ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.48.2020:149
sp. zn. Nao 48/2020 - 149
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci navrhovatelky: Mgr. V. Z., Ph.D.,
zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti
odpůrcům: 1) vláda, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, zast. JUDr. Karlem
Muzikářem, LL.M. (C.J.), advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, 2)
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, zast. JUDr. Jiřím
Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, v řízení o
návrhu na zrušení opatření obecné povahy, o námitce podjatosti a návrhu na vydání předběžného
opatření,
takto:
I. Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Ing. Viera Horčicová, Mgr. Martin Lachmann
a JUDr. Jaromír Klepš ne j so u v y l o uč e ni z projednávání a rozhodování věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 A 35/2020.
II. Návrh navrhovatelky na vydání předběžného opatření se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelka podala u Městského soudu v Praze návrh na zrušení čtyř aktů vydaných
odpůrci: usnesení vlády ČR č. 194 ze dne 12. 3. 2020, o vyhlášení nouzového stavu pro území
ČR, č. 69/2020 Sb., usnesení vlády ČR č. 211 ze dne 14. 3. 2020, o přijetí krizového opatření,
č. 82/2020 Sb., usnesení vlády ČR č. 215 ze dne 15. 3. 2020, o přijetí krizového opatření,
č. 85/2020 Sb., a mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020,
čj. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN.
[2] V průběhu řízení před městským soudem byly dva z uvedených aktů zrušeny vládou
(usnesení č. 82/2020 Sb. a usnesení č. 85/2020 Sb.). Proto městský soud vyzval usnesením
ze dne 26. 3. 2020 navrhovatelku, aby zvážila, zda v rozsahu zrušených opatření nezmění původní
návrh na jiný návrhový typ – žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu
podle §82 s. ř. s. Současně dodal, že by v případě změny návrhu výjimečně vedl společné řízení
o obou návrzích.
K výroku I:
[3] Odpůrci v reakci na usnesení městského soudu ze dne 26. 3. 2020 upozornili na to,
že zrušeno bylo i mimořádné opatření čj. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN, a to ještě před
podáním návrhu. Zároveň v postupu městského soudu shledali vybočení z poučovací povinnosti
způsobem, který odporuje požadavku na jeho nestrannost, a zakládá tak podle jejich názoru
pochybnosti o nepodjatosti senátu 10 A městského soudu. Podle odpůrců by navrhovatelka
v případě změny původního návrhu musela podat novou žalobu, která by se projednávala
v novém řízení u příslušného senátu podle rozvrhu práce. Odpůrci zdůraznili, že senát
10 A nesmí obcházet zákonný mechanismus přidělování věcí.
[4] Soudci senátu 10 A (JUDr. Ing. Viera Horčicová, Mgr. Martin Lachmann a JUDr. Jaromír
Klepš), vůči nimž byla vznesena námitka podjatosti, shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné
skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti; nemají žádný vztah k věci
ani k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. K usnesení ze dne 26. 3. 2020 uvedli, že by bylo
v rozporu s právem navrhovatelky na spravedlivý proces, jestliže by jí byl odepřen přístup
k soudu.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Odpůrci spatřují pochybnosti o nestrannosti soudců senátu 10 A ve vydání usnesení,
jímž senát vyzval navrhovatelku k případné úpravě původního návrhu ve věci.
[7] Nejvyšší správní soud uvádí, že důvodem k vyloučení soudce může být v první řadě
poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, pro který je dán důvod pochybovat
o nepodjatosti. Důvodem k vyloučení nejsou v souladu s citovaným §8 odst. 1 s. ř. s. okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Odpůrci ovšem právě takovéto důvody tvrdí.
Krom procesního postupu městského soudu v nynější věci (vydání usnesení ze dne 26. 3. 2020)
netvrdí odpůrci žádné jiné konkrétní skutečnosti, které by zavdávaly pochybnost o nepodjatosti
zmiňovaných soudců. Takové skutečnosti nevyplývají ani z vyjádření soudců k námitce
podjatosti. Námitka podjatosti je tedy podle §8 odst. 1 s. ř. s. nedůvodná (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, čj. Nao 164/2018-83, bod 16, nebo ze dne
18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb.).
[8] Nad rámec nezbytného odůvodnění pak Nejvyšší správní soud k argumentaci odpůrců
podotýká, že současná judikatura vyžaduje, aby za určitých okolností správní soud upozornil
žalobce (navrhovatele) na nutnost úpravy žaloby (návrhu) a umožnil mu úpravu provést
(srov. rozsudky ze dne 28. 2. 2018, čj. 6 As 357/2017-26, ze dne 6. 4. 2018, čj. 4 As 57/2018-78,
nebo ze dne 16. 5. 2018, čj. 5 As 48/2018-25), a tato povinnost plyne i z judikatury
Ústavního soudu (nálezy ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 2634/18, a ze dne 14. 8. 2019,
sp. zn. II. ÚS 2398/18). Nejvyšší správní soud ovšem zdůrazňuje, že v tomto rozhodnutí nemůže
hodnotit správnost úvah městského soudu při vydání usnesení ze dne 26. 3. 2020, neboť by tím
překročil předmět řízení o námitce podjatosti.
K výroku II:
[9] Podáním ze dne 3. 4. 2020 se navrhovatelka domáhala, aby Nejvyšší správní soud v řízení
o námitce podjatosti vydal předběžné opatření, jímž zamezí odpůrcům, aby pokračovali
v porušování jejích práv a svobod formou vydávání opatření, která překračují limity zákona
a ústavního pořádku ČR. Navrhovatelka přitom odkázala na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS, podle něhož může
předběžné opatření vydat i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud uvádí, že navrhovatelce lze jistě přisvědčit, že podle usnesení
čj. Na 112/2006-37 platí, že §120 s. ř. s. ani jiné ustanovení tohoto zákona obecně nevylučuje,
aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. V úvahu může
přicházet vydání předběžného opatření zejména v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozhodnutí soudu ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu, nevyhověl-li soud žalobě. Opodstatněným účelem je,
aby v mezidobí od podání kasační stížnosti a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
jímž by případně bylo kasační stížnosti vyhověno, nehrozil žalobci vznik vážné újmy z důvodu
postupu správního orgánu v souladu s napadeným rozhodnutím soudu.
[11] Z citovaného usnesení je ovšem také zjevný logický závěr, že o návrhu na nařízení
předběžného opatření rozhoduje ten soud, před kterým se vede řízení ve věci samé (tj. zejména
o žalobě a o kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí). Z povahy věci tak o návrhu
na předběžné opatření nemůže rozhodovat soud, který řízení ve věci samé nevede, ale s ohledem
na procesní úpravu rozhoduje pouze o dílčí procesní otázce řízení vedeného jiným soudem.
Typicky se jedná právě o rozhodování o námitce podjatosti, ale rovněž o rozhodování
o kasačních stížnostech proti procesním rozhodnutím, jimiž se řízení nekončí (např. o kasačních
stížnostech proti zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce či žádosti o osvobození od soudních
poplatků).
[12] Toto pravidlo je přirozené a vyplývá z vymezení předmětu řízení při rozhodování
o těchto dílčích procesních otázkách. Předmětem řízení o námitce podjatosti je pouze posouzení
existence důvodů zakládajících vyloučení soudců, předmětem řízení o návrhu na ustanovení
zástupce je splnění předpokladů podle §35 odst. 10 s. ř. s. apod. Jinými otázkami se soud,
který rozhoduje o těchto námitkách a návrzích, nezabývá a ani zabývat nemůže.
[13] Uvedené závěry přitom nemohou být ani pro navrhovatelku či jejího zástupce nikterak
překvapivé, neboť vyplývají přímo z dikce §38 odst. 1 s. ř. s. – Byl-li podán návrh na zahájení řízení
a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh
předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů
může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[14] Již ze znění citovaného §38 odst. 1 s. ř. s. je tedy bez dalšího zjevné, že věcně příslušným
soudem k rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je soud, u něhož byl podán návrh
na zahájení řízení ve věci samé (tj. žaloba, návrh na zrušení opatření obecné povahy či kasační
stížnost).
[15] V této věci ovšem u Nejvyššího správního soudu žádný návrh na zahájení řízení (kasační
stížnost) podán nebyl. Proto Nejvyšší správní soud návrh na vydání předběžného opatření odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení spočívající v nedostatku věcné příslušnosti. Vzhledem k tomu, že se navrhovatelka
výslovně domáhala, aby o jejím návrhu rozhodl právě a jen Nejvyšší správní soud, nebyl důvod
pro postup podle §7 odst. 5 s. ř. s.
[16] Navrhovatelce ovšem nic nebrání v tom, aby nový návrh na vydání předběžného opatření
podala v řízení ve věci samé u soudu, který je místně a věcně příslušný o tomto návrhu
rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu