ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.363.2020:50
sp. zn. 4 Azs 363/2020 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: B. L., zast. Mgr. Karin
Poncza Hadwigerovou, advokátkou, se sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 6. 2019, č. j. OAM-256/ZA-ZA12-ZA22-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2020, č. j. 29 Az 12/2019 - 32,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2020, č. j. 29 Az 12/2019 - 32,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce Mgr. Karin Poncza Hadwigerové
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně
v řízení o kasační stížnosti ve výši 6.800 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobkyně
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 6. 2019, č. j. OAM-256/ZA-ZA12-ZA22-2019, neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákonavč. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 29 Az 12/2019 - 32, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl.
[3] V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že v posuzovaném případě nebyla
žalobkyně ve vlasti pronásledována podle §12 písm. a) zákona o azylu, ani nemá odůvodněný
strach z pronásledování podle písm. b) téhož ustanovení. Žalobkyni současně nemohl být udělen
ani azyl za účelem sloučení rodiny podle §13 zákona o azylu či doplňková ochrana za účelem
sloučení rodiny podle §14b téhož zákona, jelikož žádosti o mezinárodní ochranu jejího
adoptivního syna žalovaný taktéž nevyhověl. Podle krajského soudu se dále žalovaný na str. 4 - 5
odůvodnění svého rozhodnutí řádně zabýval individuální situací žalobkyně i jejím zdravotním
stavem ve vztahu k případnému udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Ve shodě s žalovaným konstatoval, že žalobkyně neoznačila žádné zdravotní potíže,
jež by nemohly být účinně léčeny v Gruzii. Žalobkyně se naopak v zemi původu léčila volně
dostupnými léky, má zde zdravotní pojištění a zdravotní péče jí byla poskytnuta zdarma.
Vzhledem k relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva se tak v případě žalobkyně
nejedná o nelidské a ponižující zacházení.
[4] Krajský soud dále uvedl, že žalobkyně sama při pohovoru k její žádosti o udělení
mezinárodní ochrany za jediný důvod této žádosti označila snahu zůstat v České republice
se synem, o něhož chtěla pečovat po lékařském zákroku, přičemž zároveň konstatovala,
že se chce později do vlasti vrátit. Krajský soud proto uzavřel, že žalobkyni v případě jejího
návratu do Gruzie nehrozí žádné nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2 zákona o azylu.
Žalovaný si současně obstaral dostatek relevantních informací o zemi původu žalobkyně,
jež jsou součástí správního spisu a s nimiž ostatně žalobkyni řádně seznámil. Krajský soud
doplnil, že Gruzie je s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie od 20. 4. 2019 zařazena podle §2 odst. 1
písm. k) zákona o azylu mezi bezpečné země původu, přičemž žalovaný se i přes tuto skutečnost
meritorně zabýval žádostí žalobkyně z hlediska všech důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
Závěrem zdůraznil, že azylové řízení je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území
České republiky a nelze ho zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
blanketní kasační stížnost.
[6] V jejím doplnění, jež Nejvyšší správní soud obdržel v zákonné měsíční lhůtě, stěžovatelka
namítla, že skutkový stav, z něhož žalovaný při posuzování věci vycházel, neodpovídá
skutečnostem, jež stěžovatelka uvedla jako důvody své žádosti o mezinárodní ochranu. Zároveň
správní orgán zjištěný skutkový stav absurdně konfrontuje s obecnými fakty, na nichž však žádost
o udělení mezinárodní ochrany nebyla založena.
[7] Podle další stížnostní námitky je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný,
neboť z něj nevyplývá, na základě jakých listin dospěl ke svému závěru a zda některým z nich
provedl důkaz.
[8] V posuzované věci je podle stěžovatelky také zřejmé, že nebyla v řízení před krajským soudem
zastoupena advokátem, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud
rozhodl podle §51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Z pohovoru provedeného dne 19. 3. 2019
zároveň vyplynulo, že stěžovatelka neovládá český jazyk. Pokud tedy krajský soud nepřibral
tlumočníka z gruzínského jazyka, lze pochybovat o naplnění podmínek pro rozhodnutí ve věci
bez nařízení jednání.
[9] Stěžovatelka dále konstatovala, že v době podání žaloby pobývala v Integračním azylovém
středisku Předlice, okres Ústí nad Labem, přičemž podle §32 odst. 3 zákona o azylu byl k řízení
o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu byla v den podání žaloby hlášena
k pobytu.
[10] Stěžovatelka rovněž namítla, že situace na jižním Kavkazu není dlouhodobě bezpečná,
byť je Gruzie s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie vedena jako bezpečná země původu. V ní však
dále existuje nebezpečí negativních důsledků hrozících konfliktů s Ruskem. Podle zprávy
organizace Freedom House je současně Gruzie hodnocena 63 ze 100 bodů, a je tak považována
jen za částečně svobodnou zemi. Stěžovatelka zdůraznila, že Gruzie byla mezi bezpečné země
původu zařazena až od 20. 4. 2019.
[11] Ve vztahu k adoptivnímu synu stěžovatelka uvedla, že se jedná o jejího synovce,
jemuž ve 13 letech zemřeli rodiče a o něhož se společně s manželem stará jako o vlastního syna.
Dále namítla, že je v České republice léčena pro trvající zdravotní obtíže, jež dokládá lékařskými
zprávami. V Gruzii přitom zcela absentuje zdravotnictví hrazené z veřejných rozpočtů,
a nemajetné osoby tak nemají zajištěn přístup k odborné péči. Podle informací České rozvojové
agentury má současně Gruzie nízkou kvalitu a nedostatečnou dostupnost zdravotních
a sociálních služeb a potýká se i s dalšími problémy. Uvedenými námitkami se však krajský soud
v odůvodnění svého rozsudku nezabýval.
[12] Žalovaný ani krajský soud se podle stěžovatelky řádně nevypořádali ani s dopady jejich
rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince podle §174a zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“).
[13] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka v posuzovaném případě
neuvedla žádný důvod relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, nýbrž pouze vyjádřila přání
zůstat v České republice za účelem péče o syna po lékařském zákroku. Pokud však chce
stěžovatelka realizovat rodinný život společně s jejím synem, může tak činit i ve své vlasti.
Žalovaný dále uvedl, že stěžovatelka až v kasační stížnosti uvedla nové argumenty ohledně
bezpečnostní situace v Gruzii, ačkoli tak mohla učinit již v řízení o mezinárodní ochraně.
Současně její námitka, že se jí ve vlasti nedostane adekvátní odborné lékařské péče, neodpovídá
předchozímu poskytnutí bezplatné zdravotní péče její osobě v Gruzii, když déletrvající léčbu
nepodstoupila pouze z důvodu spočívajícího na její straně. Ve vztahu k dalším námitkám
stěžovatelky žalovaný uvedl, že se jedná pouze o vyjádření nesouhlasu se závěry učiněnými
ve správním a žalobním řízení bez jakékoli konkretizace. Závěrem žalovaný zdůraznil, že řádně
posoudil všechny skutečnosti relevantní pro udělení mezinárodní ochrany. S ohledem na tyto
skutečnosti navrhl zamítnutí kasační stížnosti či její odmítnutí pro nepřijatelnost.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného
pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele v následujících
typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, kdy Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud
krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
popřípadě krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přijatelná, neboť krajský soud
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu, v důsledku čehož se dopustil zásadního
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. V dané věci
totiž bylo z níže uvedených důvodů žalobní řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonnost napadeného rozsudku.
[17] Za této situace se Nejvyšší správní soud zabýval důvodností kasační stížnosti a napadený
rozsudek v souladu s ustanoveními §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu a z hlediska
důvodů, které v ní byly uplatněny. Stěžovatelka v kasační stížnosti označila důvody podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[18] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[19] Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[20] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[21] Podle stěžovatelky skutkový stav, z něhož žalovaný při posuzování věci vycházel a který
hodnotil s obecnými fakty, neodpovídá důvodům uvedeným v žádosti o mezinárodní ochranu.
Tato kasační námitka nebyla blíže rozvedena, nicméně s ohledem na podobně formulovanou
žalobní námitku je zřejmé, že podle stěžovatelky žalovaný nesprávně identifikoval důvod
pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, jímž nebyla snaha o legalizaci pobytu, nýbrž
zdravotní stav žadatelky a její úmysl léčit se v České republice. Zdravotními obtížemi
stěžovatelky se však žalovaný zabýval na stranách 4 a 5 svého rozh odnutí, přičemž vysvětlil,
proč je nelze považovat za důvod pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu,
na což již správně poukázal krajský soud v napadeném rozsudku.
[22] Žalovaný ani krajský soud se nemuseli vypořádat s dopady jejich rozhodnutí do soukromého
a rodinného života stěžovatelky podle §174a zákona o pobytu cizinců, neboť tato skutečnost
nebyla v řízení o udělení mezinárodní ochrany relevantní. Přitom však dostatečně objasnili,
proč stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle §13
zákona o azylu ani pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle §14b
téhož zákona.
[23] Krajský soud dále v odstavci 11 napadeného rozsudku uvedl, jaké informace o politické
a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Gruzii jsou součástí správního spisu.
Na základě těchto listin pak učinil závěr o nemožnosti udělení některé z forem mezinárodní
ochrany stěžovatelce. Krajský soud přitom vycházel jen z obsahu správního spisu, a proto jeho
postup nelze označit za dokazování ve smyslu §52 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, publikovaný pod č. 2383/2011 Sb. NSS).
Napadenému rozsudku tak nelze vytýkat, že z něho nevyplývá, na základě jakých listin
byly učiněny příslušné závěry a kterými z nich byly provedeny důkazy. Námitka stěžovatelky
o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu tak nemůže obstát.
[24] Stěžovatelka v žalobě proti rozhodnutí žalovaného uvedla jako místo svého pobytu
Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí. Na této adrese
byla ke dni podání žaloby hlášena k pobytu, jak vyplývá z výpisu z databáze žalovaného, který
si krajský soud opatřil. V dané věci byl proto podle §32 odst. 3 zákona o azylu k řízení o žalobě
místně příslušný Krajský soud v Hradci Králové, v jehož obvodu byla v den jejího podání
stěžovatelka hlášena k pobytu. Z ničeho tak nevyplývá, že stěžovatelka byla v rozhodné
době přihlášena k pobytu v Integračním azylovém středisku Předlice, okres Ústí nad Labem,
a o její žalobě měl rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.
[25] Ve všech těchto ohledech řízení o udělení mezinárodní ochrany, navazující žalobní řízení
ani v nich vydaná rozhodnutí nebyla zatížena vadami, jež by způsobily nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného či rozsudku krajského soudu nebo mohly mít za následek jejich
nezákonnost. Proto na základě uvedených kasačních námitek Nejvyšší správní soud neshledal
naplnění důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[26] V další stížnostní námitce však stěžovatelka s ohledem na její neznalost češtiny a nepřibrání
tlumočníka z gruzínského jazyka zpochybnila splnění podmínek pro rozhodnutí věci krajským
soudem bez nařízení jednání podle §51 odst. 1 s. ř. s..
[27] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18. 9. 2003, č. j. 5 Azs 5/2003 - 33,
publikovaném pod č. 59/2004 Sb. NSS, dospěl k závěru, že cizinka v řízení o azylu musí
být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání v řízení
před krajským soudem poučena v jazyce, jemuž rozumí. V dalším rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 3 Azs 119/2005 - 77, který byl publikován pod č. 686/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud
uvedl, že povinnost soudu vyzvat žalobkyni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu
bez nařízení jednání, v jazyce, jemuž rozumí, nemusí ani u cizinky vždy nezbytně znamenat
nutnost překládat tuto výzvu do jejího mateřského jazyka. Tato povinnost totiž vzniká
pouze v případě, kdy soud zjistí, že účastník řízení neovládá jazyk, v němž se vede řízení. Pokud
však žalobkyně se soudem komunikovala v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala
a i ze správního spisu vyplynulo, že česky rozumí, krajský soud nepochybil, pokud jí poučení
podle §51 s. ř. s. zaslal v českém jazyce.
[28] V posuzované věci byla žaloba sepsána v českém jazyce a stěžovatelka v ní nepožádala
o tlumočníka pro účely řízení před krajským soudem. Ten však před zasláním výzvy stěžovatelce
ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obdržel správní spis,
z něhož vyplývá, že pro účely řízení o mezinárodní ochraně byla stěžovatelce ustanovena
tlumočnice z gruzínského jazyka. Za její přítomnosti byl dne 19. 3. 2019 proveden pohovor
se stěžovatelkou v gruzínštině, neboť ta prohlásila, že je schopna se dorozumět jen v tomto
a ruském jazyce. Rovněž seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany
bylo na žádost stěžovatelky provedeno dne 13. 6. 2019 v gruzínském jazyce, v němž také
byla dne 27. 6. 2019 seznámena s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí.
[29] Za této situace bylo zcela zřejmé, že stěžovatelka neovládá češtinu, a proto měl krajský soud
pro účely žalobního řízení ustanovit tlumočníka z gruzínského jazyka a zaslat mu k překladu
poučení podle §51 s. ř. s., aby se cizinka následně mohla dozvědět o možnosti rozhodnout
o žalobě bez nařízení jednání v jazyce, jemuž rozumí. Takto však krajský soud nepostupoval
a výzvu k udělení souhlasu k rozhodnutí bez jednání zaslal pouze v českém jazyce stěžovatelce,
která navíc nebyla v řízení o žalobě zastoupena. Není přitom rozhodné, že takto sepsaná výzva
byla stěžovatelce doručena vyvěšením na úřední desce soudu postupem podle §49 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za použití §42 odst. 5 s. ř. s., aniž se dostala do její
dispozice. Nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o věci samé krajským soudem bez nařízení
jednání je totiž nejenom řádné doručení výzvy podle §51 s. ř. s. účastníkům řízení a udělení
souhlasu či aspoň nevyjádření nesouhlasu s takovým způsobem projednání žaloby,
nýbrž taktéž zachování všech ústavních práv dotčených osob, mezi něž náleží i právo
na tlumočníka v řízení před soudem osobě neovládající český jazyk, které vyplývá z čl. 37 odst. 4
Listiny základních práv a svobod.
[30] Je tedy možné shrnout, že krajský soud pochybil, pokud poučení podle §51 s. ř. s. nezaslal
stěžovatelce v gruzínštině a následně rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. Tím zatížil žalobní
řízení vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V tomto směru
je naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[31] Za této situace se již Nejvyšší správní soud nemohl k dalším stížnostním námitkám zabývat
zákonností napadeného rozsudku a případným naplněním důvodu kasační stížnosti uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení, v němž bude vázán výše uvedeným právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V dalším řízení tedy bude ustanoven tlumočník z gruzínštiny, který přeloží také poučení podle
§51 s. ř. s., pokud krajský soud bude i nadále zamýšlet rozhodnout o žalobě bez nařízení jednání,
aby stěžovatelka byla seznámena s možností takového postupu v jazyce, jemuž rozumí.
[33] Krajský soud v dalším řízení rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
[34] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. 4 Azs 363/2020 - 25,
byla stěžovatelce ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Karin Poncza Hadwigerová. Zástupkyni,
která byla stěžovatelce ustanovena soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje,
které v tomto případě platí stát (§35 odst. 10 s. ř. s.). Odměna za zastupování advokátkou
za řízení o kasační stížnosti byla určena podle §11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s §7 a §9
odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „advokátní tarif“), a to za dva úkony právní služby poskytnuté stěžovatelce v řízení o kasační
stížnosti (první porada s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání doplnění
kasační stížnosti) po 3.100 Kč, tedy v celkové výši 6.200 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní
paušál) činí podle §13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených dvou úkonů 300 Kč,
tj. celkem 600 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování stěžovatelky v řízení
o kasační stížnosti v celkové výši 6.800 Kč bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu