ECLI:CZ:NSS:2021:1.ADS.252.2020:25
sp. zn. 1 Ads 252/2020 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. T., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, č. j. 32 Ad 26/2018-59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaná n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 3. 2018, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
zamítla podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobcovu žádost o invalidní
důchod. Podkladem pro prvostupňové rozhodnutí byl posudek o invaliditě Městské správy
sociálního zabezpečení Brno (MSSZ Brno) ze dne 14. 12. 2017, podle kterého žalobce není podle
§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost jen o 10 %. Rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole
XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 9a
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity), tj. konkrétně lehké omezení hybnosti jednoho kloubu na pravé
dolní končetině.
[2] Proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnil žalobce námitky, které žalovaná v záhlaví
označeným rozhodnutím zamítla. Podkladem pro rozhodnutí žalované byl posudek o invaliditě
vypracovaný žalovanou (pracovištěm ČSSZ Brno) dne 11. 7. 2018, podle něhož jde u žalobce
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle §26 zákona o důchodovém pojištění a invaliditu
druhého stupně podle §39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce do 27. 3. 2018 bylo postižení popsané již shora
v posudku MSSZ Brno, od 28. 3. 2018 je rozhodující příčinou zdravotní postižení uvedené
v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie),
položce 1d (těžké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
Konkrétně se jedná o postižení LS páteře, kde je dle MRI úzký páteřní kanál, osteochondroza,
spondylartroza s pluriradikulopatií L2-S2 I. dx. a s atrofii m. quadriceps femoris. I. dx.
Míra poklesu pracovní schopnosti činí 50 %.
[3] V rozhodnutí je dále uvedeno, že k datu vzniku invalidity (28. 3. 2018) nesplnil žalobce
potřebnou dobu pojištění v rozhodném období tak, aby mu vznikl nárok na invalidní důchod.
Podle žalované získal žalobce před vznikem invalidity, tj. v době od 28. 3. 2008 do 27. 3. 2018,
4 roky a 355 dnů pojištění, namísto zákonem požadovaných 5-ti let. V období 20 let
před vznikem invalidity, tj. v období od 28. 3. 1998 do 27. 3. 2018, pak získal jen 7 roků a 84 dnů
pojištění, namísto požadovaných 10 roků. Žalobce tedy nesplnil druhou nezbytnou podmínku
pro nárok na invalidní důchod, kterou je potřebná doba pojištění před vznikem invalidity.
II. Posouzení věci krajským soudem
[4] Proti rozhodnutí žalované o námitkách podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Brně
v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu
řízení.
[5] Krajský soud konstatoval, že v posuzované věci není mezi stranami sporné, že žalobce
je invalidní, ale je sporné datum vzniku invalidity a je i odlišně stanoven stupeň invalidity.
Invaliditu žalobce potvrdila i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (PK MPSV)
v posudku ze dne 14. 3. 2019. Procentní míru poklesu jeho pracovní schopnosti PK MPSV
zhodnotila podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu B (osteopatie
a chodropatie), položky 1c (osteoporóza – těžká forma) přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl
dle PK MPSV k datu vydání rozhodnutí bolestivý páteřní syndrom s degenerativními změnami
v oblasti bederní páteře a pluriradikuláním postižením L2-S2 vpravo. Klinicky se jedná o středně
těžké funkční postižení se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s často recidivujícími
projevy kořenového dráždění a funkčně významným neurologickým nálezem s EMG
prokázaným poškozením nervu, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení
a omezením některých denních aktivit, bez symptomatologie neurogenního močového měchýře.
PK MPSV stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 40 %, tj. žalobce
dosáhl na invaliditu prvního stupně. Krajský soud považoval posudek za přesvědčivý, a tudíž
akceptoval i závěr posudkové komise o vzniku invalidity již dne 7. 11. 2017.
[6] Žalobce tedy splnil potřebnou dobu pojištění. Období 10-ti let před vznikem invalidity je
pak od 7. 11. 2007 do 6. 11. 2017 a oproti výpočtu žalované (vycházela ze vzniku invalidity dne
28. 3. 2018) je možné připočítat 55 dnů pojištění za období od 7. 11. 2007 do 31. 12. 2007
a rovněž pak 86 dnů pojištění za období od 1. 1. 2008 do 27. 3. 2008. Oproti výpočtu žalované
by naopak nemohlo být do doby pojištění započítáno 7 dnů za období pojištění od 21. 3. 2018
do 27. 3. 2018, neboť došlo-li ke vzniku invalidity dne 7. 11. 2017, pak desetiletá doba uplynula
již dne 6. 11. 2017. Krajský soud při stanovení doby pojištění vycházel z připojeného osobního
listu důchodového pojištění, ve kterém jsou uvedeny veškeré doby pojištění žalobce. Ze shora
uvedeného plyne, že doba pojištění v 10-ti letech před vznikem invalidity stanovené dle posudku
PK MPSV činila o 134 dnů více, než doba pojištění, pokud se vznik invalidity datoval až dne
28. 3. 2008, jak uváděla žalovaná. Získal-li žalobce podle žalované v období 28. 3. 2008
až 27. 3. 2018 4 roky a 355 dnů pojištění, pak je zřejmé, že v období 7. 11. 2017 až 6. 11. 2017
získal o 134 dnů více a překročil tak potřebnou dobu pojištění 5 let. Dle názoru krajského soudu
proto žalobce splnil i druhou nezbytnou podmínku ke vzniku nároku na invalidní důchod,
což je potřebná doba pojištění před vznikem invalidity, a to ke dni vydání rozhodnutí žalované.
Žalovaná proto nemohla žádost žalobce zamítnout z důvodu nesplnění potřebné doby pojištění,
jak učinila. Krajský soud uzavřel, že za této situace již nebylo třeba posuzovat, zda žalobce splnil
podmínku pojištění 10 let v období 20 let před vznikem invalidity.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), a domáhá se
jeho zrušení.
[8] Stěžovatelka se domnívá, že pokles pracovní schopnosti nebylo možno posuzovat horní
procentní hranicí rozmezí příslušné položky pro středně těžké funkční postižení při bolestivém
páteřním syndromu, nýbrž maximálně středním procentem (35 %), a to právě jen s ohledem
na dělnickou profesi posuzovaného, nikoliv s ohledem na tíži zdravotního postižení. Nejsou
prokázány často recidivující projevy kořenového dráždění, ani funkčně významný neurologický
nález s elektromyografií (EMG) prokázaným poškozením nervu, ani závažné snížení celkové
výkonnosti a omezení některých denních aktivit. Prokázána je jen těžší porucha statiky
a dynamiky LS páteře a možné lehké poškození nervu. Při tomto minimálním neurologickém
nálezu nelze dát do souvislosti s ním hypotrofii čtyřhlavého svalu vpravo. Příčinou této
hypotrofie je gonartróza II. st. vpravo, jejímž vlivem dochází k šetření pravé dolní končetiny,
a v důsledku tohoto šetření došlo k svalové hypotrofii. Vztažení svalové hypotrofie k poškození
nervu bolestivým syndromem páteřním je mylné – vylučuje jej minimální anatomický substrát
a minimální klinický neurologický nález s minimálním EMG nálezem.
[9] Dále je zřejmé, že EMG z 28. 3. 2018 neprokazuje poškození nervu, ale v kondukčním
měření jeho možné poškození (vzhledem k asymetrii amplitud H-reflexu) a v jehlové EMG jsou
známky lehké chronické axonopatie ve svalech myotomu L2-5 vpravo. Není tedy doloženo
středně těžké funkční postižení, ale lehké funkční postižení a vzhledem k možnému poškození
v kondukční studii až středně těžké. Dle doložených odborných nálezů se jednalo maximálně
o středně těžké funkční postižení, resp. na hranici lehkého a středně těžkého, vzhledem k tomu,
že hodnocení poklesu pracovní schopnosti středním procentem rozmezí příslušné položky
(z důvodu dělnického povolání žalobce) pro středně těžké funkční postižení (20-40 %), tj. 35 %,
by nemělo vliv na invaliditu prvního stupně jako takovou. Rovněž tak nelze souhlasit s tvrzením
PK MPSV, že v době preventivní prohlídky praktickou lékařkou dne 7. 11. 2017 již bylo
přítomno (prokázáno) neurologické postižení, což dle PK MPSV dokládá přítomnost hypotrofie
čtyřhlavého svalu. Tato hypotrofie totiž nesouvisí s neurologickým postižením, nýbrž
s gonartrózou II. st., což je doloženo ortopedickým vyšetřením z 29. 3. 2017. Pokud by se jednalo
o souvislost, resp. o důsledek poškození nervu, muselo by se jednat o jeho těžší poškození, které
by bylo doloženo elektromyografií. Gonartróza II. st. však nezpůsobuje invaliditu.
[10] Stěžovatelka je přesvědčena, že datum vzniku invalidity prvního stupně lze stanovit
s určitostí (byť se shora uvedenými výhradami, že se jedná o spíše lehké než středně těžké
funkční postižení) až odborným neurologickým nálezem ze dne 28. 3. 2018 s EMG vyšetřením
z téhož data, stanovení data vzniku PK MPSV tak nesplňuje kritérium přesvědčivosti, neboť
vychází z chybného posudkově medicínského předpokladu, nikoliv z jednoznačného prokázání
invalidity ve vztahu k tíži neurologického postižení vlivem bolestivého syndromu páteřního.
Navíc je v posudku PK MPSV (opakovaně) omylem uvedeno hodnocení dle kapitoly XIII
(postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu B (osteopatie a chondropatie), položky 1c
(osteoporóza – těžká forma) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, namísto kapitoly XIII,
oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položky 1c – bolestivý syndrom páteře se středně těžkým
funkčním postižením.
[11] Krajský soud v Brně tedy opírá svůj rozsudek o odborné lékařské posouzení posudkem
PK MPSV v Brně ze dne 14. 3. 2019, přičemž akceptuje jak posudkový závěr, tak stanovení data
vzniku invalidity. Stěžovatelka se závěrem PK MPSV, že důkazem o vzniku invalidity
je prokázání hypotrofie čtyřhlavého svalu vpravo způsobená poškozením nervu při bolestivém
syndromu páteřním, nesouhlasí, neboť tomu odporuje málo významný nález na EMG i pozdější
vznik bolestivého syndromu páteřního, než dříve zjištěná gonartróza II. stupně vpravo, která
při šetření PDK způsobuje hypotrofii čtyřhlavého svalu, avšak není důvodem k invaliditě.
Napadený rozsudek krajského soudu tak vychází z úvahy PK MPSV, která je nepřesvědčivá
a vzbuzuje důvodné pochybnosti o její správnosti. Stěžovatelka má tedy za to, že posudek
PK MPSV nesplňuje kritérium úplnosti, přesvědčivosti a celistvosti.
[12] Stěžovatelka se proto nemůže ztotožnit se závěry krajského soudu, především
pak nesouhlasí s datem vzniku invalidity chybně stanoveným v posudku PK MPSV mylnou
interpretací hypotrofie čtyřhlavého svalu zjištěnou při preventivním vyšetření praktickou
lékařkou, které přisuzuje poškození nervu při bolestivém syndromu páteřním, a nikoliv
odborným nálezem, který by doložil vznik invalidity. První neurologický nález, jímž lze vznik
invalidity stanovit (byť se shora uvedenými výhradami k hodnocení procentní míry poklesu
pracovní schopnosti), je neurologické vyšetření ze dne 28. 03. 2018 s EMG vyšetřením z téhož
data, které dokládá lehké postižení nervu při jehlové EMG a při kondukčním vyšetření
je prokázáno jen možné poškození nervu (tedy ani lehké). Z téhož data je též MRI vyšetření
páteře, které dokládá běžné degenerativní změny páteře bez závažného útlaku nervových
struktur.
[13] Žalobce se ke kasační stížnosti žalované nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Důvodnost kasační
stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda
napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost je nedůvodná.
[16] Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena
v §39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Pojištěnec je invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně
o 35 % (§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Jestliže pracovní schopnost pojištěnce
poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud
se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se
o invaliditu druhého stupně. V případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího
stupně (§39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).
[17] Při určování poklesu pracovní schopnosti se mimo jiné bere v úvahu, zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav
a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován (§39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění). Za stabilizovaný zdravotní stav ve smyslu §39 odst. 4 písm. b) zákona o důchodovém
pojištění se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci
vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení
stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby
nebo pracovních omezení (§39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění).
[18] Posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele je věcí
odborně medicínskou. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tedy závislé
především na odborném lékařském posouzení. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely
řízení o námitkách posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí
bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Právě posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles
pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[19] Při přezkumu takového rozhodnutí soud neposuzuje věcnou správnost posudku,
neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná
rozhoduje o nároku na invalidní důchod, případně o změně tohoto nároku či jeho odnětí
v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky
na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2011,
č. j. 6 Ads 99/2011-43, nebo ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/2012-14). Jak uvedl Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012-33: „Specifické postavení posudkových
komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená,
že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se
jen na některé lékařské obory“.
[20] Náležitosti posudku upravuje zejména §7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek
o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí [k tomu viz §7 písm. a) a b) vyhlášky
o posuzování invalidity] rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní
schopnosti pojištěnce [§7 písm. c) vyhlášky o posuzování invalidity]; výčet rozhodujících
podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při
posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce [§7 písm. d) vyhlášky
o posuzování invalidity]; skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl
při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce [§7 písm. e) vyhlášky
o posuzování invalidity]; výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní
schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny
stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti
podle §5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce
69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen
výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek [§7 písm. f) vyhlášky o posuzování
invalidity]. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení
zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti [§7 písm. g) vyhlášky o posuzování
invalidity]. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní
schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž
tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec
schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).
[21] Úkolem krajských soudů či Nejvyššího správního soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských
posudků a zejména z posudků posudkové komise ministerstva zřejmé, že byl stav žadatele
o invalidní důchod komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě
a srozumitelně zdůvodněn. Správní soud je povinen rozhodovat na základě úplně zjištěného
skutkového stavu, který je dostatečným podkladem pro jeho rozhodnutí. Případné chybějící
či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost
nebo neúplnost, nemůže správní soud nahradit vlastní úvahou. Jak je již výše v bodu [19] řečeno,
nemá pro to potřebné odborné znalosti. Může si ale vyžádat doplnění posudku, vyhotovení
srovnávacího posudku jinou komisí ministerstva nebo uložit vypracování revizního posudku
(srov. rozsudek NSS ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46, body 8 a 1 5, nebo rozsudky
NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, body 19 a 21, a ze dne 25. 11. 2020, č. j.
9 Ads 233/2020-27, bod 12).
[22] Krajský soud v posuzované věci vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 31. 5. 2019
jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu §7 vyhlášky o posuzování
invalidity. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékaře
s odborností neurologie. Žalobce se zasedání komise zúčastnil. Dle názoru krajského soudu byl
komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobce, a to nejenom na základě lékařských zpráv,
ale objektivní posouzení zdravotního stavu provedla i sama posudková komise zdravotní
prohlídkou žalobce, který rovněž komisi popsal své zdravotní obtíže. Nejvyšší správní soud
se závěrem krajského soudu o přesvědčivosti a obsahové úplnosti posudku PK MPSV souhlasí.
[23] Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že posudková komise zjevně v důsledku
písařské chyby v případě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
odkazuje na kapitolu XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu B (osteopatie
a chondropatie), položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která se týká těžké formy
osteoporózy, namísto kapitoly XIII, oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položky 1c, která
hovoří o bolestivém syndromu páteře se středně těžkým funkčním postižením. Odkaz na kapitolu
XIII, oddíl B, položku 1c převzal do svého odůvodnění rovněž krajský soud, aniž by správnost
tohoto odkazu ověřil. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu,
neboť z posudku PK MPSV jako celku, zejména z jeho hodnotící textové části zcela jednoznačně
vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je právě
bolestivý páteřní syndrom, nikoliv osteoporóza.
[24] Jak uvedla posudková komise na str. 7 posudku: „(…) k datu vydání napadeného rozhodnutí
ČSSZ šlo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl bolestivý páteřní
syndrom s degenerativními změnami v oblasti bederní páteře a pluriradikulární postižením L2-S2 vpravo.
Klinicky se jedná o středně těžké funkční postižení se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s často
recidivujícími projevy kořenového dráždění a funkčně významným neurologickým nálezem s EMG prokázaným
poškozením nervu, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezením některých denních
aktivit, bez symptomogatologie neurogenního močového měchýře. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
PK MPSV hodnotí dle přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí ČSSZ následovně: kapitola XIII, oddíl B [poznámka soudu: správně oddíl E], položka 1c.
Vzhledem k dělnické profesi při absenci dalších posudkově závažných zdravotních postižení hodnotí PK MPSV
horní hranicí uvedeného procentního rozmezí (30-40 %). PK MPSV u posuzovaného muže neprokazuje těžké
funkční postižení více úseků páteře s trvalými projevy nervosvalového dráždění, s trvalým funkčně významným
neurologickým nálezem, se závažnými parézami, poruchami hybnosti končetin, poruchami svěračů či poklesem
celkové výkonnosti při lehkém zatížení. Dle PK MPSV nelze hodnotit dle kapitoly XIII, oddíl B [poznámka
soudu: správně oddíl E], položka 1d (tzn. těžké funkční postižení). Vznik invalidity: 7. 11. 2017
(prohlídka praktickým lékařem s doporučením podání žádosti o ID). PK MPSV má za to, že již k tomuto datu
bylo přítomno neurologické postižení (hypotrofie čtyřhlavého svalu popisována již dříve).“
[25] Stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje, že pokles pracovní schopnosti žalobce
nebylo možno posuzovat horní procentní hranicí rozmezí příslušné položky pro středně těžké
funkční postižení při bolestivém páteřním syndromu (tj. 40 %), nýbrž maximálně středním
procentem (tj. 35 %). Stěžovatelka uvádí, že „nejsou prokázány často recidivující projevy kořenového
dráždění, ani funkčně významný neurologický nález s elektromyografií (EMG) prokázaným poškozením nervu,
ani závažné snížení celkové výkonnosti a omezení některých denních aktivit“. Tuto argumentaci stěžovatelky
však vyvrací samotný posudek PK MPSV (viz citace shora), v němž posudková komise hovoří
o tom, že klinicky se jedná o středně těžké funkční postižení „se závažnou poruchou statiky
a dynamiky páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění a funkčně významným neurologickým
nálezem s EMG prokázaným poškozením nervu, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení
a omezením některých denních aktivit“. Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje, že závěr o tom,
zda se v případě žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti o 35 % nebo 40 %, nemá
na posouzení projednávané věci vliv, neboť v obou případech se jedná o invaliditu prvního
stupně. Stěžovatelka tedy v řízení o kasační stížnosti invaliditu žalobce nijak nerozporuje (ostatně
nečinila tak ani v řízení o žalobě, v němž míru poklesu pracovní schopnosti žalobce určenou
posudkem PK MPSV ani nenamítala). Jedná se proto o skutečnost, která je mezi účastníky řízení
nesporná.
[26] Stěžovatelka však činí sporným datum vzniku invalidity. Na rozdíl od posudku PK MPSV,
který za vznik invalidity stanovil den 7. 11. 2017, stěžovatelka se domnívá, že první neurologický
nález, jímž lze vznik invalidity stanovit je neurologické vyšetření ze dne 28. 3. 2018 s EMG
vyšetřením z téhož data.
[27] Stanovení data vzniku invalidity „patří nesporně k zásadním posudkovým závěrům, a to s ohledem
na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod. Datum vzniku invalidity by mělo
být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení
data, od něhož je důchod přiznáván. Invalidita jako posudkově - medicínská kategorie vzniká od okamžiku,
kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku
invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení zdravotního stavu
nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím
stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být
např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení
výplaty nemocenského, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu
invalidita skutečně vznikla“ (rozsudek ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012,
č. j. 6 Ads 61/2012-15, bod 15). Již v rozsudku ze dne 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004-47,
č. 404/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konstatoval, že datum diagnostikování nemoci
či datum hospitalizace související se zdravotními obtížemi touto nemocí vyvolanými,
je skutečností nahodilou. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne
6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16 (N 40/88 SbNU 553): „(…) datum návštěvy u lékaře je nutno
kvalifikovat jako datum nahodilé, které ještě nevypovídá o skutečném datu vzniku onemocnění majícího
za následek vznik invalidity. Takto stanovené datum je totiž dáno tím, kdy došlo k vyhledání lékařské pomoci
stěžovatelkou“. Nelze-li datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např.
vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla
její existence nepochybná (např. rozsudky č. j. 3 Ads 6/2004-47 a č. j. 6 Ads 61/2012-15).
Na druhou stranu stanovení data vzniku invalidity podle data lékařského vyšetření je možné
a judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup akceptuje, např. podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 Ads 259/2016-33, „[s]tanovení data vzniku
invalidity dnem odborného lékařského vyšetření není obecně vyloučeno, obzvlášť pokud posuzovaná osoba
navštěvuje příslušného odborného lékaře pravidelně a dostatečně často, aby bylo možno z lékařských zpráv vyčíst,
kdy se zdravotní stav natolik zhoršil, že byly naplněny podmínky invalidity (srov. rozsudek NSS ze dne
29. 8. 2012, čj. 4 Ads 69/2012-19)“. Platí pak, že při určování poklesu pracovní schopnosti
se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§39 odst. 4
zákona o důchodovém pojištění).
[28] Ze shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že vznik invalidity
je nutno určit objektivně. Zásadně by neměl být spojován až s nahodilými událostmi
jako hospitalizace, vyhledání lékařské pomoci nebo podání žádosti o invalidní důchod. Je pravda,
že invalidita může vznikat postupně; nelze-li pak datum jejího vzniku stanovit alespoň s vysokou
pravděpodobností, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence
nepochybná. Není ani vyloučeno, aby se datum vzniku invalidity shodovalo s datem odborného
lékařského vyšetření, pokud stěžovatel navštěvoval odborného lékaře pravidelně a dostatečně
často, aby bylo možno z lékařských zpráv vyčíst, kdy se zdravotní stav natolik zhoršil, že byly
naplněny podmínky invalidity (srov. rovněž rozsudky NSS ze dne 22. 12. 2020, č. j.
8 Ads 90/2020-44, nebo ze dne 31. 3. 2021, č. j. 10 Ads 280/2020-76)
[29] Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že v posudku PK MPSV bylo
přesvědčivě zdůvodněn i závěr o vzniku invalidity již dne 7. 11. 2017. V řízení nebylo předloženo
nic, co by úspěšně zpochybnilo závěr PK MPSV o tom, že skutečně již k tomuto datu mohlo být
přítomno neurologické postižení (hypotrofie čtyřhlavého svalu). V podmínkách projednávané
věci Nejvyšší správní soud zejména zdůrazňuje, že na návštěvu praktické lékařky ve dnech
6. a 7. 11. 2017 bezprostředně navazovalo vyšetření na neurologii dne 8. 12. 2017. Jak uvádí posudek
PK MPSV, na základě tohoto neurologického vyšetření „byla diagnostikována kromě již známé
gonartrózy vpravo i asymetrická primární porucha svalů DKK s maximem na stehně v pravo. Byla
mu objektivizována výrazná atrofie pravého stehna, kdy 10 cm nad patelou je deficit 4-5 cm oproti levému stehnu.
Ale i na levém stehně popisovány patrné drobné atrofie vláken nad kolenem“. EMG vyšetření ze dne
28. 3. 2018 pak toliko existenci dřívějšího vzniku invalidity potvrdilo.
[30] Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením PK MPSV, že v době preventivní prohlídky
praktickou lékařkou dne 7. 11. 2017 již bylo přítomno (prokázáno) neurologické postižení,
což dle PK MPSV dokládá přítomnost hypotrofie čtyřhlavého svalu. Podle stěžovatelky tato
hypotrofie totiž nesouvisí s neurologickým postižením, nýbrž s gonartrózou II. st.,
což je doloženo ortopedickým vyšetřením z 29. 3. 2017. Pokud by se jednalo o souvislost, resp.
o důsledek poškození nervu, muselo by se jednat o jeho těžší poškození, které by bylo doloženo
elektromyografií. Gonartróza II. st. však podle stěžovatelky nezpůsobuje invaliditu.
Jak však dokládá citace z posudku PK MPSV v předcházejícím odstavci, na základě
neurologického vyšetření dne 8. 12. 2017, byla kromě již známé gonartrózy vpravo
diagnostikována i asymetrická porucha svalů DKK a žalobci byla objektivizována atrofie pravého
stehna a drobné atrofie vláken nad kolenem i na levém stehně. O této atrofii stěžovatelkou
odkazovaná zpráva z ortopedického vyšetření z 29. 3. 2017 nehovoří.
[31] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že s ohledem na časovou souslednost neurologických
vyšetření (8. 12. 2017 a 28. 3. 2018) navazujících na návštěvu praktické lékařky ve dnech
6. a 7. 11. 2017, považuje závěr posudku PK MPSV o vzniku invalidity dne 7. 11. 2017 za zcela
dostatečně a přesvědčivě odůvodněný.
[32] Ačkoliv správní orgán může v kasační stížnosti argumentovat v zásadě jakýmikoliv
právními důvody (na rozdíl od žalobce na přípustnost kasačních námitek žalovaného tedy nemá
vliv skutečnost, zda je žalovaný uplatnil již v řízení o žalobě), Nejvyšší správní soud
v projednávané věci považuje postup stěžovatelky z hlediska ekonomie soudního procesu
za nepřípadný. Stěžovatelka v řízení o žalobě proti posudku PK MPSV prakticky nic nenamítala
a veškerou věcnou argumentaci uplatnila až v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka v řízení
u krajského soudu ve vyjádření ze dne 4. 11. 2019 k posudku PK MPSV pouze uvedla,
že nesouhlasí s datem vzniku invalidity, neboť toto datum lze vztáhnout až k EMG vyšetření
ze dne 28. 3. 2018. Během ústního jednání dne 11. 6. 2020, na němž krajský soud provedl
k důkazu posudek PK MPSV, zástupkyně stěžovatelky k dotazu soudce výslovně uvedla,
že k obsahu posudku PK MPSV nic dalšího uvést nechce. Nenavrhovala ani zpracování doplnění
posudku, vyhotovení srovnávacího posudku jinou komisí ministerstva či vypracování revizního
posudku. Z tohoto důvodu krajský soud s ohledem na průběh řízení o žalobě a vyjádření
účastníků ani neměl důvod pochybovat o obsahové přesvědčivosti a úplnosti posudku
PK MPSV.
V. Závěr a náklady řízení
[33] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[34] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly (v řízení vůči soudu neučinil žádný úkon).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu