ECLI:CZ:NSS:2021:6.ADS.27.2020:36
sp. zn. 6 Ads 27/2020 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: F. N.,
zastoupen JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2019, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2020, č. j. 16 Ad 47/2019 - 78,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2020, č. j. 16 Ad 47/2019 – 78
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Česká správa sociální zabezpečení zamítla dne 15. 10. 2018 žalobcovu žádost o invalidní
důchod, neboť podle lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary
ze dne 26. 9. 2018 poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pouze o 30 %. Námitky žalobce žalovaná zamítla, a to na základě lékařského
posudku České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 2. 2019, podle kterého poklesla
žalobcova pracovní schopnost pouze o 25 %. Žalobce tak nesplňoval podmínky dle §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
[2] Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce u Krajského soudu v Plzni. Krajský soud žalobu
neshledal důvodnou a zamítl ji. Konstatoval, že ve věci jde o dávku podmíněnou zdravotním
stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském
posouzení. Dle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, nechal soud zpracovat lékařský posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí (PK MPSV). Komise v posudku ze dne 12. 9. 2019 konstatovala, že žalobce
nebyl ke dni vydání rozhodnutí žalované invalidní, neboť nedošlo k poklesu jeho pracovní
schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je úzkostná a fobická porucha.
Jedná se o lehké funkční postižení uvedené v kapitole V, položce 5b přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále také jen „vyhláška“), pro které komise stanovila
míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici 20 %, a to s ohledem na chronicitu
onemocnění. Vzhledem k dalšímu onemocnění (chronickému algickému syndromu bederní
páteře bez známek kořenové léze) byla dle §3 odst. 1 vyhlášky zvýšena tato hodnota o 5 %, takže
celkově činila 25 %. Zdravotní stav co do přiřazení funkčního postižení ke kapitole V, položce 5b
a stanovení míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 % hodnotila komise stejně jako lékař
OSSZ, na rozdíl od něj však komise navýšila horní hranici pro další onemocnění o 5 %, nikoliv
o 10 %. Na rozdíl od posudku lékaře ČSSZ ze dne 5. 2. 2019 vypracovaného pro námitkové
řízení přiřadila komise funkční postižení ke kapitole V, položce 5b, nikoliv k položce 5c,
neboť se jedná o lehké funkční postižení, nikoliv o středně těžké. Klinický stav odpovídá
lehkému funkčnímu postižení. Dle komise žalobce není schopen psychicky náročné práce,
stresové a v nočních směnách, je schopen práce s možností zvolení vlastního tempa. Závěrem
bylo uvedeno, že komise měla k dispozici pro posouzení funkčního postižení žalobce dostatek
podkladů, jak lékařských nálezů tak i vlastní vyšetření odborným psychiatrem při jednání,
aby mohl být dostatečně objektivizován zdravotní stav a funkční postižení žalobce. K žádosti
soudu komise posudek dne 12. 12. 2019 doplnila a neshledala důvody pro změnu přijatého
závěru. Soud nepovažoval za nutné vypracování znaleckého posudku ke zjištění žalobcova
zdravotního stavu, neboť jej hodnotila komise, která je k tomu ze zákona povolána.
[3] Soud konstatoval, že zprávy ošetřujících lékařů žalobce musí hodnotit posudkoví lékaři,
neboť pouze ti jsou ze zákona oprávněni k posuzování invalidity pojištěnců. Subjektivní pocit
žalobce není rozhodný, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Zhoršil-li
se žalobcův zdravotní stav po vydání rozhodnutí žalované, je třeba jej zhodnotit v novém řízení.
Možnost podat novou žádost má žalobce u příslušné okresní správní sociálního zabezpečení.
[4] Žalobcovu námitku, že jej přítomný lékař psychiatr při jednání komise v podstatě
nevyšetřil, považoval soud pouze za subjektivní pocit. Na straně 5 posudku je popsáno
psychiatrické vyšetření v komisi a je uveden i závěr, k němuž přítomný psychiatr dospěl. Nadto
soud podotkl, že posudkoví lékaři i komise jsou oprávněni posoudit zdravotní stav pojištěnce
ve vztahu k invaliditě i jen na základě lékařských zpráv vyhotovených odbornými ošetřujícími
lékaři pojištěnců bez toho, že by přítomnost pojištěnce byla nezbytně nutná při jednání komise.
Není samozřejmě na škodu, pokud je pojištěnec přítomen a je orientačně vyšetřen přítomným
odborným lékařem, jako tomu bylo i v této věci. Rozhodující však je aktuální zdravotní stav
pojištěnce zjištěný odbornými lékaři a z něho vyplývající funkční postižení, které je
pak posuzováno dle platné právní úpravy.
[5] Soud při posouzení žaloby vycházel především z posudku PK MPSV ze dne 12. 9. 2019
a jeho doplnění ze dne 12. 12. 2019. Posudek považoval soud za úplný a celistvý, jelikož byl
vypracován za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie po zhodnocení veškeré předložené
zdravotnické dokumentace žalobce a při vyhodnocení posudkových závěrů vycházela komise
ze zjištěných diagnóz. Závěry komise soud zhodnotil jako přesvědčivé, posudkový závěr byl
náležitě odůvodněn. Soud uzavřel, že žalobce nedoložil žádné další lékařské zprávy, které by byly
způsobilé ke změně posudkového závěru komise, toliko je přesvědčen o invaliditě kvůli svému
zdravotnímu stavu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatel namítá, že trpí těžkou agorafobií s malou reakcí na léčbu a zařazení jeho
postižení náleží nejméně pod bod 5c položky 5, kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity, tedy pod středně těžké funkční postižení. Míra poklesu pracovní schopnosti je
v takovém případě 25 – 35 %. Jelikož stěžovatel trpí dalšími nemocemi (postiženími), je na místě
stanovit snížení jeho pracovní schopnosti nejméně na horní hranici rozmezí, příp. snížení
pracovní schopnosti navýšit dle §3 vyhlášky o 10 %. Ze stěžovatelovy dokumentace (zpráva
klinického psychologa Mgr. T. H. ze dne 12. 10. 2018) vyplývá, že jeho denní aktivity jsou natolik
omezeny, že je schopen vykonávat pracovní činnost max. 2 hodiny denně. Tyto závěry
se však v lékařských posudcích vůbec nepromítají, stejně jako další obtíže doložené lékařskými
zprávami, např. borelióza v červnu 2017, přestože se následky onemocnění projevily celkovým
zhoršením stěžovatelova zdravotního stavu. Toto onemocnění dle bodu 4a, kapitoly I vyhlášky
samo o sobě při minimálním postižení snižuje pracovní schopnost až o 15 %. Stěžovatel
tak namítá, že posudkové závěry jsou v rozporu s jeho skutečným poklesem pracovních
schopností. Posudkoví lékaři nejsou jednotní v tom, zda se u stěžovatele jedná o postižení
středně těžké či lehké, ani v tom, jak hodnotit jeho další zdravotní postižení. Stěžovatel namítá,
že psychiatr jej v rámci posudkového zhodnocení posudkové komise vůbec nevyšetřoval, když
kromě dotazu „po které straně pěšiny chodí v lese“ se o jeho nemoci a jejich projevy nezajímal.
Ze závěrů údajného psychiatrického vyšetření vyplývá, že psychiatr u stěžovatele neshledává
příznaky agorafobie, ač je pro tuto diagnózu léčen již 16 let, a i jinak jeho zdravotní stav
z pohledu své odbornosti shledává v normě. Zjištění tohoto odborného lékaře jsou v příkrém
rozporu s doloženou zdravotní dokumentací a fakticky i se závěrem posudkového hodnocení
uznávajícího u stěžovatele agorafobii.
[8] S ohledem na rozpory jednotlivých posudků a jejich nesoulad se stěžovatelovým
skutečným zdravotním stavem měl soud k posouzení jeho zdravotního stavu ustanovit soudního
znalce, jak stěžovatel navrhoval. K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 92/95 a III. ÚS 4160/16.
[9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat
o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[11] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
[12] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[13] Podle §39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění platí: Pracovní schopností se rozumí
schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem,
s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem
pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných,
smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu.
[14] Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní
schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere
v úvahu,
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce
o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti
za zcela mimořádných podmínek.
[15] Podle §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní
schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní
postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti
pojištěnce.
[16] Podle §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, v případě, že příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních
postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti
určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10
procentních bodů.
[17] Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že rozhodnutí správního orgánu o nároku
na invalidní důchod je závislé zejména na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu
takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné
odborné znalosti. Posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43, nebo rozsudek ze dne
19. června 2013, č. j. 3 Ads 70/2012 - 14). Z posudku musí být tedy zřejmé, že zdravotní stav
posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti
a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav
zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato
za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je
více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míru poklesu
pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, položku a bod přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně
případného navýšení.
[18] V projednávané věci je sporným posouzení stěžovatelova zdravotního stavu z hlediska
míry poklesu jeho pracovní schopnosti. K této otázce byly postupně vypracovány tři lékařské
posudky. První vypracoval dne 26. 9. 2018 lékař posudkové služby Okresní správy sociálního
zabezpečení MUDr. V., který stěžovatelovo funkční postižení zařadil dle přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity pod kapitolu V, položku 5, bod 5b, míru poklesu pracovní schopnosti
stanovil na horní hranici této kategorie ve výši 20 % a vzhledem k dalšímu postižení ve smyslu
§3 odst. 1 vyhlášky ji zvýšil o 10 % na celkových 30 %. Následně v řízení o námitkách
vypracovala MUDr. D., lékařka posudkové služby České správy sociálního zabezpečení, posudek,
v němž stěžovatelovo funkční postižení zařadila pod kapitolu V, položku 5, bod 5c vyhlášky
o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na dolní hranici této
kategorie ve výši 25 %. Další postižení (vertebrogenní nekořenový syndrom) bylo dle lékařky již
zahrnuto v základní taxaci a z toho důvodu nezvýšila celkovou míru poklesu pracovní
schopnosti. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věci následně v posudku
vypracovaném dle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. k žádosti krajského soudu stěžovatelovo
postižení zařadila stejně jako MUDr. V. pod kapitolu V, položku 5, bod 5b, míru poklesu
pracovní schopnosti stanovila taktéž na horní hranici této kategorie ve výši 20 % a vzhledem
k dalšímu postižení ve smyslu §3 odst. 1 vyhlášky ji zvýšila o 5 % na celkových 25 %.
[19] Příloha k vyhlášce o posuzování invalidity stanoví:
Kapitola V DUŠEVNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ
Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je nutné posoudit úroveň
psychických, mentálních, sociálních a pracovních funkcí a schopnosti vykonávat pracovní činnosti takovým
způsobem nebo v takových mezích, které jsou považovány za normální v daném sociokulturním prostředí.
Přitom se vychází z průběhu a závažnosti zdravotního postižení, celkového tělesného stavu, schopnosti
adaptace, osobnostních charakteristik, úrovně intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání zátěže a z dopadu
na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. K hodnocení dopadu duševní poruchy a poruchy
chování na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se využívá dotazníkových metod
a posuzovacích škál, jimiž se hodnotí intenzita psychopatologických příznaků, subjektivní stav a prožívání,
psychosociální adaptace a schopnost způsobu života přiměřeného sociálnímu postavení. Součástí posouzení je
zpravidla i psychologické vyšetření, zejména zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon.
Funkčně je třeba rozlišit rozsah postižení. Minimální postižení znamená, že je přítomen odklon od normy
v jedné nebo několika oblastech, případně mírné postižení v určitých obdobích. Při lehkém postižení je zřetelný
odklon od normy, lehké postižení trvá většinu sledovaného období nebo jde o středně těžké postižení v určitých
kratších obdobích. Středně těžké postižení je provázeno výrazným odklonem od normy ve většině aktivit,
středně těžké postižení trvá po většinu sledovaného období nebo těžší postižení je zaznamenáno jen v určitých
ohraničených obdobích. Těžké postižení představuje výrazný odklon od normy ve všech aktivitách, postižení
trvá po většinu sledovaného období. Zvlášť těžké postižení znamená takový odklon od normy, který dosáhl
velmi výrazného stupně s dlouhodobým trváním.
Při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti u duševních poruch a poruch chování by sledované období,
rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla rok.
Položka 5: Poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy
Úzkostné a fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené
úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres a poruchy
přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, porucha somatoformní, neurastenie.
Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit typ, rozsah a tíži
psychických příznaků, trvání poruchy stejně jako somatických příznaků, které však nejsou provázeny
organickým korelátem. Psychologické vyšetření se využívá k objasnění příčin a motivace obtíží a event.
sekundárního zisku.
Bod 5b značí lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány
s obtížemi, rozsah míry poklesu pracovní schopnosti je stanoven na 15-20 %.
Bod 5c značí středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých
denních aktivit značně omezen, rozsah míry poklesu pracovní schopnosti je stanoven na 25-35 %.
[20] V projednávané věci se jednotliví lékaři shodli na rozhodujícím zdravotním postižení,
kterým je u stěžovatele úzkostná a fobická porucha, neshodli se však na rozsahu tohoto postižení,
neboť lékařka ČSSZ jej zařadila do kategorie 5c, tedy středně těžké postižení, lékař OSSZ
a posudková komise MPSV pouze do kategorie 5b, tedy postižení lehké. Rozdíly panovaly také
v aplikaci §3 odst. 1 vyhlášky, který umožňuje navýšit míru poklesu pracovní schopnosti až o 10
% v případě, že posuzovaný trpí více zdravotními postiženími, v jejichž důsledku je pokles
pracovní schopnosti vyšší, než odpovídá horní hranici rozhodujícího postižení. Lékař OSSZ
kvalifikoval toto navýšení o 10 %, lékařka ČSSZ k aplikaci navýšení neshledala důvod, posudková
komise navýšila míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele o 5 %.
[21] Přitom kombinace těchto ukazatelů je rozhodující pro závěr, zda stěžovatelova pracovní
schopnost poklesla natolik, aby mu byl přiznán invalidní důchod. Invalidním v I. stupni je
pojištěnec za splnění dalších podmínek uznán v případě, že jeho pracovní schopnost poklesla
nejméně o 35 %. Je tak zřejmé, že pokud by stěžovatelovo funkční postižení bylo hodnoceno
na horní hranici položky 5c, případně pokud by bylo při kvalifikaci dle položky 5c současně
použito zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti dle §3 odst. 1 vyhlášky, vedlo by takové
hodnocení k odlišnému závěru stran stěžovatelovy invalidity.
[22] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 12. 2018, č. j. 5 Ads 202/2016 - 29,
konstatoval, že „výsledné podřazení zdravotního postižení žadatele o invalidní důchod pod určitý stupeň
závažnosti v rámci konkrétní položky podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. musí být založeno
na důkladném a přesvědčivě odůvodněném posouzení všech podstatných parametrů shrnutých v tzv. posudkovém
hledisku, které je uvedeno u každé jednotlivé položky. Závěry posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí nemohou být arbitrární; musí respektovat nejen všechny aspekty tzv. posudkového hlediska pro konkrétní
druh zdravotního postižení, ale současně musí obstát i z hlediska možného navýšení horní hranice příslušné
procentní míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. V opačném případě si soud
vyžádá doplnění posudku.“
[23] Na výše uvedených kritériích je nutno trvat. Zejména pokud se jednotlivé posudky,
které byly ve správním a soudním řízení zpracovány, neshodují v zařazení stěžovatelova
funkčního postižení pod konkrétní bod přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, je nutné,
aby posudková komise dostatečně zdůvodnila, na základě jakých okolností dospěla k závěru
o naplnění kritérií zvolené diagnózy a zároveň, proč kritéria jiné položky, resp. bodu, naplněny
nebyly. U každé skupiny (kapitoly) zdravotních postižení uvedené v příloze vyhlášky o posuzování
invalidity jsou uvedeny zásady, dle kterých je nutno při hodnocení zdravotního stavu postupovat
a každá samostatná položka má vlastní posudkové hledisko, jenž má být zhodnoceno. Posouzení,
z nějž bude zřejmé, z jakých důvodů dospěla komise ke svým závěrům, provede nejlépe tak,
že nejdříve vyloží, jaký zdravotní stav lze v oblasti, do níž je zařazeno pojištěncovo zdravotní
postižení, hodnotit jako normální. Následně je nutno uvést, jakým způsobem se pojištěncův
zdravotní stav od této normy odlišuje a také jaký odklon od normy lze hodnotit v projednávaném
případě jako lehké postižení a jaký již představuje postižení středně těžké.
[24] Posudková komise však těmto požadavkům nedostála. K otázce zařazení stěžovatelova
zdravotního stavu do kategorie 5b, nikoliv 5c, posudková komise konstatovala, že se jedná
o lehké funkční postižení, nikoliv středně těžké funkční postižení a že klinický stav odpovídá
lehkému funkčnímu postižení. Posudková komise jednotlivé skutečnosti zjištěné ze stěžovatelovy
lékařské dokumentace nekvalifikovala podle výše uvedených hledisek a nepřiřadila k nim
hodnocení, v jaké míře se odlišují od normy. Součástí posudkového zhodnocení, které komise
v projednávané věci provedla, je nejprve shrnutí posudkově významných lékařských nálezů
a zpráv týkajících se stěžovatelova zdravotního stavu. Následně však v samotném posudkovém
zhodnocení, resp. jeho hodnotící části, nečiní z těchto informací komise žádné závěry, data
z lékařských zpráv jsou pouze opsána, aniž by k nim bylo přidáno jakékoliv vysvětlení,
jakým způsobem tato data vypovídají o posudkovém závěru, který komise učinila.
[25] Totéž je třeba uvést k aplikaci §3 odst. 1 vyhlášky, tedy možnému zvýšení procentní
výměry míry poklesu pracovní schopnosti. Komise své hodnocení, které se odlišuje
od předchozích posudků, opět nikterak nezdůvodnila. Ve vztahu k aplikaci tohoto ustanovení je
třeba uvést, jak se další zdravotní postižení projevuje ve vztahu ke snížení pracovní schopnosti
pojištěnce.
[26] K požadovanému obsahu posudku se trefně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017 - 15: „Posuzující si musí být vědom, že jej nevypracovává pro jiného
odborníka v rámci lékařské komunity, nýbrž pro pracovníky správních orgánů a správní soudce,
tedy pro „inteligentní laiky“ v oboru lékařství. Od takovýchto osob lze očekávat schopnost přesného logického
myšlení a umění porozumět popisu skutkových zjištění a analýze jejich příčin, ovšem pouze za předpokladu,
že text posudku bude formulován převážně za pomoci pojmů obecného jazyka a s důkladným vysvětlením
souvislostí, jež jinak zná a chápe jen odborník-lékař. Je proto v první řadě třeba vyvarovat se zkratkovitým
formulacím v lékařském žargonu a užívání latinských nebo jiných odborných lékařských pojmů mimo lékařské
prostředí zpravidla neužívaných, a tedy nikoli obecně známých.
Z vlastního obsahového hlediska je především třeba jasně popsat, v čem se zdravotní stav posuzované osoby liší
od „normálního“ (zdravého) člověka obdobného věku. Klíčovou pozornost je třeba věnovat rozboru toho, v jakých
ohledech se zdravotní omezení projevuje v životě posuzovaného, zejména pak v jeho schopnosti vykonávat pracovní
činnost (§39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v tomto ohledu ostatně hovoří jasně). Je třeba
charakterizovat, jaké činnosti, které by jinak vzhledem ke své kvalifikaci, tělesné síle apod. posuzovaný nejspíše
vykonával, v důsledku zdravotního omezení vykonávat nemůže vůbec a které jen s obtížemi, přičemž je třeba
důkladně popsat, v čem obtíže spočívají (např. v zpomalení určitých pohybů, v jejich omezeném rozsahu
či bolestivosti, v síle nebo zručnosti končetiny či obecně schopnosti těla něco uzvednout, nést, s něčím manipulovat,
vytrvat v určité zátěži aj.; v případě omezení mentálních např. soustředit se, udržet pozornost, zvládat složité
a obtížné úkoly apod.).“
[27] Nelze se spokojit s odůvodněním, že jde o lehké postižení, protože klinický stav odpovídá lehkému
postižení. Takový závěr lze připodobnit soudnímu rozhodnutí, které by obsahovalo odůvodnění
žaloba se zamítá, protože není důvodná. Jak bylo uvedeno výše, úkolem posudkové komise v řízení
o žalobě je v posudku dostatečně srozumitelně, a to pro „laika“, kterým rozhodující soudce
v odborné medicínské otázce je, popsat, z jakých důvodů dospěla k posudkovému závěru.
[28] Teprve z posudku, který bude splňovat výše uvedené náležitosti, si soud může učinit
závěr o jeho přesvědčivosti a úplnosti. Z takového posudku by zároveň bylo zřejmé, jakým
způsobem vzala posudková komise v úvahu lékařské zprávy a informace v nich uvedené, o nichž
stěžovatel tvrdí, že prokazují jiný stav, než jaký mu komisí přiřazen.
[29] Neúplné nebo nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu stěžovatele v řízení o dávkách
důchodového pojištění je podle judikatury Nejvyššího správního soudu třeba považovat za jinou
vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24,
nebo ze dne 13. 11. 2013, č. j. 6 Ads 45/2013 - 25).
[30] Krajský soud tak měl v popsané situaci vyžádat od posudkové komise doplnění posudku,
které by odpovídalo výše uvedeným požadavkům. Pokud by se tak nestalo, případně pokud
by stěžovatel relevantně zpochybňoval závěry posudkové komise, je soud oprávněn zadat
zpracování srovnávacího posudku u jiné posudkové komise. Sama skutečnost, že posudková
komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem
o objektivitě jejích závěrů (srov. rozsudek ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35). Nejvyšší
správní soud již dříve uvedl, že pokud obsah podaného posudku nevzbuzuje pochybnosti o své
úplnosti a správnosti, není odůvodněn stěžovatelův požadavek na doplnění dokazování
ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (srov. rozsudek ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48). Krajský soud by tak měl k ustanovení znalce přikročit, pokud by se výše
uvedeným postupem nepodařilo odstranit pochybnosti o úplnosti a přesvědčivosti posudku
posudkové komise, případně pokud by to z jiného důvodu považoval za potřebné.
[31] V projednávané věci soud požádal posudkovou komisi o doplnění jejího posudkového
závěru po obdržení stěžovatelova nesouhlasného postoje k posudku, toto doplnění však obsahuje
pouze konstatování, že zdravotní stav byl posouzen objektivně na základě dostupné a aktuální
zdravotní dokumentace a že stěžovatel nedoložil žádné nové podklady, které by vedly ke změně
posudkového zhodnocení. Nelze tedy říci, že by doplnění posudku napravilo nedostatečné
odůvodnění závěrů přijatých v posudku ze dne 12. 9. 2019.
[32] Stěžovatel dále namítal, že nebyl při jednán komise lékařem řádně vyšetřen. Vzhledem
ke skutečnosti, že při posuzování invalidity se hodnotí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
a u nemocí zařazených do kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je uvedeno,
že sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, by mělo trvat
zpravidla rok, vychází posudková komise zejména z lékařských zpráv, které vypovídají o vývoji
pojištěncova zdravotního stavu a jeho závažnosti lépe než jednorázová prohlídka. V rozsudku
ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, Nejvyšší správní soud uvedl, že k objektivnímu
posouzení zdravotního stavu není zapotřebí, aby posudková komise provedla sama zdravotní
prohlídku, pokud má k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci posuzované osoby.
V projednávané věci stěžovatel nenamítal, že by komise neměla k dispozici všechny relevantní
podklady pro posouzení jeho zdravotního stavu, některé lékařské zprávy v průběhu řízení
stěžovatel doplňoval a krajský soud si z toho důvodu vyžádal doplnění posudku komise. Pokud
vyšetřující lékař uvedl, že u posuzovaného (stěžovatele) neshledává příznaky agorafobie, jednalo
se o hodnocení jeho momentálního stavu, nikoliv celkovou diagnózu; ta se promítla v závěru
posudkového hodnocení. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s krajským soudem,
který námitku neshledal důvodnou.
[33] Závěrem soud uvádí, že z §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity vyplývá,
že v případě více zdravotních postižení se procentní výměry poklesu pracovní schopnosti
stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají, ale určuje se, které zdravotní postižení má
na pracovní schopnost pojištěnce největší vliv. Ostatní postižení lze zohlednit případnou aplikací
§3 odst. 1 vyhlášky. Nelze se proto ztotožnit se stěžovatelovou námitkou týkající se prodělané
boreliózy, která je sama o sobě v příloze vyhlášky o posuzování invalidity hodnocena určitou
mírou poklesu pracovní schopnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.), v němž je krajský soud
vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Musí
si tedy obstarat takové posouzení stěžovatelova zdravotního stavu, u nějž nebude pochybnost
o jeho přesvědčivosti a úplnosti dle kritérií uvedených v tomto rozsudku.
[35] Vzhledem k tomu, že byl napadený rozsudek zrušen, rozhodne krajský soud v dalším
řízení rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. října 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu