je nepřesný, rozdíl jednoho dne je však zcela nepodstatný)
u městského soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž nebylo vyhověno navrhovatelovým
námitkám a bylo potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o přiznání starobního důchodu.
Žaloba byla odůvodněna, byly k ní připojeny důkazy (vyjma několika listin, u kterých navrhovatel
uvedl, že je dále doplní), bylo v ní uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá, byla připojena kopie
napadeného rozhodnutí a plná moc navrhovatelova zástupce. Dále v ní bylo výslovně uvedeno,
že navrhovatel nesouhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
[5] Dne 6. 11. 2018 městský soud zaslal žalovanému kopii žaloby a vyzval jej k vyjádření
k žalobě a k předložení úplného spisového materiálu ve lhůtě 1 měsíce od doručení výzvy. Dále
žalovaného poučil o složení senátu a možnosti namítat podjatost jeho členů a vyzval
jej ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
[6] Dne 30. 11. 2018 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě
a správní spis. Ve spise městského soudu (na č. l. 34) následuje referát samosoudkyně
JUDr. Dany Černé k předání spisu VSÚ za účelem zaslání vyjádření žalovaného zástupci
navrhovatele společně s poučením dle §51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“ (výzva ke sdělení, zda žalobce souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pozn. NSS). Jak však vyplývá z úředního záznamu
ze dne 28. 8. 2019, který JUDr. Černá zaznamenala na témže č. l., referát nebyl kanceláří
vypraven.
[7] Dne 10. 12. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce s doplněním důkazů, které bylo
dne 22. 1. 2019 dosláno žalovanému.
[8] Dne 27. 8. 2019 byla soudu doručena žádost navrhovatele k projednání žaloby.
Navrhovatel v ní uvedl, že dne 18. 10. 2018 podal žalobu, do dnešního dne však nebyl vyzván
k úhradě soudního poplatku a žaloba tudíž zřejmě nebyla ani předána žalovanému k vyjádření.
Vzhledem k tomu, že ve věci jde o starobní důchod, navrhovatel požádal městský soud, aby byla
jeho žaloba projednána v co nejkratším možném čase. Nepřiznání starobního důchodu
se významně dotýká jeho osobní sféry. Navrhovatel vnímá značnou přetíženost správních soudů,
žádá nicméně, aby byl alespoň vyzván k úhradě soudního poplatku a aby byla žalovanému
předána žaloba k vyjádření.
[9] Městský soud k tomu navrhovateli dne 28. 8. 2019 sdělil, že věc je ze zákona osvobozena
od soudních poplatků. Dále uvedl, že žaloba včetně doplnění byla žalovanému zaslána
k vyjádření, toto vyjádření však navrhovateli nedopatřením nebylo zasláno. Vyjádření žalovaného
k žalobě bylo připojeno k tomuto přípisu, ve kterém soud navrhovatele dále poučil (vyzval) podle
§51 s. ř. s. U čísla listu s příslušným referátem je připojena doručenka prokazující doručení
přípisu a vyjádření žalovaného dne 29. 8. 2019.
[10] Dne 30. 8. 2019 bylo navrhovateli zasláno poučení o složení senátu a o možnosti namítat
podjatost jeho členů.
[11] Ve spise následuje návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne
18. 5. 2020, o kterém nyní rozhoduje Nejvyšší správní soud. Dne 20. 5. 2020 městský soud
navrhovateli sdělil, že spis je předkládán Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o jeho
návrhu. K předložení spisu následně došlo.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené
v §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[13] Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou
specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. V nynější věci jde o nařízení
ústního jednání.
[14] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda je městský soud povinen nařídit jednání
s ohledem na možnost rozhodnout věc bez jednání při splnění podmínek §51 s. ř. s. Podle
tohoto ustanovení může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se přitom za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li
účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým
projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
[15] V nynější věci navrhovatel v žalobě výslovně sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání, městský soud jej přesto (chybně) v přípise ze dne 28. 8. 2019 vyzval a poučil
v intencích §51 s. ř. s. Za této situaci nelze právní fikci souhlasu s rozhodnutím bez nařízení
jednání použít (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006,
č. j. 2 Azs 216/2005 - 50) a je nezbytné vycházet z toho, že navrhovatel na nařízení jednání trvá.
[16] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval otázkou, zda při nařízení ústního jednání
dochází k průtahům. Vzhledem k tomu, že na konci ústního jednání soud zpravidla vyhlašuje
rozhodnutí, jímž se řízení končí, odvíjí se hodnocení této otázky od posouzení, zda městský soud
neprodlévá s rozhodnutím věci samé.
[17] Důvodnost návrhu na určení lhůty Nejvyšší správní soud posuzuje dle kritérií
vymezených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup
soudu. Současně není bez významu ani §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává
a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné
důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. V §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny
návrhy a věci, o nichž se rozhoduje přednostně.
[18] Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů Nejvyšší správní soud
nepovažuje samotnou skutečnost, že soud učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony
předcházející rozhodnutí věci, ale stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve. Podstatné
je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií
zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Jde o kritéria vycházející z judikatury
Evropského soudu pro lidská práva (viz bod 48. rozsudku velkého senátu Evropského soudu
pro lidská práva ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, publ. Reports
1996-IV, či bod 43. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne
27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, publ. Reports 2000-VII).
[19] V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále
tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem
na §56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve. Ochranu práva
na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva
někoho jiného jsou porušována ještě více. Jak judikoval Ústavní soud: „průtahy v řízení
nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,
aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru
nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“;
viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06,
nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další.
[20] V nynější věci nejde o návrh, který by měl městský soud projednat a rozhodnout
přednostně dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. či §56 odst. 1, věty za středníkem, s. ř. s. Městský soud
přitom v současnosti rozhoduje žaloby, které obdržel dříve než navrhovatelovu žalobu.
[21] Nejvyšší správní soud se dále zabýval hledisky zmíněnými v §174a odst. 8 zákona
o soudech a soudcích.
[22] Prvním z nich je složitost věci. S ohledem na obsah navrhovatelovy žaloby bude
podstatou věci otázka, zda lze studium na vojenském gymnáziu hodnotit jako tzv. zaměstnání I.
či II. pracovní kategorie a zda tedy tvrzená doba studia na vojenském gymnáziu má být
započítána do doby výkonu takového zaměstnání, která je rozhodná pro přiznání zvláštního
důchodového věku. Navrhovatel v žalobě navrhl několik důkazů na prokázání svých tvrzení,
nejeví se však, že by ve věci bylo nutné provádět obsáhlé dokazování. Správní spis je standardně
objemný. Nejvyšší správní soud tedy věc hodnotí jako středně náročnou.
[23] Z hlediska významu věci pro navrhovatele lze konstatovat, že sice jde o věc, která je pro
navrhovatele osobně významná, současně však nebyly tvrzeny žádné okolnosti, ze kterých by
vyplývalo, že právě pro navrhovatele je jeho věc významnější než pro jiné žadatele o starobní
důchod. Za této situace soud hodnotí věc jako standardní.
[24] Soud neshledal, že by postup navrhovatele negativně přispěl k délce řízení. Žaloba
obsahovala žalobní body, byly k ní připojeny listiny, kterých se navrhovatel dovolával, včetně
plné moci prokazující zmocnění jeho zástupce. Navrhovatel sice některé z důkazů doplnil
až později, tato skutečnost však sama o sobě k délce řízení nijak negativně nepřispěla.
[25] K postupu městského soudu lze uvést následující. Městský soud v přiměřené době
po obdržení žaloby vyzval žalovaného k vyjádření a k zaslání správního spisu, poučil jej o složení
senátu a možnosti namítat podjatost a vyzval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez
nařízení jednání. Následně došlo k pochybení, když městský soud nezaslal navrhovateli
na vědomí vyjádření žalovaného k žalobě. Z úředního záznamu na č. l. 34 nicméně vyplývá,
že k uvedenému došlo v důsledku administrativního pochybení, jinými slovy omluvitelné lidské
chyby, která navíc byla napravena okamžitě poté, co byla objevena (poté, co se navrhovatel
obrátil na soud se svou žádostí o projednání žaloby ze dne 27. 8. 2019, soud okamžitě
navrhovateli zaslal přípis, ve kterém mu uvedenou situaci vysvětlil a vyjádření žalovaného zaslal).
Dále po obdržení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu městský soud
bezodkladně zaslal návrh a spisový materiál Nejvyššímu správnímu soudu. Lze tedy uzavřít,
že městský soud v rámci řízení jako celku činil procesní úkony v přiměřených lhůtách a Nejvyšší
správní soud proto neshledal průtahy v procesní přípravě věci k projednání a rozhodnutí.
Posouzení, zda v tomto stavu nebylo řízení ponecháno po nepřijatelně dlouho dobu, je vhodné
učinit v souvislosti s dalšími kritérii vymezenými v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[26] Při komplexním zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný.
[27] Od doby, kdy městský soud obdržel žalobu (tj. od 19. 10. 2018), uplynulo necelých 20
měsíců a městský soud činil procesní úkony tak, aby se řízení v rozumné době dostalo do stavu,
kdy je možno vydat rozhodnutí. Jedná se o věc střední složitosti. Byť navrhovatel svými kroky
podstatně neovlivnil délku řízení, jedná o věc pro účastníka běžného významu a po porovnání
s délkou doby, po kterou je řízení vedeno, nelze v tuto chvíli dospět k závěru, že ve věci dochází
k průtahům s nařízením jednání ve věci.
[28] Na podporu tohoto závěru lze poukázat též na navrhovatelem zmiňované stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011,
sp. zn. Cpjn 206/2010, publ. pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným
úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části
VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni
obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli
však již delší). Byť se Nejvyšší správní soud do značné míry brání naznačené paušalizaci
a zdůrazňuje nutnost zohledňování všech okolností posuzovaného případu, v nyní posuzované
věci lze konstatovat, že řízení před městským soudem nedosáhlo délky, kterou by bylo možné
označit za nepřiměřenou.
IV. Náklady řízení
[29] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu