ECLI:CZ:NSS:2021:10.AO.24.2021:60
sp. zn. 10 Ao 24/2021 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatelky: D. L. P., zastoupené
advokátkou JUDr. Vladanou Vališovou, LL.M., Balbínova 1093/27, Praha 2, proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části
opatření obecné povahy ze dne 27. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelka se domáhá zrušení čl. I odst. 1. písm. b) mimořádného opatření odpůrce
(napadené opatření). Napadené opatření odpůrce vydal podle §80 odst. 1 písm. g) zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).
[2] Podle čl. I odst. 1. písm. b) napadeného opatření odpůrce zakázal pohyb a pobyt
bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek,
ve všech ostatních [v čl. I odst. 1. písm. a)] neuvedených vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště
nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2
osob vzdálených od sebe méně než 1,5 metru, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti.
[3] Navrhovatelka pracuje jako asistentka v advokátní kanceláři a na pracovišti musí nosit
respirátor. Nosí také silné brýle, které se při nošení respirátoru zamlžují, což navrhovatelce
ztěžuje práci i orientaci v prostoru. Vydechovaný vzduch jí dráždí oči a vede k přecitlivělosti
a bolestivosti očí a hlavy. Navrhovatelka se dále léčí s vysokým krevním tlakem. Namítá
především zásah do práva na ochranu zdraví, práva na důstojnost, práva na nedotknutelnost
osoby a jejího soukromí a do práva na svobodu pohybu a pobytu.
[4] Soud by se podle navrhovatelky měl zabývat změnou výchozích podmínek epidemie
v ČR. Navrhovatelka nesouhlasí s tvrzením odpůrce, že nošení respirátorů neohrožuje zdraví.
Dále zpochybňuje účinnost ochrany s pomocí respirátorů bez výdechového ventilu a nesouhlasí
s plošnými omezujícími opatřeními. Podle navrhovatelky napadené opatření neobstojí v testu
proporcionality.
[5] Odpůrce považuje návrh za nedůvodný. Popírá nedostatečné vyhodnocení epidemické
situace i tvrzenou škodlivost a neúčinnost respirátorů. Ve vztahu k přiměřenosti napadeného
opatření odpůrce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021,
čj. 11 A 126/2020 - 84. Odpůrce neshledává zásah do navrhovatelčina práva na důstojnost, práva
na svobodu pohybu a pobytu, ani zásah do jejího soukromí.
[6] Na vyjádření odpůrce navrhovatelka reagovala replikou, v níž zpochybňuje vyhodnocení
epidemické situace a fungování respirátorů. Dále opakuje svou původní argumentaci ohledně
nepřiměřenosti napadeného opatření a zásahu do svých práv.
[7] Návrh byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. NSS dále posuzoval, zda se nejedná
o zjevně neopodstatněný návrh.
[8] Podle §13 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění covid-19 (dále jen „pandemický zákon“) je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej
mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne.
[9] NSS v minulosti podrobně vyložil, že odmítnout návrh jako zjevně neopodstatněný lze
tehdy, pokud se soud již obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá
se od tohoto právního názoru odchýlit. Jedná se o specifický režim soudního přezkumu
podle pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu
(usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 Ao 2/2021 - 52, body 10 až 13, ze dne 8. 7. 2021,
čj. 7 Ao 19/2021 - 19, nebo ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021 - 72). Ústavní soud odmítá
ústavní stížnosti v těchto věcech pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 22. 6. 2021,
sp. zn. III. ÚS 1482/21, ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21, či ze dne 17. 8. 2021,
sp. zn. II. ÚS 2129/21).
[10] V rozsudku ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 - 157, se NSS zabýval obdobnými
námitkami, jako uplatnila navrhovatelka v této věci. Dospěl k závěru, že povinnost
nošení respirátoru (stanovená tehdy mimořádným opatřením odpůrce
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN) je účinným, potřebným a přiměřeným nástrojem
potlačování a předcházení epidemie onemocnění covid-19. Soud tehdy shledal, že mimořádné
opatření zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují,
aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157,
bod 78).
[11] Shodně lze odkázat na rozsudky NSS ze dne 27. 5. 2021, čj. 7 Ao 6/2021 - 112, body
34-39, a ze dne 11. 6. 2021, čj. 10 Ao 12/2021 - 81, body 53-54. Zde soud dospěl k závěru,
že opatření ukládající povinnost zdravým osobám, které nejsou podezřelé z nákazy, nepřekračuje
meze pravomocí odpůrce podle §69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví. Nařízení
nošení roušek či respirátorů k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření
onemocnění covid-19 je svou osobní působností, předmětem a účelem obdobné jako nařízení
mimořádného očkování a preventivního podání jiných léčiv (profylaxe) podle §69 odst. 1
písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví.
[12] Uložená povinnost ochrany dýchacích cest chrání zejména právo na život a právo
na ochranu zdraví zranitelných členů společnosti ohrožených epidemií onemocnění covid-19.
Dále má preventivně chránit práva osob, které by v případě zhoršení epidemické situace,
přetížení zdravotního systému a následného zavedení intenzivnějších omezení základních práv
byly kráceny na svých právech, zejména na svobodě pohybu, právu na vzdělání, právu
na (včasnou) zdravotní péči (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157, body 57 a 58). Povinnost nošení
ochrany dýchacích cest uložená osobám s protilátkami, včetně osob očkovaných, rovněž obstála
jako vhodný nástroj potlačování epidemie onemocnění covid-19 (rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157,
bod 63). Očkování ani protilátky zcela nevylučují hrozbu nákazy touto nemocí ani její přenos
(rozsudek čj. 2 Ao 7/2021 - 157, bod 76). NSS připomíná, že dokonalý nástroj ochrany
proti onemocnění covid-19 neexistuje. Méně intenzivní a krátkodobá omezení některých
základních práv, o nichž lze z rozumných důvodů mít za to, že brání zesílení epidemie, mohou
být nezbytným nástrojem prevence před opakováním intenzivnějších zásahů.
[13] Navrhovatelka namítá, že ji povinnost stanovená napadeným opatřením omezuje a působí
jí zdravotní potíže, které jí ztěžují výkon zaměstnání. Napadené opatření (obdobně jako opatření
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN) obsahuje výjimku pro osoby, které nemohou mít
ze závažných zdravotních důvodů nasazen respirátor [čl. I odst. 2. písm. hh) napadeného
opatření ]. Soud nezpochybňuje subjektivní obtíže, které navrhovatelka v důsledku nošení
respirátoru pociťuje a které se mohou týkat i řady dalších osob s přidruženými zdravotními
komplikacemi. Právě za tímto účelem však napadené opatření obsahuje výjimku pro případy,
kdy potíže spojené s nošením respirátoru převáží nad ochranou, kterou poskytují. Lékař
v individuálním případě posoudí, zda převažují rizika plynoucí z nákazy onemocněním covid-19
nebo negativní účinky nošení respirátorů. Proti postupu lékaře se lze bránit stížností u České
lékařské komory či jinými zákonnými prostředky. Z návrhu nevyplývá, že by navrhovatelka
této možnosti využila.
[14] NSS nepřehlédl, že předmětem soudního přezkumu ve věci sp. zn. 2 Ao 7/2021 bylo
opatření čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN, ve znění pozdějších opatření. Uvedené opatření
však obsahuje podobně (téměř shodně) vyjádřenou povinnost jako nyní přezkoumávané
mimořádné opatření, tedy povinnost nosit ochranu dýchacích cest ve vnitřních prostorách.
Závěry přijaté ve věci sp. zn. 2 Ao 7/2021 jsou tedy přenositelné i na zde posuzované mimořádné
opatření, tím spíše pak tehdy, pokud se od jeho vyhlášení epidemická situace zhoršila. NSS
i v nyní projednávaném případě zdůrazňuje, že zvládnutí epidemie onemocnění covid-19
se neobejde bez solidarity a společenské odpovědnosti.
[15] Podle NSS je na první pohled jednoznačné a nesporné, že neexistuje reálná možnost,
aby soud zrušil napadené opatření na základě navrhovatelčina návrhu. Na tomto závěru
by nemohlo nic změnit ani to, že by navrhovatelka svá tvrzení doložila. NSS navíc poznamenává,
že §101b odst. 2 s. ř. s. brání tomu, aby navrhovatel rozšiřoval návrhové body v průběhu řízení.
[16] NSS shledal návrh zjevně neopodstatněným, proto jej odmítl podle §13 odst. 3
pandemického zákona.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že návrh nebyl odmítnut bez jakéhokoli věcného posouzení, nebyl soud
povinen vrátit již zaplacený soudní poplatek ve smyslu §10 odst. 3 věty třetí
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, nebo rozhodnutí ve věcech sp. zn. 5 Ao 2/2021,
sp. zn. 5 Ao 8/2021, sp. zn. 5 Ao 10/2021 či sp. zn. 7 Ao 19/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu