ECLI:CZ:NSS:2021:14.KSE.2.2021:73
sp. zn. 14 Kse 2/2021 - 73
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše
Foltase a členů JUDr. Jitky Dýškové, Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Jana Valenty, Mgr. Štěpána
Holuba a JUDr. Petry Janouškové, o návrhu kárné navrhovatelky ministryně spravedlnosti
ze dne 15. 7. 2021 na zahájení kárného řízení proti kárně obviněnému JUDr. Vratislavu
Pospíšilovi, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Ústí nad Labem, se sídlem
Velká Hradební 484/2, Ústí nad Labem, při ústním jednání konaném dne 16. 12. 2021,
takto:
I.
Podle §314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), přiměřeně
aplikovaného v kárném řízení dle §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů,
se schvaluje dohoda o vině a kárném opatření,
která byla uzavřena mezi kárnou navrhovatelkou a kárně obviněným dne 3. 11. 2021.
II.
V souladu se schválenou dohodou o vině a kárném opatření se
JUDr. Vratislav Pospíšil,
soudní exekutor, Exekutorský úřad Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 484/2, Ústí
nad Labem, podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů,
uznává vinným, že
soustavně nejméně od 7. 8. 2020 do 8. 2. 2021 neposkytoval Ministerstvu spravedlnosti
a exekučnímu soudu při výkonu státního dohledu řádnou a včasnou součinnost tím, že
a) neposkytl Ministerstvu spravedlnosti včas vyjádření ke stížnosti Z. B. a exekuční spis
sp. zn. 136 EX 732/17, ačkoli o to byl Ministerstvem spravedlnosti požádán dopisem ze dne
21. 7. 2020, č. j. MSP-348/2020-ODKA-SEU/3, a byla mu stanovena lhůta 14 dnů, načež
vyjádření ke stížnosti soudní exekutor zaslal až dne 22. 10. 2020 a předmětný exekuční spis
doručil až dne 30. 10. 2020 po doručení dvou urgencí dohledového orgánu ze dne 1. 9. 2020,
č. j. MSP-348/2020-ODKA-SEU/4, a ze dne 7. 10. 2020, č. j. MSP-348/2020-ODKA-SEU/5;
b) neposkytl předsedkyni exekučního soudu ani Ministerstvu spravedlnosti včas vyjádření
ke stížnosti společnosti MARENT DEMOLICE s.r.o. a exekuční spis sp. zn. 136 EX 1983/13,
ačkoliv:
- byl předsedkyní exekučního soudu o vyjádření a předložení spisu požádán dne 1. 9. 2020, načež
vyjádření i předmětný exekuční spis předložil až dne 11. 11. 2020 po písemné urgenci ze dne
23. 9. 2020, telefonické urgenci ze dne 6. 10. 2020 a písemné urgenci ze dne 2. 11. 2020;
- byl Ministerstvem spravedlnosti o vyjádření a zaslání spisu požádán dopisem ze dne 3. 9. 2020,
č. j. MSP-418/2020-ODKA-SEU/3, a byla mu stanovena lhůta 14 dnů, načež předmětný
exekuční spis soudní exekutor doručil až dne 13. 11. 2020 a vyjádření ke stížnosti zaslal až dne
18. 11. 2020 po doručení dvou urgencí dohledového orgánu ze dne 2. 10. 2020,
č. j. MSP-418/2020-ODKA-SEU/4, a ze dne 13. 10. 2020, č. j. MSP-418/2020-ODKA-SEU/6;
c) neposkytl Ministerstvu spravedlnosti včas vyjádření ke všem zjištěním z kontroly provedené
dne 30. 7. 2020, ačkoliv o to byl Ministerstvem spravedlnosti požádán dopisem ze dne
26. 8. 2020, č. j. MSP-13/2020-ODKA-KEU/7, a byla mu stanovena lhůta 20 dnů, načež dne
16. 9. 2020 zaslal pouze upravená pověření zaměstnanců a požádal o prodloužení lhůty
k vyjádření, jíž bylo vyhověno dopisem č. j. MSP-13/2020-ODKA-KEU/11, dne 30. 9. 2020
zaslal vyjádření k exekučnímu spisu sp. zn. 136 EX 1443/17 a po doručení urgence
č. j. MSP-13/2020-ODKA-KEU/11 zaslal dne 12. 10. 2020 vyjádření k některým dalším
kontrolním zjištěním; soudní exekutor do dne 27. 1. 2021, kdy byl vyhotoven protokol
z kontroly, nedoručil vyjádření k ostatním kontrolním zjištěním, ač o to byl znovu urgován
dopisem ze dne 27. 10. 2020, č. j. MSP-13/2020-ODKA-KEU/14, a byla mu opětovně
prodloužena lhůta k vyjádření dopisem ze dne 27. 11. 2020, č. j. MSP 13/2020-ODKA-KEU/19;
d) neposkytl Ministerstvu spravedlnosti včas vyjádření ke stížnosti Společenství vlastníků
jednotek domu č. X, Y a Z, v ulici X, v obci X, a exekuční spis sp. zn. 136 EX 826/14, ačkoliv
o to byl Ministerstvem spravedlnosti požádán dopisem ze dne 7. 10. 2020,
č. j. MSP-448/2020-ODKA-SEU/3, a byla mu stanovena lhůta 20 dnů, načež dne 3. 12. 2020
doručil pouze předmětný exekuční spis po doručení urgence dohledového orgánu ze dne
20. 11. 2020, č. j. MSP-448/2020-ODKA-SEU/4, a vyjádření k obsahu stížnosti zaslal až dne
2. 2. 2021 po doručení dalších dvou urgencí č. j. MSP-448/2020-ODKA-SEU/7
a č. j. MSP-448/2020-ODKA-SEU/8; soudní exekutor do dne 8. 2. 2021, kdy byl ukončen výkon
státního dohledu v této věci, nezaslal vyjádření k doplňujícímu dotazu dohledového orgánu,
ač o to byl žádán dopisy ze dne 16. 12. 2020, č. j. MSP-448/2020-ODKA-SEU/7, a ze dne
14. 1. 2021, č. j. MSP-448/2020-ODKASEU/8,
tedy
v nepřímém úmyslu porušil povinnosti soudního exekutora stanovené v §2 odst. 2, §7 odst. 4
písm. a) a b) a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti,
a narušil tak důstojnost exekutorského povolání a ohrozil důvěru v odborný a spravedlivý výkon
exekuční činnosti,
čímž spáchal
kárný delikt podle §116 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti,
a za t o se mu u k l ád á
podle §116 odst. 6 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti,
po k ut a ve v ý š i 5 0 000 Kč ,
která je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 1141400221.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministryně spravedlnosti (dále též „kárná navrhovatelka“, či „kárná žalobkyně“) podala
k Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení (dále též
„kárná žaloba“, či „kárný návrh“) proti soudnímu exekutorovi JUDr. Vratislavu Pospíšilovi (dále
též „kárně obviněný“, „kárně žalovaný“, či pouze „exekutor“). Kárným návrhem se domáhala
toho, aby kárný soud shledal exekutora vinným ze spáchání kárného deliktu dle §116 odst. 2
písm. a) a b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „exekuční řád“) za jednání popsané ve výrokové části tohoto
rozhodnutí a navrhovala, aby mu kárný soud uložil podle §116 odst. 6 písm. c) exekučního řádu
pokutu ve výši 50 000 Kč.
[2] Kárný soud zaslal kárný návrh kárně obviněnému k vyjádření. Kárně obviněný
v písemném vyjádření ze dne 20. 8. 2021 uvedl, že se cítí vinen jednáním (skutkem) popsaným
v kárné žalobě, souhlasí s popisem skutku, s jeho právní kvalifikací a také s navrhovaným kárným
opatřením. Skutečnosti uvedené v kárném návrhu považuje za nesporné a má zájem uzavřít
s kárnou žalobkyní dohodu o vině a kárném opatření.
[3] Uvedené vyjádření zaslal kárný soud kárné navrhovatelce k vyjádření. Kárná žalobkyně
v podání ze dne 9. 9. 2021 sdělila, že souhlasí s návrhem na uzavření dohody o vině a kárném
opatření, a proto započne činit kroky k jejímu uzavření.
[4] Dne 3. 11. 2021 se uskutečnilo jednání mezi kárnou žalobkyní a kárně obviněným,
na kterém došlo k uzavření dohody o vině a kárném opatření (dále též „dohoda“), kterou kárná
žalobkyně následně předložila soudu společně s návrhem na její schválení. Z předložené dohody
vyplývá, že kárně obviněný doznává, že se dopustil jednání, jež je mu vytýkáno kárným návrhem
(které odpovídá jednání popsanému ve výrokové části tohoto rozhodnutí). Z dohody dále
vyplývá, že kárně obviněný a kárná navrhovatelka se dohodli na uložení kárného opatření
dle §116 odst. 6 písm. c) exekučního řádu, a to ve formě pokuty ve výši 50 000 Kč, přičemž
kárně obviněný souhlasí s uložením tohoto kárného opatření soudem. Kárně obviněný dále
prohlásil, že rozumí sjednané dohodě o vině a kárném opatření, že je mu zřejmé, co tvoří
podstatu skutku, který se mu klade za vinu, i tomu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké kárné
opatření lze dle zákona za dané kárné provinění uložit, že prohlášení učinil dobrovolně
a bez nátlaku, přičemž byl poučen o svých právech.
II.
[5] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že v kárném řízení ve věcech soudních
exekutorů doposud nebyla předložena ke schválení dohoda o vině a kárném opatření. Jedná
se o první takový případ. Kárný senát proto zvažoval, zda lze i v kárném řízení ve věcech
soudních exekutorů uzavřít dohodu o vině a kárném opatření.
[6] S ohledem na znění právní úpravy a dosavadní judikaturu kárných senátů Nejvyššího
správního soudu ve věcech soudců a státních zástupců neshledal kárný senát ve věcech soudních
exekutorů existenci žádného důvodu, který by uzavření takové dohody v kárném řízení ve věcech
soudních exekutorů bránil.
[7] Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 7/2002 Sb.“) upravuje společná pravidla
pro vedení kárného řízení se soudci, státními zástupci a soudními exekutory. Cílem tohoto
zákona je posoudit kárnou odpovědnost za kárné provinění (kárný delikt) obviněného soudce,
státního zástupce i soudního exekutora (§2 zákona č. 7/2002 Sb.). Povinnosti jednotlivých
profesí jsou přitom obsaženy v zákonech upravujících postavení jednotlivých profesí (stran
soudců viz zejména zákon č. 6/2002 Sb., stran státních zástupců viz zejména
zákon č. 283/1993 Sb., stran soudních exekutorů viz zejména exekuční řád). Pravidla pro vedení
kárného řízení s uvedenými profesemi jsou obsažena v §8 a násl. zákona č. 7/2002 Sb. Tento
zákon obsahuje jednotná pravidla pro vedení kárného řízení před kárným soudem, pro nařizování
ústního jednání, pro rozhodování atp. Uvedený zákon mj. stanoví, že dojde-li soud k závěru,
že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné
opatření. Soud naopak vynese zprošťující rozhodnutí, dojde-li k závěru, že se kárně obviněný
kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat nebo nebylo prokázáno, že se stal
skutek, pro který se řízení vede, anebo tento skutek není kárným proviněním (srov. §19
zákona č. 7/2002 Sb.). Podle §25 zákona č. 7/2002 Sb. pak platí, že nestanoví-li tento zákon jinak
nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.
[8] Do trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním) přitom byla
zákonem č. 193/2012 Sb. vložena ustanovení umožňující uzavírat dohody o vině a trestu
(srov. 175a a násl. trestního řádu).
[9] Podle §175a trestního řádu (ve znění rozhodném pro danou věc), jestliže výsledky
vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem
a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu.
Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek,
pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného
řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohoda o vině a trestu
zejména obsahuje: a) označení státního zástupce, obviněného, b) datum a místo jejího sepsání,
c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání,
případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným
pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch,
které odůvodňují určitou trestní sazbu, e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který
je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu, f) v souladu se zákonem
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „trestní zákoník“)
dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby, případně upuštění
od potrestání, a rozsah přiměřených omezení a povinností, podpis státního zástupce
a obviněného. Z §175b trestního řádu pak vyplývá, že došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu,
státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině
a trestu. K návrhu připojí sjednanou dohodu o vině a trestu a další písemnosti, které mají význam
pro soudní řízení a rozhodnutí.
[10] Řízení o schválení dohody o vině a trestu je upraveno v §314o a násl. trestního řádu.
Podle §314q trestního řádu o návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud
ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době
a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Veřejné
zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce. Po zahájení veřejného
zasedání státní zástupce přednese návrh na schválení dohody o vině a trestu. Po přednesení
návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu
vyjádřil, a dotáže se jej, zda a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé,
co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní
sazby zákon stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován, b) prohlášení o tom,
že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých
právech na obhajobu, c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu,
zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání
proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu uvedeného
v §245 odst. 1 větě druhé trestního řádu. Dokazování soud neprovádí. Považuje-li
to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
[11] Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu je pak upraveno v §314r
trestního řádu. Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a ochranném
opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. Soud dohodu o vině a trestu
neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem
nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná
z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání
dohody o vině a trestu. Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém
uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném
opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu.
[12] Kárné senáty Nejvyššího správního soudu ve věcech soudců a státních zástupců shledaly,
že dohodu o vině a trestu (kárném opatření) lze podle výše uvedených ustanovení trestního řádu
(aplikovaných přiměřeně s poukazem na §25 zákona č. 7/2002 Sb.) uzavřít i v kárných věcech
soudců a státních zástupců.
[13] Stran soudců lze poukázat předně na usnesení ze dne 17. 1. 2019, č. j. 13 Kss 5/2018 - 71,
ve kterém soud uzavřel, že právní úpravu dohody o vině a trestu obsaženou v trestním řádu lze
přiměřeně aplikovat i na kárné řízení vedené podle zákona č. 7/2002 Sb.
[14] K tomu kárný soud zejména uvedl, že podle §25 zákona č. 7/2002 Sb. platí,
že nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, použijí
se v kárném řízení přiměřeně ustanovení trestního řádu. Z toho vyplývá, že přiměřené užití
úpravy schválení dohody o vině a trestu je v řízení podle zákona č. 7/2002 Sb. podmíněno jednak
absencí explicitního vyloučení použití tohoto institutu, dále též nedostatkem autonomní
a komplexní srovnatelné úpravy v tomto zákoně a konečně také přípustností z hlediska
teleologického („povaha věci“). Kárný soud shledal naplnění uvedených podmínek. K tomu
uvedl, že právní úprava dohody o vině a trestu byla do trestního řádu včleněna s účinností
od 1. 9. 2012 (zákonem č. 193/2012 Sb.), tedy více než deset let poté, kdy došlo ke schválení
a nabytí účinnosti zákona č. 7/2002 Sb. Podle §8 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. se kárné řízení
zahajuje na návrh. Tímto návrhem se rozumí některý z návrhů dle §8 odst. 2 až 5 odkazovaného
zákona. Jako návrh na zahájení kárného řízení proto nemůže sloužit návrh na schválení dohody
o vině a trestu podle §175b odst. 1 věty první trestního řádu, neboť způsob zahájení kárného
řízení je zákonem taxativně vymezen a nelze jej rozšiřovat přiměřeným použitím trestního řádu.
Zákon č. 7/2002 Sb. ostatně nezná alternativu přípravného řízení trestního ve smyslu části druhé
trestního řádu, ani neumožňuje zahájení řízení jiným způsobem nežli podáním kárného návrhu.
Soud měl tedy za to, že návrh na schválení dohody o vině a kárném opatření nemůže být
úkonem, jímž by bylo lze v souladu se zákonem zahájit kárné řízení dle zákona č. 7/2002 Sb.
Na druhou stranu však zákonná úprava nebrání tomu, aby byl takový návrh podán kárným
navrhovatelem poté, kdy již došlo k zahájení kárného řízení.
[15] Kárný soud v uvedeném usnesení dále uvedl, že zvažoval, zda lze v intencích zákona
č. 7/2002 Sb. vydat rozhodnutí, jehož obsahem bude schválení (či případně zamítnutí) dohody
o vině a kárném opatření. Tento právní předpis totiž rozeznává toliko tři modality rozhodnutí,
kterým se kárné řízení končí, a sice rozhodnutí o vině kárným proviněním a uložení kárného
opatření (případně upuštění od uložení kárného opatření) dle §19 odst. 1, dále zprošťující
rozhodnutí dle §19 odst. 2 a konečně rozhodnutí o zastavení řízení dle §19 odst. 4. Zákon
č. 7/2002 Sb. tedy výslovně neupravuje možnost vydání rozhodnutí, kterým se schvaluje dohoda
o vině a kárném opatření. Kárný soud nicméně dovodil, že takový postup lze podřadit pod §19
odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. K tomu uvedl, že podle §314r odst. 4 věty první trestního řádu
platí, že [s]oud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody
o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu.
Srovnatelně s tím přitom §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. stanoví, že [d]ojde-li senát k závěru,
že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření nebo rozhodne
o upuštění od uložení kárného opatření za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy. V obou
případech tedy soud rozhoduje o vině a trestu (resp. o kárném opatření). Odsuzující rozsudek
vydaný na základě schválení dohody o vině a trestu, a potažmo ani rozhodnutí o schválení
dohody o vině a kárném opatření, tedy z formálního hlediska nemění povahu rozhodnutí jakožto
rozhodnutí odsuzujícího, obsahujícího samostatné výroky soudu o vině a trestu (kárném
opatření). Kárný soud proto uzavřel, že v ohledu přiměřeného použití institutu dohody o vině
a trestu (kárném opatření) zákon č. 7/2002 Sb. „nestanoví jinak“ (ve smyslu §25 tohoto zákona).
[16] Konečně pak kárný soud v uvedeném usnesení dovodil, že uzavření dohody nevylučuje
ani „povaha věci“. V tomto ohledu kárný soud vycházel z logického argumentu a maiori ad minus.
Pakliže trestní řád umožňuje uzavřít dohodu nejen u přečinů, ale i zločinů, tím spíše je v souladu
s povahou řízení o kárné odpovědnosti dle zákona č. 7/2002 Sb. přiměřená aplikace předmětné
právní úpravy na kárná provinění, jakožto delikty společensky méně škodlivé, než zločiny
a přečiny.
[17] Na základě výše uvedených úvah dospěl Nejvyšší správní soud v usnesení
ze dne 17. 1. 2019, č. j. 13 Kss 5/2018 - 71, k závěru, že právní úprava dohody o vině a trestu
a schválení takové dohody soudem je aplikovatelná na řízení o kárné odpovědnosti soudců
podle zákona č. 7/2002 Sb. a stanovil kárnému navrhovateli ve věci sp. zn. 13 Kss 5/2018 lhůtu
k podání návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření v délce dvou měsíců od doručení
tohoto usnesení. Po předložení dohody následně kárný senát rozhodnutím ze dne 18. 4. 2019,
č. j. 13 Kss 5/2018 - 116, schválil dohodu o vině a kárném opatření. Tento postup aplikoval
kárný senát ve věcech soudců i na řadu dalších případů (srov. např. rozhodnutí ve věcech
sp. zn. 11 Kss 8/2018, sp. zn. 11 Kss 2/2019, sp. zn. 11 Kss 2/2020, sp. zn. 11 Kss 3/2021).
[18] V návaznosti na uvedenou prejudikaturu začaly uvedený postup aplikovat i kárné senáty
ve věcech státních zástupců (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 12 Ksz 5/2019,
sp. zn. 12 Ksz 5/2020, sp. zn. 12 Ksz 1/2021). Uvedená rozhodnutí vychází z toho, že kárné
řízení ve věcech státních zástupců neobsahuje oproti řízení ve věcech soudců žádné odchylky,
které by přiměřenému použití ustanovení trestního řádu týkajících se dohody o vině a trestu
bránily.
[19] Uvedený závěr lze plně vztáhnout i na kárné řízení ve věcech soudních exekutorů.
Je pravdou, že exekuční řád obsahuje některé odchylky od úpravy obsažené
v zákoně č. 7/2002 Sb. (srov. §116 a násl. exekučního řádu). Současně však exekuční řád v §121
uvádí, že se na kárné řízení s exekutory použijí obdobně ustanovení zákona č. 7/2002 Sb., který
v §25 připouští přiměřenou aplikaci trestního řádu (viz výše). Přiměřenou aplikaci trestního řádu
na kárné řízení se soudními exekutory přitom exekuční řád nevylučuje. Nemožnost přiměřené
aplikace trestního řádu nevyplývá ani z jiných předpisů upravujících činnost exekutorů
(srov. např. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, na který exekuční řád v podrobnostech
odkazuje). Podle kárného soudu přitom uzavření dohody ve věcech soudních exekutorů vede
k naplnění smyslu a účelu zákona č. 193/2012 Sb. (kterým byl vložen institut dohody o vině
a trestu do trestního řádu – viz výše), tedy ke zrychlení, zlevnění a celkovému zefektivnění řízení
(k tomu srov. vedle důvodové zprávy k zákonu č. 193/2012 Sb. i komentář od Šámal, P. a ?kol.:
Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 4700 s., komentář k §175a trestního
řádu, přístupný např. v systému ASPI). Podle názoru kárného senátu uzavření dohody ve věcech
soudních exekutorů nebrání ani zásady kárného řízení, jakož ani judikatura Evropského soudu
pro lidská práva. I z judikatury tohoto soudu vyplývá možnost uzavírání dohod, resp. souladnost
takových dohod s čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(viz např. Deweer proti Belgii č. 69/03/75; Le Compte, Van Leuven a De Meyere
proti Belgii č. 6878/75 a 7238/75, Philip Hall proti Spojenému království č. 65327/01; Babar Ahmad
a další proti Spojenému království č. 24027/07, Sodadjiev proti Bulharsku č. 58733/00 atp.). Ostatně
aplikovatelnost dohody o vině a kárném opatření na řízení ve věcech soudních exekutorů
vyslovily i jiné kárné senáty Nejvyššího správního soudu (viz např. bod 16 usnesení
ze dne 17. 1. 2019, č. j. 13 Kss 5/2018 - 71).
[20] Na základě výše uvedených úvah dospěl kárný senát ve věcech soudních exekutorů
k závěru, že právní úprava dohody o vině a kárném opatření je aplikovatelná i na řízení o kárné
odpovědnosti soudních exekutorů.
[21] Kárný soud dále zvažoval, zda v daném konkrétním případě byly splněny podmínky
pro schválení dohody o vině a kárném opatření stanovené trestním řádem aplikované přiměřeně
na kárné řízení. Soud dospěl na základě obsahu spisu a nařízeného jednání (srov. §16 až 18
zákona č. 7/2002 Sb.) k závěru, že tyto podmínky byly splněny.
[22] Předložená dohoda o vině a kárném opatření a kárný návrh si vzájemně odpovídají,
přičemž dohoda byla uzavřena až po zahájení kárného řízení pro předmětný skutek, resp. poté,
kdy byl kárně obviněný poučen o svých procesních právech (srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 6. 2020, č. j. 11 Kss 2/2020 - 88, dále rozhodnutí téhož soudu ze dne
18. 1. 2021, č. j. 11 Kss 7/2020 - 42). Skutek, tak jak je popsán ve výrokové části tohoto
rozhodnutí, odpovídá podkladům předloženým kárnému soudu kárnou navrhovatelkou
a podkladům založeným ve spisu. Z uvedených podkladů je dále zřejmé, že předmětný skutek
(neposkytnutí součinnosti dohledovým orgánům) spáchal kárně obviněný. Ten to ostatně
ani nezpochybňoval; své pochybení uznal a sám navrhl uzavření dohody o vině a kárném
opatření stran předmětného skutku, což potvrdil i při ústním jednání. Z konstantní judikatury
přitom vyplývá, že neposkytnutí součinnosti dohledovému orgánu je kárným proviněním
(viz např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 15 Kse 1/2017, sp. zn. 15 Kse 5/2016,
sp. zn. 14 Kse 6/2014, sp. zn. 15 Kse 3/2013). I další podmínky vyplývající z trestního řádu
a judikatury kárných senátů považuje soud za splněné (srov. rozhodnutí kárného senátu
ve věcech sp. zn. 12 Ksz 1/2021, sp. zn. 11 Kss 3/2021, sp. zn. 11 Kss 8/2018). V dohodě jsou
řádně označeny strany, uvedeno datum a místo jejího sepsání, popis skutku a označení kárného
provinění, které je v tomto skutku spatřováno. Dohoda dále obsahuje prohlášení exekutora,
že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a kárném
opatření, a taktéž dohodnuté kárné opatření (odpovídající limitům právní úpravy – viz níže).
Na závěr dohody jsou připojeny podpisy obou stran dohody (§175a odst. 6 trestního řádu).
Kárná žalobkyně podala řádný návrh na schválení dohody o vině a kárném opatření, ke kterému
přiložila všechny potřebné listiny (§175b trestního řádu). Soudní jednání proběhlo za stálé
přítomnosti kárně obviněného, který sdělil, že rozumí sjednané dohodě o vině a kárném opatření,
přičemž prohlášení o spáchání skutku učinil dobrovolně a bez nátlaku, byl poučen o svých
právech na obhajobu a jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a kárném
opatření (§314o trestního řádu). Soud dodává, že neshledal nesprávnost nebo nepřiměřenost
dohody, resp. existenci žádné jiné okolnosti, která by bránila jejímu uzavření (srov. §314r
trestního řádu a rozhodnutí kárného senátu ve věci sp. zn. 12 Ksz 1/2021). Soud nemůže
podle §314r odst. 2 trestního řádu dohodu schválit mimo jiné tehdy, pokud je nesprávná, což
zahrnuje i situaci, je-li v rozporu se zákonem. Soud dle přiměřeného použití §314r odst. 2
trestního řádu dohodu neschválí též v případě, jsou-li druh a výše navrženého kárného opatření
zjevně nepřiměřené závažnosti kárného provinění (srov. rozhodnutí kárného senátu ve věci
sp. zn. 11 Kss 8/2018). Důvodem pro neschválení dohody o vině a kárném opatření
by však neměla být situace, že se kárný soud domnívá, že by kárné opatření mělo být o něco
přísnější, nebo naopak o něco méně přísné. Mělo by se jednat pouze o situace, že je dohodou
sjednané kárné opatření zcela zjevně nepřiměřené závažnosti spáchaného kárného provinění
(srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 12 Ksz 5/2019, sp. zn. 11 Kss 2/2020). K žádné z uvedených
situací v dané věci nedošlo. Soud neshledal, že by dohoda odporovala zákonu, jakož
ani že by kárné opatření bylo zjevně nepřiměřené závažnosti kárného provinění. Druh kárného
opatření ani jeho výměra se nevymykají dosavadní rozhodovací praxi kárného senátu ve věcech
soudních exekutorů postihujících neposkytnutí součinnosti (viz shora označená rozhodnutí
kárného senátu ve věcech soudních exekutorů). Dodat lze, že výraznou polehčující okolností
je nakonec i samotné uzavření dohody o vině a kárném opatření (rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 1. 2021, č. j. 11 Kss 7/2020 - 42). I v dalších ohledech byly dodrženy
požadavky trestního řádu aplikovaného přiměřeně v návaznosti na §25 zákona č. 7/2002 Sb.
[23] Kárný soud tedy shledal, že byly splněny podmínky pro schválení předmětné dohody,
a proto ji výrokem I schválil. Výrokem II pak v souladu s §314r odst. 4 trestního řádu rozhodl
o vině kárně obviněného a o kárném opatření v souladu s uzavřenou dohodou o vině a kárném
opatření. Pokuta ve výši 50 000 Kč je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí
na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 1141400221.
[24] Závěrem považuje kárný soud za vhodné akcentovat i přístup obou stran v kárném řízení.
Exekutor projevil žádoucí sebereflexi a kárná žalobkyně v návaznosti na to činila v reálném čase
kroky směřující k dohodě o vině a kárném opatření, což vedlo k zefektivnění kárného řízení
(podpůrně viz rozhodnutí kárného soudu ve věci sp. zn. 11 Kss 8/2018, sp. zn. 11 Kss 2/2019,
sp. zn. 11 Kss 7/2020). Kárný senát dodává, že ukončení kárného řízení ve věcech soudních
exekutorů formou dohody o vině a kárném opatření považuje za vhodné vyústění kárného řízení.
Za účelem urychlení kárného řízení a eliminace zatížení kárných senátů lze takový postup
doporučit i pro další případy, neboť odpovídá úmyslu zákonodárce a účelu právní úpravy
(viz shora označenou důvodovou zprávu k novele a odbornou literaturu). Uzavření dohody
o vině a kárném opatření si lze představit i u závažných kárných deliktů. Ostatně i trestní soudy
schvalují dohody i v případě závažné trestné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne ní odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu