ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.298.2021:65
sp. zn. 1 Azs 298/2021 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: E. S., zastoupena
JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020, č. j. OAM-666/ZA-ZA11-ZA22-2020, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021,
č. j. 1 Az 56/2020 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, se p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 8.228 Kč, která mu bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 2. 10. 2020 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žádost zdůvodnila tak, že v zemi původu, Gruzii, nemá bydlení a chce zůstat v České republice.
Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost žalobkyně zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť shledal, že žalobkyně
neprokázala, že v jejím případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) zamítl. Uvedl, že žalobkyně svou žádost o mezinárodní ochranu
odůvodňovala tím, že ve své vlasti nemá žádný majetek, neměla z čeho hradit své životní potřeby,
a proto se rozhodla odejít do ČR. Ve správním řízení neprokazovala, ba ani netvrdila,
že je Gruzie pro ni nebezpečnou zemí. Z její výpovědi vyplynulo, že před (opětovným)
příchodem do ČR v roce 2012 žila více let ve své vlasti u příbuzných ve městě Rustavi, které
se nachází mimo oblast Abcházie a Jižní Osetie (u těchto oblastí platí výjimka z domněnky
bezpečné země původu). Městský soud přitom ve vztahu k bezpečnostní situaci v zemi původu
konstatoval, že podklady o Gruzii z listopadu 2020 nevypovídají o zhoršení tamní situace.
[3] Žalobkyní uváděné skutečnosti (vyšší věk, vazba ke zletilému synovi pobývajícímu v ČR,
jeho zdravotní stav, neexistence bydlení v zemi původu) samy o sobě nemohou odůvodňovat
udělení mezinárodní ochrany v ČR. Má obvyklé zdravotní problémy odpovídající jejímu věku.
Tvrzení ohledně jejího syna a zdravotního stavu jsou protichůdná (v řízení před městským
soudem doložila zdravotní stav jejího syna, současně tvrdila, že se o ni stará její snacha a nezletilá
vnučka a že se synem žije již od roku 2012 ve společné domácnosti; přitom ve správním řízení
naopak uvedla, že se svým synem nacházejícím se v ČR nemá žádný kontakt). Synův nyní
zhoršený zdravotní stav nemůže mít jakýkoli vliv na vyhovění opakované žádosti, neboť
se nejedná o řízení sloužící k legalizaci pobytu na území ČR.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 téhož zákona.
[5] Stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost je přijatelná a rovněž důvodná, neboť žalovaný
i městský soud pochybili při posouzení Gruzie jako bezpečné země původu. V roce 2006 nebyla
stěžovatelka vpuštěna do domu v Cchinvali v Jižní Osetii, který patřil jejímu manželovi
a kde s ním sdílela domácnost, jelikož tento dům byl zabrán Rusy. Stěžovatelka tak přichází
z oblasti, kterou ČR za bezpečnou zemi původu nepovažuje. Je sice pravdou, že stěžovatelka
po roce 2006 bydlela u příbuzných v Rustavi, která se v Jižní Osetii nenachází, k odchodu
do Rustavi však byla donucena tím, že její obydlí v Jižní Osetii bylo zabráno. Stěžovatelka nadto
v řízení uvedla, že v oblasti, kam z Jižní Osetie přesídlila, trpěla zásadními problémy a neměla
se jak živit, což ji donutilo k vycestování ze země. Rozhodně se tedy nejednalo o účinnou formu
vnitřního přesídlení. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2021,
8 Azs 87/2021–37, neměla být žádost posouzena jako zjevně nedůvodná, ale mělo dojít k jejímu
meritornímu posouzení.
[6] Pokud by stěžovatelka byla nucena do Gruzie vycestovat, hrozila by jí vážná újma
v podobě bezdomovectví. V důsledku absence účinného systému sociálního zabezpečení
a vysoké míry chudoby existuje riziko, že by byla stěžovatelka v případě navrácení vystavena
nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ohledně prokázání hrozby vzniku vážné újmy v zemi
původu poskytla veškeré důkazy, kterými disponovala, tedy svoji věrohodnou výpověď a dále
navrhla v řízení o žalobě svůj účastnický výslech a svědeckou výpověď syna.
[7] Podmínku přijatelnosti stěžovatelka shledává také v otázce hodnocení věrohodnosti její
výpovědi, které bylo v případě stěžovatelky jednostranné a nezohlednilo judikaturu Nejvyššího
správního soudu. Skutečnosti, které stěžovatelka v době pohovoru uváděla, byly pravdivé.
Později však došlo ke změně okolností. Je také nezbytné přihlédnout k možnostem
a schopnostem stěžovatelky.
[8] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze přistupovat k účelovým žádostem
jinak než k žádostem, které nejsou považovány žalovaným za účelové. Důvody, pro které
stěžovatelka požádala o mezinárodní ochranu až po delší době pobytu v ČR, jsou lidsky
pochopitelné – měla obavy z nuceného vycestování a raději se snažila na sebe neupozorňovat.
[9] Kasační stížnost je přijatelná i z toho důvodu, že se žalovaný ani městský soud vůbec
nezabývali otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života.
Vycestováním stěžovatelky by přitom došlo k porušení čl. 8 Úmluvy, je tedy dán důvod k udělení
doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Veškerý soukromý i rodinný
život stěžovatelky se odehrává na území ČR. V zemi původu žije pouze dcera stěžovatelky, která
ale žije již zcela samostatně, nijak stěžovatelku nepodporuje, spíše je tomu naopak. Zásadní
je, že stěžovatelka na území Gruzie ani nemá kam jít. V ČR žije celkem 15 let. V současnosti
zde žije ve společné domácnosti s jejím synem a jeho rodinou (občany EU), kteří ji podporují
a pomáhají jí. Stěžovatelce je 65 let, což považuje za pokročilý věk.
[10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem.
Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a svého vyjádření k žalobě.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a podaná oprávněnou osobou, zastoupenou
advokátem. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný
samosoudce, a proto se Nejvyšší správní soud podle §104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu
tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud
podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.,
ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační
stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky nejsou splněny
podmínky přijatelnosti kasační stížnosti.
[14] Soud se již opakovaně zabýval specifickým rozložením důkazního břemene v případech,
kdy žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země původu dle §16 odst. 2 zákona
o azylu. Dle této judikatury označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje
důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu (např. rozsudek ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Je na žadateli, aby prokázal, že v jeho případě
tato domněnka neplatí. Není však povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby
prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí, a správní orgán musí
v pochybnostech shromáždit všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi žadatele
o azyl vyvracejí či zpochybňují (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57). Žalovaný i městský soud se od této judikatury nijak neodchýlili.
Způsob, jakým hodnotili prokázání hrozby vzniku vážné újmy v zemi původu stěžovatelky, proto
nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.
[15] V souladu s ustálenou judikaturou hodnotili žalovaný i městský soud i věrohodnost
výpovědi stěžovatelky (např. rozhodnutí ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne
29. 5. 2009, č. j. 4 Azs 83/2008 – 69, ze dne 24. 7. 2008, č. j. 2 Azs 49/2008 - 83, či ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Na tomto místě je kasační soud
rovněž nucen konstatovat, že stěžovatelka v kasační stížnosti nepravdivě uvádí, že protichůdné
informace sdělené v průběhu správního řízení a řízení před městským soudem byly způsobeny
změnou okolností. Stěžovatelka si totiž protiřečila ve vztahu k jednomu časovému období.
[16] I otázka účelovosti žádosti, která měla sloužit k legalizaci pobytu stěžovatelky, byla
vypořádána v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu (např. stěžovatelkou odkazovaný
rozsudek ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019 - 52). Žalovaný postupoval podle této judikatury,
neboť žádost neodmítl z důvodu její účelovosti, nýbrž pro nenaplnění důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany.
[17] Není rovněž pravdivé tvrzení, že se žalovaný a městský soud nezabývali hodnocením
soukromého a rodinného života stěžovatelky, pokud jde o naplnění důvodů pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný i městský soud naopak
posoudili skutečnosti, které by mohly vést k udělení doplňkové ochrany dle tohoto ustanovení,
a to v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 8. 11. 2018,
č. j. 5 Azs 201/2017 - 37, či rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71).
[18] Námitku nesnází spojených s vnitřním přesídlením stěžovatelka vznesla poprvé
až v kasační stížnosti, je tedy nepřípustná. Stěžovatelka rovněž v kasační stížnosti poprvé
namítala, že ve skutečnosti pochází z Jižní Osetie, a proto nelze Gruzii v jejím případě považovat
za bezpečnou zemi původu. V souladu s respektováním zásady non-refoulement se však Nejvyšší
správní soud zabýval možným přijetím kasační stížnosti k meritornímu přezkumu i ve vztahu
k této námitce. Shledal však, že ani tato tvrzení nezakládají přijatelnost kasační stížnosti. Žalovaný
a městský soud respektovali judikaturu Nejvyššího správního soudu ve vztahu k hodnocení
Gruzie jako bezpečné země původu a specifického režimu Abcházie a Jižní Osetie (konkrétně
rozsudek ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021 - 37). Zohlednili přitom, že stěžovatelka v Jižní
Osetii již delší čas před odchodem ze země původu nežila.
[19] Napadený rozsudek proto splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu
na přezkoumatelnost rozhodnutí, neodchyluje se od dosavadní judikatury kasačního soudu
a městský soud se nedopustil ani pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační
stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatelka s kasační stížností nebyla úspěšná, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává, neboť mu náklady nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[21] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce usnesením ze dne 3. 11. 2021,
č. j. 1 Azs 298/2021 - 40, zástupcem JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta. Soud mu stanovil
odměnu za dva úkony právní služby, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání
doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci stěžovatelky za každý úkon
náleží odměna 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], tj. 6.200 Kč,
a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon, tj. 600 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu), celkem tedy 6.800 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu
rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky 6.800 Kč, tj. 1.428 Kč. Celkem tedy činí odměna
ustanoveného zástupce 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[22] Stěžovatelka připojila ke kasační stížnosti návrh na přiznání odkladného účinku. O tomto
návrhu soud nerozhodoval, jelikož odkladný účinek působí jen do skončení řízení před soudem
a soud rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného odkladu po nezbytném poučení
účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Rozhodnutí o odkladném
účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo smyslu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu