ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.154.2019:95
sp. zn. 5 As 154/2019 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. B., zastoupen Mgr.
Jiřím Drvotou, advokátem se sídlem Karla IV. 93/3, České Budějovice, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11, České
Budějovice, za účasti: M. D., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2019, č. j. 50 A 72/2018 – 67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 22. 5. 2019, č. j. 50 A 72/2018 – 67, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018, č. j. ZKI CB-O-15/325/2018-4. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj,
Katastrálního pracoviště Jindřichův Hradec ze dne 3. 5. 2018, č. j. OR – 199/2017-303/13, jímž
správní orgán I. stupně rozhodl tak, že žalobce ani pan P. H. nejsou účastníky řízení o opravě
chyby v katastrálním operátu vedeném pod sp. zn. OR – 199/2017-303.
[2] Ze správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně oznámil přípisem ze dne
27. 6. 2017 provedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí vedené pod spisovou značkou
OR – 199/2017-303, jelikož zjistil, že je v katastru nemovitostí chybně vedena severovýchodní
hranice budovy č. p. XA na parcele č. XB v k. ú. T., která je zapsána na listě vlastnictví osoby
zúčastněné na řízení (pana M. D.). Žalobce je vlastníkem přímo sousedícího pozemku parc. č.
XC, na kterém se nachází budova č. p. XD. Severovýchodní hranice budovy na parcele č. XB
byla při obnově operátu, která proběhla v letech 1965 – 1975, vyšetřena tak, že mezi budovou na
této parcele a budovou č. p. XB na parcele č. XC byla nezastavěná proluka, která byla součástí
parcely č. XB. V obnoveném operátu však nebyla severovýchodní hranice budovy na parcele č.
XB zobrazena. Nebyla zde tedy zobrazena proluka mezi oběma budovami, ale pouze hranice
vlastnická mezi parcelami č. XB a č. XC. V roce 2005, kdy byla provedena obnova katastrálního
operátu, byla zaměřena do té doby nezobrazená severovýchodní hranice budovy. Tato hranice
však byla zaměřena v tom stavu, jak se v té době v terénu nacházela, tedy tak, že proluka byla
vyznačena jako zastavěná, což je v rozporu s tím, jak byla v roce 1965 vyšetřena. Uvedená změna
obvodu budovy v katastru nemovitostí nebyla doložena příslušnými listinami ve sbírce listin
katastru. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že tento zákres vznikl zřejmým omylem při
obnově katastrálního operátu v roce 2005 a opravil severovýchodní hranici budovy č. p. XA na
parcele č. XB tak, aby byla v souladu s výsledky šetření, což znamená, že mezi budovami č. p. XA
a č. p. XD je zobrazena proluka.
[3] Podáním ze dne 11. 7. 2017 vyjádřila osoba zúčastněná na řízení nesouhlas s provedenou
opravou. Přípisem ze dne 17. 7. 2017 oznámil správní orgán I. stupně zahájení řízení ve věci
opravy chyby v katastrálním operátu podle §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), osobě zúčastněné
na řízení, žalobci a panu P. H. jakožto účastníkům tohoto řízení. Správní orgán I. stupně
rozhodnutím ze dne 21. 12. 2017, č. j. OR – 199/2017-303/10, podle §36 odst. 4 katastrálního
zákona nevyhověl nesouhlasu osoby zúčastněné na řízení s provedením opravy s tím, že
severovýchodní hranice budovy č. p. XA stojící na pozemku parc. č. XB zůstane v katastru
nemovitostí v k. ú. T. evidována jako spojnice bodů 852-1 a 685-12. Na základě odvolání osoby
zúčastněné na řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 3. 2018, č. j. ZKI CB-O-3/83/2018-4,
rozhodnutí správního orgánu I. stupně z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu zrušil
a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že
pokud nebude předmětem dalšího řízení vlastnická hranice mezi pozemky osoby zúčastněné na
řízení a žalobce, měla by účastníkem řízení o provedení opravy chyby v katastrálním operátu být
pouze osoba zúčastěná na řízení.
[4] Správní orgán I. stupně následně dle §28 odst. 1 správního řádu usnesením ze dne
3. 5. 2018, č. j. OR – 199/2017-303/13, rozhodl tak, že žalobce ani P. H. nejsou účastníky řízení
o provedení předmětné opravy chyby v katastrálním operátu. Správní orgán konstatoval,
že evidované lomové body vlastnické hranice parcely č. XB jsou vedeny v souladu
s předloženými listinami a výsledky zeměměřických činností, na jejichž podkladě byly listiny
sepsány. Předmětem řízení o opravě chyby tedy nemůže být geometrické a polohové určení
vlastnických hranic parcely č. XB, ale pouze zobrazení obvodu budovy č. p. XA jako dalšího
prvku polohopisu na parcele č. XB. Vlastníci sousedních pozemků, žalobce a pan P. H., tedy
z tohoto důvodu nejsou účastníky řízení.
[5] Proti tomuto usnesení brojil žalobce odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne
27. 7. 2018, č. j. ZKI CB-O-15/325/2018-4, zamítl a potvrdil usnesení správního orgánu I.
stupně. Žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně nezasáhl do práv ani povinností žalobce a ani
do jeho práv nemohlo být zasaženo, neboť ve vedeném řízení je rozhodováno o zákresu budovy
č. p. XA stojící na parcele č. XB ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Rozsah evidovaného
vlastnického práva žalobce nemůže být v tomto řízení změněn. Hranice mezi parcelami nejsou
předmětem řízení, tím je pouze zákres dalšího prvku polohopisu – obvodu budovy uvnitř parcely,
k níž žalobce nemá žádná práva. Žalovaný zdůraznil, že je orgánem evidenčním, nikoliv
stavebním úřadem, aby posuzoval tvrzení žalobce o nezákonnosti části stavby osoby zúčastněné
na řízení. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že správní orgány katastru nemovitostí
nerozhodují o tom, zdali má být v terénu proluka mezi budovami, či nikoliv, nerozhodují o
přípustnosti zastavění proluky apod. V různých obdobích byla v pozemkových evidencích
proluka mezi budovou osoby zúčastněné na řízení a budovou žalobce zakreslena i nezakreslena
bez ohledu na skutečnost v terénu, a to z různých důvodů. Samotná vnitřní kresba budovy osoby
zúčastněné na řízení se týká pouze způsobu využití jejího pozemku a de facto rozděluje tuto
parcelu na zastavěnou část a na část nezastavěnou (nádvoří). I kdyby tedy byla vnitřní kresba
v katastrální mapě zcela odstraněna, jako tomu bylo po dlouhou dobu pozemkové evidence,
nezakládá to právo tuto proluku zastavět. Obdobně ani zákres této proluky nezakládá právo
jakoukoli stavbu zbourat.
[6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas se závěry správních orgánů o jeho účastenství
v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Své účastenství v řízení žalobce opřel o tvrzení,
že bylo zasaženo do jeho práva tím, že byla „vyšetřena proluka v šíři 1,1 m a nyní se fabuluje okolo
0,55m“. Toto žalobcem tvrzené zúžení proluky mezi stavbou žalobce a stavbu osoby zúčastněné
na řízení, jak je zobrazena v katastru nemovitostí, vnímá žalobce jako narušení možnosti výkonu
vlastnického práva ke svému domu a dochází tím dle jeho tvrzení také k faktické legalizaci
nepovolené stavby osoby zúčastněné na řízení. V rámci řízení tak jsou řešeny otázky, které mají
přímý vliv na řádný výkon jeho vlastnického práva.
[7] Žalobce namítal rovněž porušení §28 odst. 1 správního řádu správním orgánem I. stupně
při doručování odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť vedle žalobce bylo toto rozhodnutí
doručeno i jiným osobám, kterým mělo být pouze oznámeno. Dále žalobce namítal, že v žalobou
napadeném rozhodnutí je jako účastník uveden i pan H., ačkoli se proti správnímu rozhodnutí I.
stupně neodvolal.
[8] Žalobce dále uvedl řadu tvrzení a námitek, které se týkají historie proluky mezi jeho
domem a domem osoby zúčastněné na řízení, popisuje postupy různých správních orgánů a jejich
údajná pochybení. Rovněž se široce věnuje otázkám spjatým s evidencí hranice dotčených
pozemků. Žalobce také správním orgánům vytýkal nedostatky při zjišťování skutkového stavu,
neprovedení jím navrhovaných důkazů a řadu dalších procesních pochybení. Správní orgány
podle žalobce dlouhodobě tendenčně rozhodují v jeho neprospěch.
[9] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Přitom konstatoval,
že předmětem soudního přezkumu bylo výhradně posouzení zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí o tom, že žalobce není účastníkem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle
§36 katastrálního zákona. Soud zdůraznil, že zeměměřické a katastrální orgány jsou podle zákona
č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, pouze
evidenčními orgány a nepřísluší jim v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat
o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo k evidovaným nemovitostem, či nikoli.
[10] Krajský soud se dle svého vyjádření nemohl zabývat rozsáhlou věcnou argumentací
žalobce, která se týkala skutkových otázek o podobě dané proluky, neboť tato tvrzení se míjejí
s řízením o opravě chyby v katastrálním operátu týkající se určení hranice budovy nacházející
se na sousedním pozemku. Má-li žalobce za to, že hranice pozemků, jejichž je vlastníkem,
je v katastru nemovitostí evidována v rozporu se skutečným stavem, nebo se domáhá odstranění
neoprávněné stavby osoby zúčastněné na řízení, měl by se podle krajského soudu domáhat
nápravy zákonem stanoveným způsobem.
[11] Krajský soud uzavřel, že žalobci postavení tzv. vedlejšího účastníka ve smyslu §27 odst. 2
správního řádu v daném správní řízení nesvědčí. Žalobcem uváděné skutečnosti nesvědčí o tom,
že by mohl být žalobce v tomto řízení zákresem na pozemku třetí osoby přímo dotčen na svých
právech. Krajský soud neshledal ani další žalobní námitky důvodnými či vůbec z hlediska
rozhodné otázky týkající se účastenství žalobce v daném řízení relevantními a odkázal žalobce
ohledně řešení jím namítaných otázek na řízení vedená příslušným stavebním úřadem dle zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „stavební zákon“), případně na občanské soudní řízení.
II.
Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení a repliky žalobce
[12] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu obsáhlou kasační
stížnost, v níž se podstatná část argumentace stěžovatele týká historie proluky mezi jeho domem
a domem osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatel popisuje údajně chybný postup žalovaného
a dalších orgánů, které v předchozích letech stavební situaci stěžovatele a jeho sousedů již řešily.
Obdobně jako v žalobě, i v kasační stížnosti stěžovatel opakuje věcnou polemiku a námitky vůči
rozhodování správních orgánů v jiných řízeních i vůči evidenci hranic dotčených pozemků.
Stěžovatel namítá nedostatky při zjišťování skutkového stavu správním orgánem I. stupně,
neprovedení jím navrhovaných důkazů a řadu dalších procesních pochybení.
[13] Stěžovatel tvrdí, že předmětné řízení se týká opravy chyby nejen na pozemku parc. č. XB
ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, ale i na pozemku parc. č. XC ve vlastnictví stěžovatele,
jelikož zastavění proluky mezi oběma domy bylo znázorněno na obou parcelách. Krajský soud
řešil podle stěžovatele diametrálně jinou stranu budovy, což má zakládat důvod pro zrušení
napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost.
[14] Stěžovatel se domnívá, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva pokojně
vlastnit majetek, jelikož byl nezákonně vyloučen z řízení, ve kterém žalovaný rozhodne o šíři
proluky, tedy obvodu stavby souseda, která sousedí ve vzdálenosti méně než dva metry s parcelou
stěžovatele, na které stojí jeho rodinný dům. Žalovaný podle stěžovatele opravou chyby
v katastrálním operátu založí či změní právo a povinnost přímo zasahující do jeho práv, proto
měl být účastníkem řízení již od počátku. Určení šíře proluky mezi domy bude mít vliv na výkon
jeho vlastnického práva.
[15] Stěžovatel dále namítá, že v rámci řízení před soudem nebyl naplněn princip rovnosti
účastníků řízení, jelikož v průběhu jednání byl zmocněnec stěžovatele několikrát přerušován
předsedkyní senátu i osobou jednající jménem žalovaného.
[16] Stěžovatel zopakoval také námitku porušení §28 odst. 1 správního řádu správním
orgánem I. stupně při doručování jeho usnesení, neboť vedle stěžovatele bylo doručeno i jiným
osobám, kterým mělo být pouze oznámeno. Dále namítal, že v žalobou napadeném rozhodnutí
je uveden i pan H., ačkoli se proti správnímu rozhodnutí neodvolal.
[17] Stěžovatel doložil na podporu svých tvrzení řadu dokumentů a také audiozáznam
soudního jednání.
[18] Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[19] Žalovaný ve svém vyjádření označil argumenty stěžovatele za bezpředmětné a uvedl,
že v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nedochází k rozhodování o právech stěžovatele
ani o evidenci rozsahu jeho práv. Posuzovanou otázkou je pouze zákres dalšího prvku
polohopisu do parcely, ke které stěžovatel nemá žádná práva. Samotná existence proluky mezi
domy může vlastnické právo stěžovatele ovlivnit z pohledu stavebně-technického, nikoli však
z hlediska jeho evidence. Účastenství v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu proto nelze
stavět pouze na sousedství, pokud je řešen v podstatě pouze způsob využití pozemku jiného
vlastníka. Otázka šíře proluky není v daném případě předmětem řízení, ani hranice pozemků mezi
stěžovatelem a jeho sousedy.
[20] Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním
operátu je oprava zákresu severovýchodní hranice budovy č. p. XA stojící na parcele č. XB v k. ú.
T. Podle osoby zúčastněné na řízení jsou tvrzení stěžovatele zkreslená. Posuzované otázky jsou
důsledkem dlouhodobých nesvárů mezi osobou zúčastněnou na řízení a stěžovatelem.
[21] K vyjádření žalovaného podal stěžovatel repliku, v níž zopakoval svou argumentaci
uvedenou v kasační stížnosti. V replice k vyjádření osoby zúčastněné na řízení stěžovatel
rozebíral okolnosti týkající se proluky mezi stavbami na parcele č. XB a č. XC. Obě repliky
stěžovatel dále doplnil podáním ze dne 16. 9. 2019. Podáním ze dne 9. 10. 2019 stěžovatel dále
doplnil předložené podklady kasační stížnosti.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[23] Nejvyšší správní soud následně posoudil napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační
stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[24] Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje stěžovatele a zejména jeho zástupce na to,
že „smyslem povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti je zvýšit kvalifikovanost podání
a vystupování v řízení o mimořádném opravném prostředku. Jednání advokáta má chránit jednak samotného
stěžovatele, který se obrací na poslední instanci soustavy správního soudnictví, jednak má zajistit, aby Nejvyšší
správní soud posuzoval pouze vážně míněná, kvalifikovaná a ne zjevně bezúspěšná podání“ (Kadlec, O.,
komentář k §105 soudního řádu správního, Wolters Kluwer, dostupné v ASPI). Obsáhlá kasační
stížnost stěžovatele jakož i jeho další výše zmiňovaná podání v řízení o kasační stížnosti však
obsahují nejasnou, nesrozumitelnou argumentaci, jejíž převážná část míří zcela mimo předmět
projednávané věci. Právě advokát jakožto právní profesionál by měl garantovat dostatečnou
kvalitu sepsané kasační stížnosti, v níž by měly být tvrzené důvody nezákonnosti napadeného
rozhodnutí krajského soudu pregnantně vyjádřeny tak, aby Nejvyšší správní soud nebyl zbytečně
zatěžován mnohastránkovým nestrukturovaným textem. Této roli zástupce stěžovatele
v posuzované věci ani v nejmenším nedostál; tím, že soudu pravděpodobně předložil nijak
neupravovaná podání stěžovatele, si jistě významně zjednodušil práci, ovšem právě na úkor už
tak dlouhodobě velmi přetíženého Nejvyššího správního soudu.
[25] Nejvyšší správní soud dále předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatel napadl
usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že není účastníkem řízení o opravě
chyby v katastrálním operátu. Předmětem posuzované věci je tedy výhradně přezkum zákonnosti
rozsudku krajského soudu, potažmo rozhodnutí žalovaného v otázce účastenství stěžovatele
v daném řízení. Nejvyšší správní soud se nemůže zabývat věcným přezkumem postupu správních
orgánů ohledně opravy chyby v katastrálním operátu, tím méně pak jinými námitkami stěžovatele
přímo nesouvisejícími s otázkou jeho účastenství v tomto řízení. Zdejší soud proto neprováděl
ani dokazování stěžovatelem předloženými listinnými důkazy (pokud nejsou součástí správního
spisu), neboť nejsou pro posouzení důvodnosti této kasační stížnosti relevantní.
[26] Opravu chyb v katastrálním operátu upravuje §36 katastrálního zákona. Podle odst. 1
tohoto ustanovení opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka, jiného oprávněného nebo
i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly „a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b)
nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel,
pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem“.
[27] Účelem opravy chyb není odstraňování rozporu evidovaných údajů se skutečným stavem,
nýbrž toliko uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má
katastrální úřad k dispozici, tj. odstraňování rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního
operátu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125,
publ. pod č. 986/2006 Sb. NSS, či ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 - 32, publ. pod
č. 2902/2013 Sb. NSS, všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná též na www.nssoud.cz; srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2018,
sp. zn. II. ÚS 2534/18, či ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. II. ÚS 2196/18). Nejvyšší správní soud již
dříve judikoval, že rozhodnutí katastrálních orgánů v zásadě „mají pouze evidenční charakter, na jejich
základě jsou skutečnosti vkládány do katastru nemovitostí“ (rozsudek ze dne 16. 11. 2010, č. j. 9 As
53/2010 – 81). Ačkoliv byly tyto závěry učiněny ve vztahu k předchozí právní úpravě, Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že je lze uplatnit i na nyní účinný katastrální zákon, neboť jeho
základní instituty, včetně opravy chyby v katastrálním operátu, jsou koncipovány obdobně.
[28] Katastrální úřad se sice nevyhne vedle ověření, že určitá listina existuje a splňuje
předepsané formální a obsahové náležitosti, také v určité míře i její interpretaci, tedy vyvození,
jaká práva nebo povinnosti z listiny vyplývají, avšak při opravě chybného údaje katastru nemůže
katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky
nalézat právo, tedy posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah,
přecházejí na jiné osoby apod. To přísluší pouze soudům v občanském soudním řízení
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 - 65, publ. pod
č. 2969/2014 Sb. NSS, přiměřeně srov. také rozsudek ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009 - 75,
či ze dne 11. 6. 2009, č. j. 7 As 71/2008 - 48).
[29] Vzhledem k tomu, že katastrální zákon speciálně neupravuje okruh účastníků řízení
o opravě chyby v katastrálním operátu, musí katastrální úřad posuzovat účastenství v tomto řízení
podle §27 a násl. správního řádu. V každém konkrétním případě je nutné posoudit předmět
řízení, tj. jaké údaje by měly být v řízení o opravě chyby opraveny, evidence jakých nemovitostí
se oprava chyby dotkla či může dotýkat.
[30] V nyní posuzované věci správní orgán I. stupně opravil v katastru nemovitostí chybně
vedenou severovýchodní hranici budovy č. p. XA, která se nachází na parcele č. XB
(ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení) tak, aby byla zakreslena v souladu s tím, jak byla
hranice vyšetřena při obnově operátu v letech 1965 – 1975. Severovýchodní hranice budovy
č. p. XA na parcele č. XB byla vyšetřena tak, že mezi budovou na této parcele a budovou
č. p. XD na parcele č. XC (nyní ve vlastnictví stěžovatele) byla nezastavěná proluka, která byla
součástí parcely č. XB.
[31] Je tedy zřejmé, že stěžovatel nemůže být hlavním účastníkem daného správního řízení
ve smyslu §27 odst. 1 správního řádu, neboť v něm nemají být založena, změněna, zrušena ani
závazně deklarována jeho práva či povinnosti, a to už jen z toho důvodu, že předmětem opravy
chyby má být výlučně nemovitost ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, nikoliv stěžovatele.
Nelze ani přisvědčit stěžovatelovu tvrzení, že vzhledem k tomu, že údajně zastavění proluky mezi
oběma domy bylo znázorněno na obou sousedních parcelách, se má i oprava chyby
v katastrálním operátu týkat obou těchto pozemků. Ze správního spisu zcela jednoznačně
vyplývá, že v rámci opravy chyby byla zakreslena severovýchodní hranice budovy č. p. XA
výlučně na parcele č. XB ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení; do evidence parcely č. XC,
která je ve vlastnictví stěžovatele, není zákresem hranice budovy č. p. XA nijak zasaženo.
[32] Jiná situace by rovněž nastala, pokud by v řízení o opravě chyby bylo „řešeno chybné
geometrické a polohové určení či zákres hranic konkrétního pozemku v katastrální mapě. V takovém případě
musí být účastníkem řízení nejen vlastník tohoto pozemku, ale i všichni vlastníci sousedních pozemků, jejichž
hranice by mohly být případnou opravou dotčeny“ (Bláhová, I., komentář k §36 katastrálního zákona,
Wolters Kluwer, dostupné v ASPI). Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 10. 2010,
č. j. 1 As 67/2010 – 97, též k předchozí právní úpravě uvedl, že „(p)okud oprava chyby v katastrálním
operátu (§8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) spočívá v tom,
že na místo jednoho vlastníka nemovitosti je zapisován vlastník jiný, jsou účastníky řízení o opravě chyby
v katastrálním operátu oba tito vlastníci“. O takové opravy chyb v katastrálním operátu se však
v daném případě nejedná, správní orgány v posuzované věci zdůraznily, že hranice mezi pozemky
stěžovatele a osoby zúčastněné na řízení není v tomto řízení řešena ani dotčena. Bezpředmětné
pro nyní projednávanou věc jsou tak i námitky stěžovatele směřující k tomu, že krajský soud
i žalovaný údajně odmítli převzít souhlasné prohlášení vlastníků o průběhu vlastnických hranic,
které nejsou, jak již bylo konstatováno, provedenou opravou nijak dotčeny.
[33] Nejvyšší správní soud tedy, obdobně jako před ním krajský soud i správní orgány, dále
posuzoval, zda by stěžovateli svědčilo v daném správním řízení postavení vedlejšího účastníka
řízení dle §27 odst. 2 správního řádu, podle něhož jsou účastníky řízení další dotčené osoby,
pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Nejvyšší
správní soud se však i s ohledem na uvedenou charakteristiku řízení o opravě chyby
v katastrálním operátu ztotožňuje s žalovaným a krajským soudem, že stěžovateli nesvědčilo
v tomto řízení ani postavení vedlejšího účastníka. Rozhodnutí, které správní orgán I. stupně
v předmětném řízení učiní, má pouze evidenční charakter a navíc se týká pouze nemovitosti
osoby zúčastněné na řízení. Zákres hranice její budovy, která má být vyznačena pouze na její
parcele, se přímo nedotýká práv jiných osob, tedy ani veřejného subjektivního práva stěžovatele
na řádnou evidenci nemovitostí v jeho vlastnictví v katastru nemovitostí.
[34] Stěžovatel ovšem patrně odvozuje dotčení svých práv v předmětném řízení z toho,
že faktické zastavění proluky mezi jeho domem a domem osoby zúčastněné na řízení považuje
za neoprávněnou stavbu a domáhá se toho, aby příslušný stavební úřad nařídil odstranění této
stavby. V této souvislosti je stěžovatel nespokojen s tím, jak široká proluka mezi oběma
budovami má být v katastru nemovitostí na základě prováděného zákresu severovýchodní
hranice budovy osoby zúčastněné na řízení vyznačena. Tvrdí, že tato proluka, než byla podle jeho
názoru nezákonně zastavěna, byla ve skutečnosti širší.
[35] Jak již však zdůraznili krajský soud i žalovaný, účelem prováděné opravy chyby
v katastrálním operátu je uvést evidované údaje do souladu se sbírkou listin katastru, která nemusí
nutně odpovídat faktickému stavu existujícímu v terénu ať již v současnosti nebo v minulosti.
Tím méně pak může zákres hranice budovy osoby zúčastněné na řízení rozhodovat o tom, zda,
příp. v jakém rozsahu je zastavění proluky mezi oběma stavbami z hlediska stavebního práva
neoprávněnou stavbou či dokonce takovou stavbu „legalizovat“, resp. jakkoli ovlivňovat výkon
vlastnického práva stěžovatele k jeho vlastní nemovitosti či provádění udržovacích prací na ní.
Nejvyšší správní soud nezastírá, že v případném řízení o odstranění přístavby na domě osoby
zúčastněné na řízení vedeném z moci úřední příslušným stavebním úřadem může mít otázka, jak
byla v různých obdobích daná proluka evidována v katastru nemovitostí (byť, jak již bylo řečeno,
tato evidence nemusela vždy odpovídat skutečnému stavu), určitý skutkový význam, a stěžovatel
tedy může mít na zákresu hranice budovy osoby zúčastněné na řízení určitý zájem, nejedná
se však v žádném případě o přímé dotčení na jeho právech ve smyslu §27 odst. 2 správního řádu.
Bude-li mít stěžovatel jakožto účastník případného řízení o odstranění stavby na sousedním
pozemku (viz §129 odst. 10 stavebního zákona) za to, že jakýkoli relevantní údaj evidovaný
v katastru nemovitostí neodpovídá či neodpovídal skutečnosti, bude mít možnost stavebnímu
úřadu předložit důkazy prokazující jeho tvrzení.
[36] Nejvyšší správní soud tedy souhlasí se stěžovatelem, že údaje evidované v katastru
nemovitostí mohou být relevantním podkladem pro rozhodování stavebního úřadu dle
stavebního zákona, nicméně jedná se o podklad, který lze potvrdit, nebo naopak vyvrátit
prostřednictvím dalších důkazů. Nejvyšší správní soud přitom znovu zdůrazňuje, že otázky řízení
o odstranění stavby či jiných řízení nebo postupů příslušného stavebního úřadu dle stavebního
zákona nejsou předmětem projednávané věci.
[37] Zcela absurdní je pak námitka stěžovatele, že krajský soud posuzoval diametrálně
odlišnou stranu budovy osoby zúčastněné na řízení než správní orgány, když se zaobíral
severovýchodní hranicí této budovy, a nikoliv hranicí jihovýchodní. Nejvyššímu správnímu soudu
není zřejmé, na základě čeho dospěl stěžovatel k závěru, že by se oprava měla týkat jihovýchodní
hranice budovy, jelikož ze správního spisu, včetně výřezů z katastrálních map, zcela jednoznačně
vyplývá, že oprava chyby se týkala severovýchodní hranice budovy osoby zúčastněné na řízení.
[38] Jak již bylo rovněž konstatováno, oprava chyby v katastrálním operátu se žádným
způsobem nedotýká evidovaného průběhu hranice pozemku stěžovatele a sousedních pozemků,
a krajský soud proto neměl povinnost zabývat se námitkami stěžovatele, které jdou nad rámec
projednávané věci. Nejvyšší správní soud shledal rozsudek krajského soudu plně
přezkoumatelným.
[39] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem také v tom, že nelze považovat
za vadu řízení, když správní orgán I. stupně rozhodl o účastenství stěžovatele i pana P. H. jedním
usnesením. Usnesení bylo jak stěžovateli, tak panu H. rovněž řádně oznámeno (§76 odst. 3
správního řádu). I pokud by mělo být následné odvolání stěžovatele dle svého obsahu chápáno
tak, že směřovalo pouze proti té části výroku usnesení správního orgánu I. stupně, jímž bylo
rozhodnuto o účastenství stěžovatele, nikoliv o účastenství P. H., přičemž P. H. se proti tomuto
usnesení neodvolal, souhlasí Nejvyšší správní soud s krajským soudem i v tom ohledu, že
případné pochybení žalovaného, který jednal s P. H. jakožto účastníkem odvolacího řízení,
nemělo žádný vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a stěžovatel jím nebyl žádným způsobem
dotčen na svých právech.
[40] Aniž by byl zdejší soud nucen provádět dokazování předloženým audiozáznamem jednání
krajského soudu v posuzované věci, konstatuje, že neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele
vytýkající krajskému soudu porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Z jednání krajského soudu,
které proběhlo dne 22. 5. 2019, krajský soud pořídil protokol, proti jehož obsahu stěžovatel
nepodal žádné námitky, přičemž z něj nevyplývá, že by byla stěžovatelova procesní práva během
jednání, včetně práva se osobně či prostřednictvím svého zmocněnce k věci vyjádřit, jakkoli
zkrácena či že by měla být během jednání porušena zásada rovnosti účastníků řízení. Jiná věc je,
že, jak konstatoval krajský soud v napadeném rozsudku, krajskému soudu stěžovatel během
jednání předložil (obdobně jako posléze Nejvyššímu správnímu soudu) řadu listin, které
se předmětu řízení netýkají, o čemž byl stěžovatel krajským soudem poučen a opakovaně
instruován, aby se v rámci žalobního přednesu i závěrečné řeči držel předmětu projednávané věci.
S tímto postupem krajského soudu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, neboť, jak již bylo
naznačeno výše, čas vyhrazený správními soudy na projednání stěžovatelovy věci skutečně není
a nemůže být neomezený.
[41] Nejvyšší správní soud tedy v souladu s krajským soudem uzavírá, že při posouzení kasační
stížnosti stěžovatele nemohl přistoupit k přezkoumání postupu správních orgánů ve věci samotné
opravy chyby v katastrálním operátu ani se zabývat rozsáhlou argumentací stěžovatele, která
se sice týká dlouholetého sousedského sporu stěžovatele s osobou zúčastněnou na řízení, nemá
však přímou relevanci pro posuzování rozhodné otázky účastenství stěžovatele ve smyslu
§27 správního řádu v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Na základě shora nastíněné
úvahy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovateli postavení účastníka tohoto řízení
nesvědčí, jelikož zakreslením hranice obvodové zdi budovy na sousedním pozemku
do katastrálního operátu není stěžovatel přímo dotčen na svých právech.
IV.
Závěr a náklady řízení
[42] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[43] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 1 a 5 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalovaný byl ve věci úspěšný, měl by tedy vůči neúspěšnému stěžovateli právo
na náhradu nákladů, který v řízení důvodně vynaložil. V řízení o kasační stížnosti však
žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu Nejvyšší
správní soud jejich náhradu nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou
povinnost, s jejímž splněním by jí vznikly jakékoli náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. prosince 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu