ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.329.2020:42
sp. zn. 6 As 329/2020 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobce: P. Ch., zastoupený Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, sídlem Sladkovského 505,
Pardubice, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, sídlem Pernštýnské náměstí 1,
Pardubice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020,
č. j. OSA/PO-7/19/23, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2020, č. j. 52 A 43/2020 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Monice Ipserové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 353 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 4. 2. 2019,
č. j. 744/2018/OIS/Fa-11, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku
proti občanskému soužití dle §7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých
přestupcích. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 1. 2. 2018 kolem 21:10 hod.
v Pardubicích, na ulici R. v bytě v prvním patře domu č. p. X, po předchozí vzájemné rozepři
týkající se odcizení nabíječky od notebooku značky ASUS mini, fyzicky napadl nejprve fackou
do obličeje a následně ranou teleskopickým obuškem do hlavy J. O.. Tím úmyslně narušil
občanské soužití jiným hrubým jednáním, za což mu byl uložen správní trest - pokuta ve výši 5
000 Kč.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka
v Pardubicích jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud vyhodnotil verzi žalobce, dle které mělo
dojít k jeho napadení ze strany J. O., jako nedůvěryhodnou vzhledem ke zjištěným rozporům
v žalobcových výpovědích. Ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce v průběhu správního
řízení měnil výpovědi nejen co do průběhu skutkového děje, ale též v tom, proč k napadení
vůbec došlo. Naproti tomu verzi J. O. krajský soud pokládal za ucelenou a vnitřně bezrozpornou,
v hlavních rysech shodnou s první verzí žalobcovy výpovědi. Z pohledu krajského soudu
tedy výpověď J. O. věrně zachycovala incident, k němuž došlo mezi ním a žalobcem. Krajský
soud proto dospěl k závěru, že správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového
stavu a správně vyhodnotily provedené důkazy. S ohledem na zjevnou nepřiměřenost uložené
pokuty (5 000 Kč) krajský soud k návrhu žalobce snížil její výši na 2 000 Kč.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Měl za to, že bez doplnění dokazování nebylo možné jeho jednání považovat za přestupek
proti občanskému soužití dle §7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích.
Dle stěžovatele nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku, neboť J. O. přiznal
účast na konfliktu, kterou nebylo možno hodnotit jako nutnou obranu. Dle jeho názoru nebyl
v řízení dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Stěžovatel namítal, že skutkový stav nemá oporu
ve správním spisu, je s ním v rozporu a že žalovaný nesprávně vyhodnotil výpovědi stěžovatele
a svědků, stejně jako fotografie předložené J. O.. Ve vztahu k výroku napadeného rozsudku, jímž
došlo ke snížení uložené pokuty, stěžovatel doplnil, že jeho majetková a osobní situace, jakož
i ostatní okolnosti případu, měly krajský soud vést k závěru o upuštění od uložení správního
trestu.
[4] Žalovaný se ve vyjádření k podané kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry vyslovenými
krajským soudem. Odkázal také na §43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich, který stanoví podmínky pro upuštění od uložení správního trestu.
Z přístupu stěžovatele k dané věci (popírání viny, bagatelizace jednání atd.) je dle žalovaného
zřejmé, že pro upuštění od potrestání nebyly naplněny podmínky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] V souzené věci krajský soud správně vycházel z toho, že ve správních řízeních
se uplatňuje zásada materiální pravdy, obsažená v §3 správního řádu, dle kterého nevyplývá-li
ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2.
[7] Správní orgán tak je povinen postavit nade vší rozumnou pochybnost, že se deliktního
jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen. Existuje-li rozumná pochybnost,
tj. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se deliktního jednání dopustil někdo jiný než obviněný
z přestupku, resp. že se skutek vůbec nestal, nelze obviněného za přestupek postihnout. Jinými
slovy řečeno, v řízení o přestupku se nelze spokojit s tím, že skutečnost, že se obviněný dopustil
přestupku, je pravděpodobnou verzí skutkového stavu. Není-li mimo rozumnou pochybnost
prokázáno, že byly naplněny znaky skutkové podstaty přestupku, nemůže být učiněn závěr,
že byl přestupek spáchán (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006,
č. j. 2 As 46/2005 - 55, ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 As 145/2012 - 39, či ze dne 9. 10. 2015,
č. j. 4 As 206/2015 - 39).
[8] V projednávaném případě však krajský soud dospěl ke správnému závěru, že správní
orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a že v řízení bylo náležitě prokázáno,
že stěžovatel svým jednáním skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle §7
odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích naplnil. Krajský soud v bodě 31
odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, že správní orgány nepochybily při hodnocení
provedených důkazů, že byla prokázána stěžovatelova vina, a tedy nebylo třeba dále doplňovat
dokazování. V tomto ohledu obsahuje kasační stížnost pouze obecný nesouhlas stěžovatele
se závěry krajského soudu bez konkrétnější argumentace, kterou by stěžovatel závěry krajského
soudu zpochybňoval.
[9] Krajský soud v napadeném rozsudku správně konstatoval, že v dané věci proti sobě stály
dvě verze konfliktu mezi stěžovatelem a poškozeným (J. O.), k němuž došlo dne 1. 2. 2018
kolem 21:10 hod. na adrese R. č. p. X, P.. Krajský soud (ve shodě se správními orgány)
vyhodnotil jako ucelenou a vnitřně bezrozpornou verzi poškozeného, dle které k incidentu došlo
po rozpravě mezi ním a stěžovatelem ohledně údajně odcizené nabíječky notebooku. Zprvu
došlo k napadení poškozeného do obličeje rukou ze strany stěžovatele, následně teleskopickým
obuškem, čímž mu bylo způsobeno krvácející zranění. Poté poškozený stěžovatele v sebeobraně
krátce uchopil do kravaty ve snaze zabránit dalším útokům a následně opustil byt. Tuto verzi
poškozený sdělil Policii České republiky a posléze (v nezměněné podobě) též správním orgánům.
Rovněž ji ihned po incidentu shodně popsal telefonicky matce, která tuto verzi jako svědkyně
potvrdila. Napadení poškozeného dokládají také dvě fotografie jeho obličeje, které byly pořízeny
ihned poté, co poškozený dorazil k matce, tedy ve 22:04:17 hod. a 22:04:37 hod., a jejichž
autenticita (datum, čas a záznamový přístroj) byla prokázána prostřednictvím Exif (z angl.
Exchangeable image file format, což je specifikace pro formát metadat vkládaných do souborů -
fotografií - digitálními fotoaparáty). Skutečnost, že J. O. přiznal svou účast na konfliktu (kdy
ve snaze zabránit dalším útokům vzal stěžovatele „do kravaty“), neměla v souzeném případě vliv
na to, že stěžovatel svým jednáním naplnil formální a materiální znaky přestupku, jak stěžovatel
zpochybňoval v kasační stížnosti.
[10] Naopak průběh událostí tak, jak jej ve své verzi předestřel stěžovatel, krajský soud
ve shodě se správními orgány správně vyhodnotil jako nereálný, a s ohledem na rozpory
ve výpovědích stěžovatele a jeho manželky také jako nedůvěryhodný. Do úředního záznamu
ze dne 1. 2. 2018 stěžovatel popsal konflikt mezi ním a J. O. tak, že vše vzniklo kvůli údajně
ukradené nabíječce k notebooku. S touto skutečností měl stěžovatel poškozeného konfrontovat,
načež poškozený naznačil ránu, následně měl stěžovatele začít škrtit a poté utéct z bytu. Vše
se dle stěžovatele odehrálo tak rychle, že nebyl schopen útok přesněji popsat. Dne 7. 2. 2018
(o necelý týden později) pak stěžovatel v rámci podání vysvětlení do úředního záznamu uvedl,
že nabíječku od notebooku v bytě našel, při konfliktu nedošlo k poškození majetku
ani závažnému zranění. V řízení o přestupku stěžovatel předestřel další pozměněnou verzi,
dle které poškozený (poté co se jej stěžovatel zvýšeným tónem opětovně tázal na nabíječku
k notebooku) měl vstát z postele, praštit se stěžovatelem o zem, několik minut jej držet v kravatě
a současně přitom rozbíjet vybavení bytu. Tuto verzi podpořila svou výpovědí také stěžovatelova
manželka. Je zřejmé, že stěžovatel své výpovědi o událostech, jež se měly rozhodného dne
odehrát v jeho bytě, opakovaně měnil. Krajský soud proto nepochybil v závěru, že rozpory
mezi původní verzí stěžovatelovy výpovědi, kterou sdělil bezprostředně po incidentu Policii
České republiky, a verzí předestřenou správním orgánům v přestupkovém řízení svědčí
o nedůvěryhodnosti osoby stěžovatele a jeho výpovědí.
[11] Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že v jeho případě byla pokuta ve snížené výši
2 000 Kč likvidační a krajský soud měl rozhodnout o upuštění od uložení správního trestu,
Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že v rámci uplatnění moderačního oprávnění
dle §78 odst. 2 s. ř. s. soud „zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo
přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán
pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 - 97, č. 2209/2011 Sb. NSS).
Smyslem a účelem moderace přitom „není hledání ‚ideální‘ výše sankce soudem místo správního orgánu,
ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám
pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné
představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 - 23, č. 2672/2012 Sb. NSS). V rámci přezkumu
napadeného rozsudku, v němž krajský soud uplatnil moderaci sankce, Nejvyšší správní soud
hodnotí „jen to, zda prvoinstanční soud nepřekročil zákonem stanovené meze tohoto uvážení, nevybočil z nich
nebo volné uvážení nezneužil, či zda je jeho úvaha přezkoumatelná a logicky nerozporná“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2013, č. j. 2 As 130/2012 - 20). Přezkum uvážení
soudu je tedy v jistém smyslu podobný přezkumu správního uvážení (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 6 As 266/2019 - 27).
[12] V projednávané věci krajský soud hodnotil majetkové a osobní poměry stěžovatele,
přihlédl ke skutečnosti, že nedošlo k vážnému zranění ani k poškození majetku či jinému
vážnému následku a dále k tomu, že stěžovatel nebyl dle výpisu z evidence přestupků dříve
správně trestán. Krajský soud shledal jako adekvátní snížení uložené pokuty na 2 000 Kč, což je
částka představující 125 % měsíčního zůstatku prostředků stěžovatele a jeho manželky. Nejvyšší
správní soud se s uvedeným posouzením ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na body 40
až 42 odůvodnění napadeného rozsudku, kde krajský soud podrobně popsal úvahy, které jej
k uvedenému závěru vedly. Nejvyšší správní soud tak neshledal pochybení v postupu soudu,
který nepřistoupil k upuštění od správního trestu, nýbrž výši uložené pokuty moderoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110
odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch
a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší
správní soud rozhodl tak, že žalobce (stěžovatel) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[15] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. Na 1052/2020 - 45,
ustanovena zástupkyně Mgr. Monika Ipserová, advokátka. Hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanovené zástupkyně v takovém případě platí stát (§35 odst. 10 část věty první
za středníkem s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatele byla přiznána odměna (v plné výši
3 100 Kč za jeden úkon právní služby) za jeden úkon právní služby spočívající v písemném
podání ve věci samé - kasační stížnosti; a dále odměna v poloviční výši 1 550 Kč za jeden úkon
právní služby spočívající v podání žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§7
bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d); §11 odst. 1 písm. b) a d), odst. 2 písm. a)
a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif); viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 9. 2017, č. j. 8 As 17/2016 - 154, či ze dne 19. 9. 2018, č. j. 8 Azs 111/2018 - 39]. Ustanovené
zástupkyni tedy náleží odměna ve výši 4 650 Kč a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši
600 Kč (2 x 300 Kč) podle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupkyně stěžovatele je plátcem
daně z přidané hodnoty, přiznaná částka se proto zvyšuje o výši této daně na celkových 6 353 Kč
(po zaokrouhlení na celé koruny). K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho
měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu