ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.359.2020:41
sp. zn. 1 As 359/2020 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Č. F., zastoupeného Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 1. 2019, č. j. KUJI 773/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2020, č. j. 32 A 2/2019-26,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žalobce ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Havlíčkův Brod (dále jen „městský úřad“) uznal žalobce vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
Žalobce jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci
o 40 km/hod. Za uvedený přestupek městský úřad potrestal žalobce pokutou ve výši 5.000 Kč
a zákazem činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců
s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí městského úřadu.
[2] Odvolání žalobce proti rozhodnutí městského úřadu žalovaný nejprve zamítl jako
opožděné. Toto rozhodnutí však Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. 29 A 9/2017-83, zrušil a současně věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání
a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. V odůvodnění uvedl, že je nezbytné nepřistupovat
k opětovnému vykonání uložené sankce, neboť žalobce již pokutu zaplatil a uložený správní trest
zákazu řízení motorových vozidel vykonal.
[3] Také proti druhému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud
zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítl, že byl za stejné jednání fakticky potrestán opakovaně. Výrokem napadeného
rozhodnutí totiž žalovaný stěžovateli opětovně uložil trest zákazu činnosti. Stěžovateli za těchto
okolností nezbylo nic jiného než uložený trest respektovat. Výrok napadeného rozhodnutí
je závazný a stěžovatel je povinen uložený trest vykonat. O započtení doby již vykonaného
zákazu činnosti do doby ukládaného zákazu činnosti měl žalovaný rozhodnout ve výroku
rozhodnutí a nikoliv tuto skutečnost pouze zmínit v odůvodnění; jiný způsob zákon nepřipouští.
Žalovaný by proto měl výrok napadeného rozhodnutí změnit tak, že trest sice uloží, ale započte
vůči němu tu část trestu, kterou stěžovatel již vykonal, případně celý vykonaný trest. Zatímco
v případě pravomocného rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění musí být ve výroku
rozhodnutí zmíněno, že doba, po kterou byla účastníku tímto rozhodnutím zakázána činnost,
se vůči trestu započítává, v případě nezákonného a následně soudem zrušeného rozhodnutí tomu
tak není. Uvedené rozlišování podle stěžovatele postrádá rozumné odůvodnění. V rozsáhlé části
kasační stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se zveřejněním osobních údajů advokáta
a stěžovatele na webových stránkách Nejvyššího správního soudu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel, že by byl stěžovatel podruhé trestán
za tentýž skutek. Stěžovatelem požadovaný postup postrádá oporu v zákoně, který přesně
definuje, jaká doba se započítává do zákazu činnosti. Jedná se typicky o případy,
kdy je obviněnému zadržen řidičský průkaz a posléze, při vydání meritorního rozhodnutí
o přestupku, se doba jeho zadržení započte do doby uloženého zákazu činnosti. Žalovaný
v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že uložený trest nemá být
opětovně vykonán. Až druhé (tj. žalobou napadené) rozhodnutí je právním titulem, který
poskytuje zákonný podklad pro vykonaný trest zákazu činnosti a splacenou pokutu. Jedná
se pouze o „technickou záležitost“ sloužící k tomu, aby bylo při zápisu do evidenční karty řidiče
poznamenáno, že stěžovatel trest už vykonal.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatel spáchal přestupek dne 9. 3. 2016, na věc se proto použije zákon
č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Podle §14 odst. 2 zákona o přestupcích se do doby zákazu
činnosti „započítává doba, po kterou pachatel na základě opatření správního orgánu učiněného v souvislosti
s projednávaným přestupkem nesměl již tuto činnost vykonávat“. Podle §77 téhož zákona výrok
rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný uznán vinným, musí případně obsahovat
též rozhodnutí o započtení doby (ve smyslu §14 odst. 2 zákona o přestupcích) do doby zákazu
činnosti.
[9] Stěžovatel se domáhá započtení již vykonaného trestu zákazu činnosti, které podle
něj měl žalovaný provést ve výroku napadeného rozhodnutí. Obává se toho, že by musel uložený
trest opětovně vykonat, v důsledku čehož by byl dvakrát trestán za totožný přestupek.
Stěžovatelem odkazovaná úprava (§14 odst. 2 zákona o přestupcích, obdobně též §47 odst. 3
zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), ovšem na nyní
posuzovanou věc vůbec nedopadá. Zmíněná ustanovení se týkají doby, po kterou pachatel
přestupku na základě opatření správního orgánu, které bylo učiněno v souvislosti
s projednávaným přestupkem, nesměl vykonávat určitou činnost. Tuto dobu správní orgán
započte do doby zákazu činnosti, kterou stanoví v následném rozhodnutí o přestupku. Takovým
opatřením správního orgánu je typicky zahájení řízení, na jehož základě lze rozhodnout
o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku,
a to za předpokladu, že v pravomocném rozhodnutí o přestupku, pro který byl řidičský průkaz
zadržen, správní orgán uloží trest zákazu řízení motorových vozidel. V nyní posuzované věci
však nedošlo k zadržení stěžovatelova řidičského průkazu před vydáním rozhodnutí o přestupku.
Stěžovatel řidičský průkaz odevzdal až poté, co rozhodnutí městského úřadu poprvé nabylo
právní moci (jakkoliv krajský soud následně kvůli pochybení v doručování konstatoval,
že stěžovatelovo odvolání bylo ve skutečnosti včasné a rozhodnutí městského úřadu tak ke dni
3. 6. 2017 právní moci nenabylo).
[10] Zrušením původního rozhodnutí žalovaného rozsudkem krajského soudu
č. j. 29 A 9/2017-83 se věc vrátila do fáze odvolacího řízení. Žalovaný byl proto povinen
meritorně rozhodnout o stěžovatelově odvolání. Rozhodnutí o odvolání tvoří spolu
s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73). Tvrzení stěžovatele, že byl de facto potrestán opětovně, není
pravdivé. Není zřejmé, vůči jakému trestu požaduje stěžovatel započtení, neboť mu byl uložen
trest jediný, který již dříve vykonal. Požadavek, aby žalovaný výrokem uložil trest a současně vůči
nově uloženému trestu započetl dřívější, nyní už vykonaný trest, proto postrádá nejen oporu
v zákoně, ale také smysl. Nejvyšší správní soud připomíná, že způsoby, jimiž může odvolací
správní orgán rozhodnout, stanoví §90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. S těmito taxativně
vymezenými možnostmi souvisí též prostor žalovaného pro formulaci výroku rozhodnutí
o odvolání. Zákon nepřipouští, aby odvolací správní orgán ve výrokové části rozhodnutí uložil
pachateli přestupku správní trest a současně konstatoval jeho započtení. Stěžovatelovy
spekulativní úvahy o tom, kdo by měl rozhodovat o započtení, nebo obavy z nutnosti
opětovného výkonu správního trestu, jsou proto liché.
[11] Polemikou týkající se nezveřejňování osobních údajů a plné anonymizace rozsudků
se již Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval, proto nebude své úvahy opakovat a ve stručnosti
odkazuje na předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017-161,
rozsudky ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018-35, či ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 As 106/2019-33,
a mnohé další).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod
pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti [§109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.)], zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1
s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jako úspěšnému
účastníku právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu