ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.195.2021:47
sp. zn. 1 As 195/2021 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. V., zastoupená
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 4. 2017, č. j. OD 314/17-2/67.1/17092/St, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2021,
č. j. 31 A 13/2017 - 281,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
III. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Turnov uznal žalobkyni rozhodnutím ze dne 25. 1. 2017,
č. j. OD/17/2977/AZD, vinnou ze spáchání správního deliktu podle §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), a uložil jí pokutu 1.500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení.
Správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že jako provozovatelka motorového vozidla
registrační značky X nezajistila, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány
povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Řidič uvedeného vozidla,
jehož totožnost není známa, totiž dne 28. 7. 2016, ve 12:36 hod., na pozemní komunikaci v obci
Malá Skála, silnice I/10, v úseku 50°38´13,2365“N, 15°11´21,2375“E - 50°38´32,0520“N,
15°11´35,2873“E GPS směr Železný Brod, překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci,
neboť mu byla mu naměřena rychlost jízdy 61 km/h.
[2] Odvolání proti rozhodnutí městského úřadu žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 4. 2017,
č. j. OD 314/17-2/67.1/17092/St, zamítl.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila správní žalobou, kterou Krajský soud
v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2019,
č. j. 31 A 13/2017 - 71, zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud
citovaný rozsudek (rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, č. j. 1 As 424/2019 - 29) zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud ve věci následně doplnil dokazování a v záhlaví specifikovaným rozsudkem
žalobu opětovně zamítl. Nejvyšší správní soud níže rekapituluje pouze pasáže přezkoumávaného
soudního rozhodnutí, které jsou pro projednávanou věc relevantní.
[5] Soud se předně zabýval splněním podmínek pro měření rychlosti zakotvených v §79a
zákona o silničním provozu. Vycházel přitom zejména z vyjádření Policie ČR ze dne 26. 1. 2015,
a veřejnoprávní smlouvy mezi obcí Malá Skála a Městem Turnov, z nichž zjistil, že Policie ČR
udělila souhlas s instalováním stacionárních úsekových měřičů rychlosti v dotčeném úseku.
Současně uvedl, že působnost na úseku agendy přestupků přenesla obec Malá Skála na orgány
města Turnov. Nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že vlastník rychloměru (soukromá společnost)
participuje na měření rychlosti způsobem rozporným se zákonem. Jako důkaz provedl smlouvu
o nájmu zařízení ze dne 1. 2. 2013, z níž vyplývá, že odměna za pronájem je stanovena pevnou
částkou a vlastník rychloměru nemá možnost jakkoliv zasahovat do chodu zařízení.
[6] Soud se rovněž zabýval tím, zda obecní policie zveřejnila informaci o prováděném
měření. V této souvislosti odkázal na webové stránky města Turnov – sekci „Radary“, přičemž
uzavřel, že obecní policie své povinnosti dostála.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
[8] Namítá, že se soud řádně nevypořádal s otázkou naplnění podmínek zakotvených v §24b
odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Odkázal totiž pouze na informaci zveřejněnou
na webových stránkách města Turnov, aniž by upřesnil, z jaké verze těchto stránek vycházel
a zda zachytil jejich obsah. Tvrzení soudu je proto nepřezkoumatelné. V posuzované věci je
rozhodující, zda byla informace zveřejněna ke dni spáchání přestupku, nikoliv až ke dni jednání
soudu, což vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2020,
č. j. 7 As 177/2019 - 35.
[9] Pokud se jedná o oprávnění městské policie provádět měření na území obce Malá Skála,
odkázal soud na veřejnoprávní smlouvu, z níž však vyvodil zcela nesprávné závěry. Tato smlouva
totiž prokazuje, že orgány města Turnov jsou oprávněny provádět místo obce Malá Skála
přenesenou působnost na úseku přestupků. Nevyplývá z ní však, že by mohla Městská policie
Turnov měřit na území uvedené obce rychlost. Činnost městské policie při zjišťování přestupků
totiž spadá do samostatné působnosti obce, nikoliv do výkonu působnosti přenesené.
[10] Napadený rozsudek je nadto nepřezkoumatelný (zmatečný), neboť krajský soud vyvozuje
závěry z veřejnoprávní smlouvy ze dne 27. 10. 2014, avšak v rekapitulační části uvádí,
že dokazování doplnil o veřejnoprávní smlouvu ze dne 1. 8. 2007 s dodatkem ze dne 11. 7. 2012.
Nadto nebyla veřejnoprávní smlouva platně uzavřena, neboť souhlas s touto smlouvou se dává
až zpětně, přičemž v daném případě soud vycházel ze souhlasu z roku 2007.
[11] Závěrem stěžovatelka a její zástupce vyjadřují nesouhlas s vyvěšením svých osobních
údajů na celosvětovou komunikační síť internet.
[12] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Soud při posuzování kasační stížnosti dospěl k závěru, že je přípustná, má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, dále jen „s. ř. s.“); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Na úvod soud poznamenává, že podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost
nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo
zrušeno Nejvyšším správním soudem. Opakovaná kasační stížnost je přípustná pouze tehdy, je-li
jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu, a v případech, kdy kasační soud zrušil rozhodnutí soudu pro procesní
pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav, anebo nepřezkoumatelnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
[16] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud zrušil předcházející rozsudek krajského
soudu dílem pro nepřezkoumatelnost, dílem proto, že své rozhodnutí zatížil vadou, která mohla
mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Kasační soud zavázal krajský soud k tomu,
aby se v dalším řízení zabýval námitkou ohledně splnění podmínek podle §79a zákona
o silničním provozu a §24b odst. 2 zákona o obecní policii a v případě potřeby v této souvislosti
doplnil dokazování. Namítá-li tedy stěžovatelka v opakované kasační stížnosti, že krajský soud
uvedené námitky ani při opětovném posouzení věci přezkoumatelným, potažmo zákonným
způsobem nevypořádal, jedná se o námitky, které jsou přípustné, a soud se jimi bude věcně
zabývat.
[17] Podle §79a zákona o silničním provozu, platí, že „[z]a účelem zvýšení bezpečnosti provozu
na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost
vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“
[18] Podle §24b odst. 1 zákona o obecní policii platí, že „[o]becní policie je oprávněna, je-li
to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné
záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku
nebo úkonu.“ Podle odst. 2 uvedeného ustanovení „[j]sou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1
zřízeny stálé automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů
vhodným způsobem uveřejnit.“
[19] Stěžovatelka v žalobě zpochybňovala splnění podmínek podle shora citovaných
ustanovení, přičemž krajskému soudu vytýká, že napadený rozsudek je v rozsahu vypořádání
se s těmito námitkami nepřezkoumatelný.
[20] K problematice nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí se váže bohatá rozhodovací
činnost Nejvyššího správního soudu. Již v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
č. 689/2005 Sb., tento soud akcentoval, že „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu
zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky
účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž
je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost
odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“ V obdobném duchu se nese
i navazující judikatura, která zásadně pohlíží na nevypořádání žalobních námitek jako na důvod
pro zrušení rozhodnutí krajského soudu (srov. kupříkladu rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 12. 2009, č. j. 8 Afs 73/2007 - 78, či ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 Afs 113/2009 - 69,
č. 2065/2010 Sb.). V mnoha svých rozhodnutích se kasační soud vyjádřil i k otázce
nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost (viz např. ze dne 31. 1. 2008,
č. j. 4 Azs 94/2007 - 107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, či ze dne 22. 9. 2010,
č. j. 3 Ads 80/2009 - 132).
[21] V nyní posuzované věci nicméně Nejvyšší správní soud žádnou takovou vadu
napadeného rozsudku neshledal. Krajský soud ve věci doplnil dokazování a na základě
skutečností zjištěných ze získaných podkladů vypořádal všechny žalobní námitky stěžovatelky.
Je sice pravdou, že některé části odůvodnění jsou poněkud strohé a mohou působit zavádějícím
či nepřesným dojmem, v kontextu celého rozsudku je však patrné, co vedlo soud k závěru
o nedůvodnosti jednotlivých žalobních námitek (v podrobnostech viz níže).
[22] Pokud se jedná o posouzení splnění podmínek podle §79a zákona o silničním provozu,
krajský soud k této otázce doplnil dokazování o následující listiny: 1) veřejnoprávní smlouvu
mezi městem Turnov a obcí Malá Skála ze dne 1. 8. 2007, týkající se měření rychlosti na území
obce Malá Skála, včetně dodatku ze dne 11. 7. 2012, 2) souhlas Krajského úřadu Libereckého
kraje ze dne 28. 8. 2007 s uzavřením zmiňované veřejnoprávní smlouvy, 3) rozhodnutí Krajského
ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 26. 1. 2015 o určení místa pro měření rychlosti
stacionárním radarem na silnici I/10 – v celém průtahu obcí Malá Skála v obou směrech,
4) organizační řád Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 29. 12. 2015, 5) smlouvu
o nájmu zařízení pro měření rychlosti s pronajímatelem AŽD Praha s.r.o. ze dne 1. 2. 2013,
včetně příloh.
[23] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že vyvozuje závěry z veřejnoprávní smlouvy ze dne
27. 10. 2014, ačkoliv v rekapitulační části zmiňuje smlouvu z roku 2007. K tomu kasační soud
uvádí, že se zjevně jedná o chybu v psaní, neboť ve spise je založena toliko veřejnoprávní
smlouva z 1. 8. 2007 (a její dodatek), přičemž touto listinu provedl soud dokazování v průběhu
ústního jednání konaného dne 6. 1. 2021 a zmiňuje ji také v bodě 10 rozsudku. Žádnou
veřejnoprávní smlouvu z roku 2014 soud k dispozici neměl, a proto z ní logicky ani nemohl
vycházet. Z tohoto hlediska je pak také relevantní souhlas s veřejnoprávní smlouvou ze dne
28. 8. 2007, který se váže právě k dokumentu, z něhož soud vycházel.
[24] Namítá-li pak stěžovatelka, že krajský soud vyvodil z veřejnoprávní smlouvy nesprávné
závěry, ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. Čl. II uvedené veřejnoprávní smlouvy totiž mimo jiné
jednoznačně stanoví, že Městská policie Turnov „bude na katastrálním území [o]bce Malá Skála
vykonávat měření rychlosti projíždějících měřidel pomocí stacionárního měřiče rychlosti. Měřič rychlosti bude
umístěn po dobu účinnosti smlouvy na základě vzájemné dohody obou stran na silnici I/10 v místě
pod Pantheonem ve směru od Železného brodu.“ Oprávnění Městské policie Turnov provádět
v dotčeném úseku měření rychlosti tedy z veřejnoprávní smlouvy vyplývá zcela nepochybně.
Na tom nemůže nic změnit ani nevhodně zvolená formulace krajského soudu, který v bodě 37
rozsudku uvedl, že smlouva se týká oprávnění orgánů města Turnov vykonávat „ve správním obvodu
obce Malá Skála přenesenou působnost na úseku agendy přestupků“, což by skutečně mohlo vyvolávat
dojem, že se jedná toliko o oprávnění k vedení přestupkového řízení. Takto tomu
však v posuzované věci není, neboť podklady založené ve spise se vztahují přímo k oprávnění
provádět měření rychlosti na území obce Malá Skála ze strany orgánů města Turnov.
[25] Dalším sporným bodem napadeného rozsudku je vypořádání žalobní námitky stran
uveřejnění informace o měření ve smyslu §24b odst. 2 zákona o obecní policii. Stěžovatelka
se odvolává především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2020,
č. j. 7 As 177/2019 - 35, který se týkal dokazování obsahem webových stránek. V citovaném
rozsudku kasační soud dovodil, že „krajský soud pochybil, když provedl důkaz webovými stránkami,
avšak žádným způsobem nezachytil jejich obsah a tento neučinil součástí soudního spisu, a dále když dovodil,
že v projednávané věci byla informace o zřízení stálých automatických technických systémů uveřejněna vhodným
způsobem podle §24b odst. 2 zákona o obecní policii ke dni spáchání přestupku na podkladě obsahu webových
stránek k pozdějšímu datu.“ O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejedná. Na č. l. 128
soudního spisu je totiž založeno podání žalovaného ze dne 25. 1. 2021, v němž uvedl internetový
odkaz na podobu webových stránek města Turnov (sekce „radary“) pro období
od 12. 6. do 30. 7. 2016, tj. v době spáchání přestupku. Současně přiložil snímek obrazovky
zachycující podobu uvedených webových stránek v rozhodném období. Touto listinou provedl
soud důkaz v průběhu ústního jednání konaného dne 26. 5. 2021.
[26] Nejvyšší správní soud uznává, že pokud krajský soud v bodě 39 rozsudku pouze
bez bližšího vysvětlení konstatoval, že vycházel z obsahu webových stránek města Turnov,
je toto jeho tvrzení na samé hranici přezkoumatelnosti. Jelikož však není s ohledem na obsah
soudního spisu a záznam z ústního jednání pochyb o tom, z jaké konkrétní listiny soud vycházel,
nejedná se o tak závažný nedostatek, aby představoval důvod pro zrušení napadeného rozsudku.
Je totiž patrné, že soud ověřil, jaký byl obsah webových stránek města Turnov v době spáchání
přestupku, a to na základě dokumentu předloženého žalovaným, který prokazuje, že již toho času
se informace o měření v dotčeném úseku nacházela na internetových stránkách města Turnov.
I poslední kasační námitku proto shledal soud nedůvodnou.
[27] Pro úplnost soud dodává, že nesouhlas stěžovatelky a jejího zástupce s uveřejněním
osobních údajů na internetu nelze považovat za kasační námitku. K uvedené výhradě, kterou
dotčený advokát vtěluje v zásadě do všech kasačních stížností, se již Nejvyšší správní soud
mnohokrát vyjádřil a nepovažuje za nezbytné, aby tak opětovně činil v této věci. Proto pouze
ve stručnosti odkazuje např. na usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017-161, či rozsudky
ze dne 27. 3. 2019, č. j. 2 As 383/2017- 46, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017 - 38, a mnohé
další.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Kasační soud nepovažuje námitky stěžovatelky za důvodné. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[29] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[30] Stěžovatelka uhradila v řízení před Nejvyšším správním soudem soudní poplatek ve výši
5.000 Kč. Podání opakované kasační stížnosti však podle ustálené judikatury nepodléhá
poplatkové povinnosti (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016,
č. j. 10 Afs 186/2014 - 60, č. 3396/2016 Sb. NSS), proto soud výrokem IV tohoto rozsudku
rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovatelce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu