ECLI:CZ:NSS:2021:5.AO.9.2021:46
sp. zn. 5 Ao 9/2021 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatelů: a) nezl. D. S., b) L.
S., oba zast. Mgr. Ludvíkem Novotným, advokátem se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha, za
ú č a s t i: nezl. J. H., zast. JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Kozí 916/5, Praha,
o návrhu na zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 14592/2021-
3/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR 14592/2021-
4/MIN/KAN, a mimořádného opatření ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 14592/2021-
5/MIN/KAN,
takto:
I. Řízení o návrhu se z as t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Navrhovatelům se vrací soudní poplatky za návrh na zrušení opatření obecné
povahy ve výši 10 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludvíka Novotného,
advokáta se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 27. 4. 2021 návrh na zrušení
shora označeného opatření obecné povahy.
[2] S podáním návrhu na zrušení opatření obecné povahy je v souladu s §4 odst. 1 písm. a)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 18 (podpoložka
2. b) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je návrh na zrušení
opatření obecné povahy zpoplatněn částkou 5000 Kč.
[3] Ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal návrh,
kterým se zahajuje řízení [§2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Účastníci řízení,
kteří učinili společný návrh, netvoří tzv. nerozlučné společenství účastníků ve smyslu §91 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
neboť tento institut v soudním řízení správním nelze aplikovat. Každý z nich vystupuje v řízení
jako samostatný účastník [§33 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], proto každý z nich zvlášť je povinen zaplatit
soudní poplatek (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As
74/2011 - 251, č. 2410/2011 Sb. NSS).
[4] Navrhovatelé poplatky, které jsou splatné s podáním tohoto návrhu, nezaplatili. Nejvyšší
správní soud je proto usnesením ze dne 30. 4. 2021, č. j. 5 Ao 9/2021 - 22, vyzval ke splnění
poplatkové povinnosti. Výjimečně stanovil k zaplacení soudních poplatků lhůtu pouze pětidenní,
a to s ohledem na požadavek zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický
zákon“), aby o návrzích na zrušení opatření obecné povahy ve stavu pandemické pohotovosti
rozhodl soud přednostně (§13 odst. 3 pandemického zákona).
[5] Ke zkrácení zákonné lhůty pro zaplacení soudních poplatků přitom přistoupil nikoli jako
k pravidlu (ostatně takto k možnosti určení kratší lhůty přistupovat nelze, viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 8 Afs 37/2018 - 51, č. 3734/2018 Sb. NSS),
nýbrž jako k aplikaci zákonem stanovené výjimky, která je v této věci opodstatněná.
Sám zákonodárce vyjádřil v §13 odst. 3 pandemického zákona požadavek na rychlé vyřízení věci
(viz výše). Povaha napadeného mimořádného opatření (které se týká povinnosti dětí, žáků
a studentů podstupovat preventivní antigenní testování) s ohledem na okolnosti případu podle
názoru Nejvyššího správního soudu využití této výjimky umožňovala a soud důvody pro její
zkrácení vyložil již v samotném usnesení, kterým navrhovatele k zaplacení soudních poplatků
vyzval. Nejednalo se přitom o natolik krátkou lhůtu, že by sama o sobě znemožňovala zaplacení
soudních poplatků (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn.
III. ÚS 3165/19). Nelze proto říci, že by navrhovatelé byli zbaveni možnosti domáhat se ochrany
svých veřejných subjektivních práv u nestranného soudu v důsledku stanovení kratší lhůty
k zaplacení soudních poplatků.
[6] Dlužno také připomenout, že lhůta stanovená v usnesení č. j. 5 Ao 9/2021 - 22 je lhůtou
dodatečnou – náhradní, neboť poplatky za podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy
jsou splatné již dnem jeho podání, viz §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích,
srov. také rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 As 13/2014 - 15. Je přitom vlastní
odpovědností každého poplatníka, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně
a včas, jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, č. 193/2021 Sb.,
kterým zamítl návrh na zrušení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a to právě ve slovech
„k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží“, viz bod 43 citovaného nálezu.
[7] Navrhovatelé byli v usnesení č. j. 5 Ao 9/2021 - 22 řádně poučeni o tom, že k zaplacení
poplatků po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Toto usnesení bylo zástupci navrhovatelů doručeno do datové schránky dne 3. 5. 2021. Lhůta
pro zaplacení soudních poplatků tak uplynula v pondělí dne 10. 5. 2021 (8. 5. 2021 byla sobota
a současně státní svátek – Den vítězství).
[8] Dne 12. 5. 2021 byly na účet Nejvyššího správního soudu pod variabilním symbolem
1052600921 připsány dvě platby v celkové výši 10 000 Kč (viz záznamy o složení založené
na č. l. 42 a 43 spisu Nejvyššího správního soudu).
[9] Jak již bylo uvedeno výše, zákon o soudních poplatcích v §9 odst. 1 stanoví,
že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Lhůta pro jeho
zaplacení je tedy podle aktuální právní úpravy propadná. Judikatura Nejvyššího správního soudu
dovodila, že soudní poplatek je zaplacen v den, kdy je částka soudního poplatku skutečně
připsána na účet soudu, je-li poplatek placen bezhotovostním převodem či poštovní poukázkou;
viz rozsudek ze dne 28. 3. 2018, č. j. 8 Afs 37/2018 - 51, č. 3734/2018 Sb. NSS. Výjimku
představuje placení soudního poplatku v kolkových známkách; v těchto případech Ústavní soud
v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, dovodil, že „pro zachování lhůty (k zaplacení
soudního poplatku, pozn. Nejvyššího správního soudu) postačí předat kolkové známky k poštovní
přepravě.“
[10] V nyní posuzované věci tedy bylo nezbytné, aby (i) byly soudní poplatky, k jejichž
zaplacení byli navrhovatelé vyzváni, připsány na účet Nejvyššího správního soudu nejpozději dne
10. 5. 2021, příp. aby (ii) nejpozději dne 10. 5. 2021 předali navrhovatelé kolkové známky
k poštovní přepravě.
[11] Vzhledem k tomu, že navrhovatelé zaplatili soudní poplatky až dne 12. 5. 2021 (tento den
byly částky odpovídající soudním poplatkům připsány na účet soudu), tedy po uplynutí lhůty
stanovené v usnesení, kterým byli k jejich zaplacení vyzváni, nebylo možné k zaplacení soudních
poplatků přihlédnout. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit.
[12] Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný
z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[13] Výrok o nákladech řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení (která v souladu
s výzvou předsedy senátu vyvěšenou na úřední desce zdejšího soudu podle §34 odst. 2 s. ř. s.
včas oznámila, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení) vychází z §60 odst. 5 s. ř. s.
[14] Skutečnost, že k zaplacení soudních poplatků po uplynutí soudem stanovené lhůty
již soud nemůže přihlédnout, ve svém důsledku zároveň způsobuje, že uplynutí této lhůty
má za následek zánik poplatkové povinnosti účastníka řízení. Jinými slovy, nejsou-li již
navrhovatelé oprávněni zaplatit soudní poplatky po uplynutí lhůty stanovené soudem ve výzvě
k jeho úhradě, nelze dovozovat, že k tomu měli být stále povinni. Nejvyšší správní soud proto
dospěl k závěru, že navrhovatelé dne 10. 5. 2021 splnili již neexistující poplatkovou povinnost;
tudíž nebylo možné uvažovat o vrácení soudních poplatků snížených podle §10 odst. 3 zákona
o soudních poplatcích, nýbrž bylo nezbytné vrátit zaplacené soudní poplatky podle §10 odst. 1
zákona o soudních poplatcích v plné výši (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2018, č. j. 4 Afs 329/2018 - 16; či ze dne 10. 10. 2019, č. j. 5 Afs 263/2019 - 19).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. května 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu