ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.343.2020:82
sp. zn. 1 Azs 343/2020 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: S. D., zastoupen
Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 4. 2019, č. j. OAM-403/ZA-P07-VL13-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2020, č. j. 32 Az 7/2019-45,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce požádal dne 7. 5. 2018 o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod podání
žádosti uvedl, že se nechce vrátit na Ukrajinu a na území ČR chce legalizovat svůj pobyt.
V průběhu řízení nadto doložil několik lékařských zpráv o svém zdravotním stavu. Žalovaný
napadeným rozhodnutím žalobci mezinárodní ochranu podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neudělil.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se ztotožnil
se závěrem, že žalobcova žádost je účelová. Tomu nasvědčuje jeho dlouholetý neoprávněný
pobyt v ČR a skutečnost, že o mezinárodní ochranu požádal až v okamžiku, kdy vyhledal lékařské
ošetření po prodělaném úrazu.
[3] Rovněž zdůvodnění žalovaného, proč žalobci neudělil humanitární azyl podle §14 zákona
o azylu, krajský soud označil za přezkoumatelné a odpovídající skutkovému stavu. Žalovaný totiž
posoudil rodinnou, sociální i ekonomickou situaci žalobce a rovněž přihlédl k jeho věku
a zdravotnímu stavu. Žalobce sám doložil lékařské zprávy a také žalovaný si u nemocničního
zařízení, v němž se žalobce léčil, vyžádal vyjádření k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Dle judikatury Nejvyššího správního soudu ani nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu
nezakládá právo na udělení azylu (srov. např. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j.
3 Azs 226/2005-68). Aktuální lékařské zprávy, které žalobce doložil v průběhu soudního řízení,
dle krajského soudu neprokazují žádné závažné zhoršení jeho zdravotního stavu, popisují toliko
stav po výše uvedeném zranění a plyne z nich doporučení rehabilitace. Okolnosti, za nichž
žalobce dobrovolně opustil svou vlast (legální odjezd za prací v roce 1998 a ekonomické potíže),
rovněž nepředstavují důvody pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
[4] Krajský soud přisvědčil i závěru žalovaného, dle kterého vycestování žalobce není
v rozporu s mezinárodními závazky ČR [§14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu]. Žalobce uvedl,
že je svobodný a bezdětný. Nezmínil se o žádné konkrétní osobě či osobách, s nimiž by na území
ČR realizoval svůj osobní a soukromý život. Jeho dlouholetý pobyt v ČR byl neoprávněný. Nadto
neudělení mezinárodní ochrany zpravidla neznamená natolik intenzivní zásah do rodinného
a soukromého života, aby byl v rozporu s mezinárodními závazky ve smyslu §14a odst. 2
písm. d) zákona o azylu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008-71).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a navrhl zrušení napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného.
[6] Konkrétně stěžovatel namítá, že krajský soud i žalovaný rozhodnutí řádně neodůvodnili
a nerozhodli na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a to ve vztahu k důvodům
pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu a důvodům pro udělení doplňkové
ochrany dle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
[7] Stěžovatel žije v ČR již od roku 1998, za tu dobu si zde v ytvořil silné vazby a naučil
se česky. Na Ukrajině již žádné vazby nemá a po návratu by byl prakticky bezdomovcem.
Má závažné zdravotní problémy a na Ukrajině se mu nedostane náležité lékařské péče. Žalovaný
neshromáždil dostatek podkladů, které by prokazovaly, že by tamější lékařská péče byla
pro stěžovatele dostupná. Z těchto důvodů rozhodnutí žalovaného rovněž nepřiměřeně zasahuje
do soukromého a rodinného života žalobce, a je tedy v rozporu s mezinárodními závazky ČR
[§14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu], konkrétně s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Žalovaný i krajský soud tuto otázku posoudili
nepřezkoumatelně a krajský soud i věcně nesprávně, neboť vzal v potaz pouze rodinný, nikoli
však soukromý život žalobce.
[8] Skutečnost, že stěžovatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také
snaha o legalizaci pobytu na území ČR, nepostačuje sama o sobě k nevyhovění žádosti. Stěžovatel
konzistentně v průběhu správního i soudního řízení uváděl, že o mezinárodní ochranu požádal
kvůli své aktuální situaci. Hrozilo mu, že bude navrácen do země původu, v níž nemá zázemí.
Skutečnost, že stěžovatel před podáním žádosti pobýval v ČR neoprávněně, není sama o sobě
relevantní ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud přehlédl,
že situace stěžovatele byla v době podání žádosti i vydání rozsudku neřešitelná instituty zákona
o pobytu cizinců.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval obsah napadeného rozhodnutí a
ztotožnil se se závěry krajského soudu. Dále vyjádřil předsvědčení, že kasační stížnost není
důvodná, a Nejvyšší správní soud by ji proto měl zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky řízení, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je podána oprávněnou osobou, včas a je přípustná. Jednou
z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je však také její
přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výklad institutu přijatelnosti a výčet jeho typických
kritérií Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost nyní odkazuje.
[11] Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti ve skutečnosti, že se kasační soud
dosud údajně dostatečně nezabýval vztahem přímo aplikovatelného čl. 8 Úmluvy a institutu
doplňkové ochrany a humanitárního azylu v situacích skutkově podobných té stěžovatelově.
[12] Nejvyšší správní soud však konstatuje, že neshledal naplnění kritérií přijatelnosti kasační
stížnosti.
[13] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Dospěl
přitom k závěru, že se k rajský soud věnoval podstatě žalobní argumentace a srozumitelně
vysvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Vycházel také z toho, že žalovaný zjistil skutkový stav
dostatečně a řádně hodnotil všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, jeho rozhodnutí
tak bylo patřičně zdůvodněno. Krajský soud se podrobně zabýval stěžovatelem tvrzenými
důvody, které shodně s žalovaným neshledal jako relevantní pro udělení doplňkové ochrany;
rovněž vysvětlil, proč shledal, že při zvažování udělení humanitárního azylu žalovaný nepřekročil
meze správního uvážení.
[14] Pokud jde o vztah důvodů k udělení mezinárodní ochrany a čl. 8 Úmluvy, existuje
již ustálená judikatura kasačního soudu, která dává odpověď na řešené otázky. Krajský soud
námitku týkající se nepřiměřeného zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života
stěžovatele a z toho plynoucího porušení mezinárodních závazků České republiky posoudil
v intencích této ustálené judikatury (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65).
[15] Nejvyšší správní soud se již zabýval i ostatními otázkami, které stěžovatel předestřel
v kasační stížnosti. K námitce týkající se humanitárního azylu je třeba připomenout, že na jeho
udělení není právní nárok a rozhodnutí o něm podléhá správnímu uvážení. Jak kasační soud
konstatoval v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, „správní rozhodnutí pak podléhá
přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu
s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem.
Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry“.
Krajský soud přitom těmto nárokům na soudní přezkum dostál.
[16] Rovněž otázkou, zda jsou stěžovatelem tvrzené skutečnosti důvodem pro udělení
doplňkové ochrany, se kasační soud již ve své judikatuře zabýval. Jak správně uvedl krajský soud,
z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu
bez přistoupení dalších okolností nemůže založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany
(srov. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005-68, ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 2 Azs 30/2007-69, či usnesení ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 Azs 98/2018-22). Taková
nedostatečná úroveň zdravotní péče v zemi původu by musela dosahovat úrovně označitelné
za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009-89), nebo by
muselo existovat riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného
zhoršení zdravotního stavu cizince vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení
předpokládané délky života (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne
13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, stížnost č. 41738/10). V projednávaném případě stěžovateli
nic takového nehrozí.
[17] Samotná skutečnost, že o mezinárodní ochranu stěžovatel nepožádal ihned po svém
příchodu do ČR a že chce nyní docílit legalizace pobytu, nevylučuje udělení mezinárodní ochrany.
Musel by však být dán některý z důvodů pro její udělení (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019-52), což v daném případě nenastalo. Ani tato
námitka tak nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.
[18] Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, a proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu