ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.319.2021:20
sp. zn. 5 As 319/2021 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Ing. S. K.,
zast. Mgr. Janem Palečkem, advokátem, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1929/10, Brno, proti
žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 31 A 83/2021
- 40,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost a za návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 6000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Jana Palečka, advokáta se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1929/10, Brno.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2021, č. j. MMB/0479268/2020. Tímto
rozhodnutím žalovaný zrušil rozhodnutí Úřadu městské části Brna, Brno – Řečkovice a Mokrá
Hora, stavebního úřadu, ze dne 25. 6. 2020, č. j. MCBRMH/005197/20/2100/SVDE, a zastavil
řízení o žádosti žalobkyně a Ing. P. K. o vydání dodatečného povolení stavby s názvem „stavební
úpravy RD C. 9, parc. č. X, k. ú. Ř ., spočívající v umístění přístavby až na hranici pozemku“. Stěžovatelka
rovněž navrhla, aby Nejvyšší správní soud podané kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
[2] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek
ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost a ve výši 1000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 26. 10. 2021,
č. j. 5 As 319/2021 - 8, vyzval, aby soudní poplatek v celkové výši 6000 Kč zaplatila ve lhůtě
patnácti dnů. Současně ji poučil, že pokud ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí, soud
řízení o kasační stížnosti zastaví, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží [§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
[3] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovatelce doručeno dne
27. 10. 2021. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 11. 11. 2021. Dne
12. 11. 2021 byla na účet Nejvyššího správního soudu pod variabilním symbolem 1050431921
připsána platba ve výši 6000 Kč (viz záznam o složení založený na č. l. 17 spisu Nejvyššího
správního soudu).
[4] Jak již bylo uvedeno výše, zákon o soudních poplatcích v §9 odst. 1 stanoví,
že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Lhůta pro jeho
zaplacení je tedy podle aktuální právní úpravy propadná. Judikatura Nejvyššího správního soudu
dovodila, že soudní poplatek je zaplacen v den, kdy je částka soudního poplatku skutečně
připsána na účet soudu, je-li poplatek placen bezhotovostním převodem či poštovní poukázkou,
naopak je nerozhodné, kdy byl zadán platební příkaz; viz rozsudek ze dne 28. 3. 2018,
č. j. 8 Afs 37/2018 - 51, č. 3734/2018 Sb. NSS. Takový výklad ostatně setrvale zastává též
Ústavní soud – srov. např. nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, usnesení ze dne
11. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 4093/19, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1348/19, či ze dne
27. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 1831/12. Výjimku představuje placení soudního poplatku v kolkových
známkách; v těchto případech Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18,
dovodil, že „pro zachování lhůty (k zaplacení soudního poplatku, pozn. Nejvyššího správního
soudu) postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě.“
[5] V nyní posuzované věci tedy bylo nezbytné, aby (i) byl soudní poplatek, k jehož zaplacení
byla stěžovatelka vyzvána, připsán na účet Nejvyššího správního soudu nejpozději dne
11. 11. 2021, příp. aby (ii) nejpozději dne 11. 11. 2021 předala stěžovatelka kolkové známky
k poštovní přepravě.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek až dne 12. 11. 2021 (tento
den byla částka odpovídající soudnímu poplatku připsána na účet soudu), tedy po uplynutí lhůty
stanovené v usnesení, kterým byla k jeho zaplacení vyzvána, nebylo možné k zaplacení soudního
poplatku přihlédnout. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zastavit.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že o stěžovatelčině návrhu na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti nerozhodoval, neboť rozhodl o zastavení řízení
o kasační stížnosti bezodkladně; stěžovatelka ostatně zaplatila soudní poplatek za návrh na
přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti taktéž po uplynutí propadné lhůty. Rovněž
je třeba poznamenat, že výše citovaným usnesením č. j. 5 As 319/2021 - 8 zdejší soud vyzval
stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce odstranila vadu kasační stížnosti spočívající v absenci
konkrétních důvodů, pro které napadá usnesení krajského soudu. Nicméně vzhledem k tomu,
že následně vyvstaly důvody pro zastavení řízení o kasační stížnosti, nebylo nutno vyčkávat jejího
doplnění.
[8] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
[9] Skutečnost, že k zaplacení soudního poplatku po uplynutí soudem stanovené lhůty
již soud nemůže přihlédnout, ve svém důsledku zároveň způsobuje, že uplynutí této lhůty
má za následek zánik poplatkové povinnosti účastníka řízení. Jinými slovy, není-li již stěžovatelka
oprávněna zaplatit soudní poplatek po uplynutí lhůty stanovené soudem ve výzvě k jeho úhradě,
nelze dovozovat, že k tomu měla být stále povinna. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že stěžovatelka dne 12. 11. 2021 splnila již neexistující poplatkovou povinnost; tudíž nebylo
možné uvažovat o vrácení soudního poplatku sníženého podle §10 odst. 3 zákona o soudních
poplatcích, nýbrž bylo nezbytné vrátit zaplacený soudní poplatek podle §10 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích v plné výši (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2018, č. j. 4 Afs 329/2018 - 16; či ze dne 10. 10. 2019, č. j. 5 Afs 263/2019 - 19).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. listopadu 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu