ECLI:CZ:NSS:2021:1.ADS.157.2021:46
sp. zn. 1 Ads 157/2021 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. P., zastoupen Mgr. Danielem
Holým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 10. 2020, č. j. MPSV-2020/213868-911, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 16 Ad 2/2021 – 2,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce ne má práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Danielu Holému, advokátu, se p ři zn áv á
odměna za zastupování ve výši 3.146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a usnesení městského soudu
[1] Úřad práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu rozhodnutím
ze dne 7. 7. 2020, č. j. 22062/2020/AAF, nepřiznal žalobci doplatek na bydlení podle §33 odst. 2
zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný v záhlaví specifikovaným
rozhodnutím zamítl odvolání žalobce.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným usnesením odmítl. Žalobce podal žalobu
poslední den lhůty, ovšem bez jakéhokoliv žalobního bodu. Jelikož byly opět uzavřeny veřejné
knihovny, nemohl ji žalobce zpracovat komplexně, neboť neměl přístup k předchozím podáním
a judikatuře. Spojil proto návrh také s žádostí o poskytnutí lhůty. Tu městský soud vyhodnotil
jako žádost o prominutí lhůty k podání žaloby podle §3 zákona č. 191/2020 Sb., o některých
opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící
se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního
zákona a občanského soudního řádu. Soud neshledal zavření veřejných knihoven důvodným
pro prominutí lhůty k podání žaloby, jelikož žalobce měl i bez přístupu k internetu možnost
podat žalobu obsahující žalobní body, tak jak požaduje §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Přístup k internetu je pouze uživatelský standard, nikoli právní
a neomezuje účastníka v právu podat žalobu natolik intenzivně, aby se jednalo o odepření práva
na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud přihlédl také
k tomu, že žalobce vede řadu dalších soudních řízení, ze kterých je patrná jeho dostatečná
orientace v právním řádu. Městský soud uzavřel, že se zřetelem k povaze sporu a právním
zkušenostem mohl žalobce podat žalobu obsahující žalobní body v zákonné lhůtě a uvést
základní námitky o nezákonnosti napadeného rozhodnutí.
[3] Jelikož žalobce podal žalobu v poslední den zákonem stanovené lhůty k podání, soud
jej nevyzval k jejímu doplnění, neboť doplnění ve lhůtě k podání žaloby by bylo objektivně
nemožné. V této lhůtě by nebylo možné žalobci doručit ani případnou výzvu, natož aby žalobu
doplnil podáním k soudu.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.
[5] Nezákonnost usnesení o odmítnutí spatřuje stěžovatel v tom, že nebyl vyzván k doplnění
žaloby dle §37 odst. 5 s. ř. s. Dále měl městský soud nesprávně posoudit žádost o prominutí
zmeškání lhůty podle §3 zákona č. 191/2020 Sb. Napadené usnesení považuje
za nepřezkoumatelné, neboť soud pouze konstatoval absenci žalobních bodů, aniž by uvedl
z čeho tak dovozoval. V neposlední řadě vytýká soudu nesprávné poučení o možnosti podat
kasační stížnost.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Kasační
stížnost posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Jedná
se však o věc, kterou před městským soudem rozhodoval samosoudce, a proto se soud
podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele a není-li nepřijatelná.
[8] Vymezením neurčitého právního pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se soud
již zabýval při výkladu §104a s. ř. s. ve znění účinném do 31. 3. 2021 (viz usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Novelou soudního řádu
správního provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. (s účinností od 1. 4. 2021) byl rozšířen okruh
případů, při jejichž přezkumu Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti. Nově
se nejedná jen o věci azylu, resp. o věci mezinárodní ochrany, nýbrž o všechny věci, v nichž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Tato změna nezakládá žádný rozumný důvod měnit
kritéria přijatelnosti kasační stížnosti (shodně již zmínka v rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 - 28 nebo ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 - 23).
Při rozhodování o (ne)přijatelnosti kasační stížnosti proto soud i nadále vychází z ustálených
kritérií, jež pramení ze závěrů usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž dovodil, že o přijatelnou
kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou, neboť otázka žádosti
o prodloužení lhůty k podání žaloby dle zákona č. 191/2020 Sb., doposud nebyla v judikatuře
řešena.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
usnesení, k níž je případně povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
V prostém konstatování městského soudu o absenci žalobních bodů nelze spatřovat
nepřezkoumatelnost. Bylo by zcela neúčelné, aby soud shrnoval judikaturu k požadavkům
na podobu žalobních bodů a následně z ní dovodil, že žaloba žádný neobsahovala. Napadené
usnesení splňuje požadavky na přezkoumatelnost (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, a navazující judikatura)
[12] Stěžovatel namítal, že absence výzvy k doplnění žaloby, kterou podal poslední den lhůty,
měla za následek nezákonnost rozhodnutí. Námitka není důvodná. Nejvyšší správní soud např.
v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008 - 148, uvedl, že „pokud jde o nezbytnost výzvy
k doplnění žalobního bodu, tak Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v případech,
kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není objektivně možné, že by žalobce žalobní bod
ve lhůtě pro podání žaloby doplnil, neexistuje zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění těchto vad
ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční
a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS).“
Z výše uvedeného tak je zřejmé, že postup městského soudu, který žalobu odmítl z důvodu
absence žalobních bodů, přičemž poukázal na objektivní nemožnost tento nedostatek žaloby
odstranit, je zcela správný a korespondující s ustálenou judikaturou.
[13] Stěžovatel v žalobě požádal o prodloužení zákonné lhůty k jejímu podání z důvodu
uzavření veřejných knihoven. Městský soud ji posoudil jako žádost o prominutí lhůty dle §3
zákona č. 191/2020 Sb.
[14] Podle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. „[z]meškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím
a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit,
promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon
jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu
a rozhodnutí o něm.“
[15] Podle §3 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. „[ž]ádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení
před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou
týdnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující
nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti
podle věty první však neskončí dříve než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.“
[16] Nejprve považuje soud za důležité odlišit žádost o prodloužení lhůty od žádosti
o prominutí lhůty. Žádost o prodloužení lhůty se zpravidla dává před uplynutím dotčené lhůty
a není s ní spojován úkon, na který lhůta dopadala. Naopak žádosti o prominutí lhůty se podává
až po jejím uplynutí, zpravidla do dvou týdnů po odpadnutí překážek, a je nutné ji spojit
s požadovaným úkonem.
[17] Účelem zákona č. 191/2020 Sb., je reagovat na situace, na které nelze použít obecnou
úpravu v §40 odst. 5 s. ř. s. Městský soud se tak správně zabýval stěžovatelovou žádostí
o prominutí (prodloužení) lhůty dle §3 zákona č. 191/2020 Sb., neboť nebylo možné vzhledem
k výjimečnosti úpravy žádost a priori zamítnout. Městský soud správně žádost posoudil
a neshledal ji důvodnou. Stěžovatel mohl formulovat žalobní body i bez možnosti přístupu
k internetu ve veřejných knihovnách. Jestliže jej v samotném podání žaloby tehdy platná omezení
nijak nelimitovala, jak ostatně je zřejmé z jejího včasného podání, mohl sepsat i její odůvodnění.
Rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS,
uvádí, že „je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech
lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné.“ Z uvedeného plyne,
že soudy nekladou na žalobní body vysoké nároky na právní argumentaci. Žalobci stačilo pouze
v obrysech tvrdit, v čem spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí, čehož byl nepochybně
schopen i bez přístupu do veřejných knihoven. V případě, že nebyl sám bez pomoci schopen
formulovat žalobní body, mohl požádat soud o ustanovení zástupce. Městský soud také
při hodnocení správně přihlédl ke skutečnosti, že se nejednalo o stěžovatelovu první žalobu
v obdobné věci, bezesporu tedy disponoval potřebnými znalostmi k řádné formulaci žalobních
bodů.
[18] Konečně se soud zabýval také námitkou ohledně nesprávného poučení o možnosti
podání kasační stížnosti. Městský soud v usnesení stěžovatele poučil o nepřípustnosti kasační
stížnosti proti výrokům I. a II. (kdy výrokem I. zamítl žádost o prominutí lhůty a výrokem II.
odmítl žalobu) a naopak o přípustnosti kasační stížnosti proti výrokům III. (náklady řízení) a IV.
přičemž poslední z nich usnesení ani neobsahovalo. Stěžovateli je tak třeba dát za pravdu,
že poučení obsažené v napadeném usnesení (o přípustnosti kasační stížnosti proti výroku II.
a III.) nebylo správné, nicméně uvedená vada neměla žádný vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí.
Stěžovatel i přes nesprávné poučení kasační stížnost řádně a včas podal (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 8 As 186/2017 - 15).
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[21] Usnesením ze dne 12. 8. 2021, č. j. 1 Ads 157/2021 - 29, ustanovil Nejvyšší správní soud
stěžovateli zástupce. Jelikož je tímto ustanoveným zástupcem advokát, náleží mu odměna
za zastupování stěžovatele a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby, jimiž
je převzetí a příprava a převzetí zastoupení a sepsání kasační stížnosti (jejího doplnění), tj. úkony
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za každý z nich mu náleží odměna ve výši
1.000 Kč (§7 bod 2 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna a náhrada hotových výdajů
ustanoveného zástupce tedy po přičtení částky odpovídající dani z přidané hodnoty činí celkem
3.146 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci uhrazena Nejvyšším správním soudem
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu